Dnešní počítače mají k dokonalosti daleko

Většina nových laických majitelů počítačů si myslí, že "v nich má" Intel a Microsoft. Microsoft Windows 95/98 jsou...


Většina nových laických majitelů počítačů si myslí, že "v nich má" Intel a
Microsoft. Microsoft Windows 95/98 jsou v nich prakticky vždy, ale místo
procesoru od Intelu tam může být také nějaký procesor AMD nebo Cyrix. Což
majitele firmy Intel pochopitelně znervózňuje. Ceny hardwaru se totiž dále
propadají a podle rozborů trhu je v dohledu konec boomu.
V následujícím textu se zaměřím na problémy z toho vyplývající, i na některé
vlastnosti dnešních počítačů (z "dílen" Wintelu) a jejich slabé stránky.
Trh PC
Trh osobních počítačů má 3 segmenty: domácnosti, standardní uživatele a
uživatele vysoce nákladných a výkonných systémů. Spojení Wintel (tedy Windows +
Intel) míří zejména na největší segment standardní osobní počítače, k nimž
patří 95 % strojů pracujících v kancelářích, často propojených do sítí. Tento
sektor platí totiž většinou hotově. Zatím. Znalci poměrů v průmyslu došli totiž
k poznání, že mnozí velkoodběratelé nejsou již ochotni investovat do nového
hardwaru a softwaru jenom proto, aby programy s vlastnostmi, které stejně nikdo
nepotřebuje, byly využívány jen tak napolovic.
Hra se opakuje již několik let. Intel vyvine rychlejší procesor, aby Microsoft
komplexnějším operačním systémem přírůstek rychlosti zase zmařil. Ve
skutečnosti znamená rychlejší procesor, i kdyby byl dvakrát rychlejší než jeho
předchůdce, pro uživatele málokdy nějaký přínos. Rozbor současného stavu
přinášíme na str. 2.
Harald HÖttl
Architektura Intelu se neproslavila tím, že by od ní bylo možné očekávat např.
velkolepý grafický výkon. V této oblasti, stejně jako v řadě jiných, se
jednoduše neustále záplatuje a paběrkuje, jako se to dělalo od samého začátku
osobních počítačů. A to nejen v případě hardwaru, ale např. i příslušného
operačního systému. Ani hardware ani software se tím nevylepšil. MMX je
příkladem toho, jak Intel vyšrouboval funkčnost procesoru pro uživatele, kteří
pak zvýšený výkon tak jako tak problematický vůbec nepotřebovali anebo vůbec
nevěděli, jaké nové vlastnosti ve svém PC mají. "Accelerated Graphics Port"
(AGP) je zase dobrý pro hry, ale skoro žádný "normální" program ho nepodporuje.
Hardware
Kancelářská PC mají 2 konstrukční provedení stolní a věž (tower). Jedno mají
všechny skříně těchto počítačů společné kabely se zasouvají na zadní straně
přístrojů. U profesionálních PC to nemusí být problém, i když i profesionál tu
a tam musí připojovat externí přístroje. U multimediálních uživatelů to vypadá
zcela jinak.
Do portu pro hry na zadní straně se mají zastrkávat různé přístroje podle hry,
která se právě provozuje. Po letovém simulátoru s joystickem přijde závod
formule 1, u něhož je samozřejmý volant. Proto by měl být port pro hry umístěn
na čelní stěně. Zrovna tak by mělo být na přední stěně k dispozici alespoň
jedno sériové a jedno paralelní rozhraní. Lze předpokládat, že s příštími
sériovými sběrnicemi (USB a IEEE 1394) bude tento problém konečně jednou
provždy vyřešen. Jenže to bude ještě chvíli trvat.
...a přerušení
První počítač IBM-PC jich měl 8, teprve PC-AT jich v roce 1984 dostal
dvojnásobek jde o IRQ, Interrupt ReQuest žádost o přerušení. Jestliže s tím
mohl normální uživatel ještě před 2 roky vystačit, nyní je těmto idylickým
poměrům konec. Všechny možné přístroje (zásuvné karty a moduly) pro
multimediální provoz potřebují svůj IRQ, když ne hned dva (zvukové a TV-karty).
Tak se může stát, že u multimediálního PC nezůstanou k dispozici žádné IRQ,
zato ale volné sloty.
I nadále má PC jen jedno paralelní a 2 sériová rozhraní. Pokud jich někdo
potřebuje víc, musí si vypomoci přídavnými kartami (v tomto případě Interface
Cards). Nejsou-li ale již žádná volná přerušení, co potom? Pak už zbývají jen
nestabilní řešení, protože musíte některé přerušení rozdělit. V systému OS/2 to
nedělá problém, protože jsou důležité přípoje "zdvojené", ale ani tady to
bohužel někdy nevyjde. V jiných operačních systémech je na tom uživatel ještě
hůř.
Softwarový modem
V různých inzerátech často čtete "Toto PC je připraveno pro Internet" nebo
"Ideální PC pro Internet", případně jiný podobný text. Protože chcete PC pro
Internet, koupíte ho. Teprve doma pak zjistíte, že potřebujete ještě modem.
Rozzuřen se vracíte k obchodníkovi a vypůjčíte si prodavače. Ten vám ale
lakonicky řekne: "Jó, ten modem, ten si holt musíte koupit extra."
Už je načase, aby výrobci motherboardů vytvořili takové podmínky, aby stačilo
do příslušného hardwaru nainstalovat softwarový modem. Digitálních signálových
procesorů (DSP) je dost, zvlášť vhodným se zdá být např. čip TriMedia od
Philipse. Tímto čipem by se možná dal vyřešit i problém s ne zcela uspokojivou
multimediální funkčností nových procesorů.
Zmatek s procesory
Když Intel zjistil, že se AMD a Cyrix stále více prosazují v dolním cenovém
segmentu a mají již téměř 37% podíl trhu, chtěl si přirozeně také trochu
smlsnout na koláči, když už ne ho sníst celý. Proto vykastroval Pentium II
(jednoduše odstříhl paměť cache) a nazval novou verzi Celeron. Protože to
nikoho nepotěšilo, přidali Celeronu hbitě malou cache o 128 kBytech
(nevykuchané Pentium II jich má 512) a vznikl Celeron A (interně v Intelu
pokřtěný na Mendocino). A co se nestalo i s tak malou cache to jde docela
rychle, takže Intel dostal strach, protože prodeje potentního Pentia II klesají
a Mendocino se stává zlatým hřebem sezóny.
Operační systémy
Jak známo, Windows 95 se drží DOSu (verze MS-DOS 7.0), ani Windows 98 se v tom
směru nezměnily a jsou založeny na MS-DOSu 7.1 což ovšem přináší některé
problémy. Tak např. není mimo jiné chráněna vektorová tabulka DOS-Interrupt
(adresa 0040:0000 0040:009c). I nadále je možno příkazem debug-f 0:0 Lffff 0
poslat Windows 95/98 do věčných lovišť. Volání DOSu pomocí přerušení INT
21(hex) se svými četnými podfunkcemi potřebuje vektorovou rozskokovou tabulku.
Výše uvedeným ladicím příkazem se segment prvních 64 kB (segment 0) přepíše
nulou.
Instalační programy a DLL
Problém je znám od Windows 3.1x, ale stejné zmatky se vyskytují i u Windows
95/98 a NT. Instaluje se program, náhle se otevře okno s následujícím (nebo
podobným) textem: "SETUP našel starší verzi CTL3D.DLL, má být tento soubor
přepsán novější verzí?" Je to otázka ve stylu "Hlavy 22". Přepíše-li se
originální soubor, může se stát, že různé programy si nebudou s novou verzí
rozumět. Naopak zase nově instalovaný program nebude asi podporovat staré verze
DLL.
Dynamic Link Library (DLL) je programová knihovna, která je podle potřeby
načítána do paměti, to však také znamená, že operační systém (je-li dostatečně
inteligentní) ji z paměti opět vymaže, když ji nepotřebuje. Implementační
hierarchie u DLL je stejná jako u EXE-souborů: nejprve je prohledáván adresář
hlavního programu (obyčejně soubor EXE), potom adresář Windows a teprve potom
systémový adresář pod adresářem Windows. To je ale mírně řečeno paradoxní,
protože většina programů klidně ukládá své DLL v systémovém adresáři.
Existují ovšem programy, které své DLL vůbec neukládají do jiných adresářů
např. Corel Draw a Ventura Publisher a informace o nich jen zaznamenají v
registru WIN.INI. Proto-že ale lze DLL najít v příslušných hlavních adresářích,
nedochází ke zdržení způsobenému hledáním. Proto pak takové programy mohou
pracovat i s DLL, které by se jinak musely hledat v adresářích Windows nebo v
systémových adresářích, aniž by docházelo ke konfliktu DLL. Teoreticky to
platí. Při načítání DLL se totiž operační systém nedotazuje ani na velikost
souboru nebo číslo verze, ani na jazykovou verzi, nýbrž hledá jen podle názvu
souboru DLL.
Je-li v paměti již DLL stejného názvu, nezkoumá se, zda je to správná verze,
ale DLL, kterou volající program potřebuje, se ztratí. Operační systém
kterýkoliv by měl být schopen paměť vyčistit a načíst správnou DLL. Zřejmě o
tom ale v Redmondu ještě neslyšeli, protože se to opakuje u Windows 95 i u
Windows NT 4.0.
Plug and Play
Plug and Play nebo Plug and Pray jak říkají zkušení uživatelé, jsou ve srovnání
s Apple Macintosh u Windows teprve v dětských plenkách. Co má vlastně PnP umět?
Ptáme-li se expertů, dostaneme ty nejrůznější odpovědi. PnP má v první řadě
sloužit k rozpoznávání hardwarových komponent v PC, k načítání jejich ovladačů
tak, aby s nimi mohl operační systém komunikovat. U PC se jedná o časovače,
klávesnice, COM2, COM1, LPT2, disketovou mechaniku, LPT1, hodiny reálného času,
myš, pevný disk, zvukovou a síťovou kartu atd., zkrátka o vše, co potřebuje
nějaká hardwarová přerušení. Podle stáří zabudovaného hardwaru je systém PnP
pozná nebo také nepozná.
Když se podaří přemluvit Windows 95, aby se spřátelila se zabudovaným
hardwarem, musí se překonat ještě další překážka: připojíme-li např. skener
(Plug), měl by ho operační systém ihned rozpoznat a hned s ním pracovat (Play).
Avšak není tomu tak. Nejprve se musí bootovat, a i potom je otázka, zda systém
skener rozpozná. U Windows 98 je už situace o poznání lepší.
Kdyby systém PnP správně fungoval, měly by i nově instalované programy být po
instalaci ihned schopné funkce. U mnoha programů to tak také je. Když se ale v
registrech moc řádí nebo se instaluje ovladač VxD (Virtual Device Driver), musí
se PC nově nabootovat. Čili zase PnP selhává. Příčinou je především to, že
různé programy do systémového adresáře soubory vkládají anebo je přepisují.
Microsoft slibuje, že počínaje Windows NT 5.0 bude systémový adresář chráněn
proti zápisu. To by mělo této části funkčnosti PnP pomoci.
Uživatelské programy
"Creaping Featurism" posedlost funkcemi je jev, s kterým se setkáváme zejména u
kancelářských balíků. Při průzkumu prováděném Microsoftem v roce 1996 byli
jednotliví uživatelé u velkých zákazníků dotazováni na své pracovní zvyklosti s
kancelářskými programy. Výsledek: 5 % funkcí pokryje 95 % potřeb.
Co se týká posedlosti funkcemi, zde je jeden názorný příklad: Word for Windows
2.0 z roku 1992 vystačil s 311 příkazy, zatímco WinWord 8.0 z Office 97 jich má
již 1 033. Samozřejmě, dnes musí všechny programy podporovat přenos souboru do
Internetu pouhým kliknutím myší. To má ale 2 velké nevýhody: soubory ve Wordu
mají mimo vlastní textovou informaci ještě další ASCII a binární data. Tak se
může stát u textu, který má 825 znaků a 2 bitové mapy (logo a podpis), tedy
celkem 30 KBytů, že velikost uloženého souboru bude 125 kBytů. Kliknutím myši
se dokument bude přenášet do Internetu střední přenosovou rychlostí 3 kByty za
sekundu, takže přenos bude trvat asi 40 vteřin, zatímco čistému textu by
stačila necelá vteřina.
Resumé
Technologie PC ještě zdaleka není zcela dokonalá. Kartel Wintel dále hloubá nad
specifikacemi, ale občas se zdá, že jsou jejich "vylepšení" dobrá jen k tomu,
aby společnosti Intel a Microsoft měly ještě větší zisky. Uživatel to musí
nějak přežít.
8 2818 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.