Disaster recovery plánovaná v rychlosti

Náš bezpečnostní manažer musí okamžitě předložit plán obnovy po katastrofě (disaster recovery) pro případ, že l...


Náš bezpečnostní manažer musí okamžitě předložit plán obnovy po katastrofě
(disaster recovery) pro případ, že letos nastanou záplavy.

Povodeň? Vždyť sněžilo. Proč mluvíme o povodni? Můj nový šéf si mě zavolal do
kanceláře, zavřel dveře a snížil hlas. "Nejvyšší vedení se zajímá, zda nás
nemohou postihnout záplavy, když sníh roztaje. Můžete mi to prošetřit?"
Zhluboka jsem se nadechla. Při rekordních sněhových srážkách jsem zažila dost
těžké chvíle. Musela jsem se naučit, jak nasazovat řetězy na své auto (to jsem
si naivně zakoupila ve verzi bez pohonu na všechna 4 kola), neustále mi byla
zima a jediné, na co jsem myslela, bylo to, jak krásně musí být v jižněji
položených částech USA. Za této situace jsem těžko mohla vidět hrozbu záplav.
Nicméně jsem musela reagovat. Cože je to ta obnova po katastrofě?
Je to část práce bezpečnostních profesionálů spočívající v přípravě plánů
obnovy po nepředvídané události či přírodní katastrofě. Ale co bylo dříve,
vejce nebo slepice? V tomto případě vejce. Normálně by se připravil komplexní
plán, jehož důležitými součástmi by byla právě disaster recovery. Avšak já jsem
byla požádána o jednu takovou část okamžitě.
Abych mohla plán obnovy po povodni vypracovat, potřebovala jsem se velice
rychle seznámit s riziky zatopení různých lokalit, ve kterých jsou naše
kanceláře umístěny. Jak to proboha udělat? Neměla jsem žádnou představu, jak
povětrnostní situaci zkoumat. Obrátila jsem se proto na Google, svého
nejlepšího přítele.
Jelikož jsem v tomto kraji teprve krátce, nemohla jsem využít žádné vlastní
zkušenosti. Avšak moje pátrání v historii záplav v lokalitách našich kanceláří
mě vyděsilo. Nalezla jsem asi sedm let staré obrázky dvou měst, kde máme
kanceláře, která byla z poloviny zatopená vodou.
Předpoklad byl takový, že záplavy přicházejí každých sedm až deset let. Dalším
krokem bylo zjistit, co podmínky pro záplavy přivodilo. Jaká jezera a řeky byly
poblíž? Jaká byla hladina vody v tu dobu? Bylo neobvykle teplo nebo vlhko?
Přispěla k záplavám globální meteorologická situace? Po čerstvých zprávách o
tsunami v Indickém oceánu jsem věděla, že přírodu je nutné respektovat.
Byla jsem překvapena počtem on-line informačních zdrojů, které jsem nalezla.
Americký geologický průzkum poskytuje alespoň z mého pohledu všechny typy
užitečných informací spojených s vodním hospodářstvím. Zjistila jsem, že
největší jezera a řeky jsou monitorovány a mohla jsem si stáhnout aktuální
informace o výšce jejich hladiny a velikosti průtoku. Nalezla jsem i historické
údaje, které mi umožnily porovnat, co se stalo před 7 lety, s tím, co se děje
právě teď. Rovněž jsem zjistila, že služba National Weather Service neposkytuje
nejen aktuální informace o místních, národních a globálních meteorologických
modelech a situaci, ale také předpovědi pro 30, 60 a 90 dní.
Podmínky vzniku jevů spojených s El Niňem již byly podrobně prozkoumány a
výsledkem jsou konkrétní modely počasí. Některé z nich přitom mohou ovlivnit
přímo naši oblast. Národní úřad National Oceanic and Atmospheric Administration
má El Niňo věnován celý web.

Popírání záplav
S hlavou ponořenou do grafů, diagramů, statistických dat a předpovědí počasí
jsem došla k závěru, že naše aktuální meteorologická situace je velmi podobná
té před sedmi léty. Jistě, městské i okresní úřady se na opětovný výskyt
takovéhoto typu přírodní katastrofy zřejmě připravily. Opět jsem začala hledat
pomocí Googlu tentokrát doklady o tom, že místní orgány jsou připraveny.
Ačkoliv měly v rozpočtech miliony dolarů na vylepšení, nebylo zřejmé, zda tato
vylepšení skutečně provedly.
Podívala jsem se do map záplavových oblastí, které jsou dostupné na webové
stránce úřadu Federal Emergency Management Agency. Dokonce jsem zjistila, že v
současné době bydlím v záplavové zóně, která byla před sedmi lety několik stop
pod vodou.
Zjistit všechny tyto informace a navrhnout předběžné závěry mi trvalo dva až
tři dny. Poté jsem strávila několik dní návštěvami jednotlivých lokalit dělala
jsem si poznámky, kde jsou umístěny telekomunikační prvky, síťové produkty či
servery, zkoumala jsem okolí každé budovy, prověřovala typ konstrukce,
zaznamenávala umístění kanalizačních odtoků.
Jedno zařízení mělo betonovou konstrukci a bylo situováno na mírně vyvýšené
ploše v obchodním areálu. Okolo něho byly kanalizační stoky. Jiná budova byla
stará, postavená ze dřeva, a navíc byla umístěna velmi blízko řeky.
Když jsem se vrátila do kanceláře, prozkoumala jsem i plány podlaží a
promluvila si s několika zaměstnanci, kteří poslední velké záplavy zažili na
vlastní kůži. Rovněž jsem kontaktovala oddělení zodpovědné za správu budov a
bezpečnost zaměstnanců, abych se seznámila s jejich plány nouzové evakuace tyto
plány však neexistovaly. Sešla jsem se s předsedou bezpečnostní komise, kterého
vyděsilo, když jsem zjistila, že se jeho komise celý rok nesešla a že ani nemá
žádné zdokumentované plány. Dokonce se sám vyjádřil v tom smyslu, že výsledky
práce komise jsou nedostatečné. Šla jsem zpět do své kanceláře a zavřela dveře.
Musela jsem uvažovat.
Nakonec se jako nejlepší okamžitý plán obnovy po katastrofě, se kterým jsem
mohla přijít, ukázalo tento: pokud by se mělo počasí změnit k horšímu, já spolu
s IT pracovníkem, který nebydlí v záplavové oblasti, zajedeme dvěma nákladními
auty k budově, která bude nejvíce ohrožená, vyneseme počítačové vybavení,
naložíme je na auta a odvezeme je do garáže onoho zaměstnance.
A tak zatímco neustále sleduji meteorologickou situaci, hladiny jezer, průtoky
řek a další zajímavé věci, o kterých teď toho tolik vím, sestavuji skutečný
plán řešení mimořádných událostí. Pokud záplava přijde letos, můžeme zachránit
zařízení alespoň z jedné lokality. Příští rok ale již budeme připraveni lépe...









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.