Centralizovat decentralizované?

Ze zcela zřejmých důvodů propagují především výrobci velkých sálových počítačů mainframů a vysocevýkonných ...


Ze zcela zřejmých důvodů propagují především výrobci velkých sálových počítačů
mainframů a vysocevýkonných serverů recentralizaci IT, tedy opakovanou
centralizaci informačních technologií a výpočetní techniky vůbec. Co si však o
této myšlence myslí samotní uživatelé? Potřebují opět podniky a instituce po
decentralizaci uskutečněné v 90. letech novou koncepci IT? Stejně jako u mnoha
jiných pojmů v oboru IT se i u recentralizace jedná o hodně tajemné cizí
úsloví. Co je tím vlastně míněno? Náhrada klient-serverové koncepce starým
dobrým mainframem s terminály? Uskutečnění myšlenky tenkého klienta přemístěním
softwaru, výpočetního výkonu a ukládání dat na centrální server? Nebo jenom
doplnění rozsáhlého virtuálního světa IT o další velké počítače?
Nejenom centralizovaně
Otázka, zda centralizovat či decentralizovat už dávno není na pořadu dne.
Uživatelé informačních technologií dnes totiž centralizují a decentralizují
podle potřeb, podle úkolu a často i současně v jediném podniku.
Zavedení elektronického obchodování nemusí také nutně vést k centralizovanému
řešení (pro aplikace a ukládání dat). Virtuální obchodní domy a portály sice
vyžadují velký objem centralizovaného výpočetního výkonu pro zpracování
databázových i multimediálních aplikací, takže mainframy a střední servery jsou
logickým nasazením. I v této oblasti však existují výjimky, jako např. podniky
s vysokým počtem poboček nebo úzce provázané obchodní sítě.
Příkladem mohou být automobily Smart. Počátkem letošního roku implementoval
jejich výrobce, firma Micro Compact Car Smart (MCC), zcela nové řešení pro
oblast elektronického obchodování. Interactive Smart Selling System je vlastně
jakýsi konfigurátor vozů, který v sobě spojuje multimediální zobrazení s
informacemi o jednotlivých stavebních dílech, barvách a pravidlech technických
podmínek výroby. Zákazník si pak s pomocí softwaru dostupného na Internetu nebo
u obchodníka v autosalonu sestaví na obrazovce svůj nový vysněný automobil.
Centralizované a decentralizované koncepce se doplňují
K podnikům, které se osvědčených mainframů nikdy zcela nezbavily, patří docela
určitě banky a pojišťovny. Je u nich možné zaznamenat tendence k
recentralizaci? A jak jsou na tom ostatní firmy?
Když fúzovala Bayerische Vereinsbank s Hypobankou, sjednotily se v jeden celek
také výpočetní divize obou institucí. Po nějaké recentralizaci však není ani
stopy. Pro správu aktiv i pasiv slouží (stejně jako dříve) velké sálové
počítače ve výpočetních střediscích, odborná pracoviště dále využívají
klient-serverové systémy a pracovní stanice na pobočkách byly dovybaveny novou
bankovní aplikací BV+ a kancelářským balíkem MS Office. Bavorští bankéři tak
zkombinovali výhody využívání mainframů a běžných klientů.
Přestože toto "bavorské baroko" není v oblasti IT měřítkem všeho dění, jsou
příznaky pro zásadní změny ve finančním světě zřejmé. Dokonce i tak ctihodná
organizace jako německá Sparkasse nastoupila cestu recentralizace. Dieter
Bartl, vedoucí oddělení rozvoje technologií při středisku informatiky
Sparkasse, věří, že budoucnost patří nejen síťovým výpočetním technologiím
(Network Computing), ale také recentralizaci. Aplikace budou centralizovány na
serverech, tam také budou pracovat, nebo budou přidělovány ve formě appletů na
pracovní stanice. Network Computing spojuje výhody centralizované dodávky i
provádění aplikací s provázanou správou uživatelů a programů a s přátelským
uživatelským rozhraním dosavadních klient-serverových řešení.
Tak centralizované, jak je jen možné, a natolik decentralizované, jak je to
nutné
Odborníci začínají předpovídat renezanci výpočetních středisek, která budou mít
při integraci serverových systémů, síťových komponent a internetových aplikací
zcela nový význam. Je jistě mnohem ekonomičtější umístit server fyzicky ve
výpočetním středisku a spravovat ho vzdáleně a centralizovaně jen z několika
míst. Dieter Bartl přirovnává trend Network Computingu ke známému přísloví:
"Tak centralizované, jak je jen možné, a natolik decentralizované, jak je to
nutné."
U firmy DVG dodávající služby IT pro finanční skupinu Sparkasse, se už pro
budoucnost načrtnutou Bartlem vyvíjí právě takový software. DVG má velmi
ctižádostivý cíl. Chce sjednotit prodej všech finančních produktů různých
součástí skupiny Sparkasse (například pojištění, stavební spoření, akciové
fondy apod.) a jejích filiálek na jednu technologickou základnu.
Je naprosto jedno, jestli zákazník uzavírá pojištění přes Internet, nebo
pracovník banky připravuje smlouvu o stavebním spoření v nějaké vzdálené
pobočce. Jednoduché a snadno obsluhovatelné rozhraní musí vždy zajišťovat
přístup k jednotné databázi (zákazníků, účtů). Proto bude nutné sjednotit různé
typy vstupních rozhraní do společné technologie webového prohlížeče a
recentralizaci uložení dat i aplikací. Jediný front-endový počítač zajišťuje
přihlášení uživatelů do systému (pomocí zadání PIN), nabízí v celém procesu
nápovědu a na požádání povoluje tisk výpisů z účtu. Za ním stojí back-endové
počítače zúčastněných poskytovatelů finančních služeb. Architektura integrované
vícekanálové finanční aplikace centralizuje přístup na hlavní počítač, ke
kterému jsou zase připojeny další decentralizované back-endové systémy.
U společnosti DVG se mezitím prosadil i jiný nový systémový model. Aby se
ušetřil prostor a pracovníci mohli podle potřeby pracovat samostatně nebo v
týmu, neexistují už v její nové kancelářské budově žádná pevná pracoviště, ale
pouze počítače na kolečkách, které je možné přesouvat do samostatných
kanceláří, vývojových hal či dokonce do otevřeného prostoru s barem. Protože je
však obvykle každý třetí zaměstnanec na pracovišti nepřítomen, vystačí si firma
s mnohem menším kancelářským prostorem, než by musela mít při koncepci stálých
kanceláří pro každého pracovníka. Díky tomu dosahuje DVG podle vlastního odhadu
ročně úspory asi 20 milionů marek.
Aby se však taková koncepce mohla uskutečnit, musel podnik standardizovat
všechny klienty (zaměstnance), a to jak softwarově, tak i hardwarově. Na
počítače se prostřednictvím automatických mechanismů lokálně instalují vedle
operačního systému Windows NT téměř všechny uživatelské programy. Naopak
všechna uživatelská data včetně konfiguračních souborů jednotlivých programů
(uživatelské profily, nastavení prohlížeče, záložky...) se ukládají
centralizovaně na serverech.
Pouze díky tomuto uspořádání mohou zaměstnanci pracovat na prakticky libovolném
pracovišti s jakýmkoli právě volným počítačem bez toho, aniž by se museli
obejít bez dat a nastavení, na která jsou zvyklí. Při této decentralizaci
aplikací (avšak s jejich centralizovanou údržbou) a centralizovaném ukládání
uživatelských dat jsou náklady spojené s podporou klientských počítačů velmi
nízké.
Řešení prodeje vozů Smart
Největším problémem při vývoji automobilů Smart bylo to, že nové vozy jsou
dodávány pouze přes síť prodejců a ti určují závazné prodejní ceny koncovým
zákazníkům. Proto interně vyvinutý prodejní systém IS3 neběží centrálně pod
doménou Smartu, ale na jednotlivých webových stránkách obchodníků. Každé
samostatné Smart centrum má svůj vlastní program IS3, což umožňuje prodejcům
individuální stanovení cen.
Tato decentralizovaná koncepce však vyžaduje vazbu na centrální systém výroby a
skladového hospodářství, jenž běží na velkém počítači. Vždyť i u takového
výrobce s poměrně úzkým výrobním programem se neustále mění používané součástky
a sestavy, dostupné barvy, nově vyvíjené typové varianty i technické podmínky
výroby. Podobný software však může fungovat pouze tehdy, pokud umožní jen ty
varianty vozu, které mohou být skutečně vyrobeny. Proto je každý den
automaticky rozesílán do aplikací prodejců update softwaru s aktualizovanými
změnami.
Tím by však vrcholu decentralizace ještě nebylo dosaženo. To nejlepší teprve
přichází. Pokud chce připojený zákazník uskutečnit platbu za svůj nový vůz
on-line, a tím vlastně stvrdit svou objednávku a zahájit výrobu, dostává se
automaticky na stránky poskytovatele finančních služeb, kde může provést
platbu. Jakmile prodejce obdrží potvrzení o platbě, předává závaznou objednávku
do centrálního počítače řídícího v továrně celou výrobu.
Interní systém je u MCC, na rozdíl od elektronického obchodování, silně
centralizovaný tak, aby mohlo být dosaženo jeho automatického provozu při
současné minimalizaci nákladů. Jediná centrální databáze uchovává pro každého
uživatele nejen informace o osobní konfiguraci a možnostech přístupu, ale i
individuální portfolio používaných programů. Stejně jako u DVG nejsou
jednotlivé počítače pevně přiděleny každému uživateli stačí registrace do
systému a nově přijatý inženýr může pracovat kdekoli v podniku.
Po přihlášení k počítači však není uživatel omezován nějakou standardizovanou
nabídkou programů. Z centrální databáze si může stáhnout jakékoli dostupné
aplikace, které potřebuje ke splnění svého pracovního úkolu. MCC tak tímto
řešením kombinuje výhody vysokého decentralizovaného výpočetního výkonu s
nízkými administrativními náklady centralizovaného systému.

Konsolidace serverů vyžaduje důkladné plánování
Interpretovat konsolidaci serverů pouze jako snížení počtu instalovaných
počítačů by bylo přinejmenším zavádějící. Aby mohly informační technologie
plnit rostoucí nároky uživatelů, jde spíše o to, zajistit průběžný růst jejich
výpočetního výkonu a umět ho řídit. S ohledem na velké množství počítačů, které
byly dosud instalovány ve střediscích s klient-serverovou architekturou, se
zaměstnanci týmů spravujících tyto systémy snaží o neustálé zlepšování možností
jejich kontroly. Pro řadu z nich je jistě koncepce konsolidace serverů lákavá.
Když ale Andrew Grove, jeden ze šéfů Intelu, ve svých prognózách tvrdí, že dnes
je v provozu pouze 5 % serverů, které budou v provozu v roce 2005, jeví se
situace mnohem vážnější. Vždyť i při chybě odhadu o 50 % to bude znamenat
desetinásobné zvýšení počtu serverů instalovaných ve výpočetních střediscích.
Proto je už dnes bezpodmínečně nutné zahájit přípravy na tuto situaci.
Pokud se podíváme na význam slova konsolidace podrobněji, zjistíme, že v první
řadě jde o upevnění základů nějakého zařízení a teprve poté o snížení počtu
zúčastněných komponent. Naopak se vychází z toho, že počet instalovaných
serverů dále poroste. Skutečným úkolem je pak zajištění a umožnění stabilního
růstu v těchto rozměrech.
Tato interpretace nutně vede k závěru, že (stejně jako při stavbě vysokých
gotických katedrál) musí být nejprve vytvořeny nebo rozšířeny základy a nosníky
těchto konstrukcí, které dokážou zajistit životnost a soudržnost všech nutných
dílčích subsystémů. Vzhledem k těmto opatřením je zřejmé, že konsolidace je
záležitostí realizovatelnou v časovém horizontu tří až pěti let. Jak by měla
konsolidace ve výpočetních střediscích za těchto předpokladů vypadat?
1. Stanovení výchozích a cílových pozic
Dopředu je nutné si především vyjasnit, co se od služeb IT ve firmě očekává a
co se ještě musí udělat. Protože v uvažovaném období pěti let mimo klasického
outsourcingu dosáhne zralosti i poskytování on-line služeb pomocí modelu ASP
(Application Service Providing), vyplatí se do naší vstupní analýzy zahrnout i
tato hlediska.
V každém případě by se mělo usilovat o obchodně orientovanou konsolidaci
systémů. Výpočetní střediska jsou přitom sice stále primárními, ale zdaleka ne
jedinými poskytovateli služeb IT. Proto by se mělo zjistit, zda a na jak dlouho
musí plnit roli pouhého výpočetního střediska a kdy by měly být převzaty další
funkce v oblasti správy služeb IT.
2. Upevnění základů
Je-li rozhodnuto zajišťovat hlavní služby IT dále v rámci vlastních zdrojů, je
nutné nejprve přezkoumat technické možnosti serverových center. Sem patří mimo
testování a průběžného přizpůsobování prostorových i podpůrných prvků
(zastavěné plochy, využití prostoru, přívod elektrického proudu a klimatizace)
také zajištění stability jednotlivých komponent a dílčích systémových prvků.
Než tedy zahájíme sice běžný, ale mnohem náročnější konsolidační proces
clusterování systému, měli bychom nejprve provést konsolidační kroky na úrovni
jednotlivých prvků soustavy IT.
3. Přezkoušení základní konstrukce
Znalí systémoví architekti IT teď namítnou, že předchozí krok by se asi dělal
příliš brzy. Tato opatření však mohou vést k užitečnému výsledku jen tehdy,
pokud existuje dostatečně přesná představa o budoucím zatížení, které musí
celková konstrukce systému vydržet. Z toho lze odvodit, která konstrukce bude
účelná, a jak stabilní či pevné musí být její pilíře.
Otázka základní konstrukce se týká také toho, jaká kombinace stavebních prvků
bude použita ve vazbě na předpokládané zatížení, nutnou životnost a dostatečnou
výkonnost. Jaké architektury hardwaru a které procesory budou během příštích
pěti let používány? Za zmínku stojí třeba 32 nebo 64bitová architektura, UMA/
/SMP, NUMA, MPP, koncepce clusterů, sběrnicové systémy, kanálový nebo spínaný
přenos, paměťové hierarchie apod.
Jak budou v rámci systému rozděleny jednotlivé funkce (specializované nebo
univerzální servery, serverové farmy, ukládání dat mimo servery atd.)? Jak
budou tyto prvky navzájem propojeny (paměťové sběrnice, vysokorychlostní sítě
LAN, FC, NAS, SAN, webové struktury) a jakou charakteristiku bude mít klientský
přístup (běžný, tenký klient, terminálový přístup, Windows nebo webový
browser)? Základní pilíře představuje jak hardware, tak i používané operační
systémy a middleware, které určují, na jaké směsici platforem se bude
konsolidovat. A zde musí být také učiněno ono klíčové rozhodnutí.
4. Určení nosných pilířů
Na straně hardwaru se jako nosné pilíře s výhledem do dalších pěti let a
rostoucím nárokům na objem zpracovávaných transakcí nabízí výběr uvedený v
tabulce "hardwarové platformy". Pro zjednodušení výběru řešení z hlediska
hospodárnosti by měla pomoci jejich klasifikace do kategorie Midrange
(středních) a Highend (nejvýkonnějších). Více než tři platformy operačních
systémů nemá smysl zohledňovat vybírat je přitom možné ze systémů Windows 2000,
Solaris, HP-UX, AIX, Tru 64 UNIX, Linux nebo OS/390. V oblasti databází je
dobré se omezit na dva systémy ze skupin: Oracle, SQL Server, Informix, Sybase
nebo DB2.
5. Vyplnění prostoru mezi pilíři
Vybrané pilíře systému představují v rámci konsolidace především nosnou
soustavu pro nejrůznější zásadní služby IT. K tomu patří např. přihlašování
uživatele, příprava binárních a datových souborů, tisk a výstupy, souborné
informace, stejně jako bezpečnostní opatření. Konsolidace logiky uspořádání dat
a aplikací je však zcela oddělenou otázkou.
Další konsolidační krok spočívá v tom, že musíme co nejvíce sjednotit většinou
velmi heterogenní základní služby. Tím se může dosáhnout významné stabilizace
provozu systému. Jako příklady těchto úkolů mohou posloužit sjednocené funkce
přihlašování Single-sign-on (přes jedno heslo do všech aplikací) a s tím
související Not-so-often-Sign-on (NoSoSo), jednotná databáze schopná provádět
transakce, zavádění NAS a SAN, jednotná správa výstupů všech zdrojů, a nakonec
i sjednocené systémy jmenných a číselných seznamů.
6. Racionalizace provozu systému IT
Nejvyšších stupňů konsolidace může dosáhnout jen ten, kdo na základě
integrované infrastruktury IT provozuje naprosto efektivně jak plně řízené
pracovní zatížení, tak i řízení zdrojů. To znamená přesouvání pracovních
požadavků s ohledem na situaci, prioritu i vytížení v rozsahu celého systému
tam, kde je zrovna dostupná nejvhodnější kombinace zdrojů i potřebné kapacity
pro zpracování.
7. Udržet potřebný elán
Z toho všeho vyplývá, že konsolidace systémů IT rozhodně není nedělní
procházkou, ale spíše se podobá náročnému výstupu na vrchol hory. S ohledem na
neustále rostoucí složitost, dynamiku technického rozvoje a zostřování
konkurenčního boje je však konsolidace bezpodmínečně nutná k dosažení budoucí
konkurenční výhody firmy.
0 2128 / ramn

Tendence
Projekty konsolidace IT by měly být rozvrženy na období tří až pěti let. Článek
popisuje vícestupňový proces plánování a realizace. Jde však především o otázky
technických komponent a platforem, které musí definovat pracovníci zodpovědní
za jednotlivé dílčí oblasti a které budou také uskutečňovány vlastními týmy
pracovníků výpočetních středisek ve firmách. Tato oddělení se tím budou stále
více dostávat do role interních poskytovatelů veškerých služeb IT, i když budou
mít k dispozici i externí služby ASP.

Hardwarové platformyVýrobceProcesorStřední systémy (midrange)Vysoce výkonné
(highend)
IBMG5, G6 CMOSS/390 G5, G6, 3-5 CPUS/390 i672 YX6 G5, G6, 10
(G6: 12) CPU
IBMPower PC AS A50AS/400e, 3-6 CPUAS/400e 9406 S40, 12 CPU
CompaqAlpha 21264AlphaServer ES 40Wildfire, 32 CPU
HPPA-RISC 8500N-Klasse (N4000)V-Klasse (V2500, V2600)
IBMRS64 II/Power 3H70S70 RS64 II, S80
SuUltraSparc IIEnterprise 3-6x00Enterprise 10 000
RůzníIntelIA-32 XeoIA-64 Itanium
Sequent (nyní IBM)IntelIA-32 XeoXeon, 64 CPU
Data General (nyní EMC)IntelIA-32 XeoXeon, 64 CPU









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.