Bezplatné služby mají právo na život!

Minulý týden jsme se na českém Internetu dočkali spíše než aktuálních "bomb" událostí zajímavých z dlouhodobé p...


Minulý týden jsme se na českém Internetu dočkali spíše než aktuálních "bomb"
událostí zajímavých z dlouhodobé perspektivy.
Významnou událostí byla koupě komerční části sítě Cesnetu společností
Contactel. Ani ne tak akvizice jako taková (o ní se už vědělo dávno, již jsme o
ní psali a tentokrát se jí věnujeme na straně 3), ale spíše příjemný fakt, že
došlo ke zveřejnění částky. Máme zde tedy hodnotu zhruba třičtvrtě miliardy Kč,
kterou můžeme využít jako referenční hladinu pro další úvahy.
Contactel se po akvizici Cesnetu přidal ke společnostem, které u nás nabízejí
přístup k Internetu zdarma. V Británii je už přístup k Internetu v podání
AltaVisty osvobozen i od poplatků za telefonní impulzy. Z čeho ale mají
bezplatné služby žít?
Úskalí věcí zdarma
Odpověď na otázku položenou v předchozím odstavci je zdánlivě snadná: z
přidaných služeb, z e--commerce, z webové reklamy, z on-line nákupů. Jenže je
zde hned několik kamenů úrazu.
V první řadě, služby zdarma jsou poskytovány bez záruky. O tom, že tato doložka
nemusí být pouze cosi bezvýznamného pod čarou, se nedávno přesvědčili uživatelé
služby Email.cz, kteří přišli o svoji poštu (českým webovým mailerům se ještě
budeme podrobněji věnovat v některém z příštích Computerworldů).
To ovšem není to nejpodstatnější, bez záruky je mnohdy poskytován i klasický
komerční software. Jak si však povšiml Jiří Peterka v článku na serveru
Novinky, existuje vládní návrh zákona o reklamě, který zakazuje nevyžádanou
reklamu, jež uživatele nějak obtěžuje. Což může vlastně kdokoliv prohlásit o
čemkoliv.
Pro tuto chvíli pomiňme, že v návrhu zákona je opět označen bod, který vždy
svědčí o totálním nepochopení fungování internetových technologií, totiž
odpovědnost poskytovatele ("u reklamy šířené prostřednictvím mezinárodních
počítačových sítí je šiřitelem i poskytovatel přístupu"). Koneckonců, můžeme si
odpustit i nelichotivé poznámky na adresu našich představitelů a tvrzení, že
jinde by se to stát nemohlo. Mohlo. Odpovědnost za obsah se poskytovatelům
opakovaně snažila, naštěstí neúspěšně, přisoudit i legislativa vyspělých zemí.
Mnohem důležitější mi ale přijde fakt, že nevyžádanou reklamou nejsou vlastně
jen spamy, ale i proužky na webových stránkách. Vládní návrh zákona může být
tedy v konečném důsledku mnohem větší katastrofou, než tolik diskutované kauzy
týkající se liberalizace telekomunikací.
Opět tedy nezbývá, než položit otázku: nebylo by lepší spamming legislativně
nijak neregulovat a nechat vše na soukromém sektoru, ať celý problém řeší
technologickými prostředky? Nedávno podobný krok například udělala síť Internet
OnLine, když zakázala svým poštovním serverům tzv. Mail Relay. (A i tento
pochopitelný krok se, pravda výjimečně, setkal s nelibostí danou tím, že IOL je
službou Českého Telecomu. Metoda univerzálního viníka se odedávna těší velké
oblibě.)
Jsou spamy hrozbou?
Podrobnější komentáře postupu IOL proti spammingu přinesly např. servery
Novinky a Lupa. Já v této souvislosti mohu jen krčit rameny. Nikdy jsem se
nezdráhal psát do e-mailových či usenetových diskuzních skupin, zadávat svoji
skutečnou adresu do webových formulářů. Internet intenzivně používám od roku
1994, vystřídal jsem celou řadu adres včetně mnoha webových freemailů. Přesto
jsem však za celou dobu dostal počet spamů, který můžu spočítat na prstech obou
rukou. Rozhodně jsem mnohokrát více času strávil tím, že jsem o problematice
spammingu psal, než že jsem těch několik nevyžádaných e-mailů mazal :-).
Vaše údaje jsou potřeba
Vrátím se od vlastní zkušenosti zpět k problematice spamů a reklamy vůbec.
Dejme tomu, že jsem zatím měl prostě neuvěřitelné štěstí a spamy jsou skutečně
závažným problémem. Přesto se ale domnívám, že dokonce i s něčím takovým je u
bezplatné služby prostě nutno počítat. Stejně tak s tím, že o vás bude někdo
shromažďovat údaje, podrobí je analýze a bude se je snažit nějak marketingově
využít. Že se provozovatel z údajů, které jste o sobě uvedli, bude snažit
dovodit i věci, které jste o sobě nenapsali a kterými byste se chlubit rozhodně
nechtěli.
Podle mého názoru se ale opět není třeba příliš bát. Nikomu totiž nejde o vás
osobně, jste prostě jednou položkou ve velkém souboru dat, na který budou
aplikovány statistické metody. Provozovatel má na nějaké údaje právo a pokládám
za poctivé vyplňovat, s výjimkou kontaktních informací, do webových formulářů
skutečné údaje.
Jak to dopadne?
Protispamová legislativa není jen tuzemskou specialitou. Nevole ochránců
soukromí, kterou dnes za oceánem budí například chování a marketingová "kouzla"
firmy DoubleClick, je také dosti silná. Měli bychom si však uvědomit, že do
důsledků pojatá ochrana uživatele může finálně znamenat konec služeb zdarma.
Jiná věc samozřejmě je, že provozovatel služby by měl mít odvahu vám sdělit, co
s vašimi údaji bude skutečně dělat.
0 0814 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.