DEFINICE

Síť peer-to-peer (P2P) je typ sítě, kde jsou propojena dvě nebo několik PC, jež sdílejí soubory a různá zařízení...


Síť peer-to-peer (P2P) je typ sítě, kde jsou propojena dvě nebo několik PC, jež
sdílejí soubory a různá zařízení, jako jsou tiskárny nebo skenery. Propojené
počítače jsou rovnocenné, ke komunikaci a sdílení prostředků nepotřebují
zvláštní server.
Nejjednodušší forma sítě typu peer-to-peer (P2P) vznikne, pokud jsou v síti
propojeny dva osobní počítače, které sdílejí své zdroje, aniž by k tomu musely
použít třetí zvláštní počítač server. Síť P2P může být i pouhým ad hoc
propojením dvojice počítačů prostřednictvím sběrnice USB (Universal Serial Bus)
pro přenos souborů. Síť P2P ovšem může představovat i permanentní
infrastrukturu, která propojuje půl tuctu počítačů v malé kanceláři pomocí
měděných kabelů. A může být i sítí na vysoké úrovni, zahrnující zvláštní
protokoly a aplikace, které zajišťují a udržují přímé vazby mezi uživateli přes
internet. Počáteční používání sítí P2P ve firmách následovalo jako další krok
po zavedení samostatně provozovaných osobních počítačů na počátku osmdesátých
let. Mainframy tehdy z jednoho centrálního bodu zajišťovaly zpracování aplikací
prostoduchým terminálům a ukládaly soubory na centrálním pevném disku. Na
rozdíl od nich osobní počítače měly vlastní na tehdejší dobu výkonné procesory
a pevné disky s lokálně nainstalovanými aplikacemi, což znamenalo, že mohly být
přiděleny uživatelům a dokázaly pracovat, aniž by musely být připojeny
nezbytnou pupeční šňůrou ke svému mainframu. Mnozí zaměstnanci firem se cítili
značně osvobozeni, když konečně mohli mít na svých pracovištích vlastní PC. Ale
brzy potřebovali najít způsob, jak sdílet soubory a tiskárny. Jasným řešením
bylo soubory uložit na disketu a tu pak odnést určenému příjemci nebo ji
odeslat interní firemní poštou. Zatímco dřívější centralizované modely
výpočetní techniky a dnešní systémy klient/server jsou všeobecně klasifikovány
jako řízená prostředí, v nichž mohou jednotliví uživatelé pracovat se svými
osobními počítači takovými způsoby, které jsou určeny vyšší autoritou, jsou
dnešní pracovní skupiny v klasické síti P2P založeny na otevřeném sdílení
souborů a zařízení. Bývá pravidlem, že domácí a kancelářské sítě P2P jsou
provozovány přes Ethernet (10 Mb/s) nebo Fast Ethernet (100 Mb/s) a zahrnují
počítače propojené prostřednictvím jednoho hubu. Mezi počítači PC a
ethernetovým hubem (nebo přepínačem) bývá vedena kroucená dvoulinka kategorie
5. Uživatelé pracující na PC, která jsou zapojená do sítě, mají vzájemně
umožněn přístup ke svým pevným diskům (nebo jejich částem), tiskárnám nebo ke
sdílenému připojení na internet.
Klient a server Ve skutečnosti je každý připojený počítač PC současně serverem
i klientem (nebo jím alespoň může být podle nastavení). Není zde speciální
síťový operační systém umístěný na robustním počítači, který by podporoval
specializované aplikace na serveru, jako jsou adresářové služby (systémové
databáze, které řídí přístupy jednotlivých uživatelů). V prostředí P2P jsou
přístupová práva určena nastavením oprávnění ke sdílení na jednotlivých
počítačích. Pokud je například počítač uživatele A připojen k tiskárně, ke
které požaduje přístup také uživatel B, musí uživatel A nastavit svůj počítač
tak, aby povolil sdílený přístup k tiskárně. A podobně, požaduje-li uživatel B
přístup k souborům nebo k celému pevnému disku na počítači uživatele A, musí
uživatel A povolit sdílení souborů na svém počítači. Přístup k souborům a
tiskárnám v kancelářské síti P2P lze dále regulovat pomocí přidělených hesel k
jednotlivým zdrojům.
Jak funguje P2P přes internet
Ačkoli je internet z větší části sítí typu klient/server, existují technologie
pro sdílení souborů umožňující uživatelům, aby si vytvořili prostředí P2P přes
tuto veřejnou síť. Největší pozornost upoutala technologie od společnosti
Napster, která umožňovala uživatelům, aby si vzájemně prohlíželi pevné disky a
vyhledávali mj. soubory chráněné autorskými právy. Podobným známým systémem
sdílení souborů P2P, který používá internet, je Gnutella. Ačkoli se může zdát,
že sítě P2P slouží na internetu pouze k nelegálnímu šíření materiálů chráněných
autorskými právy, pravda je jinde. Sítě P2P jsou využívány např. i ke
zpracování velkého objemu vědeckých dat příkladem může být notoricky známý
projekt SETI hledající mimozemské civilizace, projekt luštění genomu (Genome
@home: genomeathome.stanford.edu) nebo třeba z poslední doby světový slovník
(www.worldwidelexicon.org).









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.