Dvojitý Vosák kybernetickým pankáčem

Ležím si po ránu v posteli, hlava mi třeští jako ráno po každym večeru a já přemejšlim, když v tom se ozve ZVONEK...


Ležím si po ránu v posteli, hlava mi třeští jako ráno po každym večeru a já
přemejšlim, když v tom se ozve ZVONEK.
Řikám si, nechám to bejt, ať se ten člověk třeba uZVONÍ, ale ZVONEK drnčí čím
dál více, vyje jako siréna a řeknu vám, nejni po ránu nic horšího, než po
proPITÉ noci slyšet výt sirénu. Vstanu tedy a po datové sběrnici pomalu kráčím
ke DVEŘÍm a mám co dělat, protože to PIVO včera skutečně za moc nestálo.
Jenže kolikrát mám SKARTovi říkat, podívej se, jednou žiješ ve virtuální
realitě, tak si to konečně uvědom a přestaň to PIVO programovat v tom pitomym
BASICU. ČERT ví, jak ho s tím krámem vůbec mohli na SÍŤ pustit!
Tak se teda po tý sběrnici přesunu ke DVEŘÍm, votevřu je a kdo myslíte, že za
nima stojí? Já bych za vás klidně vsadil poslední BYTE, že to víte a tušíte, že
za nimi stál VOSÁK.
Jenže nemáte tak docela pravdu, stálo tam jen půl VOSÁKa, totiž ta část od pasu
nahoru, včetně HÁRA na hlavě, kteroužto ředkvičkově-mrkvovou barvou je jeho
účes mezi námi kyberpunkáči proslulý, nohy s příslušenstvím se válely o pár
cyklů vzadu a měli jasnou HAVAJ. Inu, vod tý doby, co BROUSIL SÍŤ
zliberalizoval, na ni může každý a vobčas je v ní pěknej BINEC.
"SÍTi zdar!" pozdravím VOSÁKa TÓNem, jakým se ve virtuální realitě sluší a
patří, "co tě k nám přivádí?"
"JAHODO, mám problém," řekl VOSÁK TÓNem, z kterýho mi šel po zádech MRÁZ, a
řeknu vám, že je lepší vidět nahýho MICHAELA JACKSONA zpívat, než slyšet VOSÁKa
mluvit takovýmhle TÓNem.
"A jaký problém VOSÁKu, svěř se mi," pokusil jsem se ho uklidnit TÓNem, z
kterýho smrděly fialky, bzučely včelky a ve větvích jahodníku skučeli slavíci.
"Nepokoušej se mě uklidnit takovým TÓNem!" varoval mne Vosák, "jako bys JAHODO
nevěděl, že PŘÍRODU nenávidim! Eště jednou takovej TÓN a hodim ti tu takovou
ŠAVLI, že se z toho ta tvá datová sběrnice už nevzpamatuje!"
"Oukej, oukej," pokýval jsem prstem, "tak ho vyklop ten tvůj problém tu tvou
záhadu!"
"Potkal jsem sám sebe JAHODO!" vyhrkl VOSÁK a ve mně by se KRVE nedořezal.
BROUSIL byl ochoten v SÍTi tolerovat ledacos, rozhodně však ne dva VOSÁKy. Až
se to dozví, vypukne pěknej MAZEC...
Na pár herzů zavládlo takový ticho, že byl slyšet šepot integrovanejch obvodů
pod podlahou.
"Kde to bylo?" zeptal jsem se TÓNem, z kterýho smrděla Maigretova dýmka,
šelestil Poirotův knír a skřípaly Holmesovy housle.
"Na křižovatce 11:28."
"Židovský okruh?"
"Jo, přesně tam," potvrdil VOSÁK.
"Jak se to stalo?" promluvil ze mne agent Cooper.
"Dostal jsem hlad a šel si koupit něco k jídlu."
"K jídlu? V sobotu? Byl jsi přece v židovský čtvrti!"
"Sakra měli SABAT! To mě nenapadlo!"
"V tom to bude VOSÁKu, v tom to bude!" řekl jsem vítězoslavně a rychlostí,
jakou sem od svýho zmučenýho těla neočekával, jsem se přemístil ke svýmu
počítači.
Ten starej krám mám totiž rád, prožil sem na něm kus svýho punkáčskýho
kybernetickýho dětství a když k němu připojim SUPER TURBO KARTU a černá místa
vybarvim PASTELKAma, dokáže věci, vo kterejch se BROUSILovejm písíčkám ani
nezdá.
Sednu si teda k tomu svýmu zázraku a jedu. Ženský vo mně vobčas říkaj, že když
prej si sednu k mašině, měním se rázem v Roberta Redforda a Paula Newmana z
BUTCH CASSIDY AND SUNDANCE KID. Pokud de vo mě, mám rád spíš klasiku a připadám
si jak Sean Connery v prvních gamesách vo BONDOVI.
"Tady se to stalo?" ukážu na obrazovku prstem Phila Marlowa.
"Ukaž?" podívá se Vosák a chvíli zírá na bednu, "jo," potvrdí, "tady se to
stalo."
Kliknu myší a mrknu se na to z horní perspektivy. Přemejšlim nahlas a současně
tim VOSÁKa zasvěcuju do problému.
"Takže tady, hned jak vede modrej drát. Ten se tu stejká s červenym. Co je
červenej drát? Obslužný programy a aplikace. Jasně, myslel sem si to.
"KRUCINÁLHERGOT JAHODO!" vybuchne VOSÁK jako CAPTAIN ACHAB v THE MOBBY DICK,
"nemoh by si při svejch myšlenkovejch pochodech držet hubu?! Víš, mě ani zbla
nezajímá, co si myslíš, co cejtíš, co děláš a jakejma slovama se chceš přede
mnou blejsknout!
Já ti řek, že mám problém a chci znát jeho řešení. Řečičky vokolo si strč
někam! Nemám pravdu?" zeptá se nohou a ty souhlasně zadupaj.
Kývnu hlavou, jako, že jo, že rozumim, a dál dělám potichu. Přejíždim svým
ostřížím zrakem místo eště jednou a pak to zblejsknu malá černá skvrnka vedle
červenýho drátu! Je to malej černej drátek. Teď ho vidim úplně jasně. Jako pěst
na voko. Zatímco vostatní dráty vedou rovně a lámou se v pravejch úhlech,
tenhle se stáčí dokola ve velký nepřehlédnutelný vosmičce.
Takže jasně abnormální. A připočteme-li k tomu fakt, že byla sobota a VOSÁK si
chtěl v židovskym okruhu koupit něco k jídlu, a znásobíme to obsahem příkazu
GOTO, máme tu klasický případ Moebiova kruhu.
Jedině tak se mohlo stát, že se VOSÁK zdvojil a zatímco sedí u mně, toulá se
někde po SÍTi. Kde se ale toulá?
Jedu očima po růžovym drátě SKARTOVA HOSPODA, VESNICKÁ KAŠNA, MACHÁNĚHO
KOVÁRNA, MALINŮV MOBILNÍ SEPTIK, BOUČKOVA MEDVĚDÁRNA, KLOTRLEHO KANAPE, můj
bejvák a proboha!!!
"Kristepane!" zaskučim a mám co dělat, abych vyhnul VOSÁKově vyčítávýmu pohledu
a jeho nohy mne nezadusaly do země.
"Vždyť ten drát vede až..."
"POZOR, POZOR, SÍŤové hlášení," přeruší mně BROUSILův hlas, "v SÍTi byli
objeveni dva VOSÁKové. Vyzvýváme pravého VOSÁKa, ať se přihlásí na RADNICEi!"
"Dělej VOSÁKu!" křiknu na něj, vobleču si župan a vklouznu do pantoflí, "víš,
kam vede ten drátek? Ten růžovej drátek?"
"POZOR, POZOR, SÍŤové hlášení," zachraptí BROUSIL znovu, "rušim předchozí
hlášení. Pravý VOSÁK se už přihlásil, levý VOSÁK bude zlikvidován. Děkuji za
pozornost. Opakuji levý VOSÁK bude zlikvidován, děkuji za pozornost."
"Končí na BROUSILOVÉ RADNICI," otočim se na VOSÁKa. Jenže ten tam už nebyl.
8 2918 / dar









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.