Co je to distribuce?

Když si chcete nainstalovat Linux, musíte si vybrat některou distribuci. Při tomto výběru se vám pokusí pomoci dnešn


Když si chcete nainstalovat Linux, musíte si vybrat některou distribuci. Při
tomto výběru se vám pokusí pomoci dnešní Téma týdne. Co to ale vlastně ta
distribuce je? Na to neexistuje krátká a jednoduchá odpověď.
Linux se skládá z jádra, knihoven a aplikací. Každá distribuce použije vlastní
výběr přibalí vlastní speciality, kterými se odliší od konkurence, a vytvoří
instalační program dohromady distribucí.
Ve světě existují stovky různých distribucí Linuxu. Některé jsou úzce
specializované (Blinux Linux pro zrakově postižené, jiné jsou zase zaměřeny na
geografickou oblast či národ (Red Flag Linux verze propagovaná komunistickou
Čínou). Celosvětového rozšíření a milionů uživatelů se ale dočkalo jen několik
distribucí, jmenovitě Red Hat, Debian, SuSE, Mandrake, Corel, Caldera a
Slackware.
Jak jste již určitě zaslechli, Linux je zdarma. Z první pětky je pouze Debian
naprosto nekomerční, vytváří si jej totiž sami jeho uživatelé. Komerční výrobci
většinou vytvářejí minimálně 2 verze svých distribucí jedna je šířena zdarma a
neobsahuje žádné omezení, za druhou je již nutné zaplatit. Placená verze
obvykle obsahuje tištěný manuál, několik CD se spoustou aplikací a technickou
podporu po telefonu nebo přes e-mail.
Průvodce světem linuxových distribucí
Leoš Literák
Začněme trochou historie. Linux vznikl v roce 1991 jako hobby finského studenta
Linuse Torvaldse. Torvalds umístil první verzi nového operačního systému na ftp
server pod liberální licencí GPL. Kdokoliv směl jakkoliv upravit Linux, tyto
změny ale musely zůstat pod licencí GPL. Spoustě programátorů se tento nápad
zalíbil a začali přispívat a vylepšovat nový operační systém. Již během
několika let dosáhl Linux kvalit mnoha komerčních Unixů a jeho vývoj se
neustále zrychloval. Časem byly vytvořeny porty na ne-intelovské architektury,
přibyla spousta nových vlastností a podpora nejrůznějšího hardwaru. Dnes je
Linux nejrychleji rostoucím operačním systémem na světě, používá jej více než
10 milionů lidí a přenáší se na něj spousta komerčních aplikací.
Co vlastně Linux umí? Jedná se o velmi stabilní operační systém pro více
uživatelů, kteří na něm mohou pracovat současně. Proto je spíše konkurencí pro
Windows NT/2000 než pro Windows 95/98 založená na DOSu. Z minulé vlastnosti
vyplývá, že Linux má implementován velice kvalitní multitasking a správu
paměti. Proto pád aplikace nemůže ohrozit běh operačního systému ani ostatních
aplikací. Další výhodou je důsledná modularita. Díky ní je možné přidávat a
rušit služby, aniž by bylo třeba restartovat počítač. Pokud např. změníte jméno
počítače či jeho IP adresu, stačí znovu spustit síťový subsystém. Moderní
distribuce umožňují jednoduchý upgrade. Prostě zastrčíte CD do mechaniky,
nabootujete, zvolíte upgrade a odskočíte si na kávu. Konfigurace aplikací
zůstane většinou zachována, v případě nutnosti budou vaše změny zazálohovány.
Jelikož Linux vychází z principů Unixu ověřených desetiletími, je celkem
přirozené, že se výborně hodí jako server. Nejvíce je nasazován jako
internetový server, u nás jej používají ti největší Seznam, Billboard, Mobil,
Post a spousta dalších. Dále může poskytovat např. databázové, souborové i
tiskové služby. V několika posledních letech se začíná výrazněji prosazovat i
na poli osobních počítačů. Moderní distribuce dokáže nainstalovat každý
zkušenější uživatel, některé (SuSE, Corel) pak kdokoliv. Neustále se
zjednodušuje i vlastní používání Linuxu. Grafická prostředí KDE a Gnome jsou
intuitivní a snadno se učí. Počet aplikací pro Linux je obrovský. Mezi
komerčními najdeme např. Star Office, WordPerfect 2000, CorelDraw a nejnověji
třeba Delphi. Pokud nemáte peněz nazbyt, pak vás potěší, že ke každému
komerčnímu programu najdete několik zdarma šířených alternativ. Sice většinou
ne tolik komfortních, přesto funkčních.
Red Hat 6.1 CZ
Recenze distribucí začneme tou nejpopulárnější Red Hatem. Tato distribuce je
univerzální a hodí se jak pro servery, tak i pro pracovní stanice. Verze 6.1
přinesla několik zajímavých novinek, které potěší hlavně laiky a začátečníky.
Jedná se hlavně o vydařenou instalaci v grafickém režimu a automatickou detekci
hardwaru při startu počítače.
Po nabootování z CD naskočí příjemný grafický instalační program. První volbou
je výběr jazyka. V menu najdete i češtinu. Pokud použijete CZ verzi Red Hatu
vytvořenou Českým sdružením uživatelů Linuxu (CZLUG), s angličtinou se již
během instalace nesetkáte. Po zvolení jazyka je třeba specifikovat klávesnici a
myš. Systém automaticky detekuje správný hardware, takže ve většině případů se
vaše práce redukuje na stisk tlačítka Další.
V následujícím kroku je třeba určit, zda se jedná o instalaci nového systému
nebo upgrade již existujícího Red Hat Linuxu (můžete přeskočit několik verzí).
Zde se Red Hat poučil od konkurence, která jej překonala v uživatelské
příjemnosti, a nabídl několik předvolených variant. Jejich zvolením se
zjednodušší zbytek instalace, což určitě ocení začátečníci. Pro pokročilejší
uživatele je určena volba Custom, kdy uživatel drží celou instalaci pevně v
rukou. U pracovní stanice si uživatel může zvolit KDE nebo Gnome jako grafické
prostředí.
Pokud jste si vybrali instalaci Custom, musíte nejdříve rozdělit disk programem
Disk druid, který je velmi povedený a intuitivní. Následuje formátování a
konfigurace bootovacího programu lilo. Ostatní instalace provedou předešlé
kroky automaticky. Následuje výběr časové zóny, který je již společný všem
typům instalace. V menu najdete i Prahu.
Dalším krokem je nastavení hesla správce a vytvoření jednotlivých uživatelů.
Poté můžete zadat sdílení hesel mezi skupinami serverů prostřednictvím služeb
NIS a zvýšit bezpečnost použitím tzv. stínových hesel. Následuje výběr
programů, které chcete nainstalovat. Můžete vybírat mezi tematickými okruhy
(grafické prostředí X Window System, WWW, vývojářské nástroje...), nebo pokud
máte dostatek času a trpělivosti, projít všechny balíčky a vybrat si mezi nimi
ručně. Posledním krokem je výběr grafické karty a preferovaného rozlišení. I
zde dobře funguje automatická detekce. Pak se můžete pohodlně posadit, začne
totiž kopírování dat na váš harddisk.
počeštění, disk druid, univerzálnost, automatická detekce hardwaru
drobné chyby, chybí předem připravený desktop
Debian 2.1_r4
Debian je u nás na druhém místě v žebříčku popularity. Tato distribuce vychází
ze zásad Richarda Stallmana a jeho Free Software Foundation. Ve své základní
verzi nepoužívá žádný komerční software a vytváří jej skupina dobrovolníků z
celého světa. Přesto obsahuje více než 1 500 balíčků na šesti CD.
Debian je určen pro pokročilejší uživatele. Má vůbec nejnižší hardwarové nároky
(386, 4 MB RAM, 40 MB HD) a skvěle se hodí pro serverové služby. Na rozdíl od
novějších verzí komerčních distribucí nepoužívá grafickou instalaci a
automatickou detekci hardwaru. Proto není vhodný pro úplné začátečníky.
Po nabootování z CD se spustí instalace v textovém režimu. Prvním krokem je
určení, zda máte barevný monitor. Poté si z dlouhého menu vyberete rozložení
kláves na vaší klávesnici, najdete zde i češtinu. V dalším kroku je nutné
rozdělit harddisk a přiřadit jednotlivým oddílům adresáře, do kterých se mají
připojit. Pak si určíte swap a instalátor jej zformátuje.
Po zvolení modulů a nainstalování jádra jste opět vyzváni k určení instalačního
média, které obsahuje základní systém. Po jeho zkopírování se zprovozní lilo a
dostanete možnost vytvořit si bootovací disketu. Pak se systém restartuje a vy
jste vyzváni ke změně hesla roota. Poté nastupuje výběr balíčků či
přichystaných scenérií. Jedno z nich vyžaduje pouhých 38 MB! Dalším krokem je
instalace balíčků na disk. Bohužel, některé balíčky obsahují chyby, kvůli
kterým se instalace přeruší. V tomto případě pomůže jejich odebrání. Následná
instalace začne kopírovat zase od začátku. Posledním krokem je ruční
konfigurace všech balíčků, což je velmi časově náročná a únavná činnost.
nejlepší distribuce pro zkušené uživatele, podporuje nejrůznější triky,
minimální hardwarové nároky
zbytečně složitá instalace, chyby v balíčcích, jádro staré řady 2.0
SuSE 6.4
SuSE se prezentuje jako distribuce pro nováčky i zkušené uživatele. U nás jej
používá zhruba 9 % uživatelů Linuxu. Podle Richarda Jelínka z české pobočky má
SuSE ambice získat polovinu českého trhu do 2 let. K tomu jim má dopomoci
nejnovější verze 6.4.
V krabici najdete 500stránkový manuál, který vás provede instalací, konfigurací
i každodenním používáním Linuxu. Dále je přiložena 70stránková instalační
příručka, bootovací diskety a balíček šesti CD (nebo jedno DVD). Komerční verze
obsahuje VMWare, StarOffice 5.1a, WordPerfect 8, NetBeans, Sybase ASE, Alsa a
dalších 1 500 balíčků. Velkým kladem je upravené jádro Linuxu, které podporuje
žurnálování (ReiserFS), až 3,5 GB RAM, částečnou podporu USB a také Raw IO.
Navíc SuSE vytvořila ovladače pro některé nepodporované grafické karty, např.
Intel 810 a nVidia GeForce 256. Samozřejmostí je 60denní podpora přes e-mail,
telefon i fax. Je málo známé, že kromě komerční verze za necelé 2 000 korun
ještě existuje tzv. Evaluation verze, která je plně zdarma. Na domovské stránce
české SuSE najdete i 270 stránek dlouhý český manuál.
Prvním krokem je zvolení jazyka. V seznamu je i čeština. Celá instalace je
výborně přeložena a lokalizována. Například hned další volby rozložení
klávesnice i časového pásma jsou automaticky nastaveny na správné hodnoty. V
dalším kroku nastává obvyklé dělení disku. Začátečníci se ale nemusejí bát,
program je intuitivní. Následuje výběr typu instalace: minimální (bez
grafického rozhraní), standardní a kompletní (až 6 GB). Při detailním výběru se
okamžitě zobrazuje zbývající volné místo na disku.
V dalších krocích se nainstaluje lilo, přidá se nový uživatel a změní se heslo
roota. Po pečlivém potvrzení se rozdělí disk, zformátují oddíly a začne se
kopírovat. Ve třech čtvrtinách kopírování se rebootuje počítač a po novém
spuštění jste vyzváni k výměně CD. V mém případě však nenaskočil správně
grafický režim a musel jsem ručně nastavit konfiguraci X Window Systemu. Pro
úplnost dodám, že vlastním kartu Diamond Viper s čipem nVidia Riva 128 a
ostatní distribuce s touto kartou neměly žádné problémy. Naštěstí byl
instalační program zkopírován na disk, takže po jeho spuštění jsem mohl
pokračovat v instalaci.
Po správné detekci grafické karty i monitoru jsem si mohl určit grafické
rozlišení. Následně se spustila konfigurace systému a detekce zbývajícího
hardwaru. Vychvalovaný YAST2 našel správně modem, avšak se zvukovou kartou
Sound Blaster 16 a no-name síťovou kartou si neporadil.
nejlepší lokalizace jdoucí do nejmenších detailů, jádro, jednoduchost
občas problematická detekce hardwaru
Slackware 7.0
Slackware patřil před několika lety k nejpopulárnějším distribucím. V České
republice napomohl jeho rozšíření i náš časopis, který v roce 1996 přibalil
verzi 3.0 na CD-ROM zasílaný všem předplatitelům. Slackware je určen
zkušenějším uživatelům, ale mohou jej používat i začátečníci, kteří se vyznají
v počítačích. Jeho největším trumfem jsou nízké hardwarové nároky a přehlednost.
Podobně jako Debian je i instalace Slackwaru textově orientována. Nejdříve se
přihlásíte jako root a ručně rozdělíte disk. K dispozici máte fdisk i hezčí
cfdisk. Po spuštění setupu se objeví menu. To je kontextově řízené a chová se s
určitou dávkou inteligence. Po celou dobu instalace máte k dispozici velmi
obsáhlou nápovědu, která vám srozumitelně vysvětlí vše potřebné. Pokud se
chcete dozvědět, co se děje v pozadí grafických instalací typu Red Hat, určitě
zkuste Slackware. Ten vám to přehledně vysvětlí.
Prvním krokem je nastavení swapu a přípojných bodů jednotlivých diskových
oddílů. Pak musíte určit, odkud se mají brát data potřebná pro instalaci. Kromě
CD, harddisku a sítě ještě stále Slackware podporuje instalaci z disket.
Následuje výběr balíčků a kopírování dat na harddisk.
perfektní nápověda, inteligentní kontextově řízené menu, přehlednost
obtížnější správa balíčků
Mandrake 7.0
Představte si, že by někdo vzal Windows 98, změnil jejich vzhled a začal je
prodávat pod svým jménem. Přesně takto vznikl Mandrake z Red Hatu. Na rozdíl od
Windows to ale licence Red Hatu umožňovala. Postupem času se Mandrake začal čím
dál více od svého bratra (či klona?) odlišovat, přesto je podobnost mezi oběma
distribucemi stále zřejmá.
Mandrake používá grafickou instalaci inspirovanou Windows 98. Po výběru jazyka
následuje určení typu instalace. Distribuce je sice počeštěna, ale tato
lokalizace je jen částečná a navíc trpí špatným fontem. Doporučená instalace je
velmi jednoduchá a odvede veškerou práci za vás.
Po dokončení instalace vás čeká příjemně připravené grafické prostředí KDE. Dvě
řady ikonek odstraní složité tápání v menu. Výborným nápadem je DrakConf, který
umožňuje snadné ovládání a konfiguraci Linuxu, a to včetně nastavení úrovně
zabezpečení. Pochvalu zaslouží i skvělá dokumentace, která vás dokonce naučí
používat kultovní editor vi!
doporučená instalace, DrakConf, dokumentace
lokalizace
Corel Linux
Corel Linux je zcela nový hráč na poli distribucí. Firma Corel udělala z
Debianu mimořádně jednoduchou a uživatelsky příjemnou distribuci. Různé úpravy
a speciality z něj činí ideální volbu pro přechod z Windows a jeho pozice na
trhu bude určitě sílit.
Po grafické stránce je Corel Linux velmi povedený. Už během startu počítače se
vypisují zprávy na koláž s historickým motivem. První obrazovka od vás získá
informace o uživateli a heslo. Pak přichází na řadu dělení disku. Buď se
využije volné místo, nebo se toto místo získá smazáním existujících oddílů.
Třetí možnost je určena zkušenějším uživatelům ruční editace. V dalším kroku je
prezentován výběr mezi standardní a expertní instalací. Standardní instalace po
vás už nebude nic chtít a začne rovnou kopírovat programy na disk.
Největší výhodou Corel Linuxu je modifikované grafické prostředí KDE. Obvyklý
manažer souborů se nyní velmi podobá průzkumníkovi z Windows a umožňuje
procházet okolní počítače, připojovat disky přes NFS i nastavovat sdílení přes
Sambu. Do ovládacího panelu bylo přidáno několik položek změna hesla,
konfigurace tiskárny i výběr grafického rozlišení. Vše je velmi hezké a
intuitivní. Navíc Corel obsahuje další třešničku V-Drive, což je virtuální
harddisk umístěný na Internetu. Corel Linux je určitě dobrou volbou pro všechny
nováčky. A to se jedná teprve o první verzi!
vzhled, jednoduchost, úpravy KDE, V-Drive
málo aplikací v nekomerční verzi, chybějí české fonty
WinLinux 2000
WinLinux je distribuce určená speciálně pro uživatele Windows. Instalace
probíhá pomocí InstallShieldu a uživatel má pocit, že neinstaluje operační
systém, ale nějaký program. Tento pocit se mu potvrdí, když zjistí, že nemusí
nijak rozdělovat harddisk. WinLinux totiž používá tzv. UMSDOS, což je linuxový
souborový systém postavený nad fat. Tato volba však v sobě skrývá jistou
penalizaci v rychlosti, proto je WinLinux vhodný spíše na testování.
První volbou je určení velikosti instalace. Po zkopírování dat na harddisk
zadáte své nacionále, uživatelské jméno a heslo. Další dialog slouží pro
konfiguraci hardwaru. Většina hodnot je převzata z nastavení Windows, takže
vaše práce je minimální. A tím je instalace hotova.
Po nabootování skrze ikonku se objeví grafické prostředí KDE s předem
připravenou plochou. Ta obsahuje spoustu ikonek, takže uživatel může bez
uvažování okamžitě pracovat. K dispozici je např. editor bitmap GIMP, Netscape,
přehrávač CD i MP3 a připojení k Internetu. A pokud vás WinLinux omrzí, můžete
jej lehce odinstalovat.
jednoduchost, není třeba dělit disk, okamžitě připraven k práci
nevhodný na trvalé používání
TurboLinux 6.0.1
TurboLinux je původem japonská distribuce a ve své domovině je nesmírně
populární. Dokonce v prodeji předstihuje i Windows 98! Vzhledově připomíná
starší verze Red Hatu.
Nabootování z CD proběhne neuvěřitelně rychle, a než se stačíte pohodlně
posadit, objeví se textově orientovaný instalační program. Po volbě klávesnice
(česká je v seznamu) proběhne zjišťování média, ze kterého budete instalovat.
Dále je třeba ručně rozdělit disk a určit swap s kořenovým oddílem. Po
zformátování následuje výběr instalace. Na výběr je připraveno 8 schémat, od
pracovní stanice bez grafického rozhraní (170 MB) přes desktop s grafikou (770
MB) až po kopírování všech balíčků (1,2 GB).
Po instalaci zvolených balíčků přichází na řadu konfigurace hardwaru tiskárny,
grafické karty, sítě apod. Konfigurační programy jsou také nainstalovány, takže
se k nim můžete později vrátit.
rychlé spuštění instalace, připravená schémata, VMWare
neatraktivní instalace, je nutná poinstalační oprava chyb
Caldera OpenLinux 2.3
Caldera patří mezi zavedené distributory Linuxu. Její zkušenosti se projevují
na kvalitě distribuce a je zvláštní, jak málo je u nás používána. Verze 2.3 je
tři čtvrtě roku stará, přesto bych ji zařadil mezi vůbec nejlepší.
Během startu naskočí zdařilé a vkusné grafické prostředí, které skrývá
bootování jádra i spouštění procesů do přehledné tabulky. Po automatické
detekci hardwaru vás přivítá krátká animace. Následuje výběr jazyka (chybí
čeština), myši a klávesnice. Dialogy jsou velice pěkné, s dobrou nápovědou a
plně funkční. Takže pokud máte myš s rolovacím kolečkem, ihned si můžete ověřit
jeho správnou funkci. Výborně se povedl i výběr grafické karty, seznam monitorů
je velmi rozsáhlý a volba grafického rozlišení je také uživatelsky přítulná.
Dalším krokem bylo rozdělení disku buď ruční, nebo automatické. Následoval
výběr instalačního schématu, kromě rozdělení podle velikosti jste si mohli
volit na základě použití počítače (desktop, Web server). Dále bylo ještě třeba
zadat heslo root, přidat uživatele, nastavit síť, lilo a vybrat si časové
pásmo. Posledním krokem je kopírování dat na harddisk, během kterého si můžete
zahrát Tetris!
Caldera obsahuje několik specialit např. integraci klienta Novellu přímo do
systému. Potěší také opravený Netscape, který vůbec nepadá! Celkově výborný
dojem kazí chybějící čeština, jinak bych ji mohl doporučit jak nováčkům, tak i
zkušeným guru.
vkusná grafika, výborná instalace jak pro nováčky, tak i pro zkušené uživatele,
Tetris během instalace, Netscape, integrovaný klient Novellu
problém s bootováním na velkých discích, chybí čeština
Co vlastně vybrat?
Jak jste si určitě všimli, linuxové distribuce jsou velmi rozmanité. Některé
jsou vhodné spíše pro server (Debian), jiné pro pracovní stanice (Corel).
Většina distribucí je ale univerzálních a můžete je nasadit na obě pozice.
Většina dnešních distribucí používá grafickou instalaci. Některé mají spousty
nastavení, se kterými si zkušený uživatel může hrát hodiny (Red Hat, Mandrake).
Naopak o Corelu by se dalo říci: tři kliknutí, a je to hotovo.
Pokud neumíte anglicky, bude pro vás nejlepší volbou Red Hat CZ nebo SuSE. To
ale neznamená, že byste se s angličtinou nesetkali. Přeložit 1 500 aplikací
zase není tak jednoduché.
Pokud jste se rozhodli nainstalovat si některou distribuci Linuxu, přejeme vám
hodně úspěchů a pamatujte, že váš nový systém obsahuje spoustu dokumentace.
Například v adresáři /usr/doc nebo ve formátu manuálových stránek (napište na
příkazový řádek příkaz "man man"). Také na Internetu najdete spoustu informací.
O Linuxu u nás vyšlo několik knížek, stačí si zajít do knihkupectví. Své dotazy
také můžete pokládat v konferenci linux@linux.cz.
0 1339 / alsnkde, nebo gnome?
Některé distribuce vám dají vybrat mezi grafickými prostředími KDE a Gnome.
Jenže které použít? KDE je populárnější mezi komerčními distribucemi než Gnome.
Je kompaktnější, více se podobá Windows a hlavně je kompletně přeloženo do
češtiny. Naproti tomu má Gnome pěknější vzhled a nižší nároky na hardware.
Pokud máte dostatek místa na disku, nainstalujte si obě prostředí a vyberte si
na základě vlastní zkušenosti.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.