Co překáží rozvoji e-komerce u nás?

Na to, jaké překážky stojí v cestě elektronickému obchodování v ČR jsme se zeptali ředitele projektového rozvoje f...


Na to, jaké překážky stojí v cestě elektronickému obchodování v ČR jsme se
zeptali ředitele projektového rozvoje firmy Merlin Dalibora Lošťáka. Společnost
Merlin stála u zrodu první banky poskytující služby elektronického bankovnictví
u nás Expandia Banky. Cílem bylo vybudovat banku, která poskytne služby přímého
bankovnictví prostřednictvím nejrůznějších přístupových kanálů tedy zdaleka
nejen přes Internet. Jádro pouze zpracovává požadavky klientů, ti se do něj
dostávají přes unifikovanou vrstvu, kterou je možno konfigurovat na
technologicky nejrůznější kanály.
Společnost Merlin je rovněž autorem produktu Topaz, který slouží pro správu
cenných papírů a pro podporu obchodování. Tímto softwarem je obchodována více
než polovina objemu cenných papírů na pražské burze.
"Bariér rozvoje elektronického byznysu u nás je několik a jsou obecně známy.
Tou první je fakt, že si člověk nemůže kupované zboží prohlédnout, sáhnout si
na ně. Druhou překážkou je absence osobního kontaktu kupujícího s obchodníkem.
Zákazník neví, co má dělat v případě, že bude chtít zboží dejme tomu
reklamovat. Třetí bariérou je to, že dnes se většinou platí předem, přičemž
zákazník nemá jistotu, zda dostane přesně to, co si objednal, a dokonce ani zda
vůbec něco dostane. Další možností je platba na dobírku, což znamená jít na
poštu, a to už si rovnou mohu jít koupit zboží do obchodu. V případě, že platím
kartou, opět platím předem, a navíc, pokud nepoužívám SET a ten dnes používá
jen velmi málo obchodníků tak v podstatě píšu někam na Internet číslo svojí
karty. Tedy něco, před čím všichni odborníci varují.
Co tedy dělat? Pokud jde o první bariéru tedy to, že si na kupovanou věc nemohu
sáhnout, tento problém se dá vyřešit tak, že zboží, které si objednám po
Internetu, mám možnost v případě, že se mi nelíbí jednoduše a přesně popsaným
způsobem vrátit.
Druhá bariéra, tedy to, že s prodávajícím nepřicházím do styku "tváří v tvář",
ta se musí vyřešit tak, že na Webu bude jednoznačně popsaná adresa a musí tam
existovat kanály, které normálně na Internetu nebývají: zelená linka tedy
telefonní centrum, kam mohu kdykoliv zavolat, že se mi zboží nelíbí, že mám
nějaký problém.
Pokud jde o placení zákazník nesmí být nucen platit předem, platba musí
proběhnout až po dodávce zboží. Z druhé strany je pochopitelné, že obchodník si
chce být jistý, že zákazník peníze má. Je tedy nutné, aby v moment, kdy si
klient vybere zboží, zablokovala se mu příslušná částka na účtu a on s ní
nemohl volně manipulovat. Peníze však na jeho účtu zůstanou a budou i úročeny.
Teprve po dodávce zboží odejdou k obchodníkovi. V případě, že dodávka
neproběhne podle zákazníkových představ, budou mu peníze na účtu odblokovány.
Takovéto řešení například nabízí projekt e-City pod obchodním názvem e-creditiv.
Z hlediska obchodníka dnes brání elektronickému podnikání to, že není
dostatečná poptávka. Objemy obchodů, které se dnes dělají na Internetu v ČR,
jsou relativně malé a obchodníkům se zatím zdá, že investice do obchodního Webu
se jim nevrátí.
Je to typický začarovaný kruh. Obchodníci říkají: my nebudeme investovat do
Webu, protože tam neděláme žádné obchody, zákazníci říkají, že na Webu
nenakupují, protože tam není žádná nabídka. Je tady jedno východisko obchodníci
dnes do Webu nejdou, protože jim investice připadá příliš veliká. Když předloží
své požadavky nějaké softwarové firmě, a to požadavky v zásadě logické, zjistí,
že finanční náklady jsou takové, že si je většina našich obchodníků nemůže v
první fázi dovolit. A i když si je dovolit může, poté, co si spočítá, jaký je
dnes řádově objem internetových obchodů, dospěje k názoru, že se mu tato
investice nemůže vrátit. Existuje tu však určitý mezikrok, který je relativně
levný a který firmě ukáže, jestli je pro ni místo v internetovém obchodě. Ono
totiž opravdu není pravidlem, že všechno se na Webu prodává dobře. Jde o to, že
se obchodník v první fázi nepokouší o dokonalé, kompletní řešení pro Internet,
ale představí na Webu jenom to zboží, o kterém se domnívá, že je vhodné a
lákavé. To se dá udělat pomocí statických nabídkových stránek. V okamžiku, kdy
si klient něco objedná, objednávka se automaticky přesune do skladu a obchodník
dostane buď prostřednictvím e-mailu, nebo jiným jednoduchým způsobem zprávu o
tom, že je zde objednávka na určité zboží. Tu pak vyřídí, zkompletuje a dodá
klientovi. Je to pro něj trochu práce navíc, ale náklady na takovéto řešení
jsou poměrně nízké a obchodník má možnost vyzkoušet si, jak je jeho sortiment
vhodný pro Web. Když uvidí, že se mu zvedá obrat a že takovéto řešení pro něj
začíná být logisticky náročné, může začít uvažovat o kompletním internetovém
řešení."
0 0086 / jaf









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.