Ergonomie počítačových pracovišť (1)

Ergonomie je vědní disciplína, zabývající se "polidšťováním" práce, jak to vyjádřil jeden z jejích zakladatelů ...


Ergonomie je vědní disciplína, zabývající se "polidšťováním" práce, jak to
vyjádřil jeden z jejích zakladatelů Alphonse Chapanis. Jejím základem je
normální zdravý rozum a zkušenost. Nicméně ve složitějších případech s nimi
nelze vystačit a proto vznikl celý vědní obor, sdružující humanitně orientované
vědy, jako fyziologie či psychologie, i technicky zaměřené obory. Jeho cíle
jsou navýsost praktické: jde o to, aby člověk svou práci vykonával snadno, bez
zbytečné námahy či úsilí, bez tělesných potíží, které vznikají v důsledku
přetěžování a únavy, a se zachováním dobrého zdravotního stavu.
Ergonometrie vznikla za druhé světové války v USA, když se konstruktéři
vojenských letadel začali zamýšlet nad tím, proč často dochází k chybám pilotů
při letových manévrech. Dospěli k tomu, že jednou ze základních příčin je
složitost techniky, kdy v kritických okamžicích se pilot v časové tísni dobře
neorientuje ve sdělovačích a v ovládačích. Je to podobné, jako kdyby nějaký
výrobce ve svých vozech přehodil polohu plynového a brzdového pedálu. V běžném
provozu by se řidič přizpůsobil, ale v krizi by zvítězily původní návyky.
Předmětem ergonomie jsou tedy vztahy mezi technikou a lidským chováním.
Uvedený příklad ilustruje i další cíl: minimalizovat možnost, že člověk udělá
chybu pro špatné uspořádání technických komponent či pro svou únavu.
Ergonomie počítačových pracovišť se týká jak hardwaru, tak softwaru. Zatímco
softwarová ergonomie teprve hledá cestu od proklamativních principů k formulaci
konkrétních pravidel, jsou již dobře propracovány ergonomické zásady, týkající
se sdělovacích a ovládacích prvků výpočetní techniky.
Jejich základem je zkušenost uživatelů a znalost jejich potíží při práci u
počítačů. Ergonomičtí odborníci si brzy všimli, že počítačoví lidé trpí zejména
bolestmi očí a potížemi pohybového aparátu.
Potíže pohybové soustavy
Uvádí se, že asi 60-80 % lidí v produktivním věku trpí potížemi, spojenými s
nedostatkem pohybu. Odborníci se shodují v tom, že lidská kosterní a svalová
soustava není stavěna na sedavý způsob života. Bolestivé potíže svědčí o
přetížení určitých oblastí těla, jejichž dlouhodobé zatěžování může vyústit až
do poruch funkce hybného systému. K poruchám však dochází až po delší době. V
jedné studii byly zjištěny poruchy pohybové soustavy u 30-38 % osob, trávících
4-6 hodin denně u obrazovky, až po 10 letech zaměstnání. V jiných studiích osob
mladšího věku se zjistilo, že poruchy se začínají projevovat po 5-7 letech
soustavnější práce s počítačem.
Druh a příčiny potíží
Podle tělesných oblastí je lze roztřídit do 4 skupin: dolní končetiny, spodní
část zad, horní část zad, horní končetiny. Příčiny jsou dvojího druhu:
nespecifické z hlediska činnosti, tj. spojené se sezením jako takovým, a
specifické pro činnost u počítače. Nespecifické se týkají dolních končetin a
páteře v bederní oblasti, specifické pak horní části zad a horních končetin.
Dolní končetiny jsou při trvalém sezení v nečinnosti, což znamená, že je
znesnadněn krevní oběh a dolní končetiny otékají. U lidí, kteří mají
konstitučně danou slabost a sníženou pružnost žilních stěn, popřípadě jinou
překážku průchodnosti žil, se mohou vyvíjet křečové žíly neboli varixy.
Rizikovým faktorem bývá i stlačení stehen o hranu židle, které blokuje krevní
oběh v dolních končetinách.
Potíže v bederní oblasti, tzv. low back pain bývají vyvolávány zejména tlakem
váhy těla na páteřní obratle a meziobratlové ploténky. Tlakové poměry mezi
bederními obratli se zhoršují zejména při nesprávném způsobu sezení, kdy není
zachováno přirozené prohnutí páteře v bederní oblasti (lordóza) a člověk sedí
shrbeně s vyboulenými zády, předkloněnou hlavou a se stlačenými partiemi
břicha. Dlouhodobé sezení v takto nepříznivé a málo proměnlivé poloze zvyšuje
bolesti v kříži.
Bolesti v horní část zad (šíje, ramenní pletenec, krk) jsou specificky spojeny
s polohou hlavy a trupu při sledování obrazovky a s postavením a pohyby horních
končetin při práci. Bylo zjištěno, že při zrakově náročné práci se zvyšuje
napětí v šíjových svalech. Kritických momentů je zde několik: držení hlavy,
poloha trupu, poloha horních končetin. Váha hlavy a krku tvoří asi 7,9 %
hmotnosti těla, což u populace s tělesnou hmotností 60-70 kg představuje váhu
asi 4,7-5,5 kg. Šíjové svaly musí tudíž vyvinout značnou sílu k udržování její
polohy. Dalším momentem je poloha trupu při torzi trupu do strany, obvykle
spojené i s torzí hlavy, jsou napínány svaly šíje a horní části zad. K tomu
přispívá i postavení horních končetin, zejména při příliš zvednutém předloktí a
vychýlení ramen z osy. V jednostranně staticky přetíženém svalu je omezen
průtok krve a svaly začínají bolet. K rizikovým polohám těla přispívá především
postavení obrazovky stranou, obrazovka umístěná příliš vysoko či příliš nízko,
klávesnice či myš příliš vysoko či stranou, písemné podklady stranou a příliš
nízko.
Potíže horních končetin se týkají zejména hybnosti a bolestí ruky, prstů a
předloktí, které však zachvacují i celou paži a vyúsťují až u krční páteře.
Často se vyskytují u osob, které intenzivně používají zpravidla jedné ruky k
vkládání údajů do počítače. Oproti mechanickým psacím strojům je při stisku
kláves elektronické klávesnice potřeba pouze nepatrná svalová síla (asi 2 N),
což vede k tomu, že se do ovládání kláves nezapojují svaly předloktí, nýbrž
pouze zápěstí a prstů. Dalším rizikovým faktorem bývá poloha předloktí a ruky
při ovládání klávesnice či myši, neboli ruka je od předloktí vychýlena buď
nahoru, nebo do strany. Extenze ruky v úhlu více než 30 je pokládána za
nevhodnou, až nebezpečnou a extenze v úhlu větším než 40 je již škodlivá.
Riziko zde představuje zejména příliš vysoká manipulační rovina klávesnice a
myši, značný sklon klávesnice se zvednutou zadní částí a zejména zvýšená úroveň
roviny kláves či myši oproti desce stolu, kdy ruka v zápěstí je ohnuta nahoru.
Je jisté, že každý člověk netrpí popsanými potížemi ve stejné míře. Pro jejich
vznik jsou též důležité individuální dispozice, které souvisí s mírou odolnosti
proti dlouhodobému nepřiměřenému zatěžování určitých oblastí těla, svalová
dysfunkce či oslabení zatěžovaných svalových a vazivových struktur nemocí,
úrazem, vrozenou vadou apod. Nicméně poznatek, že po několika letech práce se
mohou funkční potíže vyvinout do poruchy hybného systému, která vyžaduje již
léčení, by měl být varováním pro ty, u kterých sice zatím nejde o anatomicky
zjistitelnou poruchu, avšak kteří se občas, ne-li denně potýkají s potížemi.
Hodně lidí s potížemi se léčí či podstupují rehabilitační kúry. Vrátí-li se
však poté do pracovních podmínek, které tyto potíže provokují, dochází k
bludnému kruhu, neboť se svých bolestí nezbaví. Mrhají tak časem a penězi jak
svými, tak svého podniku i celé společnosti.
8 1407 / dar









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.