Z praxe IT: V jednom kole

Minule jsem se zmínila, že se vracím zase zpátky na začátek. První den byl jako návrat domů. Všude ty stejné obličeje mých bývalých a na nějakou dobu opět budoucích kolegů. Strašně zvláštní pocit, nikdy jsem se nikam nevracela po tak dlouhé době. Banka prošla očistným procesem, ale staré dobré jádro zůstalo.

Z praxe IT: V jednom kole


Migrace se nám pomalu rozjíždí a já se cítím jako ryba ve vodě. Známá práce byla hodně velké lákadlo. Nemám nic proti učení se novým věcem, ale když už je člověk v něčem dobrý, měl by se toho držet. Těším se, až se rozroste náš zatím dvojčlenný tým. Nikdy jsem nebyla moc týmový hráč, ale časy se mění. Mění se můj způsob práce, měním se já.


Kateřina Janulová

Kateřina Janulová

Autorka se mezi počítači pohybuje už několik let, z toho tři roky v prostředích bankovních IT. Psaní jí pomáhá odpočinout si od pracovního života pro korporace.

Prostě jsem ten korporátní typ. Tabulky, přehledy, statistiky, plánování, schůzky. Je až s podivem, jak rychle jsem se dokázala přeřídit ze vstávání kolem deváté na odchod na osmou. V open space pro sto lidí je to jediná možnost jak něco udělat a nestrávit přitom celý den se sluchátky na uších a taky nesedět tam do sedmi.

Zapadla jsem do starých, dobře vyjetých kolejí na můj vkus až příliš rychle a jsem konečně spokojená jako už dlouho ne. Nečekala jsem to. Už se těším, až se celý ten kolotoč naplno rozběhne a snad zanedlouho i zdárně doběhne. Vyhovuje mi ten stálý řád – až na výjimky neměnný koloběh běžného dne. Práce, snídaně, práce, oběd, schůzka, práce a domů.

Když jsem byla na volné noze, dost jsem s time managementem bojovala. Proflákaný celý den a zmatečné večerní dohánění úkolů. Hektolitry kávy a výčitky, že jsem zase nic nestihla, a přitom toho mám tolik. Člověk by řekl, že takový pracovní návyk jednomu zůstane, i když je doma, ale kdepak. Být svým vlastním šéfem je těžká dřina.

Takže jsem docela ráda, že je nade mou zase někdo, kdo moje tvůrčí projevy trochu krotí. Valnou část mojí práce tvoří koordinace jednotlivých postupů a procesů a jejich časová návaznost, přesto s ní sama u sebe dost často bojuju. Do práce ostatních se totiž jak známo mluví nejlépe.

Uvidíme však, jak dlouho mi tato chuť a nadšení vydrží. První teplé dny začnou lákat na výlet do Stromovky. Sezení v kanceláři začne být otrava. Vždyť venku je přece tak hezky! A srdce volnonožkaře začne zase bít na poplach, že tohle přece nechci a že venku na mě čeká spousta jiných příležitostí. A budu v tom zase zpátky. Možná by mi stačilo chodit do práce jen přes zimu.

 

Úvodní foto: © Black Spring - Fotolia.com










Komentáře