Asertivita aneb přiměřené sebeprosazení

Ne každému je od přírody dáno chovat se asertivně, ovšem podnikatelům či manažerům by tato schopnost měla být vla...


Ne každému je od přírody dáno chovat se asertivně, ovšem podnikatelům či
manažerům by tato schopnost měla být vlastní. Je-li totiž osoba v čele podniku
nebo týmu pasivní (nesmělá, bezbranná, postrádající zdra-vé sebevědomí), těžko
ho může
úspěšně "kočírovat".
Na druhé straně ani člověk agresivní není pro firmu přínosem. Svým chováním
(nadřazeností, obviňováním a pokořováním okolí, přehnaným sebevědomím) otravuje
vzduch, vytváří napjaté vztahy a díky tomu bývá často osamělý. Někdy se mu
podaří vybojovat vítězství, ale je to vítězství Pyrrhovo. Nakonec se obrátí
proti němu.
Asertivní jednání lze definovat jako jednání, které není pasivní ani agresivní,
ale ani manipulativní (to sleduje nějaký cíl, který není přímo vysloven, často
probíhá s pomocí citově zabarvených argumentů). Asertivně se chovájící člověk
říká, o co mu jde, jak situaci vnímá, co si o ní myslí a jak ji prožívá. Má
přiměřené sebevědomí, před nikým se neponižuje, nad nikoho nevyvyšuje.
Respektuje partnera, umí naslouchat, zvažuje to, co říkají jiní, nejde mu o
výhru, ale o rozšíření možností. Je schopen přiznat si omyl i chybu, přistoupit
na kompromis. Když se mu něco nepovede, nedělá z toho tragedii ani neobviňuje
druhé lidi. Navenek působí uvolněně, klidně.
Ani ten, na kom matička příroda šetřila a nedala mu do vínku asertivní jednání,
si nemusí zoufat. Výcvikem (ve specializovaných kursech nebo coby samouk podle
odborné literatury) to lze zvládnout.
Cílem nácviku asertivity je naučit se:
lobhájit osobně důležité cíle
lzvládat konflikty bez stresu a bez sebeponížení
lzbavit se napětí v mezilidských situacích
lpředejít hromadění napětí z nevyjádřených emocí
lrozhodovat se sám za sebe, nezávislost na hodnocení jinými
lzvýšit sebepřijetí, sebeúctu, naučit se vážit si sama sebe
lzpřehlednit komunikaci tak, aby druzí mohli lépe rozumět a taky častěji vyhovět
lnaučit se lépe vyjádřit pozitivní pocity a tím následně získat i více
pozitivních zpětných reakcí
lnaučit se uzavírat kompromisy
Avšak ani uplatňování všech asertivních dovedností nebude efektivní, pokud je
budou provázet známky nejistoty. Asertivní, a tedy i jistý styl komunikace
sestává ze sedmi základních složek asertivního chování:
Celkový výraz tváře a mimika
Od dětství vnímáme druhého člověka zejména na základě výrazu jeho tváře. Naučit
se přirozeně zvládat svoji mimiku je potřebné pro zabezpečení přesvědčivosti
svého tvrzení. Výraz tváře by měl být v souladu s naším tvrzením, jeho obsahem.
Úšklebky nebo ironický úsměv při pochvale nepůsobí přesvědčivě. Stejně jako
bázlivý úsměv těžko někoho přesvědčí, že jsme na něho rozzlobení. V průběhu
asertivního výcviku se celkový výraz tváře a mimika dostávají postupně do
většího souladu s obsahem sdělení. Čím spontánnější je asertivní reakce, tím
více je v souladu obsah sdělení s mimikou.
Udržování očního kontaktu
Jednou z nejzjevnějších známek nervozity při jednání s druhými lidmi je
nedostatečný kontakt očima. Jde o naučenou vyhýbavou reakci, která se vyvíjí v
důsledku opakovaných sociálních nezdarů. V nácviku asertivity se učíme dívat se
partnerovi do očí. Díváme-li se během rozmluvy druhému do očí, dáváme mu tím
najevo, že naše tvrzení je upřímné, důležité a určené jen jemu. Pro ty, pro
které je tento úkol těžký, se používá pomocný manévr během rozhovoru se snažíme
dívat na partnerovu tvář v okruhu 15 cm kolem kořene nosu. Musíme si však také
uvědomit, že extrémní oční kontakt upřený a napjatý pohled přímo do očí může
působit agresivně.
Pohyby rukou, gestikulace
Přesvědčivost asertivní odpovědi podporuje sladění gestikulace s obsahem
slovního sdělení. Nezřetelně působí lidé bez gestikulace, rušivým dojmem zase
gestikulace přehnaná a nekoordinovaná. Obojí prozrazuje nejistotu.
Základní postoj a držení těla
Celkový tělesný postoj a držení těla mají na výsledném dojmu důležitý podíl.
Vzpřímené držení hlavy, mírný předklon těla k partnerovi a vhodná vzdálenost od
něj dotvrzují opravdovost našeho postoje. Ne každý dokáže během rozhovoru
tolerovat přílišnou blízkost cizího člověka. Překročení tolerované vzdálenosti
může v takovém případě vyznít jako agrese. Velká vzdálenost na druhé straně
zase naznačí větší stupeň vzájemné nesympatie. Při rozhodování o vhodné
vzdálenosti je možno vycházet z osobního pocity pohody.
Hlasitost projevu
Během řeči se osoba, která hovoří, musí obrátit směrem k partnerovi a pronášet
své myšlenky přiměřeně hlasitě: ani křičet (posluchač se vyděsí, co se děje)
ani šeptat (pokud posluchač neumí odezírat, netuší, o čem se vede řeč). Ten,
kdo má pronikavější hlas, by jej měl ztlumit ještě o něco víc, ale zase jen
tak, aby mu bylo ještě rozumět. Mluvení po straně, dívaní se na někoho jiného
nebo do neurčita je kromě zhoršené srozumitelnosti matoucí a často může být
vnímáno jako projev neúcty.
Správné načasování odpovědí
Je lepší říci "Tím jsi mě zaskočil" nebo "Nevím hned, co na to mám říct", než
zbrkle odpovídat okamžitě nebo mlčet "jako zařezaný". Ani otálení s odpovědí
asertivitě reakce neprospěje: Dlouhé mlčení může vyvolávat u druhého nepříjemné
pocity a obavy, že řekl nějakou hloupost, něco nevhodného či nepatřičného.
Pozorné sledování vlastních pocitů je důležité zejména v případě, kdy v nás
partnerovo chování vyprovokuje hněv a jsme rozzlobení. Zásadou je reagovat co
nejdříve po podnětu, nicméně mít čas na zhodnocení situace dříve, než
zareagujeme. Někdy je odmítnutí odpovědi partnerovi jedinou skutečně asertivní
formou reakce.
Obsah a forma sdělení
Obě tyto strany téže mince by měly být v souladu. Asertivnější je vyjádřit hněv
okamžitým "vypadni odsud!", než jej zamlžovat do nicneříkající věty typu. "No
tohle bych od tebe nikdy nečekal..." Vždycky se proto vyplatí dodržovat
základní pravidlo vyjádřit se stručně, upřímně a spontánně.
8 0353 / jam









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.