Čtyři pohledy, čtyři názory

Telekomunikační zákon je nepochybně dalším ze zákonů, které vzbuzují značně kontroverzní reakce. O vyjádření k...


Telekomunikační zákon je nepochybně dalším ze zákonů, které vzbuzují značně
kontroverzní reakce. O vyjádření k vládnímu návrhu telekomunikačního zákona
jsme požádali představitele našich největších telekomunikačních společností a
rovněž vrchního ředitele Českého telekomunikačního úřadu Davida Stádníka.
Jak sami uvidíte, názory na kvalitu předkládaného zákona se diametrálně liší.
Závěrečné hodnocení je na vás.
Vladan Crha
Vedoucí tiskového oddělení
Český Telecom, a. s.
Návrh telekomunikačního zákona byl (mimo jiné z popudu Českého Telecomu)
diskutován na půdě Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí
(APVTS), jednání se účastnili i další operátoři nečlenové Asociace. Výsledkem
rokování bylo zhruba 150 připomínek k původní verzi vypracované MDS, na kterých
se všichni zúčastnění jednomyslně shodli. Spornými (z pohledu operátorů)
zůstaly v zásadě pouze tři body: otázka délky jednání o propojovacích dohodách,
termín zavedení služby přenositelnost čísla a termín pro zavedení služby volba
operátora.
Plošné zavedení zmíněných služeb je jak technicky, tak organizačně a finančně
náročný krok. I v zemích Evropské unie byla telekomunikačním společnostem na
tento proces poskytnuta dvouletá lhůta (od okamžiku liberalizace). Ani tu se
přesto v některých členských zemích EU (Belgie, Irsko, Lucembursko, Velká
Británie) nedaří plnit.
Naši dodavatelé nám potřebný software poskytnou v druhé polovině roku 2000. V
optimálním případě by mělo přibližně 6 měsíců trvat testování, dalších 12
měsíců zabere implementace systému na všech zhruba 160 ústředen Českého
Telecomu. Z tohoto důvodu se domníváme, že dvouletá lhůta pro plné zavedení
uvedených služeb je rozumným řešením, které vychází z reálné situace v ČR.
Další důvody pro ponechání dvouleté lhůty jsou především regulačního a
organizačního charakteru. Předpokladem pro zavedení přenositelnosti čísla a
volby operátora je přečíslování telefonní sítě (na základě plánu ČTÚ) dle
standardů Evropské unie, vyřešení otázky správy databáze účastnických čísel a
řešení, jakým způsobem se budou na nákladech podílet jednotliví operátoři.
Český Telecom již v průběhu přípravy zákona Ministerstvem dopravy a spojů
opakovaně upozorňoval na přínosy veřejné diskuze nad tímto materiálem. Byli
jsme to také my, kdo inicioval jednání v rámci APVTS tedy nezávislého subjektu,
kde se k návrhu mohli vyjádřit všichni operátoři. Považujeme přitom za
samozřejmé, že dobrý zákon musí být přijatelný pro všechny zúčastněné strany.
Své připomínky k němu jsme otevřeně prezentovali.
David Stádník
Vrchní ředitel Českého
telekomunikačního úřadu
Zákon o telekomunikacích je obsahově velmi těžká právní norma. Střetávají se v
ní názory subjektů s různými záměry velice často protichůdnými. Proto je nutné
se pod tímto zorným úhlem na zákon dívat.
Navržený text není špatný. Tak, jako každý nový zákon, jej lze vylepšovat. Sám
bych některá ustanovení doplnil.
Lze si jen přát, aby současné projednávání textu nového zákona o
telekomunikacích v Parlamentu České republiky přineslo pouze pozitivní úpravy.
Cílem nás všech je určitě moderní telekomunikační norma, odpovídající právu
Evropské unie.
Michal Čupa
Generální ředitel společnosti Contactel
Otevřeně řečeno, návrh nového telekomunikačního zákona, který je nyní předmětem
diskuze v parlamentu, není dobrý. Není dobrý proto, že sice na první pohled
liberalizuje prostředí, avšak ve skutečnosti dává telekomunikačnímu trhu jen
velmi malou naději na přechod k volné soutěži.
Podobně koncovému zákazníkovi příliš neumožňuje, aby uplatnil svou svobodnou
vůli při výběru provozovatele, kterému chce svěřit své telekomunikační potřeby.
Navíc v situaci, kdy takřka 100 % trhu ovládá jediný provozovatel, návrh zákona
nedává telekomunikačnímu regulátorovi prostor pro to, aby mohl činit objektivní
rozhodnutí v zájmu zákazníka a zejména zamezit případnému zneužití dominantního
postavení existujícího monopolu.
Všechny výše uvedené nedostatky návrhu zákona způsobují, že prostor pro volnou
soutěž v telekomunikacích se nepřiměřeně zužuje, a mizí tak velká část výhod,
které konkurence může nabídnout zákazníkům. Ve svých důsledcích tedy návrh
nového zákona skutečnou volnou soutěž odkládá přinejmenším o dva roky.
První, velmi vážnou výhradou je fakt, že návrh zákona neustavuje nezávislou
regulaci. Regulátor je součástí Ministerstva dopravy a spojů, které však
stanovuje zásady telekomunikační politiky, je pověřeno výkonem akcionářských
práv v Českém Telecomu a prostřednictvím regulátora kontroluje trh. Je zjevné,
že se jedná o velmi konfliktní role. Liberalizace telekomunikací, pokud je
míněna vážně, vyžaduje ustavit silného, kvalifikovaného a nezávislého
regulátora, který bude schopen prosazovat zájmy zákazníků a zejména zabránit
zneužití dominantního postavení. Tvrzení Českého Telecomu, který nyní
argumentuje, že některé aspekty liberalizace budou "z technických" důvodů
opožděny o dva roky, je klasickým příkladem pokusu zneužít dominantního
postavení a z pozice dominantního provozovatele diktovat tempo liberalizace.
Zákazníci, kteří se chtějí dočkat kvalitnějších služeb a příznivějších cen, se
mnou budou určitě souhlasit, že toto je nepřípustné.
Druhá vážná výhrada se týká přístupu k omezeným síťovým zdrojům. Aby bylo možné
nabídnout zákazníkům nové služby, je třeba, aby regulátor určil podmínky, za
kterých budou mít noví provozovatelé právo využívat očíslovacích plánů,
kmitočtových přídělů či přístupu k některým částem sítě. Jedná se o cosi, co je
běžnou praxí v zemích, kde je již telekomunikační trh liberalizován. Jedná se o
základní právo pro nové provozovatele. Stávající návrh toto právo novým
provozovatelům upírá, a paradoxně tak dále posiluje dominanci Českého Telecomu.
Třetí problém se týká práva zákazníka uplatnit svobodnou vůli při výběru
provozovatele. Tato vůle nesmí být omezována či přechod od provozovatele k
provozovateli ztěžován např. tím, že zákazník by při přechodu ztratil své
existující telefonní číslo. Existující telefonní číslo není majetkem
telekomunikačního provozovatele a nový zákon by měl dát zákazníkovi právo
rozhodovat, jak se svým účastnickým číslem naloží. Stejně tak, např.
prostřednictvím předvolby dálkového provozovatele, musí být zákazníkovi dáno
právo vybrat si svého poskytovatele telekomunikačních služeb. Tato práva sice
zákon uvádí, ale zároveň odkládá o dva roky. A to je opět něco, co lze obtížně
pochopit.
Ale to jsou jen některé problémy stávajícího návrhu. To podstatné je, že na
papíře zákon proklamuje liberalizaci. Ve skutečnosti jde o pokus udržet
dominanci státem ovládaného monopolu na další období. Samozřejmě na úkor
zákazníka.
Zcela jistě si každý z nás uvědomuje, že zde nejde jen o formulace v zákoně.
Telekomunikační zákon je jedním z dokumentů, které mohou zásadním způsobem
ovlivnit prosperitu této země, konkurenceschopnost našich podnikatelů a kvalitu
života občanů. Věříme, že je stále ještě prostor upravit zákon do podoby, která
by odpovídala běžným západním standardům a přinesla výhody zákazníkům, nikoliv
dominantnímu provozovateli. Novým provozovatelům, jako je Contactel, by měl
zákon dovolit usilovat o přízeň zákazníků.
Jiří Hubka
Generální ředitel a předseda představenstva společnosti
Aliatel, a. s.
Připravovaný telekomunikační zákon představuje ve své stávající podobě zásadní
omezení a zpochybnění nadcházející liberalizace. Předložený vládní návrh totiž
fakticky skrytým způsobem prodlužuje monopol Českého Telecomu na poskytování
hlasových služeb minimálně o další dva roky. Vznik skutečně konkurenčního
prostředí od 1. ledna 2001 je proto iluzorní. Alternativní operátoři jsou
připravovanou úpravou jednoznačně znevýhodněni a zákazníkovi bude nadále chybět
možnost skutečně svobodné volby. Optimální právní úprava poskytování
telekomunikačních služeb je přitom v nejvlastnějším zájmu veřejnosti a
zákazníka, je výchozím bodem přirozené soutěže, opírající se o vstřícnost k
zákazníkům, maximální kvalitu nabízených služeb a dobré ceny.
0 0320 / jaf









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.