Databázové servery

V nejjednodušším pojetí představují databáze organizované sady strukturovaných informací. Vzrůstající objemy d...


V nejjednodušším pojetí představují databáze organizované sady strukturovaných
informací.

Vzrůstající objemy dat, která podniky musejí uchovávat, představují jeden z
argumentů pro zavedení některého z databázových produktů. V domácím a SOHO
prostředí lze často s úspěchem vystačit i s jednoduššími čistě softwarovými
řešeními (souborovými databázemi) typu Microsoft Access, Corel Paradox nebo
Visual FoxPro.
Naopak databázové servery (například IBM DB2, Oracle 10g, InterBase Server, MS
SQL Server) obecně nabízejí možnost současné práce více uživatelů, odolnost
vůči vysoké zátěži mnoha požadavků a jejich přirozeným komunikačním prostředím
jsou počítačové sítě (založené především na protokolu TCP/IP).

Co je databáze?
V současnosti se termínem databáze velmi často označuje jakékoli úložiště
elektronických dat. Ovšem pro databáze je příznačný nejen objem informací, ale
i jejich strukturace do kategorií a práce s nimi, pro což se používá termínu
systém řízení báze dat.
Moderní databáze pracují s vysoce strukturovanými sadami informací (povětšinou
abstrahovanými z formulářů), jež umožňují k datům přistupovat analyticky. To z
databází činí primární nástroj pro správu a funkci mnoha podnikových procesů.
Svůj nepřehlédnutelný význam vnášejí databáze do světa internetu. Je v nich
uložen v podstatě veškerý informační obsah internetových portálů.

Databázové servery
Existence databázových serverů souvisí s potřebou přístupu mnoha různých
uživatelů k jedněm datům. To se děje prostřednictvím počítačové sítě a často v
simultánní podobě.
Databázový software zajišťuje, že informace nejsou modifikovány najednou a
chaoticky, indexuje a třídí zadávaná data a umožňuje jejich vyhledávání i
analýzu. Současně bývají databázové mechanismy využívány aplikacemi třetích
stran, jež přes ně k uloženým informacím přistupují. Řada softwarových produktů
disponuje i nástroji pro prezentaci uložených dat, pro vytváření zpráv a
přehledů a jednotnými rozhraními zajišťujícími přenositelnost dat mezi dalšími
aplikacemi i jinými databázemi.
Náročnost datové komunikace vyžaduje, aby byly databáze provozovány na
specifickém hardwaru, jenž výkonově obstojí vůči požadavkům prostředí.
Databázový server je tak tvořen hardwarovou složkou, operačním systémem a
vlastní aplikační databázovou vrstvou.

Základní typy databází
Databázové aplikace patří mezi jedny z nejstarších druhů softwaru. Vyvinuly se
v několika odlišných přístupech, lišících se způsobem ukládání a provazování
informací.
n Relační databáze: Vytváří formální definice pro všechny v ní obsažené prvky.
Vkládá je do tabulek a určuje vztahy mezi nimi. S pomocí takzvaných klíčů lze
dvě tabulky spojovat dohromady bez nutnosti ukládat jejich obsah vícenásobně.
Jde o nejrozšířenější druh databází v současnosti. Pro vyhledávání informací
využívá dotazovacího jazyka SQL (Structured Query Language). n Objektové
databáze: Ukládají data do samostatných oddělených útvarů objektů. Ty v sobě
sdružují datové typy, jejich atributy a způsoby chování. Příkladem může být
objekt obchodní databáze košile s atributy barvou, velikostí a cenou.
Největší rozdíl mezi relačními a objektovými databázemi spočívá v odlišném
způsobu přístupu k datům. Programátoři využívají objektově orientované
programovací jazyky, s jejichž pomocí volají metody uložené v kódu databáze. Ta
je kódována ve velmi jednoduché podobě, v níž se ovšem obsah databáze s vlastní
aplikací prolíná.
n Objektově-relační databáze: Kombinují vlastnosti relačních a objektových
databází. Dynamicky umožňují měnit přístup k datům dle potřeb přistupujících
aplikací.
n Hierarchické databáze: Ukládají data nikoli do tabulek či objektů, ale do
stromové struktury. Platí zde a využívají se vazby vyšších (rodičovských) a
nižších (dětských) úrovní. Velmi dobře se tento typ databází uplatňuje pro
nesourodá data. Jeho nevýhodu představují komplikovaně vytvořitelné vazby mezi
prvky databáze.
Doposud byly využívány především ve vědeckých databázích, ale s rozvojem
formátu XML (Extensible Markup Language), jenž pracuje s hierarchickou
strukturou, se očekává jejich větší rozšíření.

Dotazovací jazyk
Nejrozšířenějším dotazovacím jazykem databází je již zmiňované SQL. V relačních
typech umožňuje definovat požadavky a pomáhá při generování zpráv. Jazyk kromě
dotazů definuje i řadu prvků (datových typů) využívaných v tabulkách.
SQL shodně podporují výrobci databází, aby zajistili interoperabilitu mezi
různými systémy. I přesto ovšem existuje řada upravených a doplněných variant.
Původní verze byla vyvinuta již v roce 1976 a v současnosti nejrozšířenějšími
standardy jsou SQL-99 (SQL-3) a SQL-92. Verze 99 obsahuje některé základní
prvky pro práci s objektovými databázemi.

Náležitosti databází
Základní požadavek kladený na databázové servery představuje jejich schopnost
pracovat s daty způsobem, který požadujete. Mimo to se v potaz musí vzít i
produktivita a výkonnost serveru v reálném provozu.
Další oblast stěžejní pro současné databáze představuje jejich bezpečnost.
Mnoho serverů pracuje v prostředí internetu a řada z nich obsahuje velmi
citlivá obchodní data. Proto by součástí databázového prostředí měly být i
ochranné a bezpečnostní mechanismy (například firewall nebo šifrování dat).
Databázové produkty lze získat od řady světových výrobců (Borland, Oracle, IBM,
Microsoft, Sybase a další), ale některé i zdarma v podobě freewaru nebo open
source programu (například platformy a produkty MySQL, PostgreSQL, Firebird).
Produkty existují v alternativách pro většinu operačních systémů, ovšem samotné
databáze jsou na zvolené platformě v podstatě nezávislé, což platí i pro způsob
práce s jejich obsahem.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.