Boxy plné výkonu od IBM

Servery založené na platformě Power5 nabízejí high-endové procesory v malém provedení. Se svými modely eServer O...


Servery založené na platformě Power5 nabízejí high-endové procesory v malém
provedení.


Se svými modely eServer OpenPower 710 a eServer p5 510 nabízí společnost IBM
dva moderní podnikové servery, které jsou schopny zvládnout vysoký objem
transakcí.
Abychom byli přesní, ve skutečnosti jde vlastně jenom o jeden server. Oba boxy
jsou totiž úplně totožné, přičemž jediným patrným rozdílem je firmwarové
omezení v jednom z nich, jež mu brání, aby na něm mohlo běžet cokoliv jiného
než Linux.
Možná jste zaznamenali, že IBM svoji produktovou řadu OpenPower propaguje jako
"Tuned for Linux" tedy "Vyladěno pro Linux". S tím jsme se setkali v literatuře
výrobce a právě to zdůrazňovali i produk-
toví manažeři, kteří nám podávali
informace o serverech v průběhu
testovacího procesu. Ať jsme se
ale snažil sebevíc, nemohli jsme u obou dvouprocesorových Power5 serverů
velikosti 2 U najít žádný jiný rozdíl než to, že na OpenPower 710 běžel SuSE
Linux 7.0 a na p5 510 systém AIX 5L, což je verze AT&T Unixu vyvíjená IBM.
Naše tápání nakonec ukončil inženýr IBM. Fráze "Tuned for Linux" se totiž
vztahuje k marketingovému pozicování řady OpenPower. "Když vyjedou z montážní
linky, jsou to naprosto shodné stroje," řekl.
Ale jsou zde dva, a to přesně dva, rozdíly: Zaprvé, OpenPower 710 je nabízen za
výrazně nižší cenu, jejímž cílem je, aby IBM získalo na linuxovém trhu
pozornost pro procesor Power5; a zadruhé, je zde firmwarový blok, který stroji
OpenPower brání nabootovat cokoliv jiného než Linux. To má zamezit tomu, aby
tyto produkty kanibalizovaly prodeje p5 serverů u uživatelů preferujících AIX.

Cache kraluje
U těchto serverů můžeme ve srovnání s jinými riscovými systémy na trhu
vysledovat tři klíčové odlišující faktory: dvoujádrové procesory Power5 s 1,9
MB L2 cache a 36 MB L3 cache, hardwarový partitioning a high-endové vlastnosti
zajišťující vysokou odolnost proti výpadku.
Procesor Power5, představující další evoluční krok v již dlouho existující řadě
PowerPC, je riscovým CPU, jež je dobře připravené na zpracování náročných
výpočtů s plovoucí desetinnou čárkou. V nejranější podobě - v pracovních
stanicích IBM RS/6000 - našly své uplatnění zejména v oblasti vědeckých a
vizualizačních aplikací. Servery s procesory Power5 jsou i dnes silné ve
zpracování úloh s plovoucí čárkou, neboť 1,65GHz CPU v OpenPower 710 a p5 510
jsou neuvěřitelně rychlá. Ačkoliv jsme na nich nepouštěli formální benchmarky,
setkali jsme se s bleskovou odezvou, už když jsme na linuxovém systému spustili
BLAS (Basic Linear Algebra Subroutines) aplikace. Oba testované servery dále
disponovaly 4 GB RAM, která můžete rozšířit až na 32 GB.
Použitá verze procesoru Power5 obsahuje dvě jádra, takže servery se dvěma
procesory mohou hardwarově zpracovávat čtyři vlákna současně. Aktuálně je
jediným dalším dvoujádrovým RISC procesorem čip UltraSparc IV od Sunu; oba jsou
v podstatě srovnatelné z hlediska výkonu, avšak větší kapacita cache v Power5 z
něj činí vhodnějšího kandidáta nejen pro numerické úlohy, ale také pro náročný
multiprocessing s velkou zátěží, což hraje roli ve scénářích pro konsolidaci
serverů. Vyrovnávací paměť je skutečně králem.
Partitioning - ve světě IBM je nazýván LPARS neboli Logical Partitions -
umožňuje jedinému počítači, aby se choval tak, jakoby byl tvořen více různými
počítači. Oddíly s aplikacemi a instance operačního systému jsou proto
udržovány separátně, což je pro konsolidaci serverů ideální.
Na rozdíl od softwarově založeného partitioningu, který lze realizovat se
systémy VMware či Microsoft Virtual PC, zde nicméně může být mezi oddíly sdílen
společný obraz (image) operačního systému, což toto řešení činí velmi
efektivním. LPARS jsou běžnou funkcí mainframů IBM řady zSeries a minipočítačů
rodiny iSeries. Ačkoliv Sun nabízí podobnou funkcionalitu, označovanou jako
containers, coby součást operačního systému Solaris 10, IBM implementovalo
partitioning přímo do firmwaru serverů.
Praktickou výhodou hardwarového partitioningu je, že LPARS mohou, je-li to
vyžadováno, provozovat různé operační systémy. V případě OpenPower 710 jimi
mohou být rozličné "buildy" Linuxu, lze tedy například kombinovat SuSE a Red
Hat nebo používat odlišné kernely. Naproti tomu u serveru p5 510 lze v různých
oddílech kombinovat AIX a Linux. Implementace partitioningu je z hlediska
nastavení a správy v případě IBM velmi snadná.
Testované servery mají ve firmwaru pevně nastavené omezení na 10 LPARS. AIX a
SuSE (verze Linuxu, kterou jsme použili k testování OpenPower 710) jsou schopny
spravovat oddíly dynamicky. (Red Hat Linux však podle literatury IBM dynamické
správy schopen není.) Velký objem cache procesoru přitom dokáže zajistit, aby
každý z oddílů pracoval efektivně bez toho, že by generoval nadměrné množství
swapů (přesouvání procesů v rámci cache); hardware může být rovněž naladěn
velmi přesně, a to pomocí automatického nebo manuálního přidělování výpočetního
výkonu jednotlivým oddílům. (Shledali jsme ale jednodušším nechat server, aby
procesorový pool spravoval sám.)

Odolnost proti výpadku
Při jakémkoliv nasazení, obzvláště však při těch, která jsou zaměřena na
konsolidaci serverů nebo high-performance computing, je klíčovou vlastností
odolnost proti výpadku. IBM proto testované servery vybavilo excelentními
funkcemi včetně hot-swapového (za chodu vyměnitelného) napájení, hot-swapových
PCI-X slotů, redundantního chlazení či ochrany paměti chipkill. Jediné, co nám
v serverech scházelo, je přítomnost RAID coby standardně implementovaná funkce.
Virtualizovaná I/O dovolují, aby byly Fibre Channel a Ethernet (pokud je
potřeba) pro zvládnutí výpadku přesouvány mezi konektory.
Ačkoliv jsme to nemohli otestovat, IBM tvrdí, že procesory Power5 mohou také
vyřadit části vlastní L2 či L3 cache, jestliže detekují podezřelé problémy, a
to bez výraznějšího výkonnostního dopadu. Servery rovněž obsahují malé výsuvné
diagnostické panely, jež vám dovolí zkontrolovat, zda nedošlo k potížím - což
je velmi užitečné, zvláště proto, že produkty postrádají lokální konektivitu
pro klávesnici a monitor.
Ačkoliv žádný stroj není dokonalý, tyto dva jsou tomu hodně blízko. Abychom
řekli pravdu, nebyli jsme schopni na těchto hardwarových produktech najít žádné
významnější slabiny. Naše testování probíhalo po většinu doby na OpenPower 710
- převážně proto, že se lépe orientujeme v Linuxu než v AIX. Oba stroje jsme
nicméně shledali rychlými, robustními a spolehlivými, a kterýkoliv z nich
můžeme bez váhání doporučit.











Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.