Cesta je pro mě zajímavější než cíl

"První knížka, kterou jsem četl, když jsem byl malý kluk, byly Rychlé šípy. To bylo v osmašedesátém roce. A Rychl


"První knížka, kterou jsem četl, když jsem byl malý kluk, byly Rychlé šípy. To
bylo v osmašedesátém roce. A Rychlé šípy mě hodně ovlivnily. Samozřejmě, že v
obchodě, politice a vůbec v životě se člověk nemůže vždycky chovat jako Mirek
Dušín, ale jde o to, abyste se nikdy nechovali jako Bratrstvo kočičí pracky,"
říká generální ředitel společnosti Microsoft ČR Jan Mühlfeit. V dnešním
rozhovoru se mj. ím přeborníkem v tenise a že prezidentem republiky by být
nechtěl.
Štve vás, jak se teď všichni navážejí do Microsoftu?
Neštve. To je normální. Microsoft je jedna z nejúspěšnějších firem v tomto
století, její kapitalizace je na úrovni hrubého národního produktu Kanady,
takže by patřila mezi země G8, a to samozřejmě některým lidem musí vadit.
Jistěže i v našem softwaru jsou chyby. Software dělají lidi, a když má něco 40
milionů řádek, tak zkrátka k chybě dojde. A máte-li více než 90% podíl na trhu,
je ta chyba hodně vidět. Tím se nechci vůbec vymlouvat, prostě naše odvětví je
ještě hodně mladé a všichni, Microsoft i ostatní výrobci softwaru, se snažíme,
aby se výsledek postupně blížil dokonalosti.
A jak si vybíráte podřízené, kteří té dokonalosti docílí?
Já bych spíš říkal kolegové. Slovo podřízený prostě nemám rád. My jsme hodně
plochá firma a fungujeme na bázi zpětné vazby nejen ve vztahu k zákazníkům, ale
i uvnitř.
Takže podle jakých kritérií si vybíráme lidi? Rozhodně důležitější než
momentální zkušenost je přístup k věci a "tah na branku". Máme tady mladé lidi,
kteří nemají vysokou školu, a vůbec to není na škodu věci. Koneckonců,
zakladatel této firmy má už na Harvardu také 26 let přerušeno. Dnes mě lidi,
kterým je 20, učí Internet, jeho technologické možnosti. Orientuji se ve světě
byznysu a většinou vidím, kde se dají vydělávat peníze. Takže já je učím byznys
a oni mě učí Internet. U mladé generace je počítač už naprosto přirozenou
součástí života, zatímco třeba mezi mnou a počítačem bude vždycky nějaké
rozhraní.
Vy jste ale "počítače" vystudoval.
Nejdřív jsem vystudoval elektrotechnickou průmyslovku v Jihlavě a pak jsem
dělal elektronické počítače na ČVUT.
Po maturitě jsem se rozhodoval mezi fakultou tělesné výchovy a sportu, (protože
jsem hrál závodně tenis), a mezi počítači. Tenkrát to byly elektronkové a
analogové... To bylo v roce 1981 a počítače tenkrát byly jen pro pár
vyvolených. O nějakém Gatesovi jsem vůbec nevěděl. Používali jsme staré
dálnopisy jako tiskárny a mimochodem po technické stránce jsme se při tom dost
vyučili. Navíc si člověk zvykl řešit problémy a být flexibilní. Programoval
jsem ještě na začátku 90. let, ale pak mě začal čím dál víc přitahovat
marketing, který byl v té době u nás ještě v plenkách. Zjistil jsem, že k
životu nutně potřebuji kontakt s lidmi a rozhodl jsem se jít tímto směrem.
Dostal jsem několik nabídek a z nich jsem si vybral firmu Software 602. A pak
už přišel Microsoft.
Kdy jste naposled programoval?
No, od roku 1992 jsem nenapsal nic.
Říkal jste, že jste hrál závodně tenis. Ale na Vysočině, odkud pocházíte, se
spíš rodili spisovatelé a malíři. Tyhle ambice jste neměl?
Chtěl jsem hrát na kytaru. To jsem se naučil a pak jsme měli i skupinu. Ale od
6. třídy jsem začal hrát tenis. Byl jsem docela dobrej - byl jsem oblastním
přeborníkem a pak jsem nějakou dobu hrál národní ligu. Když si dneska promítnu,
co jsem se díky sportu naučil, tak je to přesvědčení, že k tomu, aby byl člověk
v pohodě s okolím, musí být v první řadě v pohodě sám se sebou. Musí sám sebe
poznat, zjistit, co ho motivuje, co ho demotivuje, čemu by se měl vyhýbat, co
jsou jeho slabiny. A pracovat hlavně na svých silných stránkách. To je stejné
jako v tenise - když máte slabý backhand, tak ho můžete trochu zlepšit, ale
máte-li silný forehand, měl byste co nejvíc míčů obíhat. Život je pěkný v tom,
že každý člověk je jiný, unikátní a může lidskému vývoji něco přinést. Proto je
důležité soustředit se na své silné stránky a ne plakat nad těmi slabými.
Já třeba nejsem přílišný detailista, a proto se snažím mít v týmu člověka,
který má vyvinutou levou, racionální hemisféru a pohlídá moje slabiny.
Byl jste vzorné dítě?
Nebyl. Měl jsem, a dodnes vlastně trochu mám, problém, že se snažím dělat
několik věcí najednou - takový Multitasking ve Windows. Ve škole jsem většinou
"vyrušoval". Bylo to dané tím, že jsem většinou měl věci hotové dřív a nudil
jsem se. Tak mi paní učitelka Poláčková dala zvláštní sešit a tam jsem dostával
příklady navíc. Tím mě dost přitáhla k matematice. Byl jsem navíc z učitelské
rodiny a maminka na mě byla docela přísná. Na nejúrodnější půdu to zrovna
nepadalo.
Postupně jsem se stal samozřejmě disciplinovanějším člověkem, ale to dítě jsem
v sobě nikdy úplně nezatlačil. Děti totiž dávají bezvadné otázky (moje tříletá
dcera je v tom mimořádně zdatná), nad kterými musíte hodně přemýšlet a myslím,
že se od nich můžeme hodně učit pokud jde o kreativitu a fantazii. Ono to bývá
v životě tak, že okolí, ať už je to škola nebo rodiče, vytvoří různé mantinely,
co se smí a co ne a člověk pak v těch mantinelech žije. A mně se možná podařilo
nechat v tom mantinelu nějakou díru, kterou se dostávám ven, a snažím se ji
neustále zvětšovat.
Co vás na vaší práci nejvíc baví?
Kdyby mi dneska někdo nabídl, abych dělal prezidenta této země, tak bych
neměnil. V tuto chvíli a v této zemi je to úplně ta nejlepší práce, kterou si
dovedu představit. Nedávno jsem na nějaké konferenci řekl, že jen rychle se
učící vítězové budou psát dějiny digitální ekonomiky. Nebude stačit získat
velký podíl na trhu, ale bude potřeba co nejdřív svoje výrobky inovovat a de
facto je odstřelovat ještě před tím, než je odstřelí někdo jiný.Zajímáte se o
politiku?
Zajímám, protože ekonomika této země je bohužel ještě strašně politicky
závislá. Jinak bych se o ní v zásadě nezajímal. Nemám v tuto chvíli politické
ambice, ačkoliv mnoho lidí mi nabízí různé věci a povídají se také různé věci.
Já jsem skutečně šťastný s tím, co dělám.
Problém vidím v tom, že tady velice málo politiků hovoří o tom, o čem dnes svět
skutečně je. Svět je globální a Internet a informační technologie v něm hrají
obrovskou roli. Osvícení politici v zahraničí to vědí. My se tady zabýváme
našimi místními problémy, řešíme, jestli se má vysílat major Zeman, a spousta
důležitějších problémů zůstává stranou.
Vy jste pořád strašně pozitivně a konstruktivně naladěný. Je něco, co vás
doopravdy naštve nebo co vám přivodí deprese?
Já se snažím vyhýbat situacím a lidem, kteří by mi přivodili deprese. A když už
se nějaký takový člověk vyskytne, tak si vnitřně říkám: "To je můj trenér. On
mě učí sebeovládání a já bych mu měl poděkovat."
Jaké vlastnosti máte u lidí rád a jaké vám naopak vadí?
Já mám na lidech rád upřímnost. Myslím si, že má-li se lidstvo vyvíjet dopředu,
tak si lidé musí říkat pravdu. A bohužel dnes svět, který vyrábějí média,
opravdu není pravdivý. Vezměte si ekonomiku. Tady je pořád ještě 70 %
profitabilních podniků a nikdo o tom nemluví. Mluví se pořád o těch několika,
které vytunelovali.
Dobře si rozumím s lidmi, kteří jsou proaktivní. Psychologové tomu říkají
svoboda volby. Mezi jakýmkoli podnětem a reakcí na něj je něco, čemu se říká
svoboda volby. Rooseveltova žena říkala, že jediný člověk, který vás může
urazit nebo rozházet, jste vy sám. Ti, kteří si toto uvědomují a řídí se tím,
jsou právě lidé proaktivní. A ti, podle mě, hýbou světem.
Vyhýbám se lidem, kteří se nechávají unést situacemi, pořád se litují atd. Je
opravdu velice málo životních situací, které jsou neřešitelné.
Vy jste zase utekl od toho, co nemáte rád.
Pokrytectví, to je jedna věc. Nemám rád politikaření, protože jakmile se začne
politikařit, dostávají se v instituci i ve státě nahoru lidi, kteří svoji
kariéru založili na politice, a nikoliv na tom, co doopravdy umějí.
Teď taková klasická "manažerská" otázka. Jak jste na tom s volným časem?
To je problém v celém Microsoftu. Najít balanc mezi soukromým životem
zaměstnanců a životem v Microsoftu. Lidi to baví, většina svou práci bere jako
koníčka a najednou zjistí, že soukromý život jde jaksi stranou. Já nejsem
výjimka. Microsoft je pro mě druhá manželka. Dělám to teď tak, že si plánuji i
rodinný čas. Plánuji si, co budeme dělat, protože když v diáři nic nemám, tak
většinou skončím u počítače.
Když už tady padla zmínka o manželce, můžete něco říci o své rodině?
Moje žena je doktorka přírodních věd a dlouhou dobu pracovala na různých
hygienických stanicích. Teď je třetí rok na mateřské. Počítač používá jenom
jako psací stroj a o práci se doma vůbec nebavíme. Jenom někdy hodnotí moje
vystoupení v televizi a v tisku z pozice člověka jen velmi lehce zasaženého
počítači.
Máme dceru Kristýnku, od které, jak už jsem řekl, se učím spoustu věcí. Když se
vás dítě zeptá "Co říká ten strop?", tak ho můžete samozřejmě odbýt, ale daleko
lepší je vymyslet si nějakou dobrou odpověď. Hodně to cvičí kreativní myšlení.
Máte nějaké výchovné zásady?
Moc jich není. Já bych řekl, že číslo 1 jsou ty Rychlé šípy. Být slušný sám k
sobě a tím pádem být slušný i k ostatním. Co bude chtít v životě dělat, to je
na ní. Samozřejmě bych byl rád, kdyby hrála tenis, basket a věnovala se
počítačům, ale je to její život a rozhodovat o něm bude ona.
Myslím, že děti a jejich myšlení bychom měli co nejméně omezovat. Nechat je
projevit se, aby v mládí získaly sebedůvěru. Já bych v některých věcech
rozhodně nechtěl kopírovat americkou kulturu, ale v jedné věci se mi líbí. V
tom, že pěstuje osobnost. Myslím, že bychom měli být něčím mezi Amerikou a tím,
co je v Japonsku, které je zas na můj vkus až příliš kolektivní.
Žádná hvězda, ať už je to v basketbalu nebo v managementu, nemůže vytvořit tým.
Může mu hodně pomoci a tým může hodně pomoci jí. A obě strany si to musí
uvědomovat.
Mladý člověk by měl dovolit volný průchod svým snům. Ono je hezké mít svůj cíl,
ale třeba mě daleko víc než cíl baví ta cesta, na které potkáváte zajímavé
lidi, kteří vám mohou něco dát a vy zase jim. Já věřím, že kolik lidem dáte,
tolik od nich dostanete. Nejdůležitější je odstranit veškeré bariéry ve své
hlavě. Cokoliv si lidská mysl dovede představit, toho lze dosáhnout. To je moje
krédo.
Jaké máte koníčky?
Pořád ještě hraju tenis, každý den běhám, mám doma posilovnu. A hodně čtu.
Jednu až dvě knihy za týden. Vždycky souběžně jednu českou a jednu anglickou. Z
80 % čtu věci k byznysu a 20 % je beletrie. Mě lákají knihy od Andy Grovea,
Gatese, Michaela Della nebo od mojí kamarádky Esther Dysonové. Hodně čtu
historické knihy, zajímají mě věci jako historie válek. Třeba v marketingu se
dá použít hodně věcí z válečnictví, strategie. Teď jsem třeba četl jednu knihu,
která převádí do světa marketingu myšlenky slavného německého generála
Clausewitze.
A co máte rád z beletrie?
Klasickou ruskou a francouzskou literaturu a taky se hodně zajímám o duchovní
záležitosti. Já jsem třeba přesvědčen, že není náhoda, že v Silikonovém údolí
se setkávají dvě kultury - ta západoevropská, charakterizovaná levou,
racionální mozkovou hemisférou a východoasijská, které je vlastní pravá,
kreativní hemisféra. Hodně lidí z počítačové branže, kteří jsou ve svém oboru
mimořádně úspěšní, jsou zároveň velice duchovně založení. Třeba applisti byli
takoví skoro všichni, třeba takový Steve Wozniak. Myslím, že nějaká vesmírná
energie tady koluje, že si i na dálku telepaticky vyměňujeme informace a IT se
k těmto sférám pomalu začínají přibližovat.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Já to řeknu trošku zaobaleně. Úspěch je věc mozku, hlavy. A štěstí je věc
srdce. Když jsem se bavil s Billem Gatesem, pochopil jsem, že opravdu šťastný
začal být až teď, kdy má děti a kdy bohatství, které získal, začal rozdávat
tam, kde je ho zapotřebí. Mimochodem už rozdal 20 miliard dolarů.
Mně se stalo něco podobného, když jsem začal pracovat v projektu Počítače proti
bariérám. Poznal jsem při tom spoustu handicapovaných lidí, kteří se stali mými
kamarády a otevřeli mi úplně nový obzor, novou životní dimenzi. To považuji za
úspěch. Komerční věci, osobnosti roku, manažeři roku, to je všechno fajn, ale
Počítače proti bariérám považuji za super věc, která se nám podařila.
Děkuji vám za rozhovor.
9 3596 / jaf









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.