40. výročí počítačů Minsk

Od vynálezu počítačů, které byly původně označovány jako "číslicové" a "samočinné", uplynulo na počátku šede...


Od vynálezu počítačů, které byly původně označovány jako "číslicové" a
"samočinné", uplynulo na počátku šedesátých let dvacátého století už téměř
čtvrt století. V tehdejším Československu se však s praktickým využitím
počítačů stále ještě začínalo.

Když v padesátých letech skončil pokus o konstrukci reléového počítače s
označením Sapo (podle výrazu "samočinný počítač"), pomalu a s problémy byl
připravován elektronkový počítač první generace Epos 1. Již tehdy však bylo
zřejmé, že pro něj v době, kdy byly jinde vyráběny počítače druhé generace,
nebude žádné uplatnění. Následoval proto vývoj částečně tranzistorové verze
Epos 2, jejíž výroba však byla na druhou stranu v nedohlednu. Ve stejný čas
byly také ojediněle dováženy počítače z tehdejšího Sovětského svazu i ze Západu
(například z tehdejšího Západního Německa), ale pro dovoz většího množství
zboží ze západních zemí existovaly nepřekonatelné překážky, kterými byly
především devizy a embargo. Z těchto důvodů se proto začalo uvažovat o
hromadném dovozu počítačů ze SSSR, kde byl tehdy vývoj počítačů trochu dále než
u nás, i když v porovnání se světovou špičkou i tam existovalo určité zpoždění.

Počítače Minsk 22
V první polovině šedesátých let začala v běloruském Minsku výroba sálových
počítačů Minsk 22. Tento typ počítače navazoval na předcházející elektronkový
Minsk 1 a na výchozí verzi druhé generace osazenou tranzistory a označenou jako
Minsk 2. Počítače Minsk 22 měly oproti svým předchůdcům velkou přednost, byly
vybaveny vnějšími pamětmi takzvanými magnetopáskovými jednotkami. Ty byly při
malé kapacitě vnitřní operační paměti základním předpokladem použití pro
hromadné zpracování dat. Proto bylo na počátku šedesátých let několik kusů
počítačů Minsk 2 a Minsk 22 u nás odzkoušeno a od roku 1965 pak dováženy a
instalovány ve velkém počtu. Z dnešního pohledu nebyly parametry těchto
počítačů nijak oslňující. Počítač neměl bajtovou strukturu, pracoval s celými
slovy, jeho vnitřní feritová paměť měla tisíckrát menší kapacitu než současné
polovodičové paměti osobních počítačů. Typickým vstupem do počítače byly děrné
štítky nebo děrná páska, výstup zajišťovala řádková tiskárna. Slabinou pak byla
především originální periferní zařízení pocházející ze Sovětského svazu, to se
však podařilo při dovozu uspokojivě vyřešit pro ovládání počítače byl u nás
využíván dálnopis Siemens S100, který byl o několik let později vyráběn v
licenci brněnskou Zbrojovkou, dále byl nahrazen pomalý snímač děrné pásky
dvakrát rychlejším tuzemským typem FS 1500 a jako děrovač pásky byl připojen
švédský Facit PE1500, sedmkrát rychlejší než původně dodávaný. Z dalších
periferních zařízení byla v některých případech nahrazena originální řádková
tiskárna spolehlivou a třikrát rychlejší americkou tiskárnou Anelex, nebo
později tiskárnou Acert vyráběnou v tuzemsku.

Jednoduché vnější paměti
Jednoduše byly řešeny magnetopáskové jednotky. Používaly magnetickou pásku o
šíři kinofilmu, záznam byl adresovatelný a informace byla zaznamenána zdvojeně
v šestnácti stopách. U magnetopáskových jednotek chyběly tehdy jinde obvyklé
vyrovnávací vakuové zásobníky s ovládáním pohybu pásky servomechanismy. Páska
se u nich volně skládala do odkládacích kapes, v nichž se mohla po delší době
bez pohybu zdeformovat vlastní vahou. Mezi povinnosti operátorů proto patřilo
občasné převinutí pásky. Paměťová kapacita magnetopáskových jednotek byla malá,
dvě jednotky měly společně takovou kapacitu, jakou má jedna současná disketa.
Zato počet jednotek u jednoho počítače byl úctyhodný, obvykle jich bývalo
šestnáct, všechny jednotky měly tedy kapacitu srovnatelnou s osmi disketami.
Právě velký počet jednotek však byl výhodou a umožňoval efektivní práci, neboť
doba přístupu k informaci nebyla u poměrně krátkých pásek dlouhá.


Český autokód MAT
Standardní softwarové vybavení počítačů Minsk 22 nebylo valné. Byl s nimi
dodáván autokód vhodný pro vědecko-technické výpočty, u nás pro většinu
aplikací nepoužitelný. V Československu však byl vytvořen autokód MAT (Minsk
autokód), který podstatně usnadňoval a zjednodušoval programování počítače.
Celková spolehlivost byla dána spolehlivostí magnetopáskových jednotek a
dalších periferií. Když počátkem sedmdesátých let dodávky počítačů Minsk 22
skončily, bylo jich v tehdejším Československu instalováno celkem více než
šedesát. Byly umístěny hlavně ve velkých průmyslových podnicích a v servisních
výpočetních střediscích. Většinou byly provozovány po dobu dvanácti let, jejich
záměna za modernější byla provedena na konci sedmdesátých let.

Modernizace
V roce 1971 byly zahájeny instalace nového typu Minsk 32. I v tomto případě se
jednalo o počítače druhé generace, byly však pětkrát výkonnější než typ Minsk
22. Počítače Minsk 32 používaly operační systém, měly osmkrát větší operační
feritovou paměť než Minsk 22 a mohly současně zpracovávat čtyři programy.
Informace v počítači byla organizována po slovech, ve styku s periferními
zařízeními však byla používána znaková komunikace. Jako k jeho předchůdcům byla
i k tomuto typu počítače připojována periferní zařízení z různých zemí, jedině
magnetopáskové jednotky pocházely z tehdejšího Sovětského svazu. Jednotky již
byly modernější konstrukce, používaly pásku o šíři "půl palce" a
servomechanismy u nich vyrovnávaly polohu pásky ve vakuových zásobnících.
Kapacita jedné magnetopáskové jednotky více než dvojnásobně převyšovala
celkovou kapacitu všech magnetopáskových jednotek počítače Minsk 22. Pro
počítače Minsk 32 byl u nás vytvořen programovací jazyk MAT532.

Počítače v následujících letech
Dodávky počítačů Minsk 32 do tehdejšího Československa již nebyly tak velké,
jako tomu bylo u předcházejícího typu byly zde instalovány necelé dvě desítky
kusů. Příčinou byla tuzemská konkurence, v té době u nás již byly vyráběny
počítače druhé generace ZPA 600, Tesla 200 a Aritma 100. Po polovině
sedmdesátých let k nám již nebyly počítače z výrobního závodu v Minsku
dováženy. Tehdy se začala uplatňovat třetí generace počítačů osazená
integrovanými obvody a používající výměnné diskové svazky. Ta byla
reprezentována převážně tuzemskými počítači stavebnicové řady JSEP (Jednotného
systému elektronických počítačů) odvozené od počítačů IBM a řadou SMEP (Systém
malých elektronických počítačů), příbuznou s výrobky firmy Digital. Po roce
1990 transformace podniků a hromadné používání osobních počítačů v kancelářích
podstatně omezily počty sálových počítačů, servisní výpočetní střediska zanikla.

Otázky pro...
Vladimíra Nikolajeviče Grepenského, ředitele výrobního závodu MPOVT v Minsku.
Předchůdce vašeho závodu exportoval od roku 1964 do dřívějšího Československa
mnoho sálových počítačů Minsk 22 a Minsk 32. Produkce závodu po roce 1974 u nás
ale není příliš známa. Jaká výroba tehdy následovala?
Byly vyráběny dva typy sálových počítačů v rámci Jednotného systému
elektronických počítačů. Jednalo se o menší typ EC 1020 a o výkonný počítač EC
1060. Byly též vyráběny počítače pro řízení v průmyslu. To vše je pro nás však
již dávná minulost.
A jak vypadá současnost?
V roce 1991 vznikla Minská výrobní společnost výpočetní techniky, jejíž
součástí je i náš závod. Těžiště činnosti společnosti, v níž mají účast i
zahraniční firmy IBM a Alcatel, je ve vývoji programů. Do výrobního programu
společnosti však patří i telefonní technika, osobní počítače standardu IBM o
různé výkonnosti a pracovní stanice pro místní počítačové sítě vyráběné v našem
závodě. Dodáváme i kompletní počítačové učebny pro všechny typy škol.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.