Co pro nás znamená proces s Microsoftem?

Soudce Johnson prohlásil, že Microsoft má monopol a své pozice zneužívá. Média mají o čem referovat. Podle údajů p...


Soudce Johnson prohlásil, že Microsoft má monopol a své pozice zneužívá. Média
mají o čem referovat. Podle údajů přicházejících ze země za oceánem sledovanost
klasických médií i internetových serverů prudce vzrostla a v době vyhlášení
soudního nálezu byl zájem srovnatelný i s Clintonovu aférou.
Co ale celý antimonopolní proces, respektive jeho současná fáze, vůbec znamená?
Nabízejí se dvě možné odpovědi, vyjadřující určité extrémní polohy. Buď tím
bude zcela zásadně ovlivněna budoucí podoba počítačového světa, nebo to
neznamená nic. Které z těchto stanovisek je blíže pravdě?
Pohled první:
Co se vlastně stalo?
Současné kolo antimonopolní války, kterou se softwarovým gigantem vede americká
administrativa, začalo především kvůli webovému prohlížeči Microsoft Internet
Explorer. Microsoftu je vytýkáno, že distribucí prohlížeče spolu s operačním
systémem "nekorektně" vytlačil z trhu firmu Netscape.
Upřímně řečeno, našla by se celá řada věcí, kde by byl Microsoft v právu mnohem
méně. Proč by se browser vlastně nemohl dodávat spolu s Windows? Ačkoliv se
soudce celkově ztotožnil spíše se stanoviskem žaloby, v tomto bodě dal
Microsoftu víceméně za pravdu, když řekl, že příchod Internet Exploreru byl pro
uživatele jednoznačným přínosem. Netscape tak byl víceméně donucen začít dávat
svůj produkt zdarma, uživatelé PC se díky předinstalovanému prohlížeči mohli
snáze seznámit s Internetem...
Záležitost kolem browserů je vůbec poměrně komplikovaná. Proč vlastně
Microsoftu tolik vadil Netscape Navigator? Proč vynaložil takové prostředky,
aby nakonec získal na tomto "trhu" dominantní postavení? Pojem trhu je přitom v
kontextu programů dostupných zdarma víceméně absurdní. Navíc, Microsoft byl
samozřejmě "varován", že kvůli Exploreru může narazit. Možnou odpovědí je
zřejmě fakt, že browser je (třeba na rozdíl od serveru) jednou z
nejviditelnějších aplikací. Modré písmeno "e" i jméno firmy v liště programu má
samozřejmě svoji cenu. Ovšem riskovat kvůli tomu nucené rozdělení firmy na více
subjektů...
Co se týče vlastní otázky monopolu: Microsoft může právem argumentovat úspěchem
Linuxu. Pokud finský univerzitní pracovník Linus Torvalds vyvine systém, který
ohrožuje dominantní postavení Windows, není příslušné prostředí asi příliš
monopolní. V době Internetu je vůbec otázka, zda něco jako softwarový monopol
může dlouhodobě existovat.
Pohled druhý: Co se stane?
Soudce Johnson nevynesl rozsudek, ale "pouze" soudní nález. V něm tvrdí, že
Microsoft má monopol, který poškozuje konkurenci i zákazníky. Vlastní výrok se
očekává na jaře příštího roku, díky odvoláním se celý proces ovšem může táhnout
podstatně déle.
Jaké jsou tedy možnosti dalšího vývoje?
V první řadě může dojít, jak se již ostatně v případě Microsoftu stalo, k
jakémusi novému vymezení mantinelů, které firma nebude smět překročit. Sem
patří např. zákaz akvizic a uzavírání aliancí určitého typu. S tím může být
samozřejmě navíc spojena poměrně vysoká finanční pokuta (pro srovnání:
čtvrtletní zisk Microsoftu se pohybuje v řádu 2 miliard dolarů).
Další možností je mimosoudní dohoda, ve svých důsledcích shodná s předchozím
případem.
Varianta, že by Microsoft vyšel ze střetu vítězně, se dnes jeví poměrně málo
pravděpodobná. Sympatie veřejnosti i médií jsou sice mnohdy na jeho straně, ale
to soud nemusí příliš zajímat - nehledě k tomu, že takové "nálady" jsou z
principu poněkud vrtkavé.
Konečně poslední možností je nucené rozdělení firmy, jak k tomu došlo už
například u AT&T. To je řešení poměrně extrémní. V jistém ohledu je to možná
dokonce to nejlepší, co může Gatese potkat. Jako člověk, který největší firmu
na světě vybudoval z garáže, ideálně naplňuje "americký sen". Příběh o chudém
chlapci, který to dotáhl daleko, je archetypem. Necitlivým zásahem státní
administrativy do takto vzniklé firmy by Gates získal aureolu mučedníka. Už
současné šetření je někdy přirovnáváno k honu na čarodějnice.
Microsoft by tak mohl skončit jako oběť závisti a pseudosocialistických zásahů
státních orgánů (i to, že úspěch chudého chlapce budí závist, patří k základním
prvkům, schématům, z nichž je utkána řada příběhů). To je jistě důstojnější
konec, než pozvolný ústup ze slávy. A přitom právě k tomu může dojít. Éra
krabicového softwaru se zvolna přelévá do doby poskytování aplikací. Operační
systém pro desktopy i kancelářské balíky jsou k dispozici zdarma. Nedávno
oznámené relativně vysoké ceny Windows 2000 vyvolávají otazníky nad budoucností
Microsoftu na serverovém trhu. Prognózy navíc tvrdí, že končí celá éra PC.
Nechci tím však tvrdit, že Microsoft není schopen tyto změny přečkat. Svůj
Office 2000 nabídne i v on-line podobě přístupné přes terminálovou aplikaci.
Investuje do kabelových televizí i telekomunikačních firem, chce se také stát
poskytovatelem aplikací a významným hráčem na trhu internetové hudby.
Každopádně se ale karty rozdávají znova, třebaže Microsoft má samozřejmě výhodu
ve svém současném kapitálu a hodnotě značky.
Pohled třetí:
Očima profesionála
Současné spory Microsoftu s americkou administrativou lze zasadit do širšího
rámce. Microsoft není vyšetřován jen v USA, ale podobné šetření probíhá i v
rámci EU. Firma se soudí s Oraclem, vede javový spor se společností Sun, ještě
z doby DOSu pochází spor s firmou Caldera. Výčet bezpochyby není úplný, navíc,
pokud bude mít Microsoft potíže, lze očekávat, že se budou "slétat supi" s
dalšími žalobami v pařátech.
Průběh i výsledek sporu je
/bude důležitým signálem pro kapitálové trhy. Na jedné straně je zde tlak na
akcie Microsoftu, na straně druhé samozřejmě stoupá konkurence. To však není
zcela jednoznačné: Microsoft jako dnes největší firma představuje jakýsi
indikátor pro celou burzu, a pokud padají jeho akcie, strhávají s sebou i
ostatní cenné papíry.
Výsledek sporu je samozřejmě významný pro další firmy z oboru IT. Konkurence
může přát Microsoftu to nejhorší, ale její představitelé si jsou současně
vědomi, že administrativní zásahy (stejně jako třeba trend Open Source
softwaru) se mohou někdy obrátit i proti nim. Každopádně však budou nově
vymezeny mantinely, v nichž se státní administrativa může/má/musí angažovat v
komerční sféře.
Pohled čtvrtý a poslední: Očima uživatele
Microsoft své okenní grafické uživatelské rozhraní prosadil jako jakýsi nepsaný
standard. Dokud nebude éra PC skutečně skončena (a zatím se o tom spíše mluví),
budeme se setkávat s pracovní plochou a ikonami ovládanými prostřednictvím myši.
Je vlastně lhostejné, že původně se windowsové GUI inspirovalo prostředím firmy
Apple. Stejně tak příliš nezáleží ani na tom, zda budete mít na pracovním
počítači Windows nebo nějakou grafickou nadstavbu nad Linuxem, která se ještě
ke všemu jmenuje téměř stejně (X Window). Ovládání operačního systému bude ve
všech případech prakticky stejné.
Totéž platí i pro aplikace. S textem můžete v zásadě dělat několik základních
úkonů: psát, modifikovat, upravovat "typografii", soubory ukládat, exportovat,
importovat... Konkurenční textové editory možná nenabízejí pomocníka v podobě
kočičky, kterou známe z MS Wordu 2000, ale rozdíly jsou opravdu spíše
kosmetické.
Z hlediska uživatele je samozřejmě důležitou vlastností cena. Dovolím si ale
tvrdit, že již dnes je k dispozici celá řada aplikací zdarma. Jednotlivci i
firmy stejně užívají především komerční software. Tato situace se možná časem
změní, ale nemyslím, že by na to měl probíhající proces s Microsftem nějaký
relevantní vliv.
9 3308 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.