DRM: Správa digitálních práv

DEFINICE Smyslem existence systému DRM (Digital Rights Management, správa digitálních práv) je správa a ochrana digitá...


DEFINICE
Smyslem existence systému DRM (Digital Rights Management, správa digitálních
práv) je správa a ochrana digitálního intelektuálního vlastnictví vztahujícího
se mimo jiné na textové dokumenty, grafiku, video nebo audio. DRM omezuje
činnosti, které může uživatel s takovým obsahem provádět.
Ochrana digitálních informací před jejich zneužitím, krádeží nebo jejich
neoprávněným přivlastněním představuje oblast, ve které spolu svádějí
každodenní boj nejrůznější subjekty
S tím, jak jsou stále dostupnější nová ukládací zařízení (i média) a
distribuční kanály například DVD a sítě peer-to-peer přestávají platit stará
pravidla a fyzické limity. Aby bylo zřejmé, proč je správa digitálních práv
(DRM) jablkem sváru, projděme ona 3 slova, ze kterých se pojem DRM skládá,
jednotlivě. Poznamenejme přitom, že termín DRM označuje doslova "digitální
správu digitálních práv", často se překládá rovněž pouze jako digitální správa
práv (myšleno ovšem k digitálnímu obsahu).

Digitální
Když byla informace ve své podstatě zcela analogová, její publikace a
distribuce vyžadovala fyzická zařízení: vytištění na papír, "nahrání" do
vinylových drážek gramofonové desky nebo na magnetickou pásku, exponování na
fotofilm nebo na fotopapír.
Výroba takových fyzických zařízení je relativně drahá. Lidé sice byli vždy
schopni provádět analogové duplikáty (alespoň v novější části historie), ale
jejich pořizování bylo obecně komplexní, pomalé i drahé a výsledkem často byla
snížená kvalita. Tato technická a ekonomická omezení chránila vydavatele proti
neautorizované distribuci. Jestliže jste v minulosti chtěli druhou kopii
nějakého díla, bylo často nejjednodušší a současně nejlevnější si ji prostě
koupit.
Digitální technologie všechno změnily. Dnes je většina informací, počínaje
články v novinách a konče hollywoodskými filmy, dostupná v digitální podobě. A
pořizovat kopie digitálních dat je velmi jednoduché, levné a rychlé. Takové
kopírování nestojí zdánlivě nic a nemění originál, ani jej nečiní dále
nepoužitelným nebo nedostupným.
Digitální krádeže se poprvé ve větší míře objevily v 70. letech minulého
století v oblasti softwaru. Tehdy např. společnost Micro-Soft (jak se tehdy
jmenoval dnešní Microsoft) zjistila, že si lidé vyrábějí kopie papírových pásek
jejího Basicu, a to bez toho, aby jí za něj platili. Softwarové pirátství je
problémem stále a Microsoft je jedním z aktivních hráčů na trhu, který proti
němu bojuje.
Internet pak v případě digitálních informací eliminuje nutnost prodávat a
přenášet fyzické objekty, jako např. knihy nebo časopisy, diskety,
magnetofonové kazety nebo CD. S vysokorychlostní sítí a široce dostupným
širokopásmovým přístupem je možno posílat digitální obsah kamkoli na světě
takřka okamžitě a zdánlivě bez vynaložení jakýchkoli nákladů.

Práva
Copyright, patentová ochrana nebo zákony o ochraně obchodního tajemství dávají
určitá privilegia držitelům intelektuálních práv umožňují jim je sdílet,
prodávat nebo si naopak ponechat informace po nějakou dobu jen pro sebe.
Tradice a legislativa definují, co mohou uživatelé dělat s informacemi, které
si koupí. Jestliže si například koupím knihu nebo hudební nahrávku, mohu ji
číst nebo poslouchat, půjčit ji příteli, udělat si její kopii nebo používat
originál v jiném stroji (např. v autopřehrávači). Mohu koupit použitou knihu
nebo CD za nižší cenu. A knihovny mohou půjčovat knihy tisícům lidí.
Jsou ale také práva, která nemám. Nemohu například knihu nebo nahrávku pozměnit
a prodávat ji jako svou vlastní. A nemohu ani vyrábět a prodávat nezměněné
kopie. Nesmím rovněž vkládat části těchto děl do něčeho, co vyrábím tedy
alespoň bez povolení majitele práv. A nemohu ani vybírat od lidí peníze za to,
že jim přehraji své DVD.
Digitální obsah vytváří práva, která pro analogové produkty neexistují. Mohu si
například koupit letecký snímek určité lokality, případně satelitní snímek v
digitální podobě. Satelitní obraz je omezen velikostí nejmenšího detailu, který
je schopen zobrazit, ale je zabalen spolu s dalším obrázkem, který je možno
pozorovat s vyšším rozlišením, pokud jsem ochoten si trochu připlatit.

Správa
V současnosti jsme schopni vynucovat pravidla daleko přísněji a přesněji, než
to bylo možné kdykoli dříve. Jestliže si například koupím digitální knihu
(e-book), mohu se setkat s těmito omezeními: Mohu ji číst pouze na jednom
počítači; nemohu si vytvořit záložní kopie; nesmím ji půjčit příteli; mohu
knihu přečíst jen s omezeným počtem opakování nebo v daném časovém intervalu,
než expiruje; a nemohu si ji vytisknout.
V době Napsteru a klesajících prodejů hudebních CD několik vydavatelů spustilo
komerční on-line distribuční služby. Za měsíční poplatek můžete stahovat a
poslouchat určité množství skladeb z jejich katalogů. Ale je tu často háček:
Opomeňte jednu měsíční platbu, a nebudete moci poslouchat ani jednu skladbu,
kterou jste dříve zaplatili a stáhli. Nebo možná budete moci poslouchat nějakou
skladbu po určitou časovou periodu. Nemůžete si ale třeba vypálit skladbu na CD
nebo si ji zkopírovat do svého přenosného přehrávače MP3. Žádná z těchto
restrikcí vás nečeká v případě, že si pořídíte fyzické CD (pomineme-li různé
ochrany, kterými se výrobci snaží i fyzická CD chránit).
Microsoft zahrnul podporu technologie DRM do svého nového Windows Serveru 2003,
Office 2003 Productivity Suite a do add-onu pro Internet Explorer. To
uživatelům umožní stanovit, kdo smí otevřít jejich dokument ve Wordu, e-mail z
Outlooku a zda jej může příjemce tisknout, kopírovat nebo forwardovat.

Technologie DRM
Správa digitálních práv (DRM) bývá implementována za použití několika různých
metod:
Digitální vodoznak: Jde o formu steganografie, při níž jsou informace o
autorských právech a případně i některé další ukryty do dokumentu, obrázku nebo
zvukového souboru bez toho, aby o nich uživatel věděl. Kopie dokumentu (a to
dokonce i analogové) však tyto informace uchovají. Uvedená technika nemůže
zabránit pirátství nebo omezovat použití dokumentu, může však prokázat
autorství a lze podle ní vystopovat kopie k původnímu vlastníkovi.
Fyzická ochrana proti kopírování: Tento typ ochrany zahrnuje úpravu
standardních vlastností média nebo vyžaduje speciální kus hardwaru připojený k
počítači uživatele. Využívání tohoto typu ochrany se datuje od raných dob IBM
PC, kdy se např. používaly speciálně naformátované diskety, které se musely
nacházet v disketové mechanice vždy, když měl být spuštěn určitý program.
Později se objevily hardwarové klíče (dongly) připojené k sériovému nebo k
paralelnímu portu, poté na scénu přišla zařízení připojovaná k USB nebo chytré
karty. Tento přístup funguje u drahého softwaru, jakým je např. AutoCAD, ale
opakovaně selhává na běžném uživatelském trhu. Další přístupy zahrnují
nestandardní formátování navržené tak, aby oklamalo standardní hardware.
Fyzická ochrana proti kopírování občas přináší problémy s kompatibilitou.
Šifrování založené na certifikátech: Metoda zahrnuje šifrování obsahu, přičemž
se separátně distribuuje klíč nebo certifikát, který může být případně
validován třetí stranou. Filmy na DVD jsou šifrovány podle toho, na kterém
místě světa jsou prodávány; jestliže si koupíte DVD v Evropě, nebudete je moci
přehrát na standardním DVD přehrávači z USA. Tato ochrana je ale technicky
poměrně slabá, protože DVD přehrávače mají dešifrovací klíč pro svůj region
zabudovaný ve firmwaru.
Aktivace produktu: Jde o přístup, se kterým přišla jako první společnost
Microsoft, a to s Microsoft Readerem, potom s Windows XP a Office XP. Produkt
přichází s identifikačním kódem, který musí být zaregistrován u výrobce
předtím, než může správně fungovat. Aktivační proces také používá informace o
komponentách individuálního počítače a o jeho konfiguraci.

XRML, jazyk pro DRM
Jazyk XRML (eXtensible Rights Markup Language) je navržen pro implementaci
podpory digitálních intelektuálních práv do oblasti e-commerce. Vývojářům
umožňuje následující:
Popsat práva, cenu a podmínky svázané s daným obsahem. XRML specifikuje práva
uživatele jasnou, snadno srozumitelnou formou při použití standardizované
terminologie. Popsaná práva zahrnují kopírování, zapečetění, dočasné použití
nebo částečné použití v odvozeném díle.
Využít s výhodou dalších standardů ke specifikaci digitálních podpisů,
digitálních identifikátorů, obsahových metadat apod. napříč mnoha systémy a
aplikacemi. Digitálně lze podepsat všechna XRML návěští.
Strojovou čitelnost práva jsou spojena s digitálním produktem a popsána v
jazyce orientovaném na srozumitelnost z hlediska strojů. Transakce definují, co
určité úložiště dat může dělat, když uživatel prokáže nějaká práva.
Jazyk XRML byl původně vyvinut v laboratořích Xeroxu, a to na základech
staršího projektu nazývaného DRML (Digital Property Rights Language). V průběhu
vývoje byl přesunut do nové společnosti ContentGuard zaměřené na DRM. I když
nejde zatím o zcela dokončený standard, byl již XRML vzat za základ pro jazyk
REL (Rights Expression Language) MPEG a Open eBook Rights. XRML je vyvíjen pod
křídly OASIS (Organization for the Advancement of Structured Information and
Standards).









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.