Z praxe IT: Dobrý den, jmenuji se změna

Před pár lety jsem se dostala k první práci pro bankovní prostředí. Když opadla má prvotní euforie „ach, pracuji pro krásnou velkou a zářící korporaci“, která, věřte, opadla velmi rychle, ale o tom někdy jindy, poznala jsem odvrácenou stranu.

Z praxe IT: Dobrý den, jmenuji se změna



2. díl článku: Z praxe IT: Jak to dopadlo s tou změnou
3. díl článku: Z praxe IT: A jak to s tou změnou nedopadlo

Mojí prací bylo zavedení několika nepopulárních, leč z hlediska bezpečnosti nutných řešení a opatření, která jsem však následně, jak už to v korporátu chodí, musela pomocí barevných obrázků prezentovat postižené části banky, ať už se nacházela kdekoliv v zemích Koruny české.

Sebelepší barevné obrázky o budoucí bezpečnosti a současné nebezpečnosti mi však na úctě nepřidaly. Ba naopak. Přinášela jsem primárně změnu, výjezd ze starých zažitých kolejí a dozor z centrály z matičky Prahy.


Kateřina Janulová

Kateřina Janulová

Autorka se mezi počítači pohybuje už několik let, z toho tři roky v prostředích bankovních IT. Psaní jí pomáhá odpočinout si od pracovního života pro korporace.


Já ty lidi chápala. Málokomu, kdo počítač zvládá s vypětím všech sil, by se líbilo, že někdo přijde a na jeho milovaném stroji s Windows 2000 smaže všechny jeho fotky z báječných dovolených a nedovolí mu mít na ploše tisíc dokumentů a obrázek svojí kočky. A co hůř, dá mu nový operační systém, zcela odlišný od toho, který tu deset let používal a už si na něj zvykl.

Při osobní návštěvě takto postiženého místa mne tudíž nikdo s pugétem červených gerber rozhodně nevítal. Byla jsem ráda, když mi nabídli kafe. Jen v Pardubicích mi dali perník, ale to bylo úplně na začátku, když ještě nevěděli, do čeho jdou. Určitou roli hrál nepochybně i fakt, že jsem jim přislíbila počítače lepší, než měli doposud.

Zavádění takovýchto změn se navíc zpočátku neobešlo bez oboustranných porodních bolestí a novorozeneckých kašlíků – nefunkčních pokladen, vyvolávacích systémů, tiskáren a zbytečných výjezdů bezpečnostních jednotek, protože zapomněli říct, že ten tichý alarm u pokladny jen zkoušeli. Bože, říkala jsem si, co když jednou budu potřebovat využít služeb této instituce? V momentě, kdy přijdu na pobočku a řeknu svoje jméno, mě pro výstrahu zastřelí. Milostivější zavření někam do chládku, do sklepa, by nepřipadalo v úvahu, neb jediná takováto místnost by byla serverovna, tudíž by to krom jiného byl bezpečnostní incident.

Obav mě však zbavil nakonec jeden ředitel pobočky. Poté, co jsme vše poměrně úspěšně zprovoznili, jsem mu volala, abych se ujistila, že je všechno v pořádku a že ráno otevřeli. Odpověděl mi: „Ale jo, víte co, mně se to nový prostředí vlastně líbí víc. Holky na přepážce s tím sice mírně bojují, ale vy jste nám sem poslala šikovné techniky, takže se tu teď o ně můžou přetrhnout. Děkujeme moc, protože tu dnes nemáme nudu. A kdybyste náhodou někdy potřebovala třeba hypotéku, tak mi zavolejte.“ Dokonce mi tehdy tuším přislíbil i to kafe.

Úvodní foto: © Scott Griessel - Fotolia.com










Komentáře