Doménový plán americké vlády je pochopitelný

Především (ale nejen) o problematice internetových domén hovoříme s Jiřím Orságem, technickým ředitelem společnos...


Především (ale nejen) o problematice internetových domén hovoříme s Jiřím
Orságem, technickým ředitelem společnosti EUnet.
Můžete vyjádřit svůj názor na onen nedávno zveřejněný Green Paper?
Myslím si, že se jedná především o pragmatické řešení, které vyplývá z toho, že
současný stav je právně velmi snadno napadnutelný. Existuje navíc řada
subjektů, které se snaží prosadit své vlastní partikulární zájmy, ať už z
pohledu vytvoření nových nevyčerpaných generických domén nejvyšší úrovně, které
poskytnou prostor pro registraci obecných domén pro nové informační servery,
nebo z pohledu vytvoření širšího trhu pro poskytování registračních služeb. S
tím, jak Internet přesahuje hranice jedné země a vstupuje do oblasti
mezinárodního práva, se veškerá řešení případných sporů neúnosně protahují a v
řadě případů vstupují do oblastí nejasných i v národních legislativách.
Z tohoto důvodu jsou záměry obsažené v Green Paperu zcela pochopitelné. Na
druhé straně můžeme mít pocit, že zájmy Evropy jsou zde poněkud opomíjeny.
Řešení navrhované IAHC a formulované v gTLD MOU, přestože mnohem více odpovídá
představám internetové komunity, by zejména v USA bylo snadno právně
napadnutelné. Je tedy nutné najít nějaký kompromis. Zejména v poslední době je
přitom kolem celé záležitosti velmi mnoho emocí a diskuse jsou plné ostrých
výrazů.
Trochu mě však mrzí, že celé řešení poněkud upřednostňuje obchodní zájmy nad
technickou vizí. Čím víc bude TLD, tím více subjektů se bude živit jejich
registracemi. Na druhou stranu komercionalizace, ať už přináší jakékoliv
problémy, je příznakem úspěchu Internetu.
Výsledně, máte tedy pocit, že Američané zbytek světa jaksi obcházejí a že by
vše mělo být řešeno např. na úrovni OECD?
Problémem mezinárodních organizací je jejich pomalost a neefektivnost. Přijmout
jakékoliv řešení trvá velmi dlouho. Nedávno jsem se zúčastnil v Londýně
konference, kde např. z vystoupení Ira Magazinera, Clintonova poradce v této
věci, jsem cítil silnou snahu nenechat Internet v byrokracii těchto organizací,
různých komisí a subkomisí utopit. Musím říct, že se této snaze i obavám, které
ji motivovaly, nemůžu divit. Byly to původně peníze amerických daňových
poplatníků, z nichž byl financován NSFnet, a Internet je dnes zcela zásadním
prostředkem pro činnost řady amerických firem.
Myslíte si, že monopol InterNICu byl již neudržitelný a muselo se přikročit k
takto radikálnímu opatření?
Neudržitelnost monopolu... problém je, že Internet s sebou řadu monopolních
věcí nutně přináší z důvodů technologie. Může být jenom jeden rootový strom,
jenom konečný počet domén nejvyšší úrovně. Chápu pohled řady firem, které se
snaží v tomto spravedlivém boji získat pro sebe kus
tohoto rostoucího koláče registračních služeb. Tento zisk by ale neměl být
zaplacen neúměrným růstem nároků na systém DNS, protože při dynamice vývoje
Internetu jsou podobné šoky zbytečně riskantní.
Co se týče otázky vztahu trademark-doména?
To je další komplex problémů. Z právního hlediska je to však velmi složité.
Pokud se pohybujete na úrovni národních zákonů, ty sice mohou být také poměrně
nejisté (a Internet v nich samozřejmě nebude reflektován), nebudete však muset
řešit situaci, kdy je např. vlastnictví ochranné známky na různých místech
světa v různých rukou. Je významnější pro přidělení domény, je-li něco
registrováno v 15 afrických státech nebo jen v jediném v USA?
K tomu přistupují ještě problémy registrace v národních doménách... Myslím si,
že rozvoj Internetu byl zkrátka v jistém smyslu příliš rychlý a nyní se kupí
problémy obchodního charakteru. Řešení jakéhokoliv sporu podle mezinárodního
práva přijde samozřejmě příliš pozdě, než aby bylo možné si od něj něco
slibovat. Ale to už se trochu opakuji a zabíhám jinam...
Jak coby bývalý vrchní správce domény cz hodnotíte liberalizaci přidělování
domén na českém Internetu?
Bylo to jediné řešení. Počet požadavků rostl takovou měrou, že tomuto růstu by
šlo čelit snad pouze vytvořením nějaké příslušné státní organizace. Rozhodli
jsme se zajišťovat nadále celou záležitost technicky a právní aspekty přesunout
někam jinam i když je zřejmé, že tam, kam je přesouváte, rovněž není nikdo
připraven je řešit. Nebudeme si o našich soudech a jejich připravenosti
posuzovat kauzy spojené s Internetem dělat zbytečné iluze.
Prostě: zjednodušení registrací přineslo řadu nových problémů, ale jiné řešení
nebylo.
Co říkáte případům registrace dobře známých jmen nápojů, automobilových značek
apod. v doméně cz?
Myslím, že v těchto spekulativních registracích mohou velký kus práce udělat
publicisté. Být v tisku označen za podvodníka je zřejmě větší hrozbou než
nějaký soudní postih.
Myslíte si, že by se odsudek měl týkat i registrace domén složených z obecných
jmen?
Ne. Soudím však, že tady rozumná cesta zřejmě ani neexistuje. Vezměte si, jak
to je s už zmíněnými ochrannými známkami. V zásadě si obecné jméno jako
trademark registrovat nemůžete na druhé straně si však můžete registrovat např.
nějaké jeho specifické grafické zpracování apod. Jak má ale nějaký úřad
rozhodnout, co je a co není obecné jméno? Navíc k tomu v IT přistupuje nutnost
rozsáhlých vědomostí o terminologii vztahující se nějak k technologii. To
můžete řešit v horizontu měsíců, ne však ve světě Internetu, kdy potřebujete
mít novou doménu funkční za tři dny.
Přejděme od domén ještě k otázce spamů. Myslíte si, že je to dnes zatím problém
spíše americký a nebo se s ním potýkáme v nějaké významné podobě už i u nás?
Myslím, že v ČR je to významný problém cca 3/4 roku. Je to do značné míry
spojené s vývozem amerických problémů směrem ven, kde jsou na ně víceméně zcela
nepřipraveni. Klasickým problémem je relayování, tj. situace, když někdo přes
váš uzel přeposílá nevyžádanou reklamní poštu tisícům koncových uživatelů.
Přitom zfalšováním hlavičky, změnou odesílatele a informace o cestě, se firmy
zbavují právní odpovědnosti nebo přesouvají spor do roviny technického
prokazování, na kterou soudy nejsou připraveny. Technickým důsledkem je
zvyšování kontroly pošty posílané přes e-mailové brány poskytovatelů přístupu
do Internetu, což má však řadu negativních
dopadů. Jedním z nich je rostoucí počet špatně nakonfigurovaných poštovních
serverů, jako důsledek vyšší složitosti. Dopadem na celou infrastrukturu
Internetu je postupné rušení záložních poštovních spoolů, založených na
globálních dohodách poskytovatelů a tím i obtížně kontrolovatelných. To se
spolu se zjednodušováním mailových systémů (MTA) a poklesem kvalifikace jejich
správců projeví ve spolehlivosti systému jako takového.
To nejefektivnější, co můžete proti spamům udělat, je žaloba a vymáhání náhrady
škod. Jde však o poměrně zdlouhavý proces.
Co by se tedy mělo řešit na úrovni legislativy a co na úrovni technologie?
Soudím, a slyšel jsem to opakovaně i z úst amerických zástupců, že Internet je
v principu legislativně velmi těžko uchopitelný. Zpravidla, než k nějaké
regulaci přistoupíte, je technologie již stejně někde úplně jinde. Legislativní
zásahy tak mohou přinést spíše více škody než užitku. Řešením jsou spíše
autoregulační mechanismy a převedení na komerční bázi. Legislativní rámce by
měly být velmi hrubé, nevázané na konkrétní úroveň technologie.
Děkuji za rozhovor.
8 0409 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.