Autorské právo na 70 let

Parlamentem České republiky prošel vládní návrh zákona o "právu autorském, o právech souvisejících s právem autor...


Parlamentem České republiky prošel vládní návrh zákona o "právu autorském, o
právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů", tedy
jinak řečeno návrh autorského zákona. Právě v těchto dnech se k němu mají
vyjádřit senátoři. My se na jeho přínosy podíváme v následujícím textu.
Původní autorský zákon (zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a
uměleckých) platil beze změny až do roku 1990. V té době platil totiž monopol
státu na šíření autorských děl, a proto nebylo třeba tak důkladné právní úpravy.
Změny po roce 1989
Rok 1989 pořádně zamíchal nejen společností, nýbrž i autorským zákonem. Nové
ekonomické prostředí donutilo zákonodárce hned k šesti novelizacím. Dvě z nich
přitom lze označit jako zásadní. Hned v roce 1990 zákon č. 89/1990 Sb. zrušil
povinné zprostředkování užití děl v zahraničí a prodloužil, v souladu s praxí v
zemích Evropské unie, trvání práv souvisejících s právem autorským z 25 let na
padesát.
O šest let později zákon číslo 86/1996 Sb. upravil závazky vyplývající z Dohody
o obchodních vtazích mezi vládou České republiky a USA, dotýkající se ochrany
počítačových programů, databází a zvukových záznamů. Tehdy autorům a ostatním
nositelům práv přiznal právo na pronájem a půjčování originálu či rozmnoženin
díla, rozšířil nároky nositelů při zásahu do jejich chráněných práv v důsledku
neoprávněného používání dekodérů a upravil opatření, která mohou přijímat
celníci při dovozu a vývozu předmětů chráněných autorským zákonem.
Zmíněnými novelami se ochrana autorských práv legislativně dostala na úroveň
srovnatelnou s Evropskou unií a s vyspělými průmyslovými zeměmi.
Zbrusu nový zákon
Hned po přijetí poslední novely však sama Legislativní rada vlády konstatovala,
že sice předpisy EU byly do zákona promítnuty, ale v důsledku množství
novelizací se zákon stal nepřehledným a nesystematickým. "S ohledem na to se
začalo pracovat na zákoně zcela novém, který již zohledňuje všechny směrnice
Evropského společenství a vychází z Bílé knihy o přípravě přidružených zemí
střední a východní Evropy na začlenění do vnitřního trhu Unie," říká JUDr. Hana
Masopustová z Ministerstva kultury ČR, které vypracovalo nový autorský zákon. A
dodává: "Bílá kniha mj. uvádí 5. směrnici, a to směrnici o ochraně počítačových
programů, o harmonizaci doby ochrany, o pronájmu a půjčování, o satelitním
vysílání a kabelovém přenosu a o ochraně databází. První a hlavní směrnice
91/250 zavedla ochranu počítačových programů a sladila pravidla, jimiž se
spravuje ochrana počítačového programu, který je hlavní součástí systému
zpracování dat a je nezbytný pro rozvoj výroby a technologie."
Návrh nového zákona tedy poprvé poskytuje ochranu některým nositelům práv,
kteří vynakládají značné prostředky na šíření děl moderními technologiemi,
především prostřednictvím Internetu, tedy zejména výrobcům audiovizuálních děl,
nakladatelům a pořizovatelům databází. Na druhou stranu však autorská práva k
počítačovým programům prodlužuje na neuvěřitelných sedmdesát let, což lidem z
oblasti informačních technologií může připadat více než směšné.
"Do jisté míry je to pravda, ale již mezinárodní společenství, jako je Světová
organizace duševního vlastnictví, dospělo k jednoznačnému názoru, že je třeba
počítačovým programům poskytnout stejnou ochranu jako dílům literárním, tedy i
po dobu 70 let od smrti autora. Počítačový program je chráněn jako dílo
literární bez ohledu na formu jeho vyjádření včetně přípravných koncepčních
materiálů k jeho vytvoření," tvrdí Masopustová.
Nový zákon dělá rozdíly, pokud jde o užití díla pro osobní potřebu. "Užití díla
pro osobní potřebu není relevantním užitím z hlediska autorského práva. Nicméně
i podle navrhované úpravy a v souladu s praxí řady vyspělých zemí se i za
pořízení kopie pro osobní potřebu musí autorovi či jinému nositeli práv dostat
odměna. Ani počítačový program a elektronickou databázi nelze kopírovat pro
osobní potřebu. Ty autorský zákon v souladu s legislativou vyspělých států z
kopírování pro osobní potřebu vylučuje," vysvětluje Masopustová.
A co zaměstnavatel?
Dosud bylo také sporné, kdo vlastní autorská práva k dílům, která vznikla v
rámci zaměstnaneckého poměru. Jak to řeší nový návrh? "Bere v úvahu, že
zaměstnavatel zaměstnanci pro jeho autorskou práci vytváří nezbytné podmínky, a
tak přejímá ekonomickou odpovědnost za využití výsledků tvůrčí činnosti. Stejně
jako v cizích úpravách zákon umožňuje využívání těchto výsledků tím, že
zaměstnavatel na základě zákonného zmocnění vykonává majetková práva k dílu.
Zaměstnavatel a zaměstnanec se však při uzavření zaměstnaneckého poměru mohou
dohodnout i jinak," vysvětluje Masopustová.
Nový návrh autorského zákona tedy patrně konečně přispěje k přehledným vztahům
i v oblasti ochrany autorských práv k počítačovým programům a k databázím.
0 1016 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.