Avatar nás přežije

Virtuální hřbitovy by v budoucnu mohly oplývat větší interaktivitou. Namísto nehybného archivu fotografií, dopisů a...


Virtuální hřbitovy by v budoucnu mohly oplývat větší interaktivitou. Namísto
nehybného archivu fotografií, dopisů a videosekvencí by zde návštěvník našel
aktivně působící avatary, digitální bytosti jakýmsi způsobem zachovávající
osobnost zemřelého člověka.
S celou myšlenkou přišli nedávno Gordon Bell a Jim Gray, vědci zaměstnaní ve
společnosti Microsoft. Překlad jejich stati se objevil v červencovém vydání
časopisu Vesmír (témuž tématu je zde věnován i úvodník Ivana Havla). Jak si oba
výzkumníci představují digitální bytost, které přežije lidskou smrt?
Pořádný avatar by měl mít přístup k novým informacím a současně být vybaven
nějakou sadou pravidel, jak s novinkami zacházet (takže by např. nějak v
"souladu s vámi" a vašimi postoji hodnotil v budoucnosti vyšlé knihy, nové
filmy, vědecké objevy, politické události apod.). S návštěvníky by konverzoval
opět jako vy sami na rozdíl od dnešních robotů, které porozumění lidskému
jazyku pouze předstírají a sestavují fráze z předpřipravených komponent
(známých příkladem je Eliza, na internetu najdete takhle i několik "stínů"
Alberta Einsteina).
Důležité je uvědomit si, že projekt si neklade za cíl zajistit individuální
nesmrtelnost, ale spíše simulovat člověka ve vztahu k ostatním. Dostáváme se
tím samozřejmě k celé řadě zajímavých problémů. Především, i samotný záznam o
životě musí asi být nějak komprimovaný, kratší než samotný život (třeba proto,
aby ho někdo mohl sledovat a nemusel na to vynaložit celý život vlastní).
Taktéž avatara musí klíčovými vlastnostmi někdo dovybavit zřejmě vy sami.
Člověk při tom vlastně odhaluje dřeň své osobnosti, odděluje to podstatné od
nahodilých přívěsků, nebo třeba staví své alternativní já, kterým být chtěl,
leč se jím nestal (podobná myšlenka "extrakce" vlastní duše se objevila např. i
v románu A. Clarka Město a hvězdy). A nebo: Co kdyby vašeho avatara vytvářel
někdo jiný byl by to tedy třeba pan X viděný očima pana Y. Co by z vás pak
zbylo? Nakonec by se třeba ukázalo, že ostatní pokládají za významné něco úplně
jiného než vy sami. Můžeme si dokonce představit, že by pak z Einsteinova
avatara vypadla teorie relativity, ale zato se zde objevila zmínka, že dotyčný
uměl připravovat velmi chutnou kávu...
Napadají mě další úvahy, které pouze stručně nastíním. Nemohly by avatary
komunikovat i spolu? Co kdyby takový avatar bez ohledu na svůj původ v dílnách
Microsoftu fungoval jako open source? Na síti by tak mohla vzniknout sada
různých "kombinovaných" osobností (skoro jako Mínotaurus či Chiméra), nebo
naopak blízkých kopií vás samých. Naopak představa světa, v němž by spolu
interagovaly pouze mírně pozměněné kopie původně odvozené od jedné bytosti,
snad zaujme čtenáře inklinující k solipsismu.
A nakonec: Neudělá z avatarů už jen podobnost s námi bytosti nadané nějakým
druhem vědomí? Zde se dostáváme oklikou k Turingově testu a umělé inteligenci.
Ze slušnosti zbývá dodat i poněkud paranoidní, vcelku ovšem triviální pohled.
Nejsme avatary i my sami? A kdo byl pak tou původní bytostí, vzorem, z něhož
jsme odvozeni?
Zpět na zem: samozřejmě není vůbec jasné, zda se popsané vize kdy uskuteční.
Celá myšlenka se mi však zdá nejenom inspirativní, ale i vcelku zábavná.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.