BSA: Softwaroví piráti svalují vinu na známé či kolegy a na neznalost problematiky

Softwaroví piráti se nejčastěji vymlouvají na nevědomost, pochybení kolegů či nedostatek času legálnost softwaru ve firmě hlídat. Vinu se snaží obvykle svalit na někoho jiného. Piráti z řad domácností se odvolávají na kamarády a argumentují špatnou znalostí dané problematiky.


„Já o pirátském softwaru vůbec nevěděl a navíc za to vůbec nezodpovídám!“ Taková je nejčastější reakce manažerů či jednatelů firem, které čelí obvinění ze softwarového pirátství. „Byla to jen záložní kopie,“ nebo „to mi nainstaloval na počítač kamarád, já o tom nic nevím,“ – takto zase nejčastěji reagují domácí piráti, tedy ti, kteří užívají či distribuují nelegální software pro soukromé účely zejména v domácnosti.

Vyplývá to z analýzy nejčastějších tvrzení pirátů, jimiž odůvodňují své protizákonné jednání, kterou dnes zveřejnila protipirátská organizace BSA (Business Software Alliance). „Často se také piráti odvolávají na neznalost zákona a licenčních ujednání spjatých se softwarem, který nelegálně užívali,“ doplnil Jan Hlaváč, tiskový mluvčí protipirátské aliance BSA.

Valná většina tvrzení, jimiž se piráti hájí, se dá označit za obyčejné výmluvy, vyplývá z analýzy BSA. „Uvěřitelné jsou pouze argumenty, že manažeři přímo nepodporovali šíření pirátského softwaru, že pochybili jen tím, že se o problematiku nezajímali,“ dodal Hlaváč. Oproti minulým letům se podle BSA stále častěji objevuje tvrzení, že za problematiku zodpovídá někdo jiný. Na obhajobu ale takový argument rozhodně nestačí. „Management nemusí nelegální software přímo instalovat. Svůj díly viny může nést tím, že se nesnažil pirátství zabránit a přehlížením problému šíření nelegálního softwaru umožnil,“ varoval Hlaváč.

Vinu a odpovědnost za porušování autorských práv k softwaru se snaží vrcholový management obvykle svalit na někoho jiného. „Nejčastějším obětním beránkem jsou správci výpočetní techniky, ale i řadoví zaměstnanci či dodavatelé informační techniky,“ upozornil Jan Hlaváč. Mnohdy jsou totiž k pirátství nepřímo nuceni vedením firmy: „Například tím, že je nutí instalovat software na více počítačů, než dovolují licence. Případně že nechtějí investovat do prevence pirátství,“ dodal Hlaváč.

Zaměstnanci tlaku obvykle podlehnou, protože obavy ze ztráty zaměstnání bývají větší než z následků souvisejících s pirátstvím. „Tím se ale vystavují reálnému nebezpečí, že za pirátství budou nakonec pykat oni. Manažeři se za své zaměstnance zatím nikdy nepostavili,“ důrazně varoval Hlaváč. BSA proto potenciálně zodpovědným osobám doporučuje takové kroky důsledně odmítat: „Nejlépe písemně či jinou veřejnou cestou, například v zápisu z porady,“ doporučil Hlaváč.

Vlastník firmy či její nejvyšší vedení ze zákona zodpovídají za chod společnosti, a tedy i za možné nelegální užívání softwaru. „Ve vlastním zájmu musí vytvořit prostředí, které aktivně zabraňuje porušování autorských práv a systematicky umožňuje hospodaření se softwarem,“ vysvětlil Jan Hlaváč. Odpovědnosti se nelze vyhnout ani za předpokladu, že manažer instalace nelegálních kopií nenařídil ani se instalace nezúčastnil. Z evidence případů BSA vyplývá, že na tento mylný předpoklad již doplatilo mnoho manažerů a jednatelů. „Řada z nich skončila u soudu či se snažila dosáhnout mimosoudního vyrovnání s poškozenými výrobci softwaru,“ dodal Hlaváč.











Komentáře