Dodavatelé tolerují nelegální využívání softwaru

Počítačové programy se prodávají specifickým způsobem. Nelze je prodávat jako hrušky nebo jablka, protože koncový ...


Počítačové programy se prodávají specifickým způsobem. Nelze je prodávat jako
hrušky nebo jablka, protože koncový zákazník získává pouze právo na užívání
počítačového programu za podmínek daných autorským zákonem a upřesněných
licenční smlouvou. Ovšem případů, kdy sám autor je zároveň prodejcem svého díla
(licence), je minimálně.
Obvyklý prodej probíhá tak, že na daném území působí buď velký výhradní
distributor, nebo několik menších. Ty lze přirovnat k velkoobchodům s
počítačovými programy, které dodávají maloobchodům - přímým prodejcům.
Samozřejmě, že struktura může být rozšířena o distributory nižších úrovní.
Přímý prodej se dělí na dvě základní kategorie: první je pultový, jaký známe z
běžných obchodů, kdy si zákazník po zaplacení odnese krabici obsahující datový
nosič (např. CD-ROM), návod a licenční smlouvu. Druhou variantou, která se
běžně užívá u drahých programů, je komplexní služba zahrnující instalaci
programu u zákazníka spojenou i se servisem. V dalším období pak dochází k
opakovaným kontaktům mezi dodavatelem a zákazníkem spočívajících v nastavování
konfigurací, provádění upgradů a updatů, případně instalací dalších licencí či
klientů podle typu softwarového vybavení.
Kontakt mezi přímým prodejcem a autorem či vykonavatelem autorských práv na
našem území je většinou minimální nebo žádný. Hlavní tématem případné
komunikace je kvalita softwaru a včasnost dodávek, protože to ovlivňuje zisk
firmy. Některé subjekty s propracovanějším systémem komunikují s koncovým
článkem systému častěji, jiné méně. Systém téměř bezchybně pracuje v normálních
podmínkách společnosti respektující zákony - sice se najdou černé ovce, které
si pravidla překrucují ve svůj prospěch, ale kde by se nenašly?
Duševní vlastnictví a politika dodavatelů
Počítačové programy jsou autorským dílem, produktem intelektu, za který se
platí. V posledních letech se začíná diskutovat o tom, že s rozvojem informační
společnosti se stane duševní vlastnictví základním bohatstvím ekonomiky. Podle
mého názoru je na tom kus pravdy. Nerostné zdroje se mohou vyčerpat, ale
mozkový potenciál je obrovský - a zvláště vyspělé společnosti disponující
kvalitním systémem vzdělání z něho mohou udělat pilíře hospodářství.
Počítačové programy mají svou cenu, která je dána kompromisem mezi snahou
autora o maximální zisk a možností konkrétního tržního prostředí. Pokud je
tržní prostředí nevyvinuté jako například u nás, je nastavování ceny obtížné z
hlediska přijetí na trhu, ale nikdy nemůže být podstatně nižší než v okolních
zemích. Tato situace vytváří problém nejen uživateli, který má zájem o kvalitní
program, ale i obchodníkovi, který musí takové zboží umístit na trhu.
Není žádným tajemství, že snahou softwarových společností je stále zvyšovat své
zisky v celém spektru obchodování. Každé vyhodnocované období se musí
vyznačovat vyšším počtem prodaných licencí a vyšším ziskem než období
předchozí. Nárůst nestačí pouze symbolický, musí odpovídat regionálnímu
průměru. Pokud je např. v oblasti EMEA (Evropa, Střední východ a Afrika), která
je brána za jakousi společnou zónu, nárůst objemu prodeje o 15 %, je každé
nižší číslo na lokálním trhu špatné. A katastrofou jsou samozřejmě červená
čísla.
Ani u tvrdých amerických firem neplatí, že náhodný výpadek je okamžitým důvodem
k zásadním opatřením, ale problémy trvající několik měsíců obvykle znamenají
razantní personální opatření. Jednání řady západních firem, hlavně
záoceánských, je velmi drsné. Zvláště americké společnosti se na evropském trhu
chovají jako doma, a centrály proto nejsou ochotny akceptovat místní odlišnosti.
Manažeři vedoucí česká zastoupení světových softwarových firem jsou tak při
současném stavu našeho hospodářství pod obrovským tlakem. I proto jsou
softwaroví piráti cílem zvýšeného zájmu.
Ani firmy nemají čisté svědomí
Vedle masy neoprávněných uživatelů počítačových programů z řad jednotlivců je v
ČR i značný počet firem, které jsou na štíru s dodržováním autorských práv.
Naprosto obvyklé je, že společnost užívá násobek licencí, které si oficiálně
zakoupila. Poměr je často např. 5 legálních kopií MS Office a 50 nelegálních
nebo 3 koupené licence AutoCADu a dalších 10 nainstalovaných na firemních
počítačích. Tento malý příklad znamená škodu 750 tisíc, respektive 1,4 mil.
korun v neprospěch autora.
Užívání programů ke komerční činnosti je běžně vnímáno jako nemravné, ale
optimální řešení se stále nedaří nalézt. Policejní represe je sice účinná, ale
není to systémový krok. Důvodem je především cena, kterou by musely komerční
subjekty zaplatit za "pouhou" legalizaci neoprávněně užívaných programů. A to
se nikomu nechce.
Z popisu distribučního systému softwarových firem je zřejmé, že kontakt se
zákazníkem mají pouze přímí prodejci. Tedy ti, kteří se o ně starají, provádějí
jim servisní služby, instalují komplikované programy a provádějí upgrade a
update softwaru. To platí dvojnásob u drahých programů, které v absolutní
většině vyžadují odbornou instalaci nebo správu. Koncoví prodejci a technici
tudíž disponují přesnými informacemi o stavu dodržování autorských práv u všech
programů, které užívá jejich zákazník.
Jeden by si myslel, že když tedy zjistí neoprávněné užívání softwaru, rázně
zakročí, a v případě, že neuspějí, spojí se s autorem nebo jeho zástupcem a
společně zjednají pořádek. Bylo by hezké, kdyby to byla pravda. Policie by byla
téměř bez práce, s výjimkou zatvrzelců, kteří si nedají říci po dobrém. A
manažeři softwarových firem u nás, by nebyli stresováni červenými čísly. Ale
skutečnost je jiná.
Tolerance na nepravém místě
Podle hesla bližší košile než kabát pokřivují prodejci systém a nechovají se
tak, jak by očekával jejich partner - autor softwaru. Pro koncový článek je
totiž důležitější udržet si zákazníka, a proto zavírají oči nad zjevným
nepoměrem mezi počtem prodaných a skutečně užívaných licencí. Stydlivě klopí
zrak při pohledu na auditovaný počet klientů rozsáhlé aplikace, kdy zákazník
zaplatil za pouhý zlomek. Vede je k tomu představa, že z nepoctivého zákazníka
se stane jednou poctivec, který sáhne do pokladny a zaplatí statisíce nebo i
miliony za to, co již léta radostně užívá. Je to směšná představa. Věřím, že
mnoho prodejců by takového zákazníka nejraděj vidělo za mřížemi, ale neúprosná
logika košile a kabátu je drží pěkně při zemi.
Autorovi v takové situaci mnoho nezbývá. Na jednu stranu brojí proti
softwarovým pirátům a na druhou stranu si je vědom výše uvedeného stavu. Vazby
mezi autorem a distribuční sítí mají také svá pravidla. Takže zde máme velmi
zapeklitou situaci. Softwarový pirát by měl být spodinou společnosti a
pachatelem trestného činu, ale na druhou stranu je pro koncovou část prodejního
řetězce každodenní realitou. Vyvstává otázka s kým a proti komu jsou vlastně
prodejci softwaru? S autorem, jeho právy a kvalitními obchodními vztahy, nebo
se zákazníkem a jeho svérázným přístupem? Odpovědí je bohužel horší varianta.
Existuje řešení?
Při hledání východiska z této situace se můžeme trochu vrátit k současné
situaci naší ekonomiky. Do červených čísel se totiž nedostávají pouze vrcholné
softwarové společnosti, ale i celý prodejní systém. Pokud se neprodává, nejsou
zisky. Stejně tak, jak je tlačen do boje se softwarovými piráty autor, jsou čím
dál více tlačeni i ostatní. Autor má však mnohem jednodušší pozici - jeho
postoj se nemusí změnit.
Trnitá cesta však čeká na mnoho těch, kteří dodnes akceptovali jakýsi pakt o
neútočení s vidinou pozdějšího řešení. Situace je stále méně udržitelná. Z mé
osobní zkušenosti vyplývá, že řada těch, kteří byly ochotni dosud promíjet, již
tak dále nečiní a hledají řešení. To bude bolestivé, protože nelze jednoduše
přijít za dlouholetým zákazníkem a naservírovat mu totální změnu postoje
spočívající v tom, že musí zaplatit za všechen užívaný software, nebo...
Narovnání vztahů a vyčištění trhu od neoprávněných uživatelů dosud krytých
mlčenlivostí prodejce není možné odkládat. Postoj k duševnímu vlastnictví se
nedá napravit verbálním prohlášením, ale pouze převodem dlužné částky. Jde i o
to, že odborníci na prodej softwaru by měli jako první dodržovat práva autora a
dbát na to, aby je dodržovali i jejich zákazníci. Bez toho je autor téměř
bezmocný a vše zůstává jen na policii. A to není dobré řešení.
Autor je zaměstnancem Policejního prezidia ČR se specializací na softwarové
pirátství
9 3327 / dar









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.