Etiketa na internetu

DEFINICE Etiketa na internetu (netiquette) představuje soubor pravidel slušného chování, která jsou přizpůsobena elek...


DEFINICE
Etiketa na internetu (netiquette) představuje soubor pravidel slušného chování,
která jsou přizpůsobena elektronické formě komunikace prostřednictvím e-mailu,
instant messagingu, chatu a diskusních fór.
Podle zprávy amerického ministerstva obchodu je k internetu připojena polovina
Američanů. Nejrůznější průzkumy pro Českou republiku pak hovoří o 20 až 27 %
obyvatel ČR, kteří pracují s touto sítí. Je tedy zřejmé, že se zde stále
častěji uskutečňují seznámení různých lidí, kteří tu pak spolu třeba i
pravidelně hovoří a úplně neznámí lidé si na internetu vzájemně vyměňují
myšlenky a názory. Objevuje se tudíž i nový soubor pravidel slušného chování,
který by měl doplnit tradiční etiketu ovládající naše chování takzvaně
off-line. Netiquette se stala rychle všeobecně chápaným standardem,
přesahujícím rámec jednotlivých podniků, kultur a zeměpisných hranic.

Podívejme se proto zblízka na některá její pravidla, která se postupně stávají
normou:

1. Nevydávat se za někoho jiného. V diskusních fórech na webu amerického
Computerworldu (www.computerworld.com) se nedávno jeden muž snažil velmi silně
obhajovat Microsoft. Další členové fóra ho obvinili z toho, že pracuje ve
firmě, která je partnerem Microsoftu, aniž by o tom ostatním řekl. Lidé poznali
jeho argumenty a styl vyjadřování z dalších podobných fór. Po velké vřavě se
dotyčný omluvil za způsobené potíže a zmizel.
Vanessa DiMauro, ředitelka Computerworld.com, upozorňuje na další problém s
falešnou identitou. V diskusních skupinách se utvářejí mezilidské vztahy, a
málokdo chce nakonec skončit v postavení, kdy se musí přiznat, že opravdu není
jak o sobě předtím tvrdil sličná 24letá blondýnka, jejíž zálibou jsou kolečkové
brusle. A co je podstatnější, dodává DiMauro, takovéto klamání je jednoduše
zneužitím důvěry, a to není nikdy dobrá forma jednání.

2. Vědět, kdy ukončit diskusi. Jak říká Joseph Cothrell, viceprezident výzkumu
chicagské firmy Participate Systems, dnes je obtížné říci, kdy je vlastně
debata u konce. Výměna zpráv či e-mailů jako by ne a ne skončit. Někdo řekne
"děkuji" a druhý mu odpoví "není zač". Občas se té zdvořilosti naopak zdá až
přespříliš.

3. Vědět, kdy je vhodné začít hovořit. "Když se poprvé objevíte na nějakém
diskusních fóru," poznamenává Joseph Cothrell, "není vždy vhodné vrhnout se po
hlavě do diskuse. Rozhlédněte se, přečtěte si pravidla fóra a další příspěvky a
zjistěte, jak celá komunita funguje. Vrhnout se na přítomné s nějakým tvrdým
názorem nedělá dobrý první dojem. I na webu, stejně jako v životě, jde vždy
právě o první dojem."

4. Dbát na pravopis. Stále častěji se přispěvatelé diskusních skupin vrhají na
lidi, kteří dělají pravopisné chyby nebo dokonce hrubky. Cothrell dokonce říká,
že nic nepohřbí argument tak, jako stálé opakování chyby v jednoduchém slově. V
duchu si totiž řeknete: "Ví ten člověk vůbec, o čem hovoří, když to ani neumí
pořádně napsat?!"

5. Neptat se na právě odeslané e-maily. Neotravujte někoho, kdo vám náhodou
zavolá nebo ho potkáte na chodbě právě po té, co jste mu před pěti minutami
poslali dlouhý e-mail. Neptejte se ho, co si o něm myslí. Dejte mu šanci si
e-mail přečíst, strávit ho a e-mailem odpovědět. Stále více lidí považuje
diskuse o e-mailech za ztrátu času.

6. Sledovat diskusi, kterou jste zahájili. Pokud jste načali na diskusním fóru
nějaké téma, sledujte ho, zvláště tehdy, pokud jste položili nějakou otázku.
Pokud jste problém vyřešili, řekněte o tom ostatním. Stejně tak určitě
informujte další diskutující, pokud vám pomohla některá z jejich rad.

7. Nepsat dlouhé vzkazy. Betsy Waldingerová, viceprezidentka chicagské
společnosti OptionsXpress, tráví denně hodně času prací na on-line službách pro
zákazníky, které fungují formou chatového systému, hodně podobného tzv. instant
messaging klientům. Zdůrazňuje, že je důležité posílat krátké zprávy a dlouhé
rozdělit na více částí. Pokud to neuděláte, nutíte lidi na druhé straně brodit
se zbytečně dlouhým textem; kromě toho také musejí neúměrně dlouho čekat na
odpověď, zatímco vy tuto dlouhou zprávu píšete.

8. Poslat zprávu před návštěvou něčí kanceláře. Ve firmách, kde je instant
messaging součástí firemní kultury, je vždy vhodné poslat dotyčnému vzkaz, než
se objevíte v jeho kanceláři. Už proto, aby vám mohl dát vědět, že má něco
rozdělaného. Kromě toho si ušetříte zbytečnou cestu, jen abyste zjistili, že
onen člověk už odešel domů.

9. Odhlásit se, pokud instant messaging klienta právě nepoužíváte. Často
necháváme tyto aplikace běžet, i když u počítače nesedíme. Po návratu najdeme
dotazy a další zprávy, ve kterých se nás odesilatelé ptají, proč je ignorujeme.
Jednou se nepochybně stane, že nám někdo pošle trapnou zprávu, která bude celou
dobu blikat na monitoru všem pěkně na očích. Můžeme si za to sami.

10. Nikdy neposílat e-maily, které byste nebyli ochotni veřejně přečíst. Večer
před vlastní svatbou poslal jistý státní úředník kolegovi e-mail, ve kterém se
mu svěřoval se svými pochybnostmi ohledně svatby. Bohužel ale kliknul omylem na
tlačítko Odeslat všem. Rázem o jeho nechuti ke svatbě věděli všichni v daném
úřadu, navíc se mnoho kopií zprávy evidentně dostalo také k novinářům Boston
Heraldu, kteří ji v rubrice klepů ochotně otiskli. Na závěr podotkněme, že
snoubenka si nakonec svatbu nerozmyslela.

11. Přeposílání zpráv? Dvakrát měř, jednou řež! Žádná soudní rozhodnutí o
přípustnosti přeposílání e-mailů zatím nemáme. V některých případech je to
samozřejmě nutné z obchodních důvodů, ale lidé tak činí mnohem častěji, než by
bylo třeba. Philip Zimmermann, tvůrce šifrovacího programu Pretty Good Privacy,
této praxi příliš nefandí. Jak často by vás byť jen napadlo vzít dopis, který
jste dostali klasickou poštou, okopírovat ho, dát do obálky a poslat někomu
dalšímu? Stejnou uvážlivost a ohledy si podle Zimmermanna zaslouží přeposílání
e-mailů.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.