Elita mezi kompakty

Závody výrobců fotoaparátů o co nejvyšší rozlišení ne a ne skončit. Ještě před půl rokem se v kategorii do 15 0...


Závody výrobců fotoaparátů o co nejvyšší rozlišení ne a ne skončit. Ještě před
půl rokem se v kategorii do 15 000 Kč objevovaly zpravidla nanejvýš
pětimegapixelové přístroje, nyní trh zaplavily modely s dalšími dvěma
megapixely navíc. K přímému srovnání jsme vybrali šest kompaktních modelů od
pěti různých výrobců, přičemž výsledky byly velmi zajímavé.

Testované modely se pochopitelně v mnoha ohledech liší, leccos však mají
společného. Vedle rozlišení je společným znakem především kompaktní provedení.
Až na jednu výjimku, kterou je Olympus Camedia C-7070 Wide Zoom, se jedná o
klasické kapesní přístroje pro každodenní použití. Ve dvou případech (Casio
Exilim EX-Z750, Sony Cyber-shot DSC-W7) kladli výrobci zjevný důraz i na
stylový zevnějšek, obecně se ale ve všech případech jedná spíše o seriózněji
zaměřené fotoaparáty, jejichž majitelům jde více o snímky než o design
přístroje.
Také v optických vlastnostech fotoaparátů lze nalézt mnohé shodné znaky. Ani
jeden z testovaných přístrojů není vybaven tzv. ultrazoomem, tedy objektivem s
velkým rozsahem ohniskové vzdálenosti. Většinou nabízejí trojnásobné
přiblížení, nejlépe je na tom Olympus Camedia C-70 Zoom s pětinásobným zoomem.
Vzhledem k malému rozsahu ohniskových vzdáleností jsou testované fotoaparáty
vesměs vybaveny optickými hledáčky, nikoli elektronickými jako ultrazoomy. U
většiny modelů jsou nicméně hledáčky spíše sekundárním nástrojem k vytváření
kompozice jsou příliš malé a zkreslují obraz; výrobci zjevně počítají s tím, že
většina uživatelů používá k fotografování LCD displej. Čestnou výjimkou jsou v
tomto směru oba Olympusy.
Co se funkční výbavy týče, dokáže většina fotoaparátů uspokojit i nároky
pokročilejších uživatelů v nabídce zpravidla nechybí plná škála expozičních
režimů (automatika, priorita času a clony i manuální nastavení), různé způsoby
vyvážení bílé včetně ručního měření, pomalá synchronizace blesku, bracketing
apod. Výjimkou je hlavně Nikon 7900, který je určený především začátečníkům.
Tomu odpovídá i větší důraz na automatické motivové programy, volené podle
aktuální fotografické situace. Snad nejpodstatnějším společným jmenovatelem
testovaných fotoaparátů je relativně vysoká kvalita snímků. Ve srovnání s
levnými modely pro nenáročné (prodávané za cenu okolo 6-7 tisíc Kč včetně DPH)
se jedná opravdu o výrazný rozdíl, za kterým stojí především očividně kvalitní
optika i obrazové procesory. Ani jeden z fotoaparátů tedy není vysloveně
špatnou volbou, pro správný výběr je ale třeba vědět, co od něj člověk chce a
jak fotoaparát tyto požadavky splňuje. Snad v našem testu najdete na tyto
otázky dostatečnou odpověď.

Canon PowerShot S70
Sedmimegapixelový zástupce velmi oblíbené řady PowerShot S nabízí oproti
většině konkurenčních modelů v této kategorii jednu velkou přednost, totiž
široké ohnisko odpovídající 28 mm u klasického fotoaparátu. Podobně jako jeho
předchůdci se vyznačuje kombinací kompaktního a relativně odolného provedení s
velmi slušnou funkční výbavou. Kompletní škála expozičních režimů je dnes v
této kategorii standardem, majitelé S70 mají ale k dispozici i některé funkce
typické spíše pro vyšší třídu a zrcadlovky. Sem patří například možnost
fotografování do profesionálního formátu RAW nebo časosběrné snímání, tedy
režim, kdy nastavíte určitý interval od 1 do 60 minut a přístroj v určených
časech automaticky fotografuje. Mezi šikovnými funkcemi najdete dále ruční
ostření, bracketing, možnost použití bezdrátové dálkové spouště nebo pomalou
synchronizaci blesku s první i druhou lamelou. Při ostření za šera lze jako u
většiny přístrojů v této kategorii využít asistenční přisvícení. Z pokročilých
funkcí naopak citelně chybí živý histogram rozložení jasů a stínů lze zobrazit
jen při prohlížení snímků, nikoli při samotném fotografování. Fotoaparát působí
příjemně kompaktně a pevně. Zapíná se tradičně odsunutím krytu objektivu, jeho
náběh však trvá poměrně dlouho a žádnou velkou rychlostí se nevyznačuje ani
pohyb zoomu. Optika obecně nepatří zrovna k přednostem S70 světelnost při
nejdelším ohnisku činí f5,3, což je vůbec nejslabší hodnota ze všech
testovaných fotoaparátů. Ovládání přístroje je vcelku pohodlné, místy by ale
mohlo být logičtější není například jasné, proč se některé funkce blesku
ovládají samostatným tlačítkem a pro jiné je třeba vstoupit do menu. U
pořízených fotografií je nutno pochválit především vynikající práci s barvami
automatické vyvážení bílé funguje spolehlivě uvnitř i venku, při fotografování
v interiéru navíc přijde vhod silný blesk (místy je jeho intenzitu lepší
dokonce mírně potlačit). Při ohniskové vzdálenosti 28 mm se na snímcích
projevuje vcelku výrazné zkreslení perspektivy, někdy i tmavnutí rohů čili
vinětace. Snímky jsou ostré po celé ploše, bohužel ale často trpí chromatickou
aberací zejména při okrajích. Při použití ISO 50 jsou fotografie čisté a kresba
detailů je výborná, při vyšší citlivosti ale roste šum u ISO 400 je ho dokonce
příliš i pro prohlížení snímků na monitoru PC.

Casio Exilim EX-Z750
Exilim EX-Z750, nejmenší a nejlehčí fotoaparát v testu, splňuje všechny
požadavky na miniaturní stylový model. Kombinace stříbrného plastu a kovu
vypadá velmi elegantně, přístroj se vejde i do malé kapsy nebo ho můžete nosit
na šňůrce na krku. Na první pohled je EX-Z750 určen především méně náročným
uživatelům, mnohé funkce ale využijí i zkušenější fotografové. Málokterý
ultrakompaktní přístroj například nabízí plnou škálu expozičních režimů, zde ji
ale najdete. Méně zdatní uživatelé pak ocení celých třicet motivových programů,
určených pro nejrůznější fotografické situace. Každý program dokonce doprovází
na displeji zobrazená krátká vysvětlivka společně s názornou ukázkou
příslušného obrazového efektu. Součástí základního balení je dobíjecí a
synchronizační kolébka, obyčejný USB konektor ovšem na přístroji nenajdete, což
není úplně ideální ani na cestách se totiž bez kolébky nebo alespoň čtečky SD
karet neobejdete. Tělo Exilimu nenabízí mnoho ovládacích prvků, systém ovládání
je ale poměrně důmyslný, a většina funkcí je tak celkem snadno přístupná;
ačkoli třeba samostatné tlačítko pro citlivost či vyvážení bílé by určitě
přišlo vhod. Šikovná je ale možnost naprogramovat levé a pravé tlačítko směrové
kolébky dle vlastní chuti. Zadní straně fotoaparátu dominuje velký, jasný a
ostrý displej, naopak miniaturní optický hledáček působí spíše symbolicky.
Exilim nás překvapil bleskurychlým náběhem i pohybem zoomu. Zkušenější
uživatelé dále uvítají spousty nabízených informací, které se při fotografování
zobrazují na displeji kromě expozičních hodnot jde například o minimální
zaostřovací vzdálenost. Velkou předností je nabízené libovolné nestavení
ostřícího bodu, což oceníte například při fotografování v makrorežimu ze
stativu.
Nejpříjemnějším překvapením je ale kvalita snímků. Díky asistenčnímu přisvícení
ostří fotoaparát i do úplné tmy, fotografie jsou ostré po celé ploše; rovněž
automatické vyvážení bílé pracuje spolehlivě. Chromatickou aberaci jsme na
snímcích neobjevili ani po detailním zkoumání, u snímků vyfotografovaných s
citlivostí ISO 400 nás při jejich zobrazení na monitoru šum nijak výrazně
nerušil. Snad jen blesk by mohl být u tohoto fotoaparátu silnější, celkově jde
ale o velmi zajímavý přístroj lze si ho představit i jako záložní kompakt ve
výbavě zkušených uživatelů zrcadlovek.

Nikon Coolpix 7900
Coolpix 7900 se podobně jako mnohé jiné kompaktní fotoaparáty od Nikonu snaží
zaujmout především začátečníky a méně zkušené fotografy. A tomu odpovídá
omezená funkční výbava s důrazem na motivové programy a také cena testovaného
modelu levnější přístroj v našem výběru nenajdete.
Navenek vypadá Coolpix7900 trochu obyčejně žádný stylový krasavec jako v
případě modelů od Casia či Sony to není, spíše se jedná o klasičtější kompaktní
"krabičku". Ovládacích prvků je na těle poskrovnu, ale ani by neměly valný
smysl přístroj postrádá jakékoli složitější funkce. Jako jediný z fotoaparátů v
našem testu například neumožňuje nastavit jiný než základní automatický
expoziční režim. Zato motivových programů najdete v nabídce spoustu, podobně
jako u Casia se navíc při jejich aktivaci zobrazí stručná vysvětlivka. U
některých programů (portrét, krajina apod.) lze navíc na displeji zobrazit
různé vodicí linky či obrazce usnadňující tvorbu kompozice.
Až na pár překvapivých možností skrytých v menu (redukce šumu, kontinuální
ostření na objekty v pohybu či libovolný výběr ostřícího bodu) toho Nikon
náročnějším fotografům mnoho nenabízí. Více než absence funkcí ale zamrzí
například fakt, že při fotografování nevidíte na displeji expoziční hodnoty, a
nemáte tedy šanci zjistit, zda v daném nastavení expozici "z ruky" udržíte nebo
ne. Na neostré snímky upozorňuje fotoaparát aspoň dodatečně po jejich pořízení.
Při fotografování jsme ale narazili na jeden problém, který nelze přejít pouhým
konstatováním. Coolpix měl velké problémy s automatickým zaostřením ve
složitějších světelných podmínkách například v místnosti, do níž okny pronikalo
ostré sluneční světlo. Zaostření se povedlo jen zhruba ve čtvrtině pokusů, což
je opravdu nedostatečné.
Naopak fotografiím, když už se povedou, toho mnoho vytknout nelze. Barvy jsou
podobně jako u Canonu S70 věrné a živé, snímky neztrácejí ostrost ani v rozích
a kresba detailů odpovídá vysokému rozlišení. Chromatická aberace se na
fotografiích objevuje jen v extrémních případech u krajů. Při citlivosti ISO 50
je na snímcích o něco více šumu než třeba u zmíněného Canonu S70, ovšem po
zvýšení citlivosti na ISO 400 vypadají fotografie stále velmi dobře a v tomto
směru si Nikon vede ze všech testovaných fotoaparátů nejlépe.

Olympus Camedia C-70 Zoom
Oč méně stylovosti, o to více funkcí. Olympus Camedia C-70 Zoom rozhodně není
model pro milovníky miniaturních "šperků" (pro zájemce o titěrné přístroje
firma nabízí modely [mju:] a [mju:] mini), naopak zaujme všechny, kteří
vyžadují fotografické parametry odpovídající vyšší třídě a přitom se nechtějí
nosit s velkým a těžkým přístrojem. Camedia C-70 Zoom nabízí kompletní škálu
expozičních režimů, různé způsoby ostření i měření expozice, supermakro
umožňující ostření už od 2 cm, histogram, možnost ručního doladění barevné
teploty v aktuálním vyvážení bílé (vynikající!), redukce šumu nebo časosběrné
snímání. K "serióznímu" dojmu přispívá i vyklápěcí blesk, který je v případě
použití nutno aktivovat ručně na jednu stranu na to nezkušený uživatel může
zapomenout, a zkazit tím cenný záběr, zároveň ale nedochází k tak častému
výskytu červených očí (blesk je umístěn dále od objektivu). Také optický
hledáček je lepší než u většiny ostatních fotoaparátů v testu. Velkému množství
funkcí bohužel ani trochu neodpovídá počet a řešení ovládacích prvků.
Náročnější fotografové jsou zvyklí nastavovat potřebné parametry pomocí
samostatných tlačítek či voličů, na těle C-70 Zoom ovšem až na výjimky (aretace
expozice, samospoušť, blesk) nic podobného nenajdete a pro každou funkci musíte
otevírat menu. Škoda, naštěstí existuje aspoň částečné řešení čtyři uživatelská
nastavení, do nichž lze uložit libovolnou konfiguraci fotoaparátu. Mezi těmito
režimy pak lze přepínat například při fotografování v interiéru, v exteriéru, s
vysokou citlivostí apod. Drobnou výtku si Camedia C-70 Zoom zaslouží za absenci
asistenčního přisvícení, jejíž vinou má fotoaparát problémy s automatickým
ostřením za šera. Ostření trvá dlouho a podaří se přibližně v polovině případů.
Fotografie se obecně vyznačují měkčí kresbou, což ale může zkušenějším
fotografům vyhovovat doostřit snímky si vždy můžete v počítači (ty pak neruší
žádné zubaté artefakty vznikající během softwarového doostřování ve
fotoaparátu). Pochválit musíme Olympus za věrnou reprodukci barev, zejména při
fotografování s bleskem. Na chromatickou aberaci narazíte ve vyšší míře hlavně
mimo hloubku ostrosti při okrajích snímku. Na první pohled je velkou výhodou
překvapivě nízký šum i při nastavení citlivosti ISO 400, po bližším prozkoumání
ale zjistíte, že za to může výrazná softwarová redukce šumu, doprovázená
ztrátou detailů.

Olympus Camedia C-7070 Wide Zoom
Pokud některý z fotoaparátů v našem výběru na první pohled oslovuje i
nejnáročnější fotografické nadšence, je to Olympus Camedia C-7070 Wide Zoom.
Vypadá skoro jako malá zrcadlovka, pokud na objektiv nasadíte redukční tubus na
předsádky a filtry (v základním balení chybí, musíte si je případně dokoupit),
mohli bychom si ho splést třeba s poloprofesionálním modelem E-300. Výše
vyřčenému odpovídá i cena, která je ze všech testovaných přístrojů jasně
nejvyšší. Na druhou stranu je to pochopitelné jako jeden ze dvou fotoaparátů
přehledu nabízí C-7070 Wide Zoom široké ohnisko 28 mm.
Na zadní straně fotoaparátu poutá pozornost výklopný a otočný displej, který
lze v klidovém stavu zaklopit do těla přístroje, a chránit ho tak před
poškrábáním. Výklopný mechanismus výrazně usnadňuje fotografování z nezvyklých
úhlů, což využijete například při makrofotografii, při fotografování dětí nebo
na nejrůznějších akcích u fotografování přes hlavy okolostojících. Na horní
straně těla dále najdete monochromatický stavový displej zobrazující expoziční
hodnoty, k dispozici jsou i sáňky pro externí blesk. Velkou výhodou tohoto
přístroje je možnost použít kromě karet xD-Picture i formát CF (CompactFlash).
Také systém ovládání u C-7070 Wide Zoom vychází ze špičkových kompaktů a ze
zrcadlovek mnoho parametrů se nastavuje stiskem samostatného tlačítka a
otočením příkazového kolečka pod voličem režimů. Samotná funkční výbava se
téměř neliší od levnějšího Olympusu C-70 Zoom, chybí jen časosběrné snímání,
naopak přibylo asistenční přisvícení, umožňující spolehlivé ostření i v úplné
tmě.
Náběh fotoaparátu je bleskurychlý, pokud ale zapomenete sundat z objektivu
krytku, při zapnutí upadne. Velmi nepříjemné je bohužel pomalé střídání snímků
při prohlížení a také dlouhá prodleva před zobrazením naposled
vyfotografovaného snímku, během níž vám může utéci cenný záběr.
Kresba fotografií je především při širokoúhlém nastavení ještě měkčí než u C-70
Zoom. Bez doostření v počítači nebo nastavení vyšší ostrosti ve fotoaparátu se
tedy většinou neobejdete. Při širším ohnisku bohužel výrazně roste i
chromatická aberace. Barevná reprodukce svědčí zejména odstínům pleti, naopak
zelené tóny působí trochu vybledle. Do citlivosti ISO 200 snímky netrpí
výrazným šumem ani následky jeho redukce, jako tomu je u C-70 Zoom; při
citlivosti ISO 400 ale šum překáží i při prohlížení na monitoru počítače.

Sony Cyber-shot DSC-W7
Podobně jako Casio EX-Z750 je i Sony Cyber-shot DSC-W7 stylovým modelem určeným
uživatelům, pro něž je design minimálně stejně důležitý jako obsažené funkce.
Nejedná se o vysloveně miniaturní fotoaparát, do kapsy ale vklouzne velmi
pohodlně.
Co se funkcí týče, je testovaný Cyber-shot nejméně vybaveným modelem s výjimkou
Nikonu 7900. Kromě plné expoziční automatiky je sice k dispozici manuální
režim, trochu nepochopitelně ale chybí priorita času a clony, tedy režimy
používané zkušenějšími fotografy nejčastěji. K výraznějším nedostatkům patří i
absence ručního vyvážení bílé. K napájení přístroje slouží na rozdíl od
ostatních modelů běžné tužkové baterie velikosti AA. Nejnižší citlivostí je ISO
100, ostatní přístroje nabízejí ještě o 20-50 ISO méně.
K velkým přednostem Sony DSC-W7 naopak patří jednoznačně nejlepší displej ze
všech testovaných fotoaparátů. Velikostí se mu vyrovná jen Casio EX-Z750,
jasem, kontrastem a množstvím zobrazovaných informací pak W7 převyšuje
konkurenci zcela.
Náběh fotoaparátu je rychlý, to ale bohužel nelze prohlásit o pohybu zoomu. Ten
má daleko i k plynulosti, místo hladkého chodu spíše poskakuje v hrubých
krocích. Kromě voliče režimů a směrové kolébky najdete na těle přístroje jen
minimum ovládacích prvků, většinu funkcí (včetně nezbytností typu korekce
expozice) je nutno ovládat přes menu. To je řešení vcelku přehledné i logické,
zarazila nás ale některá podivná softwarová omezení pokud například aktivujete
blesk, omezí se možnosti vyvážení bílé jen na automatiku a zábleskové světlo.
Co nastavit ve chvíli, kdy fotografujete v ostrém slunci a blesk používáte k
prosvětlení stínů, vědí asi jen vývojáři Sony. Blesk má navíc poměrně slabý
dosah, ještě slabší než zmíněné Casio. Pochvalu naopak zaslouží asistenční
přisvícení, umožňující fotografovat i ve tmě. Trochu problematická je ale
kvalita fotografií. Kresba je citelně slabší například ve srovnání s Casiem či
Nikonem, snímky obsahují méně detailů a místy jim chybí ostrost. Také výskyt
chromatických aberací je vcelku častý, projevuje se zejména při fotografování v
protisvětle (typicky na větvích stromů). Podobně jako u Olympusu C-70 Zoom se
při vyšších citlivostech nevyhnete výraznému "odšumování", jehož důsledkem je
další ztráta detailů.


Casio Exilim EX-Z750
Kompaktní digitální fotoaparát
Tak tohle je opravdu překvapení. Casio zdaleka nemá ve světě fotoaparátů takový
zvuk jako ostatní značky a modelu Exilim EX-Z750 by člověk v konkurenci Canonu
nebo obou Olympusů podle papírových parametrů příliš šancí nedával. Jenže
technické specifikace nejsou vše. Exilim EX-Z750 nabízí za slušnou cenu hodně
výhod především začínajícím uživatelům (30 motivových programů je pro mnohé z
nich rozhodujícím argumentem), náročnější fotografové pak ocení rychlost
reakcí, spolehlivost ostření, přesnou práci expoziční automatiky a věrnou
reprodukci barev. Když k tomu připočtete asi nejvyšší obrazovou kvalitu ze
všech testovaných modelů, přestanete se vítězství tohoto Davida mezi Goliáši
divit.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.