Dilema u vývoje softwaru

Standardní software, nebo software vyvíjený na zakázku? To je složitá otázka, na kterou hledají odpověď IT manažeř...


Standardní software, nebo software vyvíjený na zakázku? To je složitá otázka,
na kterou hledají odpověď IT manažeři v celé řadě organizací. Podnikové procesy
lze charakterizovat jako standardní, nebo unikátní. Standardní procesy jsou pro
fungování společnosti nezbytné. V odvětví je však aplikuje většina společností
a konkurenční výhodu lze získat pouze tehdy, když je společnost provozuje
levněji než ostatní. Tyto procesy jsou obvykle podporovány standardním
softwarem, což je jednou z cest vedoucích k minimalizaci procesních nákladů. Do
druhé skupiny, skupiny unikátních procesů, patří ty procesy, které organizaci
od jiných odlišují, a jsou tak zdrojem konkurenční výhody. Pro podporu
unikátních procesů nemusí existovat standardní software, a jsou tedy často
podporovány softwarem vyvíjeným na zakázku. Pokud unikátní proces již
konkurenční výhodu nepřináší, pak je ekonomicky nezbytné nahradit ho procesem
standardním. Když bychom chtěli na základě běžných metod a ukazatelů (ROI, TCO,
nově pak CTC náklady na změnu apod.) nákladově porovnat flexibilitu
standardních a na zakázku vyvíjených softwarů, stane se vítězem standardní
software. Standardní software je z principu vyvíjen tak, aby byl schopen
uspokojit odlišné potřeby zákazníků změny v jeho chování se dosahuje
rekonfigurací parametrů. Naopak cílem vývoje na zakázku je "ušít" co
nejrychleji a s minimálními náklady řešení přesně na míru aktuálním požadavkům.
Případné změny v chování softwaru, který byl vyvinut na zakázku, se tak
dosahuje opět vývojem, změnou kódu. Protože jsou změny kódu v porovnání se
změnou provozních parametrů řádově složitější, jsou i časové a finanční náklady
na změnu v případě softwaru vyvinutého na zakázku podstatně vyšší.
Nicméně vybudovat flexibilní informační systém je problém složitý a pouhé
nasazení standardního softwaru flexibilitu negarantuje. To potvrzují i
průzkumy, podle kterých se informační systémy řadí hned za lidský faktor, pokud
jde o bariéry provádění změn. Nízká flexibilita informačních systémů se
projevuje i ve struktuře IT rozpočtů. V mnoha organizacích je 70-90 % výdajů
plánováno na údržbu a zajištění provozu informačního systému, takže jen
minimální část rozpočtu zbývá na inovaci a rozvoj. Tento stav považuje řada
organizací za kritický a hledá cestu, která umožní změnit proporce ve prospěch
investic do rozvoje a inovací.
Jednou z perspektivních cest vedoucích k vybudování flexibilního informačního
systému je nasazení kompozitních platforem a kompozitních aplikací. Umožňují
"ušít" řešení přesně na míru potřebám uživatelů a spoléhat se přitom především
na aplikační služby standardního softwaru. Jinými slovy, dovolují kombinovat
standardní software a zakázkový software přesně podle potřeb konkrétního
procesu. A nejenom to. Kompozitní platformy umožňují navrhovat flexibilní a
snadno rekonfigurovatelná řešení.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.