Autorský zákon v digitální éře

V posledních měsících bylo přijato několik významných zákonů, které budou tvořit nový právní rámec rozvoje ele...


V posledních měsících bylo přijato několik významných zákonů, které budou
tvořit nový právní rámec rozvoje elektronického obchodu v České republice.
Jedná se zejména o nový autorský zákon, zákon o ochraně osobních údajů,
telekomunikační zákon a zákon o elektronickém podpisu. V tomto článku se budeme
věnovat prvnímu z nich - zákonu autorskému.


Autorský zákon
Dnem 1. prosince 2000 nabude účinnosti nový a dlouho očekávaný zákon o právu
autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých
zákonů č. 121/2000 Sb. (autorský zákon). Tento zákon nahradí v celém rozsahu
autorský zákon, který platil v České republice, ve znění několika novelizací
provedených od roku 1990, soustavně od roku 1965. Je tedy nabíledni, že zejména
v souvislosti s novými technologiemi byly některé změny stávajícího zákona více
než nutné. Cílem zákonodárců bylo rovněž uvedení autorského zákona do souladu s
mezinárodními smlouvami, jejichž je ČR signatářem (zejména úmluvy GATT TRIPS a
úmluvy WIPO), a s příslušnými směrnicemi Evropské unie1. Nový autorský zákon
navíc zahrnuje i úpravu kolektivní správy práv, která byla až dosud upravena
samostatným zákonem.
Nový autorský zákon odpovídá kontinentálnímu pojetí autorských práv - právo k
výsledkům duševní tvůrčí činnosti autora přiznává pouze autorovi, který je
osobou fyzickou, na rozdíl od pojetí angloamerického, kde může být původním
nositelem autorských práv i osoba právnická - např. producent. Oproti dosavadní
úpravě však nový autorský zákon zavádí jistou formu dualismu autorských práv
osobnostních a majetkových. Výlučná práva osobnostní, jako je například právo
rozhodnout o zveřejnění svého díla nebo právo na nedotknutelnost díla, jsou
nepřevoditelnými právy autora a smrtí autora zanikají. Oproti tomu práva
majetková, tedy zejména právo dílo užít některou z forem v zákoně
specifikovanou a udělit jiné osobě smlouvou licenci k výkonu práva, trvají i po
smrti autora a přecházejí na autorovy dědice, případně na stát. Doba trvání
majetkových práv autora se dle nového autorského zákona prodloužila. Obecně u
autorských děl trvají majetková práva po dobu autorova života a 70 let po jeho
smrti, práva výkonného umělce a výrobce zvukového záznamu pak 50 let od
vytvoření výkonu, resp. pořízení zvukového záznamu.
Licence
Autorovo právo dílo užívat - tím je míněno právo na rozmnožování díla (včetně
rozmnožování elektronickou formou), právo na rozšiřování díla (rovněž včetně
rozšiřování díla elektronickými prostředky), právo na pronájem, půjčování,
vystavování díla a právo na sdělování díla veřejnosti (včetně zveřejnění
prostřednictvím Internetu) lze převést licencí jiné osobě. Licence může být buď
k jednotlivým způsobům užití díla, nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu
omezeném nebo neomezeném, výhradně nebo nevýhradně. V případě poskytnutí
nevýhradní licence jednomu nabyvateli práv před poskytnutím výhradní licence
jinému nabyvateli zůstává předchozí nevýhradní udělená licence zachována, není-
li mezi stranami sjednáno jinak. Udělení licence dle nového autorského zákona
je založeno na principu smluvní volnosti. Jako téměř u každé zásady i ze zásady
smluvní volnosti existují jisté výjimky, jako např. obligatorní ustanovení,
podle kterého se autor nemůže smluvně vzdát svého autorského práva nebo jej
převést. Zákon v souladu s předchozí úpravou definuje případy tzv. volného
užití, tj. případy užití díla, které se nepovažuje za užití podle autorského
zákona. Takovým případem je dle zákona, mimo jiné, užití pro osobní potřebu.
Zákon však v této souvislosti výslovně stanoví, že užití spočívající ve
zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze není
volným užitím.
Autor jako zaměstnanec
Nově a detailněji řeší autorský zákon otázku díla vytvořeného v pracovně-
právním nebo služebním vztahu k zaměstnavateli nebo z pracovního vztahu mezi
družstvem a jeho členem - tzv. zaměstnanecké dílo. Nový autorský zákon výslovně
upravuje, že není-li sjednáno jinak, práva k zaměstnaneckému dílu vykonává
zaměstnavatel svým jménem a na svůj účet a práva a povinnosti vyplývající z
úpravy vztahů ze zaměstnaneckého díla zůstávají skončením pracovněprávního
vztahu nedotčena. Není-li sjednáno jinak, má autor zaměstnaneckého díla (resp.
jeho dědici) vůči zaměstnavateli právo na přiměřenou dodatečnou odměnu v
případě zjevného nepoměru mezi odměnou za využití práv k zaměstnaneckému dílu a
zisku za využití takových práv a významem takového díla pro dosažení takového
zisku. Výjimkou z tohoto, a výjimkou z obecné úpravy zaměstnaneckých děl sui
generis, jsou však počítačové programy a databáze a kartografická díla, kde
toto pravidlo neplatí, není-li výslovně sjednáno. Zároveň tato jmenovaná díla
jsou přímo ze zákona považována za zaměstnanecká díla i tehdy, pokud byla
vytvořena na objednávku (např. na základě smlouvy o dílo). Objednatel se v
takovém případě považuje za zaměstnavatele.
V souvislosti s díly vytvořenými na objednávku je třeba rovněž podotknout, že
objednatel může dílo vytvořené na objednávku užít pouze způsobem určeným ve
smlouvě. K jinému užití je objednatel oprávněn pouze na základě zvláštní
licenční smlouvy.
Kolektivní správa děl
Zákon rovněž stanoví případy kolektivní správy autorských práv. Zákon obsahuje
výčet práv, která jsou povinně kolektivně spravovaná (právo na přístup k dílu
prostřednictvím Internetu a odměna za využití tohoto práva mezi povinně
kolektivně spravovaná práva nepatří). Zákon obsahuje úpravu povolovacího
procesu pro osoby, které chtějí vyvíjet činnost kolektivního správce, a dále
podmínky činnosti kolektivního správce. V této souvislosti bude zajímavé
sledovat vývoj tzv. "autorskoprávních clearing houses", tedy společností
využívajících rozsáhlých elektronických databází autorských děl, kterými
disponují, k poskytování oprávnění uživatelům spolu s distribucí vlastních děl
uživatelům, na tuzemském trhu. Tyto společnosti se mohou ukázat jako pro autory
mnohem výhodnější kolektivní správci než tradiční kolektivní správci - ochranné
organizace autorské, působící dosud v České republice.
Ochrana databází
Zákon dále obsahuje velmi důležitou právní úpravu, která v ČR již několik let
citelně chyběla - právní ochranu databází. Zákon prakticky přejímá řešení
obsažené v Direktivě EU o právní ochraně databází. V podstatě rozlišuje dva
druhy databází - databáze, jejichž obsah, způsob výběru nebo uspořádání obsahu
je nějak originální, je tedy autorovým vlastním duševním výtvorem - takové
databáze jsou považovány za autorská díla souborná s autorskoprávním režimem
(jako pro ostatní autorská díla) a databáze ostatní (u nichž nelze hovořit o
originálním duševním výtvoru zejména pro jejich systematičnost a metodické
uspořádání), pro něž zákon upravuje zvláštní režim právní ochrany. Je jasné, že
v praxi elektronického obchodu budou převládat právě databáze postrádající
originalitu, které jsou však právě z důvodu systematičnosti a metodičnosti
uspořádání pro uživatele velmi cenné. Práva k takovýmto databázím mají
pořizovatelé databáze, pokud nějakým podstatným vkladem přispěli k pořízení,
ověření nebo předvedení obsahu databáze. Pořizovatelem databáze je fyzická nebo
právnická osoba, která na svou odpovědnost pořídí databázi, nebo pro kterou tak
z jejího podnětu učiní jiná osoba. Z výše uvedeného vyplývá, že nositelem práv
ke komerčním databázím budou především, nebo pouze, výrobci databázových
produktů, tedy firmy a nikoliv jednotlivci. Jakoby v tomto směru evropské právo
ochrany databází převzalo tradiční koncept copyrightu anglického práva.
Zákon upravuje dvě zvláštní práva pořizovatelů databází - právo na vytěžování a
právo na zužitkování. Právo na vytěžování znamená právo učinit trvalý nebo
dočasný přepis obsahu databáze nebo její části a zahrnuje i úpravy a zásahy do
tohoto obsahu (nechráněného autorským právem!). Právo na zužitkování znamená
právo na jakýkoliv způsob zpřístupnění databáze veřejnosti. Zákon vlastně pro
databáze znovu a zcela nově formuluje právo na přístup a právo na
nedotknutelnost, což jsou tradiční instituty známé z autorského práva. Zákon
dále obsahuje omezení zvláštních práv k databázi zejména pro osobní potřebu
oprávněného uživatele, pro účely vědecké nebo vyučovací nebo pro účely veřejné
bezpečnosti nebo správního či soudního řízení.
Zvláštní práva k databázi trvají 15 let od pořízení databáze, resp. 15 let od
prvního zpřístupnění databáze. Nicméně, pokud bude obsah databáze před
vypršením této ochranné lhůty znovu a podstatně jinak uspořádán, domnívám se,
že vznikne nová databáze a tedy ochranná doba ke stejnému obsahu může být dále
prodlužována.
Knihovny v elektronické době
V této stati se bohužel nelze zabývat všemi změnami a aspekty, které přinesl
nový zákon. Proto dále vybíráme jenom některé z úprav. Nový zákon například
přinesl výslovné oprávnění knihoven, archivů a jiných nevýdělečných školských,
vzdělávacích a kulturních zařízení, zhotovit rozmnoženinu díla (v jakékoli
podobě) pro své archivní a konzervační účely bez toho, aniž by tím tato
zařízení zasahovala do autorského práva. Rovněž zákon v souladu se světovými
trendy upravuje, že tato zařízení nezasahují do autorského práva, půjčují-li
originály či takové rozmnoženiny vydaných děl. Zákon dále umožňuje knihovnám
zavádět v zákonném rámci elektronické meziknihovní služby. Věříme, že tato nová
úprava přispěje k rozvoji moderních informačních služeb v České republice na
úroveň standardní v zemích EU.

Autoři jsou konzultanti společnosti Central European Advisory Group
0 2212/jaf









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.