DMCA chrání autorská práva

DEFINICE Zkratka DMCA (The Digital Millennium Copyright Act) označuje zákon, kterým v roce 1998 rozšířil americký Kong...


DEFINICE
Zkratka DMCA (The Digital Millennium Copyright Act) označuje zákon, kterým v
roce 1998 rozšířil americký Kongres autorské právo na digitální formy záznamu.
Cílem DMCA je chránit nejen vlastní obsah, ale i technologické zámky, kterými
vlastníci autorských práv mohou legálně bránit svůj materiál před piráty.
Ačkoli se DMCA může z určitého zorného úhlu jevit jako čistě americká
záležitost, jeho dosah je patrný v celém světě. K jeho nejzřejmějším dopadům
patří zákroky na provozovatele výměnných sítí a webů s nelegálním obsahem
(které jsou dostupné globálně), svým způsobem se však dotýká poskytovatelů
digitálního obsahu (v nejrůznějších formách) po celém světě.
DMCA se sice objevil na scéně až v roce 1998, nahrávací a filmový průmysl však
pochopil hrozbu elektronických a digitálních technologií již dávno předtím.
Ještě v době, kdy byl Shawn Fanning, tvůrce populárního Napsteru (služby pro
P2P, peer-to-peer, výměnu souborů) teprv malým dítětem. Cesta ke kontroverznímu
zákonu začala pravděpodobně někdy v roce 1975, kdy společnost Sony uvedla na
trh videorekordér systému Betamax. Tímto krokem byla odstartována série
soudních jednání a legislativních soubojů nad otázkami spojenými s
elektronickým duplikováním materiálů, které jsou chráněny autorskými právy
(copyrightem). Situace nazrávala a v době, kdy běžní uživatelé začali k
duplikování materiálů chráněných autorskými právy v širší míře používat PC,
americký Kongres zareagoval a rozšířil ochranu těchto práv i na oblast
digitální techniky. Prezident Clinton podepsal DMCA v říjnu roku 1998.

DMCA v praxi
O čtyři roky později využili vlastníci autorských práv DMCA k tomu, aby
provedli úspěšný útok na technologie jako Napster a k ochraně svých
antipirátských technologií. Zákon má ale řadu kritiků, kteří tvrdí, že brání
zákazníkům v jejich právu kopírovat obsah a činí problémy i vědcům provádějícím
určité druhy bezpečnostních výzkumů.
Když například někdo vytvoří prostředek pro cracknutí (násilné zrušení) ochrany
nekopírovatelného kompaktního disku a tuto technologii dá k dispozici dalším
lidem, DMCA umožňuje jeho trestní stíhání. To dává smysl a mnozí lidé budou
ochotni připustit, že je to v pořádku. Problém ale nastal např. tehdy, když
Edward Felten, vedoucí výzkumník zabývající se bezpečností na Princetonské
univerzitě, spolu se svým týmem obelstil technologii SDMI (Secure Digital Music
Initiative), která měla chránit digitálně uloženou hudbu před kopírováním.
Tvůrci SDMI přitom ještě před komerční aplikací SDMI vyzvali výzkumníky, aby
tuto technologii prolomili. Když ale chtěl Felten publikovat výsledky,
společnosti stojící za SDMI mu začaly vyhrožovat žalobou. Felten se ale rozhodl
úder vrátit. Organizace EFF (The Electronic Freedom Foundation) podala žalobu,
v jejímž rámci zákaz publikování výsledků výzkumu napadla. K soudnímu
projednání však nikdy nedošlo, protože výzkum byl prováděn v době, než ochrana
prostřednictvím DMCA vešla v platnost. Žaloba tak byla zamítnuta. Felten tvrdí,
že se nyní výzkumníci bojí, že jejich práce povede k soudním žalobám: "Ve
výzkumné komunitě existuje velmi silné přesvědčení, že provádění výzkumu v
oblasti ochrany digitálního obsahu je nebezpečné."

Vítězství v boji
Zákon DMCA zatím přežil první velmi důležitou zkoušku. MPAA (The Motion Picture
Association of America) žalovala Erica Corelyho, vydavatele čtvrtletníku "2600:
The Hacker Quarterly" za to, že jeho magazín zveřejnil kód obcházející
protikopírovací technologii DVD, přičemž argumentoval prvním dodatkem americké
ústavy. Newyorský soudce Lewis Kaplan dospěl k závěru, že je MPAA v právu,
nicméně prohlásil, že nachází určité argumenty ve prospěch obou stran. "V naší
společnosti jsou nicméně střety soupeřících zájmů řešeny zákony Kongresu,"
napsal Kaplan. Pro filmový průmysl a poskytovatele obsahu obecně bylo Kaplanovo
rozhodnutí kriticky důležité.
"Kdyby zvítězil vydavatel čtvrtletníku, ochrana, kterou Kongres poskytl
vlastníkům autorských práv prostřednictvím DMCA, by byla eliminována," říká
Charles Sims, newyorský advokát zastupující MPAA. "Tím, že se nám podařilo
ochránit společnost před pokusem porušit DMCA a zároveň dát najevo, že takové
praktiky jsou protizákonné, jsme zajistili bezpečnost autorským dílům tak, jak
to DMCA zamýšlí," tvrdí Sims.
Corelyho případ je ale jen stěží posledním kamínkem v mozaice žalob
souvisejících s uplatňováním tohoto komplexního zákona. V dalších letech lze
očekávat nové bitvy o jeho podobu a snahy, aby Kongres podobu DMCA revidoval.
Za zmínku v této souvislosti stojí i praxe v jiných zemích. V Norsku byl např.
nedávno osvobozen Jon Johansen, který prolomil protikopírovací ochranu DVD.

Pozor, zaměstnavatelé
DMCA se dotýká také otázek, které mohou mít vliv na sdílení a kopírování dat v
zaměstnání. Předpokládejme například, že zaměstnanec zkopíruje několik odstavců
textu z webu a rozšíří je. DMCA podle Michaela Overlyho, advokáta ze
společnosti Foley & Lardner z Los Angeles, vyžaduje, aby takové výňatky
obsahovaly informace o autorských právech jako jméno autora, název díla a
podmínky jeho použití. Overly doporučuje, aby společnosti zkontrolovaly své
praktiky, pokud jde o sdílení obsahu, ve světle DMCA. Dalším problémem, který
DMCA přinesl, je otázka možnosti spravedlivého používání elektronicky
uchovávané informace. Jestliže autorská ochrana zahrnuje klauzuli proti
kopírování elektronických dat, potom každý, kdo ji poruší, může podle DMCA nést
trestněprávní následky. Pokud je ale ten samý materiál uchován na papíře,
čtenář je oprávněn si zdarma vytvořit kopii pro vlastní potřebu. Zákon tak
podle Overlyho vytváří odlišné podmínky pro ten samý materiál v závislosti na
médiu, na kterém je uložen. Navzdory všem problémům, které zákon vyvolává, však
bude jen velmi těžké jej změnit. "Existuje velký odpor ke změně," říká Brian
Mudge, advokát z washingtonské společnosti Kenyon & Kenyon. Právě v době
uzávěrky tohoto vydání Computerworldu (v polovině ledna 2003) se však objevil
další z pokusů o revizi dopadů DMCA. Rick Boucher, demokrat z Virginie, navrhl
tzv. DMCRA (The Digital Media Consumer Rights Acts), který by měl umožnit
zákazníkům vytvořit si kopii pořízeného díla pro vlastní potřebu a za tímto
účelem třeba i porušit jeho elektronickou ochranu.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.