Aplikační servery jsou centrálním bodem, kolem něhož se točí aplikace

Webové aplikační servery jsou v podstatě nástrojem pro napojení Internetu na standardní podnikovou výpočetní technik...


Webové aplikační servery jsou v podstatě nástrojem pro napojení Internetu na
standardní podnikovou výpočetní techniku. Praxe však ukázala, že jejich
potenciál daleko přesahuje potřeby prosté elektronické komerce. Znalci trhu
považují tento middleware za cestu k celopodnikovému systému pro správu
aplikací.
Jaký význam přikládá průmysl webovým aplikačním serverům, je možno odvodit ze
skutečnosti, že žádný významný podnik zabývající se výpočetní technikou se
neobejde bez odpovídajícího produktu. To vedlo k tomu, že firmy, které takový
produkt vyvinuly, jako např. Kiva, Netdynamics Weblogic nebo Visigenic, byly
ihned po uvedení na trh vykoupeny mamuty Netscape, Sun, Bea Systems a Inprise.
Jiné významné firmy oboru, např. IBM, Oracle a Microsoft, vyvinuly vlastní
produkty.
Zájem je velký i na straně uživatelů. Dotazem u 50 velkých amerických podniků
zjistili analytici Forrester Research, že polovina dotázaných už zavedla nejen
odpovídající produkty, ale i vnitřní standardy pro webové aplikační servery.
Při vzniku prvních produktů tohoto druhu před zhruba třemi roky šlo o
optimalizaci obchodu na Internetu pomocí middlewaru, který propojí vlastní Web
s podnikovou výpočetní technikou a zejména s databázemi. Současně se měly
integrovat také transakční systémy a aplikační balíky jako SAP R/3. Bez
takového propojení by elektronická komerce nikdy nepřekročila úroveň objednávek
podle katalogů. Nyní se mohou zákazníci např. on-line dozvědět, zda je jimi
vybraný artikl v daném okamžiku skutečně k dostání. Webové objednávky dnes také
automaticky spustí obvyklé podnikové procesy vedoucí k odbavení zakázky.
Rozšíření obchodních činností na Internet však vysvětluje nápor na techniku
aplikačních serverů jen částečně. Při všem nadšení se totiž elektronická
komerce rozjíždí přece jen trochu zdráhavě. Zatím při ní řada podniků
nedociluje žádný zisk. Ani příjmy z prodeje webových aplikačních serverů nejsou
zatím nijak omračující.
Dalekosáhlé ambice
Jestliže webové aplikační servery patří přes zmíněný fakt k velkým nadějím
branže, je to díky jejich technickým a komerčním možnostem, které daleko
přesahují prostou elektronickou komerci. Dosavadní zkušenosti naznačují, že by
správa aplikací nějakým centrálním serverovým softwarem mohla být smysluplná
nejen pro Internet. Navíc integrující funkce serveru ušetří programátorům hodně
práce s rozhraními. Tato vlastnost je uživateli opakovaně zdůrazňována jako
hlavní přednost při použití aplikačního serveru.
Výrobci vidí v aplikačním serveru prvotřídní strategický produkt i proto, že
databáze a operační systémy ztrácejí na významu alespoň z hlediska firem
zaměřujících se pouze na klíčové technologie. Webové aplikační servery slibují,
že vícevrstvý koncept typu klient/server, který je jejich základem, jakož i
extenzivně uplatněná komponentová technika se stanou lukrativním odvětvím. Oba
propagoval průmysl po řadu let jen s mírným úspěchem.
Také tzv. koncept "tenkého klienta", často zlehčovaný a odmítaný jako pouhá
propaganda firem IBM, Oracle a dalších, namířená proti Microsoftu, opět ožívá.
Průmysl se domnívá, že našel nový odrazový bod pro vytlačení Microsoftu z jeho
mocenské pozice. Skoro všechny aplikační servery používají objektovou
technologii CORBA (Common Object Request Broker Architecture), která konkuruje
standardu COM (Component Object Model) Microsoftu. Jen některé podporují
současně i COM.
To ovšem není vše. Mnozí pozorovatelé trhu vycházejí z toho, že webové a jiné
aplikační servery s dalšími middlewarovými systémy, zejména s transakčními
monitory a komponentovými technikami jako CORBA a COM splynou v novou kategorii
produktů, kterou analytici Meta-Group nazývají AIP (Application Infrastructure
Platform), firma Forrester pak aplikační platformou.
Webové aplikační servery řídí transakce již dnes a předávají je od klientů do
podnikové výpočetní techniky. Komponentové techniky jako CORBA se používají pro
integraci a řízení nejrůznějších aplikací. Naopak zase Corba a Java již
pronikly do konvenčního middlewaru, např. do transakčního monitoru "M3" firmy
Bea Systems.
Předpokladem pro vznik aplikačních platforem však je, aby uživatelé nejdříve
pochopili přednosti centrálního řízení webových aplikací a byli ochotni je
uplatnit i u ostatních klientských systémů v podniku tak, jak to analytici a
výrobci předpovídají.
V této souvislosti vychází např. Forrester z opětného oživení konceptu "tenkého
klienta", aniž by se však přitom zmiňoval o webových terminálech označovaných
jako Network-Computer (NC). Analytici zřejmě počítají s tím, že budou štíhlí
weboví klienti často vytvořeni i na "tučných" PC a že již instalované
softwarové balíky se stanou teprve postupem času přebytečnými.
Stanou-li se aplikační servery skutečně univerzální aplikační platformou, zvýší
se požadavky na stabilitu, škálovatelnost a bohatost funkcí takovým způsobem,
že je bude moci většina malých softwarových firem jen sotva splnit. Proces
koncentrace v tomto sektoru trhu ostatně již začal dříve, než se aplikační
servery vůbec mohly v podnicích zabydlet.
Podle Forrester Research zůstane na trhu aplikačních platforem už brzy jen pět
až šest velkých dodavatelů.
Vítězové a poražení
Při zavádění webových aplikačních serverů a ještě více u aplikačních platforem
jde o rozhodování ohledně infrastruktury a tudíž o zajištění budoucnosti.
Nejlepší výchozí pozici pro tento obchod mají systémoví specialisté, etablovaní
již delší dobu. Nejdelší zkušenost a nejrozsáhlejší nabídku služeb může určitě
prokázat IBM. Navíc tento velikán IT patří k aktivním zastáncům klíčových
technik Java, CORBA a "tenkého klienta".
Zato u potenciálních zákazníků není zcela jasné, zda mají při volbě webového
aplikačního serveru vsadit na "Domino", produkt dceřiného Lotusu, nebo na
produkt "Websphere". Zjednodušeně vyjádřeno je Domino spíše variantou pro
začátečníky, orientovanou na tok dokumentů, zatímco síla Websphere se projeví u
velkého objemu transakcí.
Komponenty navazující na backendový software, jako jsou transakční monitor,
databáze a R/3 od SAPu, se nyní přepisují do Enterprise JavaBeans (EJB).
Společnost Sun získala koupí firmy Netdynamics dobrý a pro celopodnikové
nasazení koncipovaný produkt. I zde se vývojáři snaží pod vysokým tlakem o
úpravu pro EJB. Někteří analytici ovšem tvrdí, že tento unixový specialista má
jen málo zkušeností v obchodě se softwarem odděleným od počítače. Zato má Sun
velký okruh zákazníků nakupujících serverovou infrastrukturu. Analytici
Forrester Research doporučují Sun jako dodavatele pro specifické internetové
aktivity.
Také Oracle zřejmě osloví především svou vlastní klientelu. Mnozí analytici
vyzdvihují úzkou návaznost aplikačního serveru na databázi "Oracle 8i". Síla
této firmy je v úzké integraci prostředí klient/server s vlastními databázemi,
ale i s aplikačními balíky, např. s "Financials".
Zvláštní roli hrají Bea Systems. Firma se zabydlela v podnikové výpočetní
technice svým transakčním monitorem "Tuxedo", jeho úpravou na technologii
CORBA, jakož i výhodnými fúzemi. Tak jako Sun musí však i Bea ještě prokázat,
že všechny komponenty dobře spolupracují. Podle Forrester Research specialista
pro transakční middleware na platformě UNIX nejlépe poslouží uživatelům
heterogenním systémovým prostředím.
Tak trochu outsiderem je dosud Microsoft. Platformová nezávislost je vlastně
hlavní výhodou webových aplikačních serverů. Jejich úkolem je stejně to, aby
fungovaly jako neutrální vrstva mezi heterogenním klientským prostředím a
parkem často pestře poskládaných serverů. Místo na otevřené standardy jako
JavaBeans a Corba váže Microsoft svůj MTS (MS Transaction Server) na systémové
služby Windows NT (2000) a používá jen své vlastní technologie jako COM, které
nejsou téměř na žádné jiné platformě. Přesto Microsoft rozhodně není úplně bez
šance. Dodáním aplikačního serveru s Windows 2000, následovníkem NT, získají
zákazníci tuto technologii takřka zadarmo. Mimoto se dá předpokládat, že
zaměření ostatních firem na standardy, nezávislé na výrobci diktované
anti-microsoftí aliancí, dlouho nevydrží. I Sun, Oracle a IBM jsou ostatně
vzájemnými konkurenty.
Pokud se předvídaný trend ve vývoji aplikačních serverů opravdu stane
skutečností, povede implementace přídavných nástrojů a middlewaru nutně ke
specifickým produktovým balíkům jednotlivých výrobců. Naznačuje to už nyní úzká
integrace s databází u Oraclu dodávajícího na trh integrované balíky. Pak se
ale rozplyne vymezení proti proprietárnímu modelu Microsoftu, diktované jen
výlučně reklamními zájmy. Kdo se rozhodne pro určitou aplikační platformu, bude
tím vázán i u ostatních dodavatelů na roky dopředu. Pro podniky, které nemají
velké požadavky na škálovatelnost, by pak výhodná cena produktů Microsoftu
mohla být rozhodující.

Tvrdá uživatelská realita
Velké ambice výrobců narážejí na zatím vlažné uživatele z řad podniků. Ty
zavádějí webové aplikační servery především jako rozhraní k databázi, někdy
také k transakčnímu systému. Výjimkou je např. projekt mnichovských textilních
závodů Kufner. Tento podnik vyrábí své produkty ve 22 dceřiných závodech,
roztroušených po celém světě. Aby mělo vedení každého z nich neustále aktuální
informace, zavádí koncern intranetovou síť s aplikačním serverem "Apptivity" od
Progressu.
V prvním stupni jde jen o to, aby manažeři dostávali pokud možno současně
stejná data a dokumenty pro své aplikace pod Windows. Takovým úkolem však není
aplikační server typu "Ap
ptivity" dostatečně vytížen. Aniž by si to vedoucí jednotlivých podniků
uvědomili, má se tento intranet stát manažerským informačním systémem.
Předpokladem je sjednocení podnikových informací do jednotného databázového
systému. Stručně řečeno: aplikační server má sloužit jako rozhraní pro databázi.
I když je trend vedoucí firmy k jednotné aplikační platformě žádoucí,
opatrnosti nikdy nezbývá. Mluví-li se dnes o webových aplikacích, míní se tím
převážně vstupní masky a řízení postupu zpracování formulářů. Jako klasický
příklad může sloužit internetové bankovnictví a jeho technika provádění
převodů. To znamená, že aplikace psané pro webový aplikační server doplňují
softwarové balíky PC, místo aby jim konkurovaly.

Co je aplikační server
Pojem "aplikační server" má více významů. V tomto článku se jím rozumí převážně
"webový aplikační server". Jako aplikační server v podstatě fungovaly i starší
produkty, jako např. síťový operační systém Netware (resp. jeho Netware
Loadable Modules) nebo aplikační vrstva balíku systému SAP R/3.
U vývojových nástrojů pro distribuované aplikace se již řadu let mluví o
aplikačních serverech. Tímto pojmem může být myšlena jak obecná komerční logika
na úrovni serverů, tak i programy typu databázových systémů nebo serverů pro
zpracování zpráv (Messaging-Server), které umožňují spouštět nebo přímo spouští
aplikace. Mohou tím být také míněny počítače, na kterých běží serverový
software.
Aplikační servery, o kterých je řeč v tomto článku, slouží jako rozhraní mezi
klienty na Internetu, přístupné buď přes javovské řídicí rozhraní, nebo přes
prohlížeč. Mají podchytit možné přetížení v důsledku nepředvídaného počtu
uživatelů a chránit podniková data před neoprávněným přístupem. Především ale
integrují různé podnikové aplikace a dávají jejich služby prostřednictvím
řídicích aplikací k dispozici webovým klientům.
Webové aplikační servery se obvykle skládají z vývojového systému, aplikačního
rámce s daným rozhraním a branami a z aplikací. Pokud jde o aplikace, jedná se
vždy o klientské aplikace, nejčastěji masky nebo formuláře, jejichž pomocí
uživatel zadává data a/nebo spouští akce, např. finanční transakce v
internetovém bankovnictví.
Aplikační rámec přebírá realizaci různých formulářů a protokolů. Interně
komunikuje aplikační server jednotně podle postupu, který je obvykle založen na
komponentovém standardu CORBA (Common Object Request Broker Architecture).
Technika DCOM Microsoftu se přitom uplatní jen výjimečně a jen jako doplněk.
Ústředním bodem vývojového systému je co nejužší integrace vývojových nástrojů
do aplikačního rámce, což ušetří vývojářům programování rozhraní pro různé
databáze a aplikace. Vývojář se může soustředit na vytváření aplikace a starat
se o navázání zúčastněných systémů, jako např. transakčního monitoru, webového
serveru nebo různých databází na spojovací komponenty nabízené aplikačním
rámcem.

Enterprise JavaBeans
Sun vyvinul na bázi programovacího jazyku Java dva komponentové modely:
JavaBeans pro klientskou stranu aplikací a Enterprise JavaBeans (EJB) pro
serverovou stranu. Důležité jsou EJB, v nichž je integrována obchodní logika.
To znamená, že se v nich určuje, kdy, jak a které aplikace mají spolupracovat.
Ve světě Microsoftu jim odpovídají komponenty ActiveX. Aplikace se realizují v
řídicím prostředí webového aplikačního serveru, které se nazývá container nebo
(na webovém serveru) také servlet. I když zatím není podpora EJB příliš
rozšířená, všichni dodavatelé s výjimkou Microsoftu pracují horečně na jeho
implementaci. Podnikový poradce Dieter Jenz shrnuje ve své studii "Application
Server" význam této techniky slovy: "Podpora EJB může platit jako měřítko, zda
ten který produkt vůbec zasluhuje být nazýván aplikačním serverem."

Důležité vlastnosti aplikačních serverů
Škálovatelnost: Počet uživatelů na Webu se v podstatě nedá předvídat, proto je
nutný dostatečně pružný koncept, který by byl schopen zachytit případné
špičkové zatížení.
Vyvážení zátěže: Automatické rozložení zátěže zajišťuje, že v případě velkého
počtu dotazů převezmou část úkolů přídavné systémy.
Sdružování spojení a zdrojů: Tato technika umožňuje, aby se více uživatelů
mohlo dělit o spojení se serverem.
Odolnost proti poruchám: Na rozdíl od vnitropodnikové sítě není možno u
celosvětové sítě v případě provozní poruchy kontaktovat každého potenciálního
uživatele a žádat ho o pochopení. Webové aplikace musejí být k dispozici 24
hodin denně a sedm dní v týdnu.
Failover: Při provozní poruše převezme jiný aplikační server automaticky úkoly
postiženého systému.
Výkon: Dlouhé čekací doby odrazují zákazníky od čtení vašich webových stránek.
Object caching: Opakovaně používaná data a dokumenty se ukládají v operační
paměti. To urychluje dobu odezvy, ale také odlehčuje síťovému provozu a
serverovým systémům zařazeným za aplikačním serverem.

9 1629 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.