Co vlastně znamená slovo management?!

Při procházení médii všech druhů narážím v poslední době stále častěji na pojmy knowledge management, znalostní...


Při procházení médii všech druhů narážím v poslední době stále častěji na pojmy
knowledge management, znalostní management apod., které, jak později pochopíme
z dalšího výkladu, jsou synonymy. I český internetový portál Seznam nabízí pod
heslem knowledge management slušný výčet firem, které mají toto heslo ve štítě.
Při bližším zkoumání je ale mé počáteční nadšení poněkud zchlazeno a konečný
dojem je rozpačitý. Navíc vyvolává řadu dalších otázek a pochybností o osudu
této disciplíny v České republice. Budu se snažit vysvětlit postupně proč.
Pokud se pídím po tom, co to vlastně knowledge management je, zjistím, že počet
definic se velmi blíží počtu dotázaných konzultantů. Znalostní management je
ošidný koncept. Vedoucí světové podnikatelské kruhy se v drtivé většině
přiklonily k definici znalostního managementu jako souboru procesů, které jsou
spojeny s vytvářením, šířením a využitím znalostí a informací vedoucích k
naplňování cílů organizace.
Každý šéf firmy si určitě alespoň jednou zalamentoval: "Kéž bych věděl, co
víme." V realitě současnosti, kdy se mnohé organizace musejí navzájem odlišovat
chováním, neustálým prokazováním, že svým zákazníkům přinášejí větší hodnotu
než konkurenti, je tento smutný refrén slyšet všude. Od šéfů softwarových
firem, které se snaží zlepšit efektivnost procesu získávání klíčových zákazníků
počínaje a řediteli nemocnic, kteří usilují o to zjistit, které lékařské
zákroky jsou z hlediska nákladů nejefektivnější, konče tam všude se ukazuje, že
znalostní management je kritickým klíčem ke zlepšení výkonnosti. O tom nikdo
nepochybuje. Manažeři ve svých vystoupeních na různých konferencích často
říkají, že ze strategického hlediska jsou dnes informace intelektuální kapitál
nejcennějším majetkem firmy.
Všechny nabídky se chlubí různými technickými finesami a omračujícími
charakteristikami, ve kterých zaniká velmi důležité poznání. Totiž to, že
znalostní management se primárně objevuje jako lidský a procesní problém. Podle
výsledků zahraničních výzkumů si drtivá většina pracovníků myslí, že je třeba,
aby sdíleli to, co vědí s ostatními v rámci organizace. Tradiční kultury
"potřebujeme vědět" zastarávají opět veliká většina nesouhlasí s tím, že by
lidé měli být informováni pouze na základě jejich impulzu typu "potřeboval bych
vědět", ale vyžaduje aktivní distribuci získaných znalostí všem, kteří by je
měli dále využívat. Drtivá většina respondentů nesouhlasí s tím, že znalosti a
informace jsou pouze rozšířením IS/IT. Nicméně budoucí role informačních
technologií je důležitá integrovat, překlenout hranice funkcí, zamezit
fragmentaci a umožnit globální sdílení znalostí a informací nikoli však
rozhodující.
Praktické přístupy ovšem vzbuzují rozpaky. Ukazuje se totiž, jako konec konců u
každého konceptu, že nerozhoduje technologická zdatnost a vybavenost, ale
úspěšné splnění nejtěžšího úkolu implementace knowledge managementu v
konkrétním prostředí. Zvýšit využití znalostí a informací totiž znamená
implementovat formálnější procesy, které dokáží prorazit liknavost a bariéry
mezi lidmi, skupinami a změnit celé firemní kultury.
A právě kultura českého prostředí obecně kde ke každému přistupujeme apriorně
jako k potenciálnímu podvodníkovi, a tudíž ho musíme preventivně napálit dříve,
než on napálí nás, kde se lépe žije dlužníkům než věřitelům, kde akceptace
rozhodnutí či názoru druhého se vnímá nezřídka jako osobní porážka, kde všechny
tyto nešvary posvěcují i naši nejvyšší zástupci tím, jaké vzorce chování
předvádějí nevzbuzuje velké naděje na uplatnění knowledge managementu v
potřebném rozsahu.
Není pochyb o tom, že poptávka po znalostech a informacích souvisejících s
podnikáním bude v Evropě v příštích třech letech stoupat. Motivačními faktory
jsou úspěšnější podnikání, předstižení konkurence a větší zisky, protože opět
převážná většina z významných firem souhlasí s tím, že: "Pokud bychom věděli,
co víme, byli bychom mnohem výkonnější."
I zde bude naše schopnost zachytit tento trend rozhodovat o tom, zda se
začleníme do společnosti civilizovaného světa, nebo zůstaneme provinční
manufakturou velkých a silných na periferii zájmu s pocitem křivdy nad tím, že
nikdo nesdílí přesvědčení o naší výjimečnosti.
0 1932 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.