EURO je tady!

Evropská ekonomická a měnová unie (EMU) je základním kamenem pro úplné vytvoření jednotného trhu zboží, služeb, ...


Evropská ekonomická a měnová unie (EMU) je základním kamenem pro úplné
vytvoření jednotného trhu zboží, služeb, kapitálu a práce ve všech členských
zemích Evropské Unie (EU). Rozhodujícím krokem pro vznik EMU je nahrazení
národních měn členských zemí EU jedinou panevropskou měnou EURO, která by měla
platit od Kanárských ostrovů až po Laponsko.
Proces vytvoření EMU je dlouhodobý a složitý. Začal již v červnu 1988, kdy
Evropská rada ustanovila "Delorsův výbor" (nazvaný podle jména jeho předsedy),
který měl zkoumat potenciál EMU. V té době byl navržen fázovaný proces o třech
etapách:
1. etapa, která byla zahájena 1. července 1990, zahrnovala úplnou liberalizaci
pohybu kapitálu v celé EU a užší spolupráci členských zemí ve všech otázkách
ekonomické, fiskální a měnové politiky.
2. etapa, která byla zahájena 1. ledna 1995, zahrnovala vytvoření Evropského
měnového institutu (předchůdce Evropské centrální banky) a zákaz centrálním
bankám poskytovat úvěr vládám. Tato etapa byla rovněž zaměřena na zajištěné
těsnější ekonomické konvergence členských států před zahájením 3. etapy.
3. etapa má začít 1. ledna 1999. Zahrnuje neodvolatelné stanovení kurzu měn
vůči euru pro měny "první vlny" zemí EMU, dokončení výstavby Evropské centrální
banky (ECB) jako nového měnového orgánu a zavedení bankovek a mincí euro v
plném rozsahu.
Tento tříetapový scénář, později přijatý Maastrichtskou smlouvou, byl zaměřen
hlavně na ekonomickou a regulační konvergenci, nezabýval se však praktickými
otázkami zavádění jednotné měny. Teprve v květnu 1994 ustavila Evropská rada
skupinu expertů, která měla navrhnout praktické kroky zavádění EURO. Její
zpráva (vydaná v květnu 1995) navrhla zavádění jednotné evropské měny ve třech
fázích, jelikož si uvědomovala, že "velký třesk" by byl neúnosným traumatem.
Nakonec v prosinci 1995 Evropská rada schválila navržený "třífázový" scénář a
jméno nové měny Euro. Od té doby se vlády členských zemí EU úporně snaží
dodržet tento podnětný a náročný harmonogram.
Konkrétní kroky a mechanizmy stanovené pro konečný přechod
na EURO
Všechny mechanizmy a praktické kroky přechodu na EURO jsou definovány v tomto
"třífázovém" přístupu:
Fáze A byla zahájena letos ustavením Evropské centrální banky (ECB) a
rozhodnutím o zemích, které budou od 1. ledna 1999 tvořit "první vlnu" EMU.
Zahájení výroby (nikoliv však distribuce) bankovek a mincí euro je plánováno
ihned po potvrzení zahájení fáze B.
Fáze B, která má začít od 1. ledna 1999, bude obsahovat právoplatné zavedení
EURO jako měny EMU, i když dosud nebudou distribuovány žádné bankovky a mince,
neodvolatelné stanovení kurzu měn "první vlny" vůči Euro a právoplatné převzetí
monetární politiky Evropskou centrální bankou. Národní měny budou nadále
existovat jako vyjádření hodnoty eura a až do fáze C bude fungovat tříleté
období tzv."duální měny". Počátek fungování velkoobchodních trhů v euro se
očekává v roce 1999 vydáním nových obchodovatelných státních obligací a
prováděním mezibankovních a kapitálových transakcí v euro. Očekává se také
postupný proces přechodu, ovlivňující také veřejnost a mimobankovní operace,
avšak na dobrovolném základě.
Fáze C je plánována od 1. ledna 2002 a neměla by trvat déle než 6 měsíců. V
této fázi se objeví bankovky a mince euro a budou zrušeny národní měny. Od
července 2002 tak bude euro jedinou používanou měnou, což bude znamenat
dokončení procesu přechodu pro veřejnou správu, domácnosti, soukromé a veřejné
společnosti a banky.
Tři hlavní důvody
pro existenci EMU
Za prvé, EMU umožní využít výhody silné a stabilní měny. EU je již dnes
největší tržní silou; EURO má po úplném zavedení nejlepší předpoklady stát se
jednou ze tří hlavních světových měn, nebo dokonce nejdůležitější světovou
měnou.
Za druhé, EMU odstraní současné ohromné náklady a rizika
zahraničního obchodu. Obchod mezi zeměmi EU představuje asi 60 % celkového
objemu obchodu v EU; předpokládané úspory mohou dosáhnout až 25 miliard dolarů
ročně.
Za třetí, EMU bude stimulovat ekonomickou konvergenci a další hospodářský růst
a zaměstnanost. K dosažení tohoto cíle bude hrát podstatnou roli ECB, která
byla ustavena proto, aby centrálně zajišťovala měnovou, úrokovou a cenovou
stabilitu.
Faktory ohrožující EMU
Realizaci EMU může zpochybnit řada faktorů laxnost ECB, neodpovědná fiskální
politika, asymetrické šoky (ekonomické události, které v rozdílné míře ovlivní
jednotlivé země a způsobí tak ekonomickou divergenci), plošná nezaměstnanost,
rozdílné ekonomické cykly apod.
Zejména často se hovoří o asymetrických šocích jako o externím faktoru, který
může zmařit EMU. Sociální fondy, které jsou v rámci EU k dispozici, mohou
limitovat rozsah pomoci, kterou lze převádět mezi zeměmi a tím zvýšit riziko
selhání jedné země pro celou soustavu. Tyto pasti jsou "architektům a tvůrcům"
EMU velmi dobře známy vědí, že musí buďto vybudovat stabilní strukturu, nebo
vůbec žádnou.
Kromě toho to může také přinést zvýšenou nezaměstnanost a sociální nepokoje,
protože lokální podniky budou ohrožovány větší konkurencí a vstupem nových
globálních hráčů na trh, pokud světové trhy neporostou očekávaným tempem. Proto
neexistuje jednohlasný názor na to, že EMU bude v co nejkratší době produkovat
očekávané přínosy, a to zejména pod vlivem nedávných ekonomických zmatků v
Rusku, na Dálném východě a v Latinské Americe, které mohou být předzvěstí
delšího období nejistoty.
Jsou současní leadeři v otázce EURA optimističtí?
To je různé. Spíš se dá říci, že jedinou rozumnou možností pro další rozkvět
panevropského trhu je připravit se na něj! To je to, co si musí současní
leadeři uvědomit. Stojí za povšimnutí, že aliance, fúze a akvizice dosáhly v
poslední době nového rozmachu v každé zeměpisné oblasti a v každém hospodářském
sektoru. "Velké společnosti" a "nadnárodní společnosti" projevují více
optimizmu vůči prospěšnosti EURO, protože věří ve svoji schopnost maximálně
využít příležitosti, které EURO nabízí pro zlepšení své konkurenceschopnosti.
To je v souladu se skutečností, že takové společnosti jsou lépe než ostatní
připraveny těžit z vytvoření velkého evropského trhu, zatímco lokální
společnosti se mohou snažit konkurovat v panevropském měřítku, protože si těžko
mohou dovolit složitou a nákladnou infrastrukturu potřebnou pro podporu svých
licencí.
Kromě toho se EURO považuje za další prostředek k usnadnění a urychlení
otevření evropského trhu mimoevropským společnostem a nedávný průzkum provedený
mezi vedoucími manažery velkých společností ukázal, že 76 % respondentů tento
názor podporuje.
EURO a změny ekonomického prostředí v Evropě
EURO vyvolá hluboké změny v ekonomickém prostředí, ve kterém společnosti
operují zejména ve smyslu zvýšené "stability a efektivnosti" a větší
"otevřenosti a konkurence".
Zvýšená stabilita a efektivnost bude důsledkem neexistence měnových kurzů v
rámci zóny EURO, pravděpodobně stabilnějšího kurzu vůči americkému dolaru a
jenu (i když to poslední je značně kontroverzní), nižší potřebě jištění rizik
zahraničního obchodu, jednodušších a méně nákladných mezinárodních transakcí,
nižších úrokových měr (což je již skutečností) a menší těkavosti úrokových měr,
přísnější ekonomické politiky a řízení inflace, objevení se nové měny pro
mezinárodní platby a rezervy EURO (např. řada zemí a společností uvažuje o
fakturaci v euru, američtí investoři považují euro za alternativu amerického
dolaru pro kapitálové investice) a hluboké restrukturalizace kapitálových trhů
(zvýšení koncentrace, vyšší likvidita, standardizace produktů; např. trh
obligací euro bude druhým největším trhem na světě, hned za USA).
Větší otevřenost a silnější konkurence vyplyne ze skutečnosti, že euro odstraní
zbývající bariéry mezinárodního obchodu v rámci evropské zóny a v Evropě se tak
vytvoří velký tuzemský trh s téměř 350 miliony spotřebitelů, charakterizovaný
úplnou cenovou transparentností, ve kterém budou společnosti působící v Evropě
vystaveny větší konkurenci. Předpokládá se, že tato zvýšená konkurence donutí
evropské společnosti, aby zvýšily svoji konkurenceschopnost a při využití
přínosů plynoucích z vyšší stability ekonomického prostředí obnovily rychlejší
ekonomický růst.
Změny firemních strategií
Velké společnosti budou usilovat o posílení své evropské dimenze tím, že budou
rozvíjet svoji činnost na nových trzích, budovat panevropskou organizaci a
hledat možnosti uzavírání aliancí a fúzí a akvizic. Pokud jde o pořadí
důležitosti, nedávný průzkum Andersen Consulting u řady klientů ukázal, že
společnosti potřebují znovu definovat svoji politiku v následujících oblastech
podle důležitosti: ceny, distribuční kanály, financování, nákup, lidské zdroje
(zhruba na stejné úrovni důležitosti), produkty, služby a komunikace. Tento
výsledek průzkumu v podstatě odpovídá i našemu očekávání.
EURO a bankovní sektor
Přechodem na EURO budou silně ovlivněny nejen banky zemí "první vlny" EMU, ale
všichni účastníci operující na finančním trhu v Evropě, obchodující s
evropskými produkty a s evropskými partnery nebo prostě mající vazby s bankami
(hlavní vlivy a důsledky jsou uvedeny v tabulce).
V současné době je patrné, že vliv EURO se projeví hlavně v investičním a
korporačním bankovnictví, s ohledem na očekávanou konsolidaci trhu se státními
a podnikovými pasivy a aktivy, centralizaci peněžních operací ve velkých
nadnárodních společnostech a s ohledem na zvýšené požadavky k řízení peněžního
toku eura a mezinárodní platební služby. Maloobchodní trhy mohou být
ovlivňovány pomaleji, protože tuzemské trhy budou dobře chráněny širokými
distribučními sítěmi lokálních bank a existujícími privilegovanými vztahy s
klienty.
I když ponecháme tyto úvahy a strategické výzvy stranou, krátkodobé imperativy
a s nimi spojené vybudování nových schopností budou představovat velké zatížení
pro banky.
K 1. lednu 1999 budou banky ve skutečnosti schopny: stanovit ceny, obchodovat a
platit ve vztahu k centrálním bankám v EURU jako nástrojem pro monetární a
zahraniční operace; spravovat mezibankovní fondy v EURU, provádět převody na
národní měnu pro klientské operace; převádět stávající smlouvy, cenné papíry a
účty na EURO; splňovat všechny požadavky regulace, auditu a výkaznictví.
Od ledna 1999 do ledna 2002 musí být banky schopny: zajistit "duální indikaci"
v EURU a národní měně pro klienty, včetně rozborů, cen, obchodů, plateb a účtů;
dokončit konverzi všech smluv, cenných papírů a účtů na EURO; připravit
zavedení nových bankovek a mincí.
Tyto imperativy s pevně stanovenými termíny budou vyvolávat podstatné změny
týkající se všech komponent, tj. systémů, lidí a procesů. Rozsah těchto změn
bude silně záviset na rozsahu, rozměru a distribuci operací a rozsahu,
složitosti a distribuci stávajících systémů.
Role informačních systémů v transformaci
na EURO
Celkové náklady konvergence evropských bank jsou značné a podle odhadů Evropské
bankovní federace mohou dosáhnout až 16 miliard dolarů. Některé banky již nyní
uskutečňují rozsáhlé programy změn. Předpokládá se, že až 50 % odhadované
pracnosti a nákladů se bude vztahovat k systémům informačních technologií.
Hlavní oblasti, kterých se to týká, jsou shrnuty v následujícím obrázku:
Pokud se týká porovnání problémů EMU a roku 2000, tyto problémy jsou podobné,
pokud je posuzujeme pouze z hlediska IT (tj. komplexní analýza, mnoho
vzájemných vazeb, "testování" jako významná komponenta nákladů a pracnosti, ne
všechny systémy lze jednoduše konvertovat atd.). Ve skutečnosti však EMU, která
představuje spíše strategickou podnikatelskou příležitost než čistě technický
problém, je mnohem složitější a nákladnější záležitost.
Dovolte mi v této souvislosti citovat mluvčího jedné velké banky v zemi, která
bude součástí EMU: "Jestliže nás řešení problému roku 2000 stálo 5 milionů
dolarů, pak změna našich systémů a adaptace našich procesů pro zajištění
jednotné měny nás přijde na cokoliv mezi 150 až 300 miliony dolarů."
Budou země mimo EMU, jako Česká republika, ovlivněny přechodem
na EURO?
Banky a finanční instituce se budou muset vyrovnat s novou "zahraniční měnou",
a to je prostě skutečnost, stejně jako je skutečnost, že současné evropské měny
v poměrně krátké době přestanou existovat. Toto se týká této země stejně jako
zemí EMU, i když se svými odlišnostmi. Stejně tak společnosti, které obchodují
se zeměmi EMU, budou muset obchodovat v EURU, dříve nebo později. A oblast EMU
je dostatečně velká (zatím 11 zemí), EURO se může stát oblíbenou jednotkou pro
porovnání cen v některých sektorech podnikání jak v zemích EMU, tak v zemích
mimo EU.
Kromě toho, společnosti mimo EMU mohou být v dosti velké konkurenční nevýhodě
vůči Eurolandu, protože náklady na transakce a zajištění proti rizikům budou
nadále platit, zatímco jejich konkurenti v Eurolandu budou schopni získávat
kapitál za výhodnějších podmínek.
Proto jsem pevně přesvěd-čen, že hlavní ekonomické subjekty obchodující s
Eurolandem zahájí pro začátek alespoň projekty hodnocení a analýzy vlivu EURO.
Kdy mají začít? Zítra.
8 2247 / dar









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.