Z praxe IT: Když přijde recese

Když jsem dostala nabídku psát pravidelně sloupky na témata život v bankách i mimo něj, zaradovala jsem se. Snila jsem o tom celé roky! Asi tak dva. Měla jsem takový ten naivní sen o nezávislé spisovatelce, jež vzpomíná s úsměvem na uplynulá pracovní období. Něco jako když poprvé nastoupíte do mezinárodní firmy. Pak vám přidělí k sezení místo C-195, notebook a v tamní kantýně amarouny.

Z praxe IT: Když přijde recese


Chvíli možná koukáte jako krtek na tvrdou hlínu, ale po čase se to usadí. Tady mi sice nepřidělili žádné číselné označení a stravu a počítač si nosím vlastní. Éteričnost se ale s prvním psaním vytratí a zbyde rutina a práce, kterou za mě nikdo neudělá. Ale je to milá práce. To já skuhrám jen tak, abych nevypadla ze cviku.


Kateřina Janulová

Kateřina Janulová

Autorka se mezi počítači pohybuje už několik let, z toho tři roky v prostředích bankovních IT. Psaní jí pomáhá odpočinout si od pracovního života pro korporace.


S železnou pravidelností tedy každou večerní neděli usedám k počítači ve snaze vypotit nějaký zajímavý sloupek. S železnou pravidelností si nadávám, protože jsem ho chtěla mít hotov už ve čtvrtek. Dobře, tak alespoň v pátek. No nic. Takže je neděle večer, kamarádi a kolegové právě dávají na sociální sítě fotky z víkendových výletů, já si vařím kafe a vzpomínám, občas i s úsměvem na minulá období. Usadí, ale taky se to v tu nejnevhodnější chvíli rozbije.

Jak jsem psala minule, s tím zákonem schválnosti to funguje vždy bezchybně. Vážně. Jako teď. Usedám po víkendu k počítači, jemuž jsem v týdnu vyměnila vadný zdroj, takže už se konečně náhodně nevypíná. Ale ten správný nápad se jaksi pořád nedostavuje. Co se naopak dostavuje, je mírný stres, protože jsem tu či onde přislíbila, že přesunu data z disku mrtvého notebooku, přidám nové fotky zboží do eshopu a dopíšu projektovou dokumentaci. A taky sesmolím sloupek.

Takže taky nasdílím fotky z víkendu a uvařím si ještě jedno kafe. Tím dojde k zacyklení, osekaná pragmatická představa úspěšné spisovatelky se pomalu ale jistě začne rozplývat, stres stupňovat a do mysli se mi postupně vkrádají představy o poznání hrůznější, třeba že mi editor ukousne hlavu, protože své veledílo zase odevzdám až v jednu ráno.

Středobod vesmíru tedy není ve mně, ale ještě jsem si na to úplně nezvykla. A příště ten sloupek napíšu fakt včas. A napoprvé, jako Pája.

 

Úvodní foto: © Aleš Nowák - Fotolia.com










Komentáře