Evropská Unie: Informační společnosti vstříc

Ať již se Česká republika stane členem Evropské unie v roce 2003, nebo až o několik let později, jedno je po nedávn


Ať již se Česká republika stane členem Evropské unie v roce 2003, nebo až o
několik let později, jedno je po nedávném vstupu ČR do NATO jisté v průběhu
postupného začleňování České republiky do evropských struktur budou mít její
občané, neziskový sektor i komerční sféra možnost více a více těžit z
nejrůznějších rozvojových programů Evropské unie, mezi nimiž sehrávají stále
významnější roli rozvojové programy zaměřené na všestrannou podporu rozvoje
informační společnosti. "Evropané" si konečně uvědomují, že není možné, aby se
nadále rozšiřovala propast mezi starým kontinentem a Spojenými státy, pokud jde
o pozornost věnovanou vědě a výzkumu a zavádění nových poznatků do praxe.
Rostoucí pozornost, kterou Evropská unie věnovala stále širšímu využití
pokročilých informačních a komunikačních technologií (dále jen ICT) v komerční
i neziskové sféře, se již v uplynulém desetiletí promítala mj. i do rostoucího
objemu finančních prostředků vkládaných do podpůrných programů. Prostřednictvím
těchto programů orgány Evropské unie podporovaly a podporují nejrůznější
výhonky rašící informační společnosti.
S blížícím se koncem tisíciletí přitom šíře záběru i rozsah těchto podpůrných
programů citelně rostly, přičemž díky probíhající transformaci tuzemské
ekonomiky a díky postupnému začleňování České republiky do celoevropských
struktur se tyto podpůrné programy stále více otevíraly nejen subjektům ze
státní správy a neziskového sektoru, ale i některým komerčním subjektům, které
se zabývají vývojem a nasazováním řešení na bázi nejnovějších informačních a
komunikačních technologií.
Vize jménem eEurope
8. prosince 1999, tj. jen několik málo dní před příchodem roku 2000, byly tyto
aktivity Evropské unie zastřešeny ohlášením iniciativy "eEurope: informační
společnost pro všechny", kterou zformuloval tým kolem finského člena Evropské
komise Erkki Liikanena coby klíčový prvek dlouhodobé strategie modernizace a
zvyšování konkurenceschopnosti evropské ekonomiky.
Není tedy divu, že tři hlavní cíle iniciativy eEurope jsou velmi ambiciózní
cílem je totiž zajistit pro všechny občany, domácnosti, školy, podniky či úřady
možnost "on-line" komunikace v digitální éře, vybudovat digitálně "gramotnou"
Evropu podpořenou podnikatelskou kulturou, schopnou financovat a rozvíjet nové
myšlenky, a konečně také dosáhnout toho, aby probíhající změny byly sociálně
citlivé a přispívaly k růstu spotřebitelské důvěry a k posilování sociální
soudržnosti.
K dosažení těchto cílů vytyčila Evropská komise 10 prioritních oblastí, jejichž
rozvoj hodlá ve spolupráci s orgány členských států EU, podnikovou sférou i
občany podpořit především. Takřka všechny tyto priority přitom spojuje jedno a
to maximální důraz na všestranné využití Internetu jako integrujícího prvku
rozvoje informační společnosti jak na horizontální, tj. např. mezistátní,
regionální, mezioborové, mezipodnikové i mezilidské úrovni, tak také na všech
úrovních vertikálních, tj. např. při komunikaci občanů s úřady, spotřebitelů s
dodavateli nebo investorů s nositeli podnikatelských projektů. Do několika
těchto priorit se přitom promítly také sociální ohledy, jejichž důsledkem je
důraz na využití pokročilých informačních a komunikačních technologií při
integraci ohrožených společenských skupin, jako jsou například zdravotně
postižení, sociálně slabí, příslušníci menšin či občané z ekonomicky či jinak
problémových regionů.
Za takto formulovanými cíli a prioritami se přitom skrývá široké spektrum
podpůrných programů Evropské unie i jejích jednotlivých členských států, z
nichž některé jsou součástí iniciativy eEurope přímo, jiné pak tuto iniciativu
odrážejí nepřímo v rámci sady nejrůznějších kritérií, podle nichž je poskytnutí
případné podpory a její celkové výše posuzována.
Kudy a kam tečou penízeLubomír Karpecki
Obecně lze podpůrné programy Evropské unie rozčlenit do tří základních oblastí.
Do první skupiny patří programy zaměřené na podporu monitorování rozvoje
informační společnosti a na podporu sdílení získaných informací, znalostí a
zkušeností. V tomto případě se orgány Evropské unie podílejí na financování
takto zaměřených projektů až do výše 100 % celkových nákladů, přičemž
realizátory takovýchto projektů mohou být jak subjekty z neziskové sféry, tak
komerční firmy, které tyto projekty realizují pro orgány Evropské unie "na
zakázku". Příkladem takovéhoto projektu je např. projekt European Survey of
Information Society (viz dále).
Druhou skupinu tvoří programy zaměřené na rozvoj informační společnosti v
neziskové sféře a ve státní správě a samosprávě. Také v tomto případě orgány
Evropské unie se mohou na takto zaměřených projektech podílet až do výše 100 %
celkových nákladů, přičemž financování probíhá formou grantů.
Poslední, třetí skupinu tvoří programy, jejichž cílem je podpořit rozvoj
informační společnosti v komerční sféře. V tomto případě se orgány Evropské
unie podílejí na celkových nákladech projektu maximálně do výše 50 %. Představy
o bruselských úřednících rozhazujících peníze daňových poplatníků "spřáteleným"
komerčním subjektům přitom vyvrací propracovaný systém několikanásobného
"jištění".
Po výběru projektů, které nejlépe splňují kritéria příslušného rozvojového
programu, totiž obvykle následuje zpracování tzv. "studie proveditelnosti".
Teprve na jejím základě je stanovována míra finanční participace Evropské unie,
která se maximální výši participace, jež je v rámci daného podpůrného programu
předem dána, obvykle pouze více či méně blíží.
Serióznost a solventnost realizátora projektu je přitom většinou prověřována
dvěma vzájemně nezávislými způsoby. Financování totiž v těchto případech
zprostředkovává formou úvěru některá z renomovaných komerčních bank. Ta přitom
nese nezanedbatelné riziko, že pokud nebude projekt dokončen nebo nedosáhne
stanovených objektivně ověřitelných cílů, nedojde k refundaci poskytnutých
finančních prostředků orgány Evropské unie, a splácení poskytnutých finančních
prostředků tak bude nutné vymáhat na realizátorovi projektu obdobně, jako tomu
bývá v případě běžných komerčních úvěrů. Není tedy divu, že si zainteresovaná
banka (jejíž souhlas je v takovýchto případech podmínkou) prověřuje realizátora
projektu možná ještě důkladněji než samotné orgány Evropské unie.
European Survey of Information SocietyLubomír Karpecki Jak již bylo zmíněno
výše, patří mezi projekty, které Evropská unie financuje v plné výši, i ty,
které slouží k monitorování rozvoje informační společnosti a k následnému
sdílení relevantních informací, znalostí a zkušeností. Jedním z klíčových
projektů tohoto typu je projekt Evropského průzkumu informační společnosti
(European Survey of Information Society, zkráceně ESIS).
Realizaci projektu Evropského průzkumu informační společnosti odstartovala
Kancelář na podporu informační společnosti (Information Society Promotion
Offfice, zkráceně ISPO) Evropské komise na začátku roku 1997.
Cílem tohoto projektu je vytvoření a rozvíjení databáze projektů, které
přispívají k rozvoji informační společnosti, a v neposlední řadě také nezávislý
sběr informací o takto orientovaných aktivitách realizovaných veřejnými
institucemi i soukromým sektorem na evropské, národní, regionální nebo místní
úrovni.
Dalším cílem projektu ESIS je průběžné monitorování a analýza rozvoje
konkurenčního prostředí v sektoru telekomunikací, sledování a analýza vývoje
dalších ukazatelů rozvoje informační společnosti a v neposlední řadě též
zpracování a zveřejnění informací o klíčových subjektech a veřejných i
soukromých subjektech již poskytujících či potenciálně schopných poskytnout
infrastrukturu, služby a aplikace podporující rozvoj informační společnosti. Na
základě úspěchu první fáze projektu ESIS, která probíhala pouze v členských
státech Evropské unie, a také na základě následných žádostí od místních
subjektů bylo na přelomu let 1997/1998 rozhodnuto rozšířit projekt ESIS i na
střední a východní Evropu a na teritorium středomoří.
ESIS II: Evropa to není jen EU
Druhá, rozšířená etapa projektu ESIS, která byla pod označením ESIS II zahájena
v březnu 1999, bude probíhat až do března roku 2001. V této etapě je projekt
ESIS realizován již ve 25 zemích, a to decentralizovaně. Pro každou zemi byl
Evropskou komisí vybrán na základě výběrového řízení lokální kontraktor, který
garantuje realizaci na úrovni příslušného státu či regionu. Projektový tým,
který má na starosti řízení celého projektu na celoevropské úrovni, je pak
zodpovědný za koordinaci projektu a za centralizaci a syntézu dat i
jednotlivých lokálních výsledkových zpráv. Jádrem projektu ESIS II je přitom
evidence projektů na podporu informační společnosti, které jsou definovány jako
"interaktivní projekty se sociální dimenzí, které inovačním způsobem využívají
informační a komunikační technologie k širokému spektru účelů a které zároveň
poskytují uživatelům vzdálený přístup". Každý lokální kontraktor shromažďuje
informace o takovýchto projektech pomocí jednotných dotazníků, které vyplňují
autoři nebo manažeři jednotlivých projektů. Shromážděná data jsou soustřeďována
v databázi, která je spolu s dalšími výstupy projektu ESIS II zpřístupněna na
adrese http://www.ispo.cec.be/esis a která mj. obsahuje i informace o osobách a
organizacích, které se na realizaci projektů na podporu informační společnosti
podílely. Vyhledávací mechanismus přitom umožňuje představitelům Evropské unie
i široké veřejnosti přístup k této databázi v režimu on-line, a to z různých
úhlů pohledu. Kromě evidence projektů jsou v rámci projektu ESIS II na lokální
i evropské úrovni zpracovávány a následně publikovány také analytické zprávy,
které obsahují informace a analýzy vývoje regulace a liberalizace, přehled
iniciativ propagujících rozvoj informační společnosti, kontakty na klíčové
osoby a organizace, přehledy hlavních "síťových" prostředků ve veřejném
sektoru, statistické analýzy databáze projektů na podporu informační
společnosti, základní indikátory rozvoje webových služeb a konečně též základní
fakta a indikátory aktuálního stavu a potenciálu dalšího rozvoje informační
společnosti.
Jak je z obsahu a z rozsahu výstupů projektu ESIS II patrné, slouží tento
projekt nejen jako prostředek nezávislého monitorování stavu rozvoje informační
společnosti v Evropě ze strany orgánů Evropské unie, ale také (a to především!)
jako nástroj, který umožňuje všem veřejnoprávním i soukromým subjektům
porovnávat své aktivity a projekty s těmi, které již jsou realizovány v téže či
v jiných zemích nebo které jsou realizovány na meziregionální úrovni, a na
základě těchto srovnání pak navazovat kontakty a partnerství směřující k
přípravám a realizaci programů nebo projektů nových. Díky rozšíření projektu
ESIS II i na regiony střední a východní Evropy a Středomoří se přitom tento
projekt stal také cenným nástrojem pro rozvoj dialogu a spolupráce mezi
subjekty z těchto regionů a subjekty z Evropské unie.
Projekt ESIS II v ČR
Jako realizátor projektu ESIS II na území České republiky byl orgány Evropské
unie vybrán mezioborový tým, jehož jádro tvoří pracovníci Ústavu informatiky
FAST Vysokého učení technického v Brně spolu s dalšími osobnostmi sdruženými v
mezioborovém Centru pro elektronický obchod (CEO).
Klíčoví členové tohoto projektového týmu zodpovídají za realizaci projektu ESIS
II v oblastech, v nichž dlouhodobě působí a které důvěrně znají. Projekt ESIS
II tak v ČR komplexně pokrývá oblast vzdělávání, oblast státní správy a
samosprávy, oblast veřejné informační a komunikační infrastruktury a konečně
také oblast komerční sféry a médií.
Jak je z rozdělení kompetencí jednotlivých členů realizačního týmu patrné, je
hlavním úkolem tohoto týmu komplexní monitorování aktuálního stavu rozvoje
informační společnosti v ČR ve všech výše naznačených oblastech od
nejrůznějších aktivit státní správy až po nejvýznamnější aktivity v komerčním
sektoru, a to včetně různě zaměřených iniciativ propagujících rozvoj informační
společnosti v ČR. Monitorování všech těchto aktivit přitom probíhá v rámci
pravidelných čtvrtletních cyklů, které průběžně doplňují a aktualizují první
dílčí výstupy projektu ESIS II za ČR, které byly orgánům Evropské unie předány
na přelomu září a října 1999. Tyto výstupy jsou průběžně publikovány, a to jak
přímo na webovém serveru Kanceláře na podporu informační společnosti Evropské
komise (viz http://ispo.cec.be /esis), tak také na webových stránkách
Virtuálního informačního parku (viz http://www.park. cz/esis). Zde také mohou
subjekty, které realizují projekty či propagační iniciativy na podporu
informační společnosti, získat elektronické verze dotazníků, po jejichž
vyplnění a zaslání zpět mají šanci být zařazeni do celoevropské databáze.
(Nejen) Česká republika očima Evropské unieLubomír Karpecki
Srovnání výstupů, které byly získány během prvních šesti měsíců realizace
projektu ESIS II na území České republiky, s výstupy projektu ESIS II z jiných
států střední a východní Evropy naznačuje, že stejně jako v jiných oblastech
není Česká republika žádným "středoevropským tygrem" ani ve stále ostřeji
sledované oblasti rozvoje informační společnosti. I když je jádrem projektu
ESIS II především evidence projektů a propagačních iniciativ na podporu rozvoje
informační společnosti, je zatím na statistickou analýzu dosud evidovaných
projektů v ČR i v ostatních zemích střední a východní Evropy přece jen příliš
brzy.
Důvod je jednoduchý počet evidovaných projektů má totiž v průběhu realizace
projektu ESIS II tendenci růst spíše exponenciálně tak, jak roste povědomí o
tomto projektu a jeho přínosech mezi odbornou veřejností. Analýza dosud
zaevidovaných projektů by tak mohla přinést výsledky spíše zavádějící.
Naopak v případě výstupů, které shrnují základní fakta a indikátory rozvoje
informační společnosti v jednotlivých státech střední a východní Evropy, má
informační hutnost nově podchycených informací spíše tendenci klesat.
Příčinou je skutečnost, že fakta a indikátory, které se podaří podchytit v
prvních měsících realizace projektu, zachycují poměrně přesně nejen aktuální
stav, ale také dynamiku rozvoje informační společnosti v předchozích letech,
jejichž extrapolace (samozřejmě při respektování příslušných souvislostí a
vazeb) dává tušit, kterým směrem se bude ubírat další vývoj, takže průběžné
aktualizace těchto základních faktů a indikátorů již nepřinášejí nějaké
zásadnější zvraty, a jejich hodnota tak tkví spíše v dalším zpřesňování a
dílčím doplňování získaných informací.
Právě nyní, tj. po více než půlroční realizaci projektu ESIS II v ČR, je tak
patrně nejvhodnější doba k detailnější analýze a srovnání základních faktů a
indikátorů, které naznačují aktuální stav a klíčové trendy rozvoje informační
společnosti v ČR.
Východ ve znamení růstu
Výstupy projektu ESIS II za střední a východní Evropu sice zahrnují trojici
pobaltských států, avšak nezahrnují ani Rusko a dalších postsovětské republiky,
ani Slovensko, Chorvatsko a Srbsko. Proč tomu tak je, je zřejmé na podzim roku
1998, kdy se zadání projektu ESIS II rodilo, nahlížely orgány EU na "vynechané"
státy jako na státy, které tehdy "patřily do Evropy" spíše svou geografickou
polohou než rozvinutostí své demokracie.
Přestože minimálně ve dvou ze zmiňovaných případů (na Slovensku a nejnověji i v
Chorvatsku) k zásadnímu obratu ve směřování společenského vývoje v těchto
zemích došlo, na jejich nezařazení do projektu ESIS II to již zřejmě nic
nezmění, neboť je jen velmi nepravděpodobné, že by byla realizace tohoto
projektu zahájena v některé ze zmiňovaných zemí až dodatečně uprostřed jeho
dvouletého cyklu (což mj. velmi názorně dokumentuje, co může způsobit
promeškání nabízející se šance byť jen o pár měsíců, jako tomu bylo v případě
Slovenska).
I při respektování těchto omezení projektu ESIS II však přináší analýza jeho
výstupů za "pokrývané" země střední a východní Evropy již na první pohled
některá zjištění, která naznačují mimořádnou dynamiku rozvoje podhoubí pro
vznik informační společnosti ve všech sledovaných zemích dohromady.
Jen v letech 1996 až 1999 totiž vzrostl počet telefonních linek ve sledovaných
státech střední a východní Evropy o úctyhodných 78 %, takže na konci roku
připadalo na 100 obyvatel 35,1 telefonní linky (což je však ve srovnání s
vyspělými státy stále ještě relativně velmi málo).
Na tomto růstu se přitom rozhodující měrou podílel extrémní růst počtu
provozovaných mobilních telefonů, který se ve sledovaných státech v letech 1996
až 1999 téměř zdevítinásobil, takže na konci roku 1999 se mobilní telefony na
celkovém počtu telefonních hovorů podílely již téměř 27 %!
Fakt, že provozovatelé pevných telefonních sítí ve sledovaných státech stále
rychleji ztrácejí svůj dominantní podíl na velmi lukrativním telekomunikačním
trhu, přitom zjevně není dán pouze výhodami mobilních sítí z hlediska jejich
uživatelů i provozovatelů, ale do značné míry také přetrvávající tuhou
monopolizací na straně provozovatelů pevných telefonních sítí. V této oblasti
nám totiž předpokládanou částečnou demonopolizaci k 1. 1. 2001 a plnou
demonopolizaci někdy na přelomu let 2002 a 2003 může obyvatelstvo drtivé
většiny ostatních sledovaných států střední a východní Evropy jen tiše závidět
jak totiž vyplývá z reportů, které v rámci projektu ESIS II podchycují stav
liberalizace telekomunikací a rozvoje alternativních sítí, dočká se ve stejném
termínu jako obyvatelstvo ČR výraznější demonopolizace v oblasti sítí pevných
telefonních linek pouze obyvatelstvo Estonska a Slovinska. V ostatních
sledovaných státech má k demonopolizaci dojít až minimálně o rok (v Maďarsku),
o dva roky (v Rumunsku a Bulharsku) či dokonce až o pět let (v Makedonii)
později!
Poněkud lepší situace tak v současnosti panuje snad jen v Polsku, kde již byl
provoz lokálních sítí liberalizován v oblasti dálkových přenosů však v Polsku
bude až do roku 2003 platit omezující podmínka, že operátoři v této oblasti
musejí být minimálně z 51 % v polském vlastnictví. Téměř srovnatelná dynamika,
jako je tomu v případě rozvoje telekomunikací, byla ve sledovaných státech
střední a východní Evropy zaznamenána i v oblasti růstu počtu provozovaných
osobních počítačů. Jejich počet se totiž v letech 1996 až 1999 zvýšil o cca 79
% až na celkových téměř 12 milionů (z nichž je však zatím stále ještě jen malá
část provozována domácími uživateli). Počet provozovaných osobních počítačů,
který připadá na 100 obyvatel, se tak ve sledovaných státech v letech 1996 až
1999 zvýšil z cca 6,7 na 12 i to je však ve srovnání s vyspělými státy stále
ještě poměrně málo.
ČR: Není proč jásat
Jak vyplývá ze srovnání výše zmíněných základních předpokladů rozvoje
informační společnosti a trendů jejich vývoje v jednotlivých sledovaných
státech střední a východní Evropy, není na tom Česká republika sice nijak
špatně, avšak na druhé straně také není sebemenší důvod k jásotu.
Proč tomu tak je, naznačuje zejména srovnání situace v ČR se situací ve
Slovinsku, které ve většině sledovaných ukazatelů předstihuje ČR ještě mnohem
výrazněji, než by bylo možno odvozovat ze srovnání základních ekonomických
ukazatelů, jako je hrubý domácí produkt na obyvatele či jeho kupní síla. Např.
oproti 52 telefonním linkám na 100 obyvatel v ČR se totiž Slovinsko může
pochlubit již 76 linkami na 100 obyvatel. Také podíl mobilních telefonů na
celkovém počtu telefonních linek je ve Slovinsku citelně vyšší, neboť ke konci
roku 1999 dosahoval již cca 44 %, zatímco v ČR to bylo ve stejné době "jen" 28
%. O tom, že přetrvávající okázalé sebevědomí některých výrazných exponentů
tuzemské politické reprezentace uplynulého desetiletí nemá příliš reálné
opodstatnění ani v oblasti podmínek pro rozvoj vyspělé informační společnosti,
přitom svědčí také skutečnost, že stagnace a recese tuzemské ekonomiky se v
uplynulých letech projevila mj. i tím, že v obou výše zmíněných ukazatelích již
ČR předstihlo také Estonsko, kde se počet telefonních linek na 100 obyvatel
pohybuje kolem 61, přičemž podíl mobilních telefonů činí cca 41 %!
Není tedy divu, že zejména ve Slovinsku se ještě výrazněji než v ČR projevuje
prudký pokles tržního podílu tamního monopolního operátora pevných telefonních
sítí, což by snad mohlo být pro Český Telecom a jeho plány dalšího výrazného
zvyšování paušálních poplatků v příštím roce výrazným mementem zejména když pro
něj nijak lichotivě nevyznívá ani srovnání míry digitalizace telefonních sítí,
kde byla ČR předstižena nejen Slovinskem, Maďarskem i Polskem, ale dokonce i
Bulharskem, Bosnou a Albánií!
Podobně je tomu také v případě srovnání ČR s nejvyspělejšími ze sledovaných
států střední a východní Evropy, v dalších základních ukazatelích rozvoje
podhoubí informační společnosti. Co do počtu provozovaných osobních počítačů na
100 obyvatel se totiž ČR řadí s hodnotou 10,7 osobních počítačů na 100 obyvatel
dokonce mírně pod průměr všech sledovaných států, když byla v tomto ukazateli
výrazně předstižena nejen ekonomicky rozvinutějším Slovinskem (s 25 PC na 100
obyvatel), ale také ekonomicky relativně slabším, avšak velmi dynamicky se
rozvíjejícím Polskem (s 13,7 PC na 100 obyvatel).
Nijak proto nepřekvapuje, že všechny tyto skutečnosti se již začínají promítat
i do klíčových ukazatelů rozvoje informační společnosti, jimiž jsou zejména
nejrůznější objektivně měřitelné relativní ukazatele využití Internetu. Ke
konci roku 1999 již totiž ČR zaostávala např. za Polskem i Estonskem mj. i v
počtu registrovaných internetových domén. Ztráta dřívějšího náskoku ČR v
oblasti "internetizace" společnosti oproti některým ostatním sledovaným státům
střední a východní Evropy je přitom patrná také ze statistik, zachycujících
míru "internetizace" školství, zdravotnictví, veřejných knihoven či muzeí, kde
je dnes ČR celkově srovnatelná nebo zaostává nejen ve srovnání se Slovinskem,
ale např. také ve srovnání s celkovým průměrem pobaltských republik.
0 0617 / jaf









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.