Co se skrývá za zkratkou MP3

Dnes je asi stále ještě nejčastějším nosičem zvukových informací kompaktní disk definovaný v Červené knize z rok...


Dnes je asi stále ještě nejčastějším nosičem zvukových informací kompaktní disk
definovaný v Červené knize z roku 1980. Na jeho místo se tlačí např. systém
MiniDisc od společnosti Sony, ale zvolna také paměťové karty, které uchovávají
skladby ve formátu MP3. Ten přichází ze světa počítačů, ale kde jsou jeho
kořeny a jak vlastně funguje?
MP3 jak to vlastně funguje
Hudební formát MP3, tedy plným názvem audiokompresní systém MPEG Audio Layer
III, byl vynalezen už v roce 1987. Jeho duchovními otci a matkami jsou
výzkumníci z německého Fraunhoferova institutu, kteří zrovna v té době
pracovali na projektu digitálního rozhlasu EUREKA a jaksi mimochodem vynalezli
velmi účinný a zároveň dostatečně kvalitní kompresní algoritmus. Ten byl
později přijat konsorciem MPEG (Motion Pictures Experts Group) jako standardní
systém komprese a ještě později si dokonce vysloužil i akceptaci mezinárodní
organizací pro standardy ISO jako ISO-MPEG Audio Layer III. Tím se otevřela
cesta k jeho masovému rozšíření.
Problémy lidského ucha
Oproti jiným kompresním algoritmům dosahuje MP3 běžně v takzvané "téměř CD"
kvalitě kompresního poměru přibližně 1 : 11, což znamená, že běžná skladba o
délce 4 minuty zabere na pevném disku necelé 4 MB, zatímco originál na CD svou
velikostí odpovídá přibližně 42 MB. Tak výrazné komprese se dosahuje pomocí
uplatnění celé řady fyzikálních, matematických a biofyzikálních metod a pouček.
Základem je diskrétní kosinova transformace, tedy velmi podobný princip, který
se uplatňuje u komprese obrázků JPEG. Tedy malé kousky původního zvuku jsou
pomocí matematických postupů nahrazeny určitým matematickým modelem, který
reprezentuje 32 frekvenčních pásem. Následuje poměrně složitý systém, který
rozhoduje, které původní zvuky je možné beze ztráty informace vypustit. Půjde
především o vysoké frekvence, dále pak se využívá problémů ucha při
rozpoznávání dvou podobných tónů různé intenzity a mnohých dalších vad lidského
sluchu.
Výsledný datový proud se prožene klasickou bezeztrátovou kompresí, která jej
ještě více zmenší. Následně se pak takto složené "granule" původního zvuku
prokládají synchronizačními impulzy. Ty slouží k tomu, aby přehrávač byl
schopen zpracovávat také signál ve formě proudu, kdy není definován začátek dat.
Kompresory a přehrávače
V tom, jakým způsobem jsou schopny proceduru popsanou na předchozích řádcích
provést, se liší jednotlivé kompresory, tedy programy pro převedení zvuku z
formátu bez komprese (WAV) do formátu MP3. Výsledky, stejně jako rychlost
převodu, se v jednotlivých případech výrazně liší, a tak není divu, že se lze
setkat se softwarem, který převede písničku do MP3 v reálném čase, a také s
programem, kterému to trvá i více než 20 minut. Naopak přehrávače musejí vždy
přehrávat MP3 stejně rychle a liší se především uživatelským komfortem a svými
dalšími možnostmi.
MP3 je nejpopulárnější
MP3 je rozhodně nejoblíbenějším a také nejpoužívanějším kompresním systémem pro
audiosoubory. Jeho popularita vychází nejen z jeho objektivních kladných
parametrů, ale i z toho, že není možné s jeho pomocí jakkoliv kontrolovat
šíření skladeb. Proto se stal tento formát také nejpopulárnějším v oblasti
šíření pirátských nahrávek. I dnes, bezmála dva roky po začátku rozsáhlého
potírání ilegálních skladeb MP3 na Internetu, není problém nalézt řádově
miliony písní, které rozhodně nejsou šířeny s vědomím a požehnáním svých
autorů, resp. vlastníků autorských práv. A o tom, že se tato situace hned tak
nezlepší, svědčí také to, že výraz MP3 je například na vyhledávači AltaVista
požadován častěji, než dříve bezkonkurenčně vedoucí výraz "sex".
Pozor na zákon!
Naštěstí lze s MP3 pracovat také podle platných zákonů. Obecné principy, které
lze uplatnit, se vztahují na kopírování autorských děl obecně, jak jsou
vyjádřena v autorském zákoně. Tedy že je možné a legální udělat si kopii
zveřejněného díla pro svoji osobní potřebu. Naopak není možné takovou kopii
dále šířit. Nahrávek svých vlastních písniček, tedy těch, které natočíte se
svou kapelou, si můžete šířit do sytosti. A právě k tomu se formát MP3 hodí
přímo znamenitě. Vystavení vlastních skladeb na Internetu je mnohem levnější
než vydání CD, a proto tento způsob ocení zejména začínající kapely. Navíc se i
na českém Internetu začínají objevovat servery, které sdružují písně
začínajících interpretů a kde je možné si nechat vystavit i své dílo.
0 0318 / or









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.