Dělba práce, nebo diskriminace žen?

Mnohé ženy začínají být dosti nešťastné z vědomí toho, že se až příliš soustřeďovaly na svoji kariéru v zam...


Mnohé ženy začínají být dosti nešťastné z vědomí toho, že se až příliš
soustřeďovaly na svoji kariéru v zaměstnání než na svoji roli, kterou kdysi
sehrávaly v rodině. Alespoň tak to tvrdí James Tooley ve své knize The
Miseducation of Women. Tento 42letý, svobodný a bezdětný britský profesor
pedagogiky na Newcastle University je přesvědčen, že feministická revoluce v
šedesátých a sedmdesátých letech 20. století vnesla do života žen takové velké
přeměny, které se prý dostávají do rozporu s jejich posláním jako matek. Proto
se domnívá, že by měly více usilovat o to, aby zůstávaly doma a vychovávaly
děti.
Tvrdí, že role "domácí paní" byla v posledních letech ve společnosti "zoufale
podceněna". V této souvislosti se pokouší podávat recept na zlepšení tohoto
stavu například i tím, že by školy měly posílat děvčata na umělecké směry a
obory související s rozvojem vedení domácnosti než na takové obory, jako jsou
inženýring či počítače.
Co dodat k takovým teoriím, které žel mnohdy nacházejí ohlas i u v našich
českých podmínkách, v praktickém uplatňování žen v povoláních? A to především
pokud jde o možnosti jejich působení na vedoucích místech? Jako by si ženy toho
vylučování ze světa veřejných zejména ekonomických záležitostí již neužily až
dost. Co mají ženy vlastně dělat, aby se prosadily? První a hlavní varianta je
notoricky známá. Bez okolků říká, že taková žena musí být prostě lepší než muži
v jejím okolí. Jiná varianta zase poukazuje na to, že ženy symbolicky odsouzené
víceméně ke smíření se svým osudem se mohou přece jen uplatnit i v manažerských
postech. Ale pouze tak, pokud proti větší síle (nadvládě mužů) obrátí právě
jejich vlastní sílu, anebo ustoupí do pozadí a k moci kterou mohou uplatnit jen
v zastoupení (třeba jako "šedé eminence") se jednoduše nehlásí, ale přitom ji
uplatňují.

Spravedlivá dělba práce?
Dělení podle pohlaví je obsaženo na jedné straně v dělbě aktivit, s nimiž je
spojována myšlenka práce, a v širším smyslu v dělbě práce týkající se uchování
zejména sociálního potenciálu, kdy je monopol na všechny oficiální, veřejné,
reprezentativní činnosti přisuzován mužům. A na straně druhé je toto dělení
obsaženo v dispozicích žen, redukovaných touto "filozofií" na pouhé objekty
směny. Jinak řečeno, muži mají "historické právo" na první a poslední slovo, na
vyšší postavení v řídicích strukturách. Naprosto patrné je to v hierarchizaci
rozdělení práce (například mistr/dělnice nebo ředitel/sekretářka), ale i ve
všech viditelných projevech odlišnosti muž a žen (postoj, oblečení, účes).
Když se novináři svého času dotazovali Vandy Wolfové, generální ředitelky
Ogilvy & Mother Focus pro Českou republiku a východní Evropu, na pocity být v
sedmadvaceti letech v tak vysoké funkci, tak se přiznala, že na počátku své
kariéry si říkala, že by snad bylo lepší, kdyby byla o dvacet let starší a
nikoliv žena, nýbrž muž. Ale pak se vše urovnalo, i když to trvalo jistý čas,
než si vybudovala důvěru a hlavně úctu svých mužských kolegů.

Síla pozitivního myšlení
Jak se tedy stavět k tak ožehavé otázce, jakou stále je fakticky nerovnoprávný
vztah mužů a žen na pracovišti a z něho vyplývající potlačování příslušnic
"slabého" pohlaví? Hned od samého začátku je třeba rozhodně říci, že se velice
mýlí ti, kdo tvrdí, že zatímco muži jsou prý již od přírody vybaveni k tomu,
aby se chovali racionálně, ženy zase mají převahu po stránce emociální. Jak je
vidět, jde o letitý spor mezi rozumem a pocity. Přitom je nabíledni, že každý
muž, stejně jako žena se nechá vést jak svými pocity, tak rozumem. Obojí je
přece nutné, všechno ostatní by vlastně vůbec nebylo lidské. Na druhé straně
ovšem je třeba zdůraznit, že člověk by neměl být otrokem ani svých emocí, ani
svého rozumu. Zejména v manažerských postech je zapotřebí, aby existoval
vyvážený poměr mezi pocity a rozumem. Ale jistě platí, že vlohy každého jedince
mohou vést k diametrálně odlišným výsledkům. Vždyť právě úspěch v řídící práci
špičkového manažera nebo špičkové manažerky může být negativně ovlivněn právě
tak přílišným spoléháním na pocity, jako přílišným prosazováním chladného
rozumu. Proto zde nesmírně velkou roli sehrává myšlení. Lépe řečeno myšlení
pozitivní. Ani v tomto však nemají muži nad ženami žádná privilegia. Ženy přece
dokáží v řadě případů selhání, frustrace a v jiných negativních situacích najít
to, co mluví ve prospěch postiženého, dokáží rozhodně bojovat o znovuzískání
sebedůvěry a víry ve vlastní sílu, ve vlastní schopnosti umět překonat překážky.
Ovšem ani pozitivní myšlení nestačí k výkonu řídicí funkce, lépe řečeno k
výkonu každé odpovědné práce. Jde totiž rovněž o analytické myšlení. Také se
užívá termín "provázané myšlení". Tedy takový způsob uvažování, který odmítá
černobílé, jednosměrné vidění a bere v úvahu všechny rušivé faktory. Je to
myšlení přehledné, které porovnává, oceňuje, analyzuje a také koriguje.
Nedokáží právě toto ženy přinejmenším stejně kvalitně jako muži?









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.