Brutalita a cenzura v počítačových hrách

Dalo by se říci, že od dob, co jsou hry hrami (a možná ještě déle), je jejich hlavním motivem násilí. Nemá cenu se...


Dalo by se říci, že od dob, co jsou hry hrami (a možná ještě déle), je jejich
hlavním motivem násilí. Nemá cenu se tady zaobírat otázkou, proč tomu tak je
museli bychom se obrátit ke kořenům samotného lidství a na to skutečně nemáme
dostatek prostoru. Čím se naopak zabývat chceme, je technická stránka problému
zobrazování násilí v dnešní realistické grafice.
Bylo už řečeno, že hry byly brutální odjakživa, ovšem dříve šlo spíše o násilí
symbolické, o násilí "jenom jako". Zastřelená obluda se rozplynula v dýmu,
probodnutý nepřítel se proměnil v ducha a odletěl v roztomilém obláčku k
nebesům atp. Dnešní moderní hra by neměla šanci na úspěch, kdyby nepřátelský
voják po zasažení smrtícím šípem nezačal chroptět, nesvíjel se v křečích na
zemi a nakonec nevypustil duši v kalužích krve koneckonců se hry blíží realitě
natolik, že zmíněný trik s obláčkem by působil přinejmenším směšně. Jenže tady
se pochopitelně někdo ozval: "Tohle že mají hrát naše děti?" A tak přišla
cenzura.
Jistě se všichni shodneme na tom, že cenzura jako taková je věc špatná to, že
si někdo někde sedne a bude rozhodovat, co smíme a co nesmíme vidět, se nám
příčí. Přesto cenzura ve hrách existuje ve Velké Británii například jistá
komise rozhodla, že hra Carmageddon působí negativně tím, že v ní při závodech
v autech můžete vrážet do lidí hru pak museli speciálně pro britský trh autoři
upravit tak, že změnili červenou krev za zelenou a vysvětlili, že hráč nezabíjí
lidi, ale zombie. Typickým případem cenzury "ve velkém" je Německo kdo kouká na
filmy na německých satelitech, ví, o čem mluvím (a ve hrách je to to samé).
Špatné je, že cenzoři vůbec nechápou podstatu problému. Zakazují "škodlivé"
hry, aby nekazily děti, přitom tyto hry vůbec pro děti určeny nejsou. Je to,
jako byste chtěli cenzurovat pornografii nebo horory přitom cesta není ve
vystříhání "ošklivých" scén, ale v znemožnění dětem ta díla, co nejsou určena
pro ně, vidět.
Zdaleka nejhorší je na cenzuře pokrytectví. V poslední době si zvláště v USA
dost politiků snaží vybudovat kariéru na boji proti "škodlivým" hrám. Snaží se
přesunout na hry zodpovědnost za všechny problémy s kriminalitou mládeže, s
"náctiletými" vrahy a narkomany. A lidé jim to baští, protože je pohodlnější
svést všechno zlo na násilnické hry, než si přiznat, že za to, jaké dítě
doopravdy je, mohou jeho rodiče tedy oni. A tak se ptám feministek, které
demonstrovaly ve Francii za zákaz některých her, členů různých spolků, které se
začaly organizovat na západ od našich hranic, i zmíněných politiků: "Dámy a
pánové, zatímco sedíte na schůzi, skandujete hesla za zrušení krve ve hrách a
demonstrujete za mravní čistotu, víte vůbec, co zrovna dělá vaše dítě?"
9 1624 / orn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.