ATX form factor

Jsou anglické termíny, které přímo svádějí k přejímání takříkajíc "i s chlupy". Bezesporu k nim patří pěkně...


Jsou anglické termíny, které přímo svádějí k přejímání takříkajíc "i s chlupy".
Bezesporu k nim patří pěkně znějící anglické form factor. Ovšem správný
odpovídající český výraz zní trochu jinak. Form [fo:m] znamená totiž česky tvar
a pokud přejmeme beze změn alespoň ten faktor, můžeme použít výsledné "faktor
tvaru", lépe asi však "tvarový faktor". Kde se však termín "form factor" vzal a
čeho že se tvarový faktor vlastně týká? Odpověď zní objevil se s vývojem nových
skříní, nových sběrnicových systémů a týká se tvaru a uspořádání základních
desek pro osobní počítače (motherboard [mad:bo:d]). Proto se používá také
spojení motherboard form factor. Tvarový faktor
základní desky popisuje její tvar, schopnost použití v určitých druzích skříní
(case [keis] skříň počítače, např. desktop stolní, tower věž apod.) napájecích
zdrojů a její prostorové řešení. Řada výrobců základních desek nabízí často dvě
základní desky se stejnou funkčností a účelem, ale lišící se právě tvarovým
faktorem.
No a teď si povězme, jaké tvarové faktory můžeme ve svých počítačích u základní
desky nalézt. Nejrozšířenějším provedením základních desek jsou dnes ve světě
ještě stále desky typu AT společně s modernějšími deskami baby AT. Tyto dvě
varianty se liší především v šířce. Starší typ AT (běžný byl zejména u počítačů
řady 386) má šířku 12 palců (přibližně 304 mm). S tímto typem desky se již na
trhu prakticky nesetkáme. Nevýhodou těchto desek AT je kromě toho, že se
nevejdou do menších skříní, především to, že jsou po zamontování do počítače z
velké části překryty disky a tudíž špatně přístupné při případných přestavbách
počítače.
Novější typ desky baby AT má šířku 8,5 palce a šířku 13 palců (to odpovídá
přibližně 215 x 330 mm). Zmenšení šířky desky zaručuje menší překrytí disky,
přestože k jistému překrytí stále dochází. Jedním z problémů u tohoto typu
desky je, že řada nových typů v této kategorii je vyráběna se zmenšenou délkou
na 11 nebo i 10 palců (s cílem snížit výrobní cenu). V některých případech to
může vést i k potížím s montáží desky do skříně. Desky baby AT jsou
rozpoznatelné podle tvaru, velkého (klasického) konektoru klávesnice umístěného
přímo na desce a také paralelního a sériových portů, jejichž konektory ve
skříni jsou přímo propojeny kabely s vývody v základní desce. Desky typu AT a
baby AT byly navrženy tak, že v přední části byly patice pro paměti a procesor,
zadní část desky pak byla vyhrazena sběrnicovým konektorům pro rozšiřující
desky. Rozměrnější (delší desky) po instalaci přesahovaly nad paměťové obvody v
přední části. To bylo ovšem v době, kdy procesor a paměti nezabíraly mnoho
místa. Dnešní paměti, zasouvané v podobě modulů SIMM a DIMM do příslušných
patic jsou podstatně rozměrnější než původní obvody, instalované přímo do
základní desky. Tento problém řeší některé novější desky baby AT přesunutím
paměťových patic stranou, ale problémem pak stále zůstává procesor.
První výraznou změnou v návrhu skříní a základních desek počítačů bylo v roce
1995 vytvoření zcela nového standardu ATX. Po třech letech se dnes stává ATX
prakticky jediným provedením, používaným v nových počítačích. Standard ATX,
nebo ATX form factor přináší do výroby počítačů některé nové vlastnosti a
výhody:
lvestavěné konektory sériových a paralelního portu přímo v základní desce,
snižující výrobní náklady (tedy cenu), zkracují dobu instalace a také zvyšují
nepřímo spolehlivost, protože porty je takto možné testovat ještě před
instalací desky;
lzabudovaný konektor PS/2 pro myš;
l"otočení" desky o 90 stupňů proti provedení AT zaručuje mnohem menší nežádoucí
překrytí základní desky a diskových mechanik, umožňuje snadnější přístup a
snižuje problémy s chlazením;
lpřesunutí procesoru a pamětí z přední části desky do zadní části vpravo
odstraňuje těžkosti s umisťováním dlouhých rozšiřujících karet a dovoluje
zasunutí dlouhé karty do většiny (pokud ne úplně do všech) sběrnicových
konektorů;
lzlepšený, 20pólový konektor pro napájení namísto dvou 6pólových na AT deskách;
lpodpora programového ovládání napájení, dovolující vypnutí počítače funkcí
"shutdown" (vypnutí) v některých operačních systémech (typicky např. ve Windows
95);
lpodpora napájecího napětí 3,3 V (toto napětí využívá většina nových procesorů
a dříve bylo nutné používat elektronickou regulaci napájecího napětí);
llepší proudění vzduchu, zajištěné opačným směrem proudění (ventilátor
napájecího zdroje vhání vzduch do počítače, namísto původního odsávání vzduchu
z počítače ven), zamezující výrazně nasávání částeček prachu do počítače a
zlepšující chlazení procesoru i bez použití aktivních chladičů (ventilátorů na
procesoru);
llepší přístup ke komponentům a tedy i výrazně lepší možnosti rozšiřování a
přestavování počítače, zajištěné novým prostorovým uspořádáním.
Dalším možným provedením základní desky (a samozřejmě celého počítače) je
uspořádání LPX, případně Mini LPX. Je snadno identifikovatelné, podle vzpřímeně
(kolmo k základní desce) umístěné desky se sběrnicovými konektory. Rozšiřující
desky se nezasouvají do základní desky, ale do této "přídavné". U provedení LPX
jsou obvykle stejně jako u ATX do desky zabudovány porty, navíc i grafický
adaptér. Slabinou tohoto provedení je ovšem velmi špatná rozšiřitelnost a
přebudovatelnost počítače.
Vývoj jistě nekončí a jednou z možností je koncepce tzv. pasivní zadní desky
(passive backplane), do které se zasouvají moduly, jakési rozšiřující karty,
obsahující procesor, paměť a další komponenty. Tento způsob konstrukce je dnes
využíván u některých výkonných počítačů, sloužících jako server.
8 0513 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.