Budoucnost televizního vysílání

Na jaře roku 1997 rozhodl švédský parlament o zahájení digitálního televizního vysílání v pozemní síti vysílač...


Na jaře roku 1997 rozhodl švédský parlament o zahájení digitálního televizního
vysílání v pozemní síti vysílačů. Za dva roky 1. dubna 1999 měli již první
diváci možnost sledovat signál digitální televize na svých obrazovkách. Švédsko
se tak po Velké Británii zařadilo mezi průkopníky digitální televize.
Dnes tato služba pokrývá ve Švédsku více než polovinu domácností a nabízí
celkem 18 televizních programů. V porovnání s analogovým vysíláním, na které
jsme u nás zvyklí, je digitální televize méně náročná na šířku přenosového
pásma, energii, počet vysílacích kanálů v pozemní síti vysílačů, poruchy
způsobené interferencemi kmitočtů a umožňuje interaktivní komunikaci s divákem.
Přenos digitálního TV signálu
Jak už jsme zmínili, v porovnání s analogovým pozemním vysíláním je digitální
vysílání podstatně méně náročné na šířku přenosového pásma. Do klasického
přenosového kanálu analogové televize je možné umístit čtyři i více na sobě
nezávislých digitálních televizních programů. Komprimační standard MPEG-2
dokáže redukovat bitový tok videosignálu z cca 250 Mb/s na 2-4 Mb/s. Stupeň
komprese je závislý na kvalitě a charakteru obrazu. Vyplývá to z komprimačního
algoritmu použitého standardu MPEG-2, který zpracovává několik po sobě jdoucích
snímků současně. Využívá přitom skutečnosti, že například při čtení zpráv
zůstává po určitou dobu pozadí záběru neměnné, pohybuje se pouze moderátor.
Tento záběr je po kompresi méně náročný na bitový tok než sekvence záběrů z
fotbalového utkání. Podobný vliv na nároky na přenosovou kapacitu má i kvalita
obrazu. Televizní signál HDTV (High Definition Television), známý mimo jiné
poměrem stran obrazu 16 : 9, obsahuje čtyřnásobné množství obrazových bodů v
porovnání s klasickým televizním obrazem. Počet digitálních programů v jednom
analogovém televizním kanálu není však ještě číslem 4 vyčerpán. Při udělování
druhé vlny licencí se švédská vláda odvolává na vývoj v oblasti digitální
televize. Uvažuje se o možnostech dalšího zdokonalování komprimačních technik a
také o vývoji nové multiplexní technologie. Jde o statistický multiplexing,
který využívá statistických údajů o nárocích jednotlivých digitálních programů
na přenosové kapacity. Všechny tyto skutečnosti mají vliv na efektivnost
digitálního vysílání v porovnání s klasickým analogovým.
Soubor frekvenčních pásem, na kterých je možné šířit radiokomunikační služby,
tedy i televizní signál, je národním bohatstvím. Vysílače se nesmějí překrývat
svým frekvenčním rozsahem, a to nejen na území jednoho státu, ale ani v rámci
celých zeměpisných regionů. Šíření elektromagnetických vln neuznává hranice. V
této oblasti již globalizace proběhla. Rozdělování frekvencí je předmětem
mezinárodních konferencí. Pořádá je ITU (International Telecommunication Union)
a CEPT (European Conference of Postal and Telecommunications Administrations).
V zásadě jsou pro pozemní televizní vysílání vyhrazeny frekvence v pásmech VHF
I (47-68 MHz), VHF III (174-223 MHz) a UHF (470-862 MHz). Pro současné
požadavky televizních společností nezbývá mnoho prostoru, zvláště když uvážíme,
že ve vysílací síti každého programu musí mít sousední vysílače rozdílné
frekvence.
K tomu ještě u analogového vysílání působí nepříznivě to, že v některých
oblastech, které jsou zastíněny reliéfem terénu, je potřebné použít vykrývacích
vysílačů, které pracují na jiné frekvenci než hlavní vysílací stanice v
oblasti. Tento způsob šíření analogového signálu se nazývá multifrekvenční síť
MFN. To u digitální televize neplatí. Její signál je možné v těchto případech
šířit i ve stejném frekvenčním pásmu. Ostatně vezměme za příklad naše české
experimentální vysílání. Bylo zahájeno Českými radiokomunikacemi v květnu
minulého roku systémem DVB T na vysílačích v lokalitách Praha-město a Cukrák na
25. kanále, shodném pro oba experimentální vysílače. Soustava obou vysílačů
pracuje tedy synchronně na jednom kmitočtu. Mluvíme o SFN (Single Frequency
Network).
Způsoby šíření
V úvodu článku je jako další výhoda ve prospěch digitální televize uvedena
nižší náchylnost na interferenční rušení obrazu. Interferenční rušení způsobují
rozdílové kmitočty, odrazy, nežádoucí signály z jiných radiokomunikačních
zařízení. Projevují se šumy, stíny, rušivými konturami, chvěním obrazu atp.
Digitální televize je na interferenční rušení méně náchylná. Přijímací dekodér
může celkem přesně determinovat digitální signál složený z 0 a 1 a provést jeho
restaurování do podoby originálu. Signál digitálního vysílání je možné šířit
samozřejmě i prostřednictvím kabelových rozvodů, širokopásmových sítí a
satelitů. Švédská Telia AB, obdoba našeho Telecomu, začala na jaře roku 1998
provádět experimentálně distribuci digitálního televizního signálu i ve své
telefonní síti. Odběratelé této služby mají přístup k 10 až 20 kanálům
prostřednictvím své telefonní linky. K příjmu potřebuje uživatel této služby
dekodér a síťový terminál. Experiment slouží k výzkumným účelům v omezené
lokalitě. Kabelové rozvody jsou využívány více k distribuci ve velkých
obydlených aglomeracích. Zdrojem signálů hlavních stanic kabelových rozvodů je
pozemní síť vysílačů anebo příjem z družic. Zřídka je používán i vlastní
regionální zdroj signálu. Ve Švédsku měl v polovině minulého roku přístup k
digitální televizi přes kabelové rozvody 1,2 milionu domácností. Několik
dalších kabelových společností připravuje zahájení této služby na září tohoto
roku. Úprava stávajících kabelových rozvodů je náročnou investiční záležitostí.
Jde o šířku přenášeného pásma, počet přenášených programů v analogové a
digitální síti a také o skutečnost, že kabelové rozvody jsou náročné na
zesilovače signálu na trase rozvodu. Čím větší frekvence, tím kratší vzdálenost
mezi dvěma zesilovači (100-200 m).
Dalším problémem, který starší kabelové rozvody nezvládají, je požadavek na
interaktivní připojení diváků. Problém je v tom, že u signálů distribuovaných
jedním směrem k divákovi je potřeba jedna sada širokopásmových zesilovačů.
Další sada zesilovačů je nezbytná pro interaktivní vstupy diváků zpět do
vysílacího centra. O interaktivních službách však ještě budeme pojednávat v
další části článku.
Satelity zvládají šíření digitálního signálu bez problémů s tím, že jsou lépe
využívány kapacity transponderů (přijímačů signálu ze Země a současně vysílačů
zpět). Transpondery jsou konstruovány zpravidla pro přenos jednoho kanálu
analogového televizního signálu. Jeden takový transponder je schopen přenést
6-10 digitálních programů. Další výhodou je to, že digitální televize
nepotřebuje retransmisi, tedy převedení příchozího signálu na jinou frekvenci
pro vysílání zpět na Zemi. Satelity mají také své nedostatky. Pokrývají sice
poměrně velká území, ale vyžadují přímou viditelnost. Nelze je přijímat z
odvrácených stran budov (zpravidla ze severních stěn) a jsou limitovány
možnostmi solárních článků. Jejich konstruktéři díky této vlastnosti musejí
pečlivě volit mezi větším počtem transponderů s užší šířkou pásma a slabým
zdrojem anebo menším množstvím transponderů se silným výkonem a širším
přenosovým pásmem. Vysílací výkon satelitu se také projevuje v nárocích na
velikost přijímací paraboly na Zemi.
Pozemní vysílání se zatím jeví jako nejefektivnější způsob vysílání digitální
televize. Kabelové rozvody jsou výhodné ve velkých aglomeracích a družice jsou
ideální pro šíření mezinárodních programů pro obohacení nabídky a v odlehlých
oblastech.

Co potřebuje divák
Na rozdíl od analogové televize potřebuje divák k příjmu digitálního
televizního signálu ještě další zařízení. Je to dekodér, v němž je digitální
signál dekódován a převáděn na signál analogový. Anglicky se tomuto zařízení
říká set-top box. Dekodér umí zatím přijímat jen signál z vysílačů pozemní
sítě, není univerzálně použitelný na příjem z kabelů a družic. Zařízení je
vybaveno ještě modemem, který se připojuje do běžné telefonní sítě. Smyslem
této funkční části dekodéru jsou interaktivní služby divákům, kteří mohou
hlasovat v nejrůznějších kvizech, domáhat se určitého pokračování televizních
filmů, vyřazovat z televizních seriálů nejméně sympatické postavy nebo
nakupovat či vyžadovat informace o zahraničních zájezdech. Na nákupech založil
ve Švédsku svou existenci teleshopingový kanál e-tv. Bohužel zatím nejsou jeho
výsledky nejlepší. Průzkumy vypovídají o tom, že kabel ze set-top boxu má do
telefonní zásuvky zapojeno jen cca 10 % Švédů z těch, kteří digitální televizi
sledují. Co naplat, klasický přístup k televiznímu vysílání, jako jednosměrnému
toku informací z centra k divákovi bude ještě nějakou dobu převažovat.
Problémem, který dosud brání většímu rozšíření příjmu digitálního televizního
signálu, je poměrně velká cena dekodéru. Švédská společnost Teracom se snaží
vytvořit pro diváky příležitost k finančně méně náročnému vstupu do světa
digitální televize. Založila firmu Boxer TV-Acces, na které se podílí 70 %.
Boxer zákazníkům dekodéry pronajímá. Vstupní poplatek je 400 švédských korun a
základní nabídka programů stojí 129 korun měsíčně. Na předcházející straně
můžete vidět stručné schéma digitálního televizního vysílání a příjmu včetně
interaktivního spojení ze set-top boxu zpět do programového centra. Co stojí
začít s DTV
Pozemní televizní vysílání ve Švédsku včetně digitální televize zatím drží
pevně ve svých rukou stát. Státní společnost Teracom investovala do rozvoje
pozemního digitálního vysílání přibližně půl miliardy švédských korun. V další
etapě, jejímž cílem je pokrytí 98 % švédských domácností digitálním televizním
signálem do poloviny roku 2002, jsou očekávány další investice ve výši cca 700
milionů švédských korun (podle stávajícího kurzu švédské koruny je možné pro
přepočet na koruny zjednodušeně vynásobit částky 3,9krát). Na misky vah však
nelze dávat jen investice a očekávané výnosy. Digitální televize umožňuje
bohatší nabídku programů, vznik vzdělávacích a národních zpravodajských kanálů
a v neposlední řadě uvádí do života nový efektivnější systém televizního
vysílání, který zanedlouho nahradí analogové systémy. Oficiální prameny švédské
vlády zatím hovoří pouze o možnosti postupného nahrazování analogové sítě
digitální. Jiné jsou však názory švédských nezávislých odborníků. Autor zprávy
Rádio a televize ve službách veřejnosti uvádí, že očekává postupný ústup
dosavadní analogové televize v rozmezí let 2007 až 2012.
1 0483 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.