Aktivum zvané člověk

Jak často vezmete do ruky výroční zprávu nějaké společnosti XY, a. s., a najdete v ní sdělení jejího generálního...


Jak často vezmete do ruky výroční zprávu nějaké společnosti XY, a. s., a
najdete v ní sdělení jejího generálního ředitele akcionářům, které obsahuje
jednu opravdu zvláštní větu? Ta věta zní: Největším aktivem naší společnosti
jsou její zaměstnanci.
Takovou naprosto oprávněnou otázku si položil Sal Marino, čestný předseda
Penton Media z Clevelandu a autor úspěšné knihy pro podnikatele Management
Rhymes and Reason ("Hlava a pata řízení"). Ano, kolikrát se zainteresovaný
člověk podívá do takového významného firemního dokumentu, jakým je roční
bilance, aby v něm spatřil slovo "člověk" jako aktivum? Zmíněný Sal Marino si
odpovídá sám. Jeho odpověď zní "nikdy". Je tomu tak proto, že vžitý systém
hodnocení firmy neuvažuje o lidském faktoru jako o rozhodujícím momentu úspěšné
činnosti podniku. Maximálně se dovídáme o nákladech na některou z činností, jež
se bezprostředně týkají zaměstnanců, jako je například podnikové vzdělání nebo
firemní příspěvek na rekreaci či klubovou činnost.
Sal Marino přistupuje k této záležitosti, která zdaleka přesahuje běžnou
personalistickou tabulku hodnot, naprosto originálním způsobem, aby všem
"nevěřícím Tomášům" otevřel oči a přesvědčil je o nutnosti chápat lidi jako
ničím nezastupitelný a ve své podstatě jediný zdroj úspěchu každého podnikání.
Zvolil proto přístup, který může někdo považovat za cosi, co zavání nadsázkou,
kapricem nebo snad žertem hodným autora spíše vědeckofantastické než vědecké
literatury.
Kolik stojí člověk?
Svůj svérázný výklad začíná tím, že cituje názory jednoho chemika a
univerzitního profesora elektroniky, kteří dospěli k závěru, že kdyby vzali
hodnotu jednotlivé lidské buňky jako jeden dolar, tak by atomy v každém lidském
těle obsahující 22 kilowatthodin potenciální energie na každý kilogram váhy
měly mít podle této teorie hodnotu 85 miliard dolarů. Neurofyziologové uvádějí,
že kdyby bylo možné vyvinout umělý mozek, který by se měl přiblížit k pracovním
schopnostem skutečného lidského mozku, tak by jeho vývoj přišel na 300 miliard
dolarů. Anatomové zase tvrdí, že lidské srdce, vážící něco přes čtvrt
kilogramu, je nejúčinnější pumpou, jaká kdy byla vytvořena. Sal Marino pak
celou tuto pomyslnou kalkulaci uzavírá tvrzením, že s informacemi, které získal
od francouzských specialistů na lidské končetiny, by dvacet zaměstnanců jeho
firmy představovalo hodnotu 7 000 miliard dolarů.
Není pochyb, že Sal Marino uvedl takový příklad jen jako ukázku, že ve srovnání
s hodnotou jakéhokoliv rozpočtu (včetně státních) nebo jakékoliv položky v
jakékoli účetní bilanci nesnese hodnota člověka a jeho práce žádné srovnání.
Avšak na druhé straně upozorňuje, že obdobně jako kterékoliv jiné aktivum také
zaměstnanci mohou rychle ztratit na své hodnotě, jestliže se s nimi patřičně
nezachází. Bystří lidé mohou být otupeni nedostatkem příležitosti. Spokojenou
náladu pracovníka může vystřídat znechucení, když jeho názor nikdo nechce
slyšet. Hrubá chyba v procesu přijímání nových pracovníků spočívá v představě
šéfů, že je mohou zaplavit všelijakými pravidly, zákony, taktickými pokyny a
zákazy. A že je mohou dusit kritickými výhradami a nakonec ve strachu
vyhazovat. To není jen chybný krok, ale přímo nejhorší podnikatelský počin.
Namísto toho by odpovědní manažeři měli najímat lidi s upřímně vysloveným i
upřímně míněným příslibem, že dostanou šanci, s povzbuzením i uznáním jejich
přínosu pro firmu, s přesvědčivými argumenty, že jim chce vedení podniku
pomáhat a pečovat o jejich růst, neboť jsou tím nejcennějším, co firma má. Pak
to nebude jen správný krok. Pak to bude nejlepší podnikatelský počin.
Základní zásady
Proto by měl vrcholový manažer vždy a všude dbát o to, aby i on sám mohl plnění
tohoto svého nejdůležitějšího úkolu považovat doslova za poslání. Za projev
velké mravní síly. V týmu manažerů, který Sal Marino osobně vychoval, se drží
tří zásad.
oĘVedoucí pracovník musí naladit firmu na správný tón tím, že je v těsném a
pravidelném kontaktu s ostatními. Každému zaměstnanci musí dávat na srozuměnou,
že si ho váží. Musí umět lidem dobře naslouchat.
ĘŽádný správný šéf by neměl být skrblíkem, pokud jde o určení odměny za
poctivou práci a poskytnutí dalšího výcviku a školení ke zvýšení kvalifikace
kteréhokoliv zaměstnance svého podniku.
éĘŘeditel je na vrcholku řídicí pyramidy nikoliv proto, aby se sám kochal
pohledem do dálek, ale aby se o bohatství takového prožitku dokázal beze zbytku
rozdělit s ostatními. Je představeným i proto, že dokáže svůj řídicí styl plně
věnovat zájmu firmy, zájmu všech. Může mít třeba tucet zástupců, ale nikdy
žádného takového, jenž by ho zastupoval v naslouchání lidem.
Ačkoliv je možno se usmát při vzpomínce na Marinovu metodu výpočtu hodnoty
zaměstnanců, která by mohla v mysli vyvolávat obraz z nějakého
vědeckofantastického filmu, tak tomuto odborníkovi nelze upřít jeho upřímný
vztah k tvrzení, že zaměstnanci představují největší kapitál ze všech hodnot,
které podnik má a které, žel, jeho vedení ve svých bilancích zpravidla neuvádí.
Jak říká Sal Marino doslova: "Lidé stojí za to, abychom věnovali veškerý čas,
který je nutný, porozumění jejich potřeb. Abychom s nimi pracovali, vzdělávali
je, připravovali je na stále obtížnější pracovní operace a pomáhali jim
zlepšovat jejich osobní dovednost a profesionální zdatnost. Jenom tak lze
hovořit o správném managementu. Jenom tak lze hovořit o správném podnikání."
9 3138 / or









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.