Duel vybavených kompaktů

Canon PowerShot S80 Rozlišení 8 megapixelů Objektiv: ekvivalent 28-100 mm, f2,8-5,3 Řada S je mezi kompaktními Canony mi...


Canon PowerShot S80
Rozlišení 8 megapixelů
Objektiv: ekvivalent 28-100 mm, f2,8-5,3
Řada S je mezi kompaktními Canony mimořádně oblíbená již spoustu let. Není
divu, jedná se o fotoaparáty s bohatou funkční výbavou a kvalitní optikou,
které jsou přitom malé a lehké a navíc disponují kvalitní pevnou konstrukcí,
takže se hodí i do náročnějšího terénu. S80 je již třetím modelem této řady,
jehož ohnisko začíná na 28 mm, což je velkou výhodou například při
fotografování krajiny.
Fotoaparát je, jak bývá u této řady zvykem, příjemně kompaktní a lze ho běžně
nosit v kapse, kovové tělo přitom zaručuje poměrně značnou odolnost proti
poškrábání nebo mírnějším otřesům. Objektiv je ve vypnutém stavu chráněn krytem
sloužícím zároveň jako hlavní vypínač. Přístroj poměrně dobře padne do ruky,
jen uživatelům s mohutnějšími prsty může připadat až příliš titěrný.
Funkcí je k dispozici tradičně spousta, zkušenější uživatelé mohou využít
například plnou škálu expozičních režimů (automatika, priorita času, priorita
clony, manuál), ruční ostření nebo pomalou synchronizaci blesku. Začátečníkům
je k dispozici celá řada motivových programů. Samozřejmostí jsou různé způsoby
ostření, měření expozice či vyvážení bílé. Oproti předchozím verzím chybí jen
jedna podstatná funkce, jejíž absence ale může opravdové fotografické nadšence
hodně mrzet S80 nepodporuje formát RAW, tedy syrová obrazová data určená k
pozdějšímu zpracování v počítači. Ovládání se v základních rysech od jiných
kompaktních Canonů neliší k nastavení základních fotografických parametrů
slouží kromě několika samostatných tlačítek se speciálními funkcemi zkrácené
menu, do nějž se dostaneme stiskem tlačítka Func. Samostatná tlačítka jsou
určena například pro nastavení citlivosti nebo pro korekci expozice, což je
velmi šikovné jen škoda, že se na těle nenašlo ještě místo pro tlačítko
umožňující přímý přístup k vyvážení bílé. Ve srovnání s předchozími modely
nabízí S80 jeden velmi významný ovládací prvek navíc totiž otočné ovládací
kolečko, které důvěrně znají majitelé zrcadlovek značky Canon a jímž lze
nastavit třeba čas a clonu v kreativních režimech. Pravda, kolečko je na dotek
trochu měkké a člověk musí dávat pozor, aby s ním nechtěně nepohnul, přesto
zaslouží pochvalu. Náběh fotoaparátu je relativně rychlý, totéž platí o
ostření, už méně bohužel o zoomování, které je pomalejší, než bychom si přáli.
Zkušenější fotografové ocení zobrazení všech důležitých údajů (expoziční
hodnoty, citlivost, vyvážení bílé, živý histogram apod.) na displeji. Při
fotografování v horším světle se uplatní spolehlivé asistenční přisvícení, díky
němuž není zapotřebí fotoaparát ani v naprosté tmě balit.
Největší pochvalu ale zaslouží kvalita fotografií. U předchozích verzí výrobcům
nějakou dobu trvalo, než "doladili" práci širokoúhlého "skla", nový model ale v
tomto směru dopadl velmi dobře. Kresba je ostrá i v rozích snímků, což při
tomto ohnisku nebývá pravidlem ani u levných objektivů pro zrcadlovky. I
soudkovité zkreslení typické pro širokoúhlé objektivy je mnohem menší, než
bychom čekali. Kombinace kvalitního objektivu a výborného obrazového procesoru
DIGIC II se postarala o velmi dobré zobrazení detailů a realistické, nicméně
živé barvy. Ani další metla širokoúhlých skel, chromatická aberace, se na
snímcích až na výjimky nevyskytuje. Při ISO 50 a 100 jsou fotografie čisté a
netrpí nijak výrazným šumem. Při ISO 200 množství šumu roste, ISO 400 už je
použitelné jen v nouzi, to je ale běžným znakem drtivé většiny kompaktů. Ale
abychom jenom nechválili, máme k S80 i jednu vážnou výtku. Týká se jazykové
lokalizace a nemohou za ni ani tak výrobci, jako spíš česká pobočka Canonu.
Přístroj je vybaven kompletní českou lokalizací, což je chvályhodné, firma ale
mohla překlad svěřit někomu, kdo se aspoň trochu vyzná ve fotografických
termínech. Že se výraz drive překládá jako snímání, ne řízení, a že fine
quality znamená vysokou a nikoli jemnou kvalitu, ví i průměrný fotoamatér.
Opravdovou perlou je ovšem převod motivového programu Portrait (portrét) jako
"Na výšku" slovo portrait se, pravda, udává jako označení orientace papíru na
výšku například v ovladačích tiskáren, v tomto případě byl ale překladatel
úplně vedle.

Panasonic DMC-LXEG-S
Rozlišení: 8,4 megapixelů
Objektiv: ekvivalent 28-112 mm, f2,8-4,9
Rovněž Panasonic uvedl na náš trh nový model s širokoúhlým objektivem. A nejen
objektivem jako jeden z mála je LX1 vybaven snímačem s poměrem stran 16 : 9,
což ocení majitelé širokoúhlých monitorů, případně televizorů. Pokud někdo dává
přednost tradičnějšímu poměru stran 4 : 3, lze fotoaparát do tohoto zobrazení
přepnout, jde však jen o pouhý ořez rozlišení klesne z 8 na 6 megapixelů a
široké ohnisko odpovídající 28 mm se změní na ekvivalent 34 mm.
Fotoaparát je jako řada jiných modelů značky Panasonic vybaven objektivem
slavné značky Leica, což je jednoznačně dobrá zpráva. Příjemným překvapením je
optický stabilizátor na ultrazoomech s velkou ohniskovou vzdáleností jde o
běžnou součást výbavy, u širokoúhlých fotoaparátů ale nikoli. Designéři si při
navrhování nového fotoaparátu poměrně zajímavě pohráli s retro prvky, a tak by
měl LX1 pamětníkům zjevně připomínat legendární staré Leiky. Tomu odpovídá
například přepínač automatického a ručního ostření, umístěný netradičně na
objektivu. Na miniaturní stylový model nabízí LX1 až neuvěřitelné množství
funkcí k dispozici je například podpora formátů RAW a TIFF, kontinuální
ostření, aretace expozice, světelná váha apod. Začátečníci zase ocení 14
motivových programů s praktickými vysvětlivkami, díky nimž snadno pochopí, jak
jednotlivé programy pracují. Jen je škoda, že se na maličké tělo nevešly
prakticky žádné ovládací prvky, pro veškerá nastavení je tak nutné otevírat
menu. Jak se dnes u "minikompaktů" stává zvykem, chybí i hledáček, k tvorbě
kompozice je tedy nutné používat výhradně LCD displej s úhlopříčkou 6,4 cm.
Fotoaparát výborně padne do ruky a je příjemně rychlý, při fotografování v
horším světle jsme ocenili nenápadné, ale funkční asistenční přisvícení.
Objektiv Leica odvedl vynikající práci podobně jako u Canonu S80 byla kresba na
širokém ohnisku i v rozích až překvapivě dobrá, pochvalu zaslouží spolehlivé
měření expozice i barevné podání. Zároveň mají ale snímky bohužel jeden zásadní
problém šum. Již při citlivosti ISO 80 je dost výrazný, při ISO 200 pak
odpovídá zhruba dvojnásobné hodnotě u jiných fotoaparátů a ISO 400 je prakticky
nepoužitelné. LX1 tak ztrácí cenné body vinou megapixelové horečky pokud by
výrobci použili snímač stejné velikosti jen s 5 nebo 6 megapixely, nebyly by na
sebe jednotlivé pixely tak natěsnané a k šumu by nedocházelo v takové míře. Je
to veliká škoda, takhle skvělá optika by si lépe vybraný snímač rozhodně
zasloužila.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.