Burzovní informační a obchodní systémy

Problematika systémů pro obchodování s cennými papíry, jejich vlastnosti, základní typy, jejich dosavadní vývoj i tr...


Problematika systémů pro obchodování s cennými papíry, jejich vlastnosti,
základní typy, jejich dosavadní vývoj i trendy rozvoje v prostředí sjednocené
Evropy to vše patří mezi informace, které zajímají nejen potenciální investory.
Burza je místem, kde se střetává nabídka a poptávka po určitých produktech.
Úkolem burzy je tento střet organizovat, regulovat, dávat mu určitá pravidla. V
zájmu každé burzy je, aby objem obchodů na ní uzavřených, byl co nejvyšší.
Proto potřebuje, aby se potenciální investoři mohli snadno účastnit
obchodování, měli k dispozici aktuální informace o situaci na trhu, a vůbec
měli při obchodování maximální možný komfort. To je právě úkol obchodních a
informačních systémů.
Drtivá většina burz cenných papírů pracuje na členském principu. To znamená, že
skupina obchodníků s cennými papíry vstoupí do určitého smluvního vztahu s
burzou, a pomáhají organizovat obchodování stávají se tak členy burzy. Ostatní
investoři a obchodníci s cennými papíry pak přistupují na burzu jejich
prostřednictvím. Dále je budeme nazývat klienty členů burzy. Hlavním úkolem
členů burzy je zajistit vypořádání obchodů na burze uzavřených, a to jak
vlastních obchodů, tak i obchodů svých klientů. Dalším velice důležitým úkolem
je spoluúčast na budování informačního systému. Za to si pak od svých klientů
účtují provizi za každý jejich obchod, řádově se pohybuje okolo 1 % z jeho
objemu. Pro velké obchody je však často výrazně nižší.
Burzovní obchodní systém je soubor organizačních opatření a technologií,
směřujících k zajištění pravidel a algoritmů obchodování, deklarovaných burzou.
Naproti tomu burzovní informační systém není vytvářen jen samotnou burzou, ale
i jejími členy, a případně dalšími institucemi, které přispívají k šíření
informací týkajících se obchodování na burze. Burzovní obchodní a informační
systémy na sebe velmi těsně navazují.
Vývoj informačních systémů
První burzovní informační systémy byly velice jednoduché. Obchody se uzavíraly
v jediné velké místnosti burzovním parketu, kde byli shromážděni makléři,
jakožto zástupci členů burzy. Aktuální situace na trhu se zapisovala křídou na
tabuli. Makléři pak telefonicky informovali své klienty. Na některých burzách
měla veřejnost přístup na burzovní parket, avšak vždy byla oddělena od místa,
kde makléři uzavírali obchody. Atmosféra v průběhu obchodování byla často velmi
hektická, vždyť šlo o peníze. Ten, kdo byl rychlejší a více vidět, byl také
úspěšnější. Takový obraz burzy je veřejnosti díky filmům daleko známější, než
obraz současné elektronické burzy.
Nástup počítačů znamenal první velkou změnu
Po nástupu počítačů se informační systémy začaly výrazně měnit, zatímco vlastní
algoritmy obchodování zůstaly téměř stejné. Zpočátku byla cesta investorových
pokynů na burzu velmi komplikovaná. Investor se obrátil na kancelář člena burzy
osobně nebo telefonicky. Tam byla provedena kontrola, zda má platnou
komisionářskou smlouvu a zda disponuje dostatečnými aktivy k pokrytí rizika
vyplývajícího z podaného pokynu. Pokud kontrola proběhla dobře, kancelář člena
burzy informovala svého makléře, a ten vložil příslušný
pokyn do terminálu burzy. Terminál burzy byl zprvu umístěn na parketu, a pak
již přímo v kanceláři člena burzy. Zadané pokyny se párovaly na centrálním
počítači burzy.
Situace na trhu byla zobrazována na terminály makléřů. širší veřejnost začaly
informovat informační agentury, jako například Reuters, Bloomberg a další. Tyto
agentury spravovaly své sítě, po nichž šířily informace všem zájemcům. Členové
burzy informovali své klienty telefonicky. Udržovat v provozu elektronickou
informační síť bylo totiž pro ně nákladné, a tudíž poplatky za připojení
vysoké. Informační agentury šířily po svých sítích nejen informace o
obchodování na burze, ale i spoustu jiných informací všeho druhu, členové burzy
jim zdaleka nemohli konkurovat.
Obchody "bez doteku lidské ruky"
V současné době disponuje většina burz informačními systémy na bázi
architektury klient-server. Klientská část software v kanceláři člena burzy má
obvykle vyřešeno předávání dat se softwarem, zajišťujícím fungování kanceláře
člena burzy. Pokyn klienta, vložený do databáze člena burzy, se tak může "bez
doteku lidské ruky" dostat až na burzu, a obchody na burze uzavřené se zase
automaticky dostávají do databáze člena burzy.
Informační agentury stále hrají v burzovních informačních systémech klíčovou
roli. Od burz získávají v reálném čase informace o průběhu obchodování a šíří
je účastníkům své sítě. Terminály informačních agentur používají i samotní
členové burzy, zvláště pro získávání informací o obchodování na jiných burzách.
Pro střední a drobné investory je však získání terminálu informační agentury
stále přepychem, a tak jsou pro ně informace o obchodování v reálném čase
obvykle nedostupné.
Nástup Internetu
Další podstatný krok vpřed by mělo přinést využití Internetu. V současné době
již burzovní informační systémy Internet využívají zvláště v Americe. V Evropě
to zatím rozhodně není běžná praxe.
V čem spočívá největší přínos Internetu pro burzovní informační systémy?
Náklady na zřízení www stránky s komfortní softwarovou aplikací v grafickém
prostředí jsou tak nízké, že si je může bez problémů dovolit každý člen burzy.
Výhoda informačních agentur, spočívající v širokém spektru šířených informací,
se ztrácí. Naopak členové burzy mohou pro své klienty zařídit služby, které
informační agentury samy o sobě poskytnout nemohou. Člen burzy může svému
klientovi nabídnout např. aktuální stav portfolia, které pro tohoto klienta
spravuje. Nejdůležitějším přínosem je však možnost klienta vkládat pokyny k
obchodování prostřednictvím internetové aplikace. Takový pokyn může automaticky
projít softwarem člena burzy, kde bude zkontrolován a buď zadržen, nebo
propuštěn dále na burzu. Klient pak může v reálném čase sledovat, co se s jeho
pokynem děje. Takovou aplikaci si mohou dovolit využívat i drobní a střední
investoři, kteří se tak konečně dostanou do rovnoprávného postavení s velkými
investory.
Hlavním důvodem zatím velmi omezeného rozšíření takových řešení burzovních a
informačních systémů je obava z toho, že zabezpečení autorizovaného přístupu k
obchodování na Internetu má jistá bezpečnostní rizika. Každopádně však
předávání informací po Internetu není o nic méně bezpečné, než předávání
informací po telefonu.
Použití různých obchodních systémů
Systémy řízené objednávka-mi se používají například na burzách v Paříži,
Frankfurtu nebo Tokiu. Systémy řízené cenou fungují v Severní Americe a v
Londýně. Londýnská burza však přechází na "order driven" systém a vůbec se zdá,
že tyto systémy postupně převládnou. Na Pražské burze jsou v současné době
provozovány oba tyto systémy. Před rokem byl zaveden v rámci obchodního systému
burzy segment SPAD, který je řízen cenou. Tento segment je v současné době na
BCPP jednoznačně nejúspěšnější.
Který systém je tedy výhodnější používat ? Odpověď na tuto otázku není vůbec
jednoduchá. Podle mého názoru hodně záleží na počtu a struktuře investorů,
kteří se účastní obchodování. Podívejme se na následující diagram:
Pokud struktura investorů odpovídá obrázku 1 znamená to větší počet obchodů
(ale ne nutně větší objem) a větší význam středních a drobných investorů. U
systémů řízených cenou nemohou tvůrci trhu střední a drobné investory pominout
a musí jejich požadavky vyřídit. To je však vzhledem k jejich vysokému počtu
velmi náročné a obchodní systém, řízený cenou, by nefungoval dostatečně
efektivně. V tomto případě se lépe osvědčí systém řízený objednávkami. Naproti
tomu na obrázku 2 tvoří drobní a střední investoři nevýznamnou skupinu a tvůrci
trhu se jejich požadavky nezabývají. Obvykle se stanoví velikost nejmenší
obchodovatelné jednotky, tzv. lotu. Investor, který chce prodat či nakoupit
menší množství než jeden lot, se nemůže obchodování zúčastnit. Pak je asi
vhodnější použít systém řízený cenou.
Objednávky, nedosahující velikosti lotu ("odd lot" objednávky), jsou pak
vyřizovány podle jiných algoritmů, které jsou však poměrně rozmanité a v tomto
článku se jimi nebudeme zabývat. Někdy tyto objednávky vyřizují přímo členové
burzy proti vlastnímu účtu za cenu, která odpovídá aktuálnímu kurzu.
Loty se ale užívají i v systémech řízených objednávkami. Stanovení velikosti
lotu je prostředkem obchodního systému, jak omezit počet objednávek tak, aby
jeho kapacita byla dostačující.
Proces globalizace Nejdříve si řekněme, že proces globalizace obchodních
systémů je nerozlučně spojen s globalizací systémů vypořádacích. Uzavření
obchodu bez zajištění jeho vypořádání nemá smysl. Zatímco globalizaci
obchodních systémů si lze představit celkem snadno, u vypořádacích systémů je
situace mnohem složitější. V různých zemích se totiž užívají různé algoritmy
vypořádání, které se navíc vážou na legislativní rámec dané země.
Legislativa týkající se kapitálového trhu není harmonizována ani v rámci EU, a
podle názoru některých představitelů Fóra evropských komisí pro cenné papíry
určitě nebude dříve než za pět let. Proto se zatím vůbec neuvažuje o rušení
národních vypořádacích center. Spíše se plánuje zavedení jednotného interface
pro vypořádání všech cenných papírů v rámci EU a vzájemné propojení národních
center. Připojení českého vypořádacího centra k této aktivitě je zjevně hudbou
daleké budoucnosti, zvláště když u nás takové centrum zatím vůbec neexistuje.
Globalizace může snižovat náklady
Dále si musíme uvědomit, že investoři na celém světě běžně obchodují se
zahraničními cennými papíry. Vzhledem k výše uvedeným technologickým možnostem
to pro ně může být a brzy skutečně bude záležitost velmi komfortní. V čem je
tedy problém? Hlavní problém spočívá ve vysokých nákladech, které bude možné
díky procesu globalizace snížit. Rozeberme si otázku nákladů poněkud
podrobněji. Pro zahraniční investory zprostředkují obchodování obvykle velké
brokerské domy, které mají pobočky v řadě evropských zemí. Tyto pobočky je
nutné zřizovat zvláště kvůli znalosti lokálního prostředí. Po harmonizaci
lokálních prostředí, a propojení vypořádacích center, to však již nebude nutné.
Velcí investoři budou, pokud to pro ně bude lacinější, přistupovat přímo na
jednotlivé burzy. Úloha členů burzy jako zprostředkovatelů bude tak výrazně
oslabena a bude spočívat zvláště v zajištění vypořádání obchodů pro střední a
drobné investory. Výrazně poroste konkurence mezi členy burzy i mezi burzami
samotnými. Všechny tyto trendy přispívají ke snížení nákladů investora.
Těžko říci zda bude mít proces globalizace za následek snížení počtu burz
(zatím vládne zcela opačný trend), ale určitě bude znamenat snížení počtu
používaných obchodních a informačních systémů. Příčina je opět v tlaku na
snižování nákladů. Nemalé prostředky totiž musí být také věnovány na údržbu a
další vývoj každého systému. V současné době prudkého rozvoje počítačových
technologií je 10 let starý informační systém zcela nevyhovující. Přitom jenom
implementace takového systému si obvykle vyžádá dobu 1 i 2 let.
Stejný obchodní systém znamená dělení nákladů
V posledních letech většina evropských burz vyměnila nebo mění své vysloužilé
obchodní a informační systémy za nové. Ceny těchto systémů jsou závratné i díky
nutnému přizpůsobení národním podmínkám a obvykle velmi nízkému počtu burz,
které si systém od jeho tvůrce koupí. Když už burza vynaloží takové prostředky,
snaží se je maximálně zúročit a nabídnout svůj obchodní a informační systém i
jiným burzám, které se pak budou podílet na celkových nákladech. Frankfurtská
burza nenabízí burzovní systém jako takový, ale jen jeho kapacitu pro
obchodování s nejzajímavějšími zahraničními cennými papíry.
Pražská burza, a její členové, rovněž v poslední době investovala do
modernizace obchodního a informačního systému. Tato modernizace bude ukončena v
polovině roku 1999 a systém se stane jedním z nejmodernějších obchodních a
informačních systémů v Evropě. Bylo by proto velmi neefektivní adaptovat se v
současné době na jiný obchodní systém. Zvláště přesun českých "blue chips" na
jinou burzu by byl z pohledu pražské burzy i jejích členů zcela nesmyslný.
Znamenal by totiž nutnost udržovat připojení ke dvěma burzovním systémům pro
členy burzy, snížené příjmy burzy z obchodování při zachování nákladů, a tím i
zvýšené náklady členů burzy o poplatky za využití druhého burzovního systému.
Vzhledem k vysoké dostupnosti současného systému pražské burzy by se přesunem
některých titulů na cizí burzu neměla zvýšit jejich likvidita (zájem o jejich
obchodování).
Jen technologie nestačí zvláště v ČR
Bohužel, technická stránka věci není jediným faktorem ovlivňujícím obchodování
s cennými papíry. Naopak, je to faktor spíše podružný. Pokud mají investoři
zájem o obchodované tituly, snadno se smíří i s historickým obchodováním na
parketu, a naopak, pokud tento zájem není, nepomůže ani sebemodernější obchodní
systém.
Další důležitým aspektem je celková situace na kapitálovém trhu. Pokud se
investor nedokáže na trhu zorientovat, rychle ztratí chuť do obchodování.
Přiblížím to na příkladu. Chci si na motoristické burze pořídit blatník v
naději, že jej tam dostanu levněji než ve značkové prodejně. Po dlouhém
bloudění mezi jednotlivými stánky se mi konečně podaří blatník sehnat doma však
zjistím, že patří k jinému typu vozu a navíc byl dražší než ve značkové
prodejně. Na takové "burze" mne už nikdo neuvidí.
Do podobné situace se u nás skutečně dostávají zvláště zahraniční investoři.
Absence jakékoliv regulace kapitálového trhu způsobila, že se každý subjekt
zařídil tak, jak mu to nejvíce vyhovovalo. Tím na českém kapitálovém trhu
vzniklo prostředí, ve kterém se skutečně těžko orientovalo. Doplatili na to, a
ještě stále doplácejí, především investoři.
Tato vskutku neradostná realita už zákonitě přinesla své "ovoce". Český
kapitálový trh je hodnocen jako jeden z nejhorších v Evropě. Může se stát, že
zahraniční investoři budou chtít obchodovat vybrané české cenné papíry, ale
pouze v jiném než českém prostředí, a domácí investoři půjdou za nimi.
Každopádně je takový scénář pokračováním úpadku českého kapitálového trhu a
nikoli trendem, který by měl naši situaci zlepšit.
Abych zakončil tento článek alespoň trochu optimisticky, je třeba říci, že na
českém kapitálovém trhu byla v poslední době udělána řada kroků směrem k
vytvoření standardního transparentního prostředí, ale důvěra investorů se lehce
ztrácí a těžko znovu získává. Proto i v případě pokračování tohoto trendu bude
trvat ještě delší dobu než bude český kapitálový trh hodnocen doma i v
zahraničí alespoň trochu pozitivně.
9 1213 / darn
Rozdělení systémů podle způsobu obchodování
Burzovní obchodní systémy lze rozdělit podle způsobu obchodování do dvou
základních skupin: na systémy řízené objednávkami a systémy řízené cenou.
Systémy řízené objednávkami Tyto systémy jsou založeny na zpracování objednávek
zadaných jednotlivými investory. V objednávce na prodej či nákup je uveden
počet kusů a limitní cena, tedy cena, za kterou je investor ještě ochoten cenné
papíry prodat nebo nakoupit. Pokud investor limitní cenu neuvede, bude
objednávka realizována za cenu dosaženou na trhu. Na základě takových
objednávek je stanoven kurs cenného papíru tak, aby byl dosažen maximální objem
obchodů. Poprvé v daném obchodním dnu se kurz stanoví v úvodní aukci. Aukce se
účastní všechny objednávky vložené do tohoto okamžiku. Potom se kurz
vyhodnocuje vždy při vložení nové objednávky. Tomuto procesu se říká průběžné,
nebo také kontinuální obchodování. Kontinuální obchodování se používá pouze pro
emise cenných papírů s vyšší likviditou, tedy takové, kde se obvykle uzavírá
větší množství obchodů.
Aukce
Při stanovení kurzu dochází ke spárování vložených objednávek a uzavření
obchodů. Obvykle se stává, že nabídka a poptávka nejsou pro stanovený kurz v
rovnováze. Některé objednávky na straně nabídky či poptávky proto nelze
uspokojit. Situaci lze vyřešit dvěma základními způsoby. Buď se objednávky
seřadí podle limitu ceny a času vložení objednávky, a podle tohoto pořadí budou
uspokojovány (tedy investor, který byl ochoten dráže nakupovat resp. levněji
prodávat má přednost). Nebo se pro určitou množinu objednávek poměrně zkrátí
požadované množství, a tyto objednávky jsou uspokojeny částečně. Výhodou
poměrného krácení je, že investor v okamžiku vyhlášení výsledků aukce může vždy
určit, zda byla jeho objednávka uspokojena. Nevýhodou je vysoký počet
objednávek uspokojených pouze částečně. Také nelze použít některé speciální
typy objednávek, zejména objednávky typu "všechno nebo nic".
Po provedení úvodní aukce mají investoři k dispozici stanovený kurz, směr a
případně velikost převisu nabídky nebo poptávky. U systémů s poměrným krácením
objednávek se objevuje ještě koeficient krácení objednávek. V posledních letech
zveřejňují moderní obchodní systémy teoretickou cenu ještě před definitivním
stanovením kurzu. Tato cena by se rovnala stanovenému kurzu, kdyby do konce
aukce již nebyly vloženy žádné objednávky.
Kontinuální obchodování
Při párování objednávek má přednost vždy objednávka s výhodnějším cenovým
limitem, a je-li limit stejný, má přednost dříve vložená objednávka.
V průběhu kontinuálního obchodování se zveřejňuje zejména aktuální kurz, který
se obvykle rovná ceně posledního obchodu, nejlepší cena na straně nabídky a
poptávky, a změna kurzu od začátku obchodování.
Manipulace s kurzem
V našem tisku jsme mohli v posledních letech často číst o manipulování kurzů
cenných papírů. Jakým způsobem však lze kurzem manipulovat? Odpověď je celkem
jednoduchá. Jedinou možností je vyjádřit ochotu draho nakupovat nebo levně
prodávat. Jakmile však vložím do obchodního systému objednávku s vysokou
limitní cenou na nákup, ostatní investoři začnou draho prodávat. Kurz sice
roste jak jsem si přál, ale jakmile přestanu nakupovat, opět klesne a utrpím
ztrátu. Z toho vyplývá, že každá manipulace kurzem něco stojí. Obecně platí, že
čím je likvidita cenného papíru vyšší, tím je třeba na manipulaci kurzu
vynaložit větší prostředky. U některých emisí cenných papírů, obchodovaných na
volném trhu BCPP, je však likvidita tak nízká, že investoři na růst nebo pokles
kurzu často o desítky procent vůbec nereagují. V takovém případě nemá kurz,
stanovený burzou, prakticky žádnou vypovídací hodnotu.
Systémy řízené cenou
Tento systém je založen na činnosti tzv. tvůrců trhu (market makers), kteří
zveřejňují prostřednictvím systému svoji kotaci. Kotace je dvojice cen pro daný
produkt: cenu, za kterou je daný tvůrce trhu ochoten nakupovat, a cenu, za
kterou je ochoten prodávat. Cena na prodej je pochopitelně vyšší než cena na
nákup. Každou emisi "kotuje" více tvůrců trhu. Jedině oni jsou oprávněni kotace
vkládat.
Kotace jsou zobrazovány všem investorům, kteří si samozřejmě vybírají nejlepší
nabízenou cenu. Prostřednictvím obchodního systému osloví příslušného tvůrce
trhu a uzavřou s ním obchod.
Ať už je algoritmus určení aktuálního kurzu v tomto obchodním systému jakýkoli,
vždy leží v intervalu daném nejlepší vyhlášenou cenou na nákup a nejlepší
vyhlášenou cenou na prodej. Pokud by chtěl někdo kurzem manipulovat, musel by
donutit všechny tvůrce trhu, aby změnili své kotace. Vzhledem k tomu, že tvůrci
trhu se stávají pouze nejvýznamnější členové burz, jedná se o plán velmi těžko
realizovatelný.
Market-making se někdy používá i v systémech řízených objednávkami, kde rovněž
výrazně snižuje možnost manipulace s kurzem a volatilitu (brání náhodným
výkyvům kurzu). Kotace zde funguje jako dvojice objednávek (nákupní a prodejní).

Transparentnost obchodního systému
Základním úkolem obchodního systému je zprostředkovat co nejvíce obchodů a
určovat kurzy jednotlivých titulů. Z těchto úkolů pak vyplývají vlastnosti
obchodních systémů. Jednou z nejdůležitějších vlastností je transparentnost.
Význam tohoto požadavku lze vysvětlit na příkladu dvou jednoduchých obchodních
systémů plodinových burz.
Obecně by se dalo říci, že transparentní je systém, který dává investorovi
přehled o tom, za kolik může v daném okamžiku jednotlivé produkty prodávat či
nakupovat, a umožňuje investorovi kontrolovat, zda byl jeho pokyn správně
vyřízen, a má jasně daná veřejně deklarovaná pravidla fungování.
Systém číslo 1 není sice vůbec transparentní, zato však pěstitelům přináší
vyšší zisk na úkor nakupujících. Na podobném principu funguje v současné době
obchodování dluhopisy v České republice.
Další důležitá vlastnost či zásada spočívá ve zveřejňování nabídky/poptávky
anonymnímu okruhu zájemců. Jedině tak lze totiž dospět ke kurzu, který odráží
tržní cenu daného produktu. Je-li nabídka či poptávka určena pouze pro
konkrétního uživatele, nelze nikdy vyloučit dohodu dvou subjektů s cílem kurz
manipulovat.

Jednotliví pěstitelé prodávají vypěstované plodiny u svých stánků. Na stáncích
nejsou vyvěšeny ceny jednotlivých potravin ani to, které plodiny pěstitel
prodává. Kupující se musí na cenu zeptat. Aby zjistil nejlepší cenu pro danou
plodinu, musí obejít všechny stánky, ale není jisté, že až se znovu vrátí k
tomu s nejlepší cenou, bude tato cena ještě platit.
ednotliví pěstitelé prodávají vypěstované plodiny u svých stánků. Na viditelném
místě je informační světelná tabule s nejlepšími cenami jednotlivých plodin a s
identifikací stánku, kde jsou za danou cenu k dostání. Nakupující si vyhledá
informace na tabuli a jde přímo ke stánku, kde získá danou plodinu nejlevněji.

Obchodní a informační systém Pražské burzy
Pražská burza zahájila obchodování 6. 4. 1993 a od té doby se její obchodní i
informační systém změnil k nepoznání.
K obchodování se užívalo obchodního systému řízeného objednávkami, který ovšem
zahrnoval pouze jedinou aukci. Obchodovalo se jednou týdně. Pro vkládání
objednávek užívali makléři terminály burzy, umístěné na burzovním parketu.
Dopoledne byl příjem objednávek ukončen a odpoledne byly vyhlášeny výsledky.
Tyto výsledky byly předány členským firmách ve formě tištěných výpisů.
V roce 1994 byly zavedeny takzvané dodatečné objednávky. Výsledky aukce byly
vyhlášeny již dopoledne a odpoledne burza umožňovala vkládat další objednávky,
ovšem pouze za cenu vyhlášenou v dopolední aukci. Tištěné výpisy byly nahrazeny
datovými soubory, burzovní terminály se odstěhovaly z parketu do kanceláří
členů burzy.
Dalším významným krokem bylo zavedení kontinuálního obchodování. Cena se v
průběhu dne měnila a burza začala předávat v reálném čase data informačním
agenturám a posléze i členům. Jedinou chybou bylo nesmyslně vysoké nastavení
lotu, které překáželo v přístupu drobným investorům.
Zavedení systému SPAD
Téměř od samého začátku byl podíl drobných a středních investorů na celkovém
objemu obchodů poměrně malý. U některých cenných papírů byl celodenní objem
obchodů nižší než jediný obchod skutečně významného investora. Obchodníci s
cennými papíry této situace využili a začali dohadovat velké obchody přímo,
tedy bez využití obchodního systému burzy. Proto se burza rozhodla zavést
paralelně obchodní systém řízený cenou, který je dnes známý pod zkratkou SPAD.
Tento systém slouží hlavně významným investorům. V systému SPAD se obchodují
nejatraktivnější tituly akciového trhu. V současné době se burza snaží zavést
obdobný způsob obchodování i pro dluhopisy.
Nový informační systém
V roce 1995 Pražská burza usoudila, že její informační systém je po technické
stránce příliš zastaralý a zahájila výběrové řízení na nový obchodní a
informační systém. Posléze se však ukázalo, že původně deklarované ceny
takových systému se několikanásobně zvyšují, pokud je třeba přizpůsobit systém
potřebám našeho trhu. Proto se burza nakonec rozhodla pro vlastní vývoj systému
ve spolupráci s českými softwarovými firmami, které se zabývají mimo jiné
tvorbou aplikací pro obchodníky s cennými papíry.
Spolupráce byla založena na tom, že burza zajistí dodávku veškerých informací
ze systému burzy až do databázového systému člena, a naopak v systému burzy
zajistí provedení pokynu, zapsaného členem do příslušné databáze v jeho
vlastním systému. Prezentace dodaných dat uživateli a podpora vytváření pokynů
je úkolem softwarových firem. Hlavní výhodou tohoto postupu je velice těsné a
jednoduché propojení burzovního systému se softwarovými systémy členů.
Některé systémy členů burzy svým klientům nabízejí přímé připojení. Tyto
systémy jsou nejčastěji založeny na Internetu a poskytují uživatelům prakticky
stejný komfort, jaký mají k dispozici makléři. Pokud tedy chcete obchodovat na
burze a disponujete počítačem s přístupem na Internet, stačí vám dopoledne
uzavřít komisionářskou smlouvu s některým členem burzy a odpoledne již můžete
samostatně obchodovat. Poplatky za takové připojení jsou obvykle velice nízké
méně než 100 Kč měsíčně.
Dá se říci, že obchodní a informační systém burzy je na velmi dobré úrovni.
Slabé obchodování (zvláště u akcií) je zaviněno zejména nízkým zájmem investorů
o tyto produkty. Prioritním úkolem burzy v současné době je lépe využít tento
systém zvláště pro obchodování s dluhopisy.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.