ESIS úspěšně pokračuje

V širokém spektru aktivit Evropské komise, které jsou zaměřeny na podporu rozvoje informační společnosti v evropském...


V širokém spektru aktivit Evropské komise, které jsou zaměřeny na podporu
rozvoje informační společnosti v evropském regionu, sehrávají jednu z klíčových
rolí projekty, jejichž výstupy slouží orgánům Evropské unie a také mnoha dalším
státním i nestátním subjektům k monitorování aktuálního stavu a trendů rozvoje
informační společnosti v Evropě a v přilehlých regionech.
Jedním z takovýchto projektů je i projekt Evropského průzkumu informační
společnosti (European Survey of Information Society, zkráceně ESIS blíže viz
http://www.ispo.cec.be/esis). Realizace první dvouleté etapy tohoto projektu,
která se týkala pouze členských zemích "patnáctky", byla zahájena Kanceláří
projektu informační společnosti Evropské komise již v lednu roku 1997. Na
základě úspěšného dokončení realizace první etapy projektu ESIS pak bylo v
lednu 1999 rozhodnuto mj. o rozšíření záběru ESIS i na další země z regionu
střední a východní Evropy a z oblasti středomoří. V polovině roku 1999 pak byla
zahájena druhá etapa realizace projektu ESIS, která už zahrnovala oblast celkem
25 evropských a středomořských států mezi nimi i Českou republiku.
Na území ČR byl přitom realizací druhé etapy projektu ESIS pověřen tým
odborníků, kteří se pro tento účel sdružili pod hlavičkou Ústavu informatiky
Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně (blíže viz
http://www.park.cz/esis) a kteří se souběžně podíleli mj. i na vzniku českého
Centra pro elektronický obchod (blíže viz http://www.e--commerce.cz). Od druhé
poloviny roku 1999 tak proudí do evropského řídicího centra projektu ESIS
komplexní informace o aktuálním stavu a trendech rozvoje informační společnosti
také z ČR. I na základě těchto údajů jsou pak se čtvrtletní periodicitou
zpracovávány a následně veřejně publikovány a průběžně doplňovány souhrnné
analytické zprávy o stavu rozvoje informační společnosti v České republice, a
to např. v oblastech propagace rozvoje informační společnosti, jejího
regulačního rámce, rozvoje alternativních přenosových sítí apod. Uvedené
informační zdroje jsou přitom doplňovány mj. i o informace o klíčových osobách
a organizacích z veřejného i soukromého sektoru, které významně ovlivňují
rozvoj informační společnosti v ČR. Jelikož souběžně s tím vším je navíc pro
potřeby projektu ESIS II prováděn průběžný sběr informací o základních faktech
a indikátorech rozvoje informační společnosti a využití Internetu, lze výstupy
této druhé etapy projektu Evropského průzkumu informační společnosti využít mj.
i ke srovnání aktuální situace a rozvojových trendů v jednotlivých státech z
různých evropských regionů.
Není přitom bez zajímavosti, že spolu se státy z postsovětského Společenství
nezávislých států nebyly do druhé etapy realizace projektu ESIS původně
zahrnuty i některé státy, které byly v době přípravy druhé etapy projektu ESIS
Evropskou komisí zjevně považovány za státy totalitní.
Na jedné straně tak sice byla zahájena realizace druhé etapy projektu ESIS
např. v zemích, jako je Bosna a Hercegovina, Makedonie či Albánie, na straně
druhé však tato etapa realizace projektu ESIS nebyla zahájena např. v
Jugoslávii, kde byl tehdy u moci nacionalistický režim Slobodana Miloševiče, v
Chorvatsku, kde vládnul autoritativní Franjo Tjudmann, či na Slovensku, kde se
právě blížil konec Mečiarovy éry. Jediným státem z této trojice, na jehož území
byla realizace druhé etapy projektu ESIS zahájena alespoň dodatečně (a to s
více než ročním zpožděním), se přitom stalo právě Slovensko, kde došlo k
výraznému vnitropolitickému obratu na podzim roku 1999, tj. jen krátce po
zahájení realizace druhé etapy projektu ESIS. Rozšíření záběru projektu ESIS i
na území Slovenska ještě v průběhu druhé etapy jeho realizace (tj. ve druhé
polovině roku 2000) tak mělo smysl i když již spíše jen symbolický. Druhá, opět
dvouletá etapa realizace projektu Evropského průzkumu informační společnosti
totiž končí v polovině roku 2001 a o tom, zda a jakou formou bude tento projekt
dále realizován, ještě nebylo v době vzniku tohoto článku nic známo.o

Česká republika v éře informatiky
Jedním z projektů Evropské komise, jejichž cílem je napomoci rozvoji informační
společnosti v Evropě a středomoří, je projekt Evropského průzkumu informační
společnosti. Skutečnost, že druhá etapa tohoto celoevropského projektu je od
poloviny roku 1999 realizována i na území České republiky, umožňuje srovnat
aktuální stav a trendy rozvoje informační společnosti v tuzemsku se situací v
ostatních evropských státech, zejména pak se situací v zemích střední a
východní Evropy.

Výstupem projektu Evropského průzkumu informační společnosti (European Survey
of Information Society, dále jen ESIS) je široká škála informačních zdrojů,
které velmi komplexně mapují aktuální stav a trendy rozvoje informační
společnosti ve 25 evropských a středomořských státech Českou republiku
nevyjímaje (bližší informace o struktuře těchto informačních zdrojů a o pozadí
a dosavadním průběhu projektu ESIS viz vložený text).
Jedním z těchto informačních zdrojů jsou mj. i souhrnné informace o klíčových
faktech a indikátorech, které formou kvantifikovatelných údajů naznačují
aktuální stav rozvoje informační společnosti v jednotlivých zemích, v nichž je
druhá etapa projektu ESIS realizována. Po více než roce a půl realizace druhé
etapy projektu ESIS tak lze tyto informace využít jednak ke srovnání aktuálního
stavu rozvoje informační společnosti v různých zemích, v nichž je druhá etapa
projektu ESIS realizována, jednak ke srovnání pokroku oproti stavu v
předchozích obdobích, která byla v rámci projektu ESIS podchycena.
V rámci naznačených možností srovnání pak patří k nejzajímavějším srovnáním
aktuálního stavu a dosavadních trendů rozvoje informační společnosti v České
republice se stavem a trendy, které jsou patrné v ostatních státech střední a
východní Evropy a to nejen v zemích, které se spolu s Českou republikou řadí
mezi nejperspektivnější kandidáty vstupu do Evropské unie, ale také v zemích,
které v tuzemsku donedávna byly či stále ještě jsou nezřídka považovány za
kandidáty "druhé kategorie". Právě některé z těchto zemí totiž v oblasti
rozvoje informační společnosti již učinily či právě činí takové pokroky, díky
nimž se v této oblasti přiblížily České republice na dohled nebo ji v některých
ohledech již více či méně výrazně předstihly.

Telekomunikační infrastruktura
Jedním z klíčových předpokladů rozvoje informační společnosti kdekoliv na světě
je solidní nebo alespoň relativně slušná úroveň rozvoje základní
telekomunikační infrastruktury a to dnes již nejen telekomunikační
infrastruktury stacionární, jejímž základem jsou dálkové optické kabely,
optické i metalické rozvody na úrovni městské infrastruktury a konečně též
metalické rozvody na úrovni tzv. "poslední míle" (tj. rozvody do jednotlivých
domácností či menších firem a domácích kanceláří), ale ve stále větší míře také
sítí mobilních telekomunikačních operátorů, jejichž infrastruktura je tvořena
sítí základnových stanic propojených obvykle mikrovlnnými pojítky.
Výměna aktivních prvků telekomunikačních sítí za prvky nové, jejichž nasazení
může přinést výrazné zvýšení propustnosti telekomunikačních sítí či dokonce
dramatický posun kvality, rozsahu a šíře spektra poskytovaných služeb na dosud
nevídanou úroveň. Tak tomu bylo např. u sítí ISDN (v případě pevných
telekomunikačních sítí) nebo u plně digitálních mobilních sítí GSM (ve srovnání
s analogovou technologií NMT). Jedná se sice o nákladnou záležitost, avšak v
případě dostatečné existující či alespoň potenciální poptávky po těchto
službách může být realizována poměrně rychle, takže brzdou dalšího rozvoje bývá
v těchto případech nezřídka spíše nízké tempo rozvoje "informační gramotnosti"
obyvatelstva, než bariéry technologické.
Oproti tomu nízkou úroveň elementární informační infrastruktury, jako je např.
omezené pokrytí obydlených území sítěmi optických a metalických
telekomunikačních kabelů nebo nedostatečná hustota základnových stanic
mobilních sítí, je možné výrazněji zvýšit nejen za cenu velmi vysokých
investic. Tento proces si totiž vždy vyžádá poměrně dlouhou dobu pokládka
nových sítí telekomunikačních kabelů nebo budování dostatečně husté sítě
základnových stanic totiž vždy nějakou dobu trvá.
Z výstupů druhé etapy projektu ESIS, které mapují aktuální stav a trendy
rozvoje základní telekomunikační infrastruktury rokem 1996 počínaje, je přitom
ve světle výše zmíněných skutečností v této oblasti patrný velmi výrazný
pokrok, zejména v zemích střední a východní Evropy. V průběhu uplynulých pěti
let se totiž v tomto regionu počet provozovaných koncových telekomunikačních
linek více než zdvojnásobil přičemž jen v průběhu roku 2000 byl zaznamenán růst
o téměř 25 %!
Tento růst mělo přitom "na svědomí" zejména velmi dynamické budování a další
rozvoj mobilních telekomunikačních sítí počet jejich koncových linek se totiž
na konci roku 2000 zvýšil oproti stavu na konci roku 1999 o 70 %, zatímco
meziroční přírůstek počtu koncových linek pevných telekomunikačních sítí byl ve
stejném období desetkrát nižší.
Díky tomu se tak na konci roku 2000 v regionu střední a východní Evropy
podílely mobilní telekomunikační sítě na celkovém počtu provozovaných
telekomunikačních přípojek již 38 %, zatímco podíl "klasických" telefonních
linek poklesl až na 60 %, když zbývající 2 % připadly "na vrub" přípojkám na
bázi technologie ISDN. Právě díky rozvoji mobilních telekomunikačních sítí tak
na konci roku 2000 připadalo na 100 obyvatel střední a východní Evropy již
téměř 50 koncových telekomunikačních linek.
Jak je přitom patrné ze srovnání dynamiky růstu počtu provozovaných koncových
telekomunikačních linek na 100 obyvatel ve vybraných zemích střední a východní
Evropy, zaostávala Česká republika v tomto ohledu na konci roku 2000 nejen
velmi znatelně za nejpokročilejším Slovinskem, ale dokonce již (i když jen o
něco málo) také za postsovětským Estonskem!
Bližší analýza dynamiky růstu pevných a mobilních telekomunikačních linek
přitom zjevně prozrazuje, jak neprozíravý byl pokus někdejší Klausovy vlády
zajistit "telefonizaci" České republiky prostřednictvím výměny příslibu "plnění
plánovaných ukazatelů" ze strany polostátní společnosti SPT Telecom za garanci
monopolu na poskytování hlasových služeb pevných sítí až do konce roku 2000.
Jako zcela nepochopitelná se pak jeví skutečnost, že tento státem garantovaný
monopol, během jehož posledního roku vykázal tuzemský Telecom při již vcelku
nepodstatném růstu počtu zákazníků rekordní zisky, byl v důsledku
kontroverzního znění nového telekomunikačního zákona fakticky dále prodloužen,
a to až do poloviny roku 2002 a to i přesto, že na technickou a investiční
přípravu tohoto neodvratného kroku měl Český Telecom k dispozici více než šest
let pohodlného monopolu, během jehož trvání inkasoval "prémii" v podobě zisku v
celkové výši několika desítek miliard Kč!
Těchto nemalých příjmů, které byly důsledkem administrativně garantovaného
monopolu (a to bez jakéhokoliv předchozího výběrového řízení!), přitom Český
Telecom zjevně nedokázal plně využít ani při modernizaci tuzemské
telekomunikační sítě. Počet provozovaných koncových telekomunikačních linek na
100 obyvatel totiž v České republice na konci roku 2001 dosahoval ve srovnání
se Slovinskem jen o něco více než desetinové úrovně, přičemž z hlediska celkové
úrovně digitalizace pevné telekomunikační sítě Česká republika na konci roku
2001 zaostávala nejen za Polskem či Slovinskem, ale dokonce i za Bosnou nebo
Albánií!

Informační infrastruktura
Spolu s úrovní rozvoje telekomunikační infrastruktury je v rámci projektu
Evropského průzkumu informační společnosti monitorována také úroveň rozvoje
informační struktury v jednotlivých evropských a středomořských státech, a to
prostřednictvím celé řady ukazatelů, které tuto úroveň a trendy jejího vývoje
indikují.
Jedním z klíčových ukazatelů je v této souvislosti počet provozovaných osobních
počítačů na sto obyvatel, který vypovídá o celkové úrovni "informační
gramotnosti" a který ve státech střední a východní Evropy vzrostl v celkovém
průměru ze 7,21 provozovaných osobních počítačů na 100 obyvatel na konci roku
1998 na úroveň 10,24 osobních počítačů na 100 obyvatel na konci roku 2000.
Celkem 76 % všech osobních počítačů přitom bylo provozováno ve státní správě a
v komerční sféře; osobních počítačů v domácnostech tak byla jen necelá
čtvrtina. I v tomto ohledu však byly mezi jednotlivými státy z regionu střední
a východní Evropy výrazné rozdíly zatímco např. v Litvě byl podíl domácích
počítačů již přibližně 37%, v ČR byla domácích počítačů z jejich celkového
počtu jen přibližně pětina.
Co do počtu provozovaných osobních počítačů na 100 obyvatel se přitom sice
Česká republika na konci roku 2000 řadila mezi zeměmi střední a východní Evropy
mezi státy s nadprůměrně rozvinutou informační infrastrukturou, avšak v
některých dalších státech z uvedeného regionu již vývoj pokročil ještě dále
jako např. v Polsku a zejména pak ve Slovinsku.
Také z hlediska počtu uživatelů Internetu na 100 obyvatel se Česká republika ve
srovnání s ostatními zeměmi střední a východní Evropy zařadila na konci roku
2000 mezi země s mírně nadprůměrně rozvinutou informační infrastrukturou, avšak
i v tomto ohledu se v uvedeném regionu vyskytly případy zemí, v nichž vývoj
dospěl ještě výrazně dále jako např. v Estonsku, kde na konci roku 2000
používal Internet již zhruba každý čtvrtý tamní obyvatel.
Celkově tak hodnocení úrovně rozvoje informační společnosti v České republice
na konci roku 2000 vyznívá při srovnání s ostatními zeměmi střední a východní
Evropy obdobně, jako o rok dříve tj., že si Česká republika ve srovnání s
ostatními státy tohoto regionu sice udržuje svou pozici mezi zeměmi s
nadprůměrně rozvinutou informační a telekomunikační infrastrukturou, avšak že v
některých zemích (jako je již nejen Slovinsko, Maďarsko či Polsko, ale podle
stále většího počtu indikátorů i některé pobaltské státy) pokročil rozvoj
telekomunikační a informační infrastruktury ještě o poznání dále.
1 0460 / jaf









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.