Digitální makroa mikrofotografie

Zájem o fotografování přírodních tematik neustále narůstá. S tím je spojeno objevování nových "světů", které...


Zájem o fotografování přírodních tematik neustále narůstá. S tím je spojeno
objevování nových "světů", které bývají často skryty lidskému oku. Takové
světy drobných živočichů a rostlin jsou v běžných podmínkách dosažitelné
makrofotografií; u technicky lépe vybavených fotografů i mikrofotografií. Také
sem proniká s úspěchem digitální fotografie (a digitální zobrazování obecně).
Na začátku je vhodné upřesnit terminologii spadající do této oblasti.
Makrofotografií se obvykle myslí měřítko 1 : 2 až 9 : 1. Měřítko nižší
(přibližně 1 : 20 až 1 : 4) se považuje za fotografii "zblízka" (close-up
photography), zatímco měřítko od 10 : 1 a výše už spadá do oblasti
mikrofotografie. Jsou ale autoři, kteří mají i jiné představy. Podle
klasického makrofotografa P. H. Daviese (a některých dalších autorů) lze
rozdělit fotografii spadající do této oblasti takto:
Fotografie zblízka (close-up photography) zvětšení 1 : 20 až 1 : 1
Makrofotografie (macrophotography) 1 : 1 až 25 : 1 lFotomakrografie
(photomacrography) 25 : 1 až 100 : 1
Mikrofotografie (microphotography) 100 : 1 a výše
Při fotografování a zpracování digitálního obrazu je nutné vždy rozlišovat
"dokumentární" a "volnou" či "uměleckou" digitální fotografii. Dokumentární
digitální fotografie zachycuje skutečnost "tak, jak je", bez podstatných
zásahů do obrazu, zatímco "umělecká" neboli kreativní digitální fotografie
dovoluje zasahovat do obrazu prakticky libovolně.
Fotografie zblízka většinou nevyžaduje žádné speciálnosti. Stačí parametry
nastavitelné na fotoaparátu. Makrofotografii můžeme praktikovat dvojím
způsobem jednak jako makro nastavitelné na fotoaparátu a jednak jako makro s
použitím přídavných elementů (předsádková čočka).
Vlastní digitální fotoaparát vhodný pro makrofotografii může být z kategorie
profesionální zrcadlovka (například Olympus E-20P), poloprofesionální
zrcadlovka (například C-2500L), poloprofesionální kompakt (třeba C-5050) nebo
amatérský digitální fotoaparát.
Pak je ještě zvláštní kategorie speciální fotoaparát, kde jsou přístroje
zvláště vhodné pro odbornou práci. Sem patří například Olympus E-100RS, Sony
DSC-F717 nebo Panasonic Lumix DMC ZF1 apod.
V makrofotografii je vždy výhodné dobře znát fotografovaný objekt.
Fotografování je uskutečňováno buď v ateliéru (je v něm klid, není třeba
chvátat, je dostupný elektrický proud, lampy a řada příslušenství, nefouká
vítr, neprší...) nebo v exteriéru (zde jsou podmínky obvykle "tvrdší" a není
takové pohodlí). Podle toho přizpůsobíme fotografické techniky i prostředky.
Dostatečné rozlišení pro běžnou práci je od 2 megapixely (Mp), pro výstavní
účely od 4 Mp. Důležité je ovšem správné osvětlení. Problémem může být rovněž
hloubka ostrosti; zde je výhodou možnost manuálních nastavení parametrů na
fotopřístroji.
Výhodou je rovněž použití stativu, který ovšem v případě rychlých živočichů
není třeba vhodný. K dispozici je celá řada příslušenství a to jak z oblasti
komerční, tak především doplňky "vlastní" výroby. Zde se může nezastupitelnou
měrou uplatnit individuální "know-how". Jako příklad užitečného příslušenství
lze uvést použití polarizačního filtru.
Předsádková čočka je základní prostředek pro dobrou digitální makrofotografii.
Při jejím nákupu není dobré šetřit nejlepší jsou totiž dvousložkové předsádky
(například Olympus, Hoya, Raynox atd.). Můžeme koupit předsádku s větším
filtrovým závitem (hodí se třeba i pro jiné objektivy), ta je ovšem ještě
dražší.
Fotograf by měl při sobě nosit také sadu redukčních kroužků pro spojení
předsádky s objektivy o různých průměrech filtrového závitu. S kvalitní
předsádkou je nutno zacházet jemně předcházet hrubším otřesům a pádům, povrch
udržovat čistý a suchý.

Fotografie po tmě
Makroobjektivy lze použít jen u profesionálních digitálních zrcadlovek s
možností výměny objektivů. Naopak obrácený přídavný objektiv lze použít jako
kvalitní předsádkovou čočku ("stacked lense" v klasické fotografii). Tuto
možnost nazývám "digitální supermakro".
Jak už bylo řečeno, problematika hloubky ostrosti (DOF) v digitální
makrofotografii hraje stejně jako v makrofotografii klasické důležitou roli.
Objektiv s hloubkou ostrosti větší než běžný standard už byl řešen vícekrát. V
současné době se připravují nové typy objektivů CDM s velikou hloubkou
ostrosti. V ateliérové makrofotografii můžeme zlepšit parametry obrázků
využitím panoramatických snímků.
Lze provozovat i infračervenou makrofotografii v úplné tmě, pokud máte
například přístroj Sony DSC-F717. Lze ji ale realizovat i metodou, která byla
vyvinuta v Laboratoři digitálního zobrazování v entomologii Entomologického
ústavu AV ČR už před pár lety (www.entu.cas.cz/labdigit). Dynamická
makrofotografie zahrnuje například fotografování rychle se pohybujících
živočichů, sekvenční snímání a videosekvence (například včetně snímání
zvuku). Některé digitální fotoaparáty mají velkou prodlevu mezi stiskem
spouště a realizací snímku. Pro skutečně "akční" makrofotografii je nutné
vybrat přístroj s co nejmenší prodlevou.
Objektová fotografie (Object Photography) umožňuje zachycení fotografovaného
objektu ze všech stran. Bude jistě více využitelná při tvorbě moderních
virtuálních muzeí.

Tajemný mikrosvět
Mikrofotografie je dalším oborem, který ještě není dostatečně využíván. Je k
němu zapotřebí vlastnit mikroskop a propojit ho vhodným (tedy funkčním)
způsobem s fotografickým aparátem.
Mikrosvět je oblast tajemná a krásná. Pokud ale chce fotograf získat dobré
výsledky, je nutné o tomto oboru něco znát a s mikroskopem i fotozařízením
pracovat odborně. Takovým moderním, a v budoucnu jistě více využívaným
prostředkem, je digitální mikroskop.
Například pomocí digitálního mikroskopu MIC-D firmy Olympus lze snímat (a
dokumentovat formou videosekvencí) dokonce i pohyblivý obraz. Mikrofotografie
lze pořizovat také náročnějšími zařízeními, jako jsou třeba CCD kamery
zabudované do mikroskopů vyšší kategorie.
Elektronová mikroskopie prozařovací (TEM) a elektronová mikroskopie rastrovací
(SEM) jsou mikroskopy, kterými pronikneme do mikrosvětů třeba až na úroveň
molekul. Jsou to zařízení nákladná a složitá a prakticky nedostupná pro
běžného fotografa.

Digitálně bez fotoaparátu
Podívejme se také na zajímavou možnost fotodokumentace přírodnin. Lze totiž
využít i skenery (např. HP1200, který může pracovat i bez počítače). Hloubka
ostrosti je sice u běžných skenerů víceméně "malá" (skenují jen 2D), přesto je
ale možné je využít pro skenování nepohybujících se přírodnin, jako je např.
mrtvý hmyz, listy, květy, kameny, fosilie atd.
Autor pracuje v Entomologickém ústavu Akademie věd ČR a na Biologické fakultě
Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.