Fenomén internetové telefonie

Základem internetových telefonátů jsou technologické postupy umožňující přenos hlasu v sítích provozovaných na pr...


Základem internetových telefonátů jsou technologické postupy umožňující přenos
hlasu v sítích provozovaných na protokolu IP. Ten představuje jedinou zásadní
podmínku pro provozování služby VoIP.

Telefonní hovor uskutečňovaný přes síťové prostředí s protokolem IP (Internet
Protocol) má podobu datového toku digitalizovaného hlasu děleného na pakety
(oddíly), jež se před koncovým bodem přenosu, respektive příjemcem hovoru,
spojují zpět do jednotného toku zvukových dat. Pro provoz internetové telefonie
VoIP (Voice-over-IP) je zapotřebí širokopásmové připojení k internetu,
registrace u provozovatele VoIP služby a telefonní klient, kterým může být
hardwarový IP telefon, softwarová aplikace využívající mikrofonu a zvukové
karty počítače nebo analogový telefonní adaptér.
Nutno podotknout, že nákladová stránka internetové telefonie se v případě
hovorů uskutečňovaných mezi dvěma jejími účastníky blíží ceně připojení k
internetu, neboť jejich spojení neopouští datovou síť. Jinak tomu je u
kombinovaných telefonátů, kdy jeden z účastníků hovoru využívá klasické pevné
telefonní linky nebo mobilního telefonu. Zde se samozřejmě zpoplatňuje využití
okruhů provozovaných telefonními operátory. Třetí možnost představují hovory
začínající i končící klasickými nebo mobilními telefony, jejichž spojení je
alespoň z části vedeno po sítích s protokolem IP, což takový hovor také
zlevňuje.

Komunikační protokoly
Ve specifikaci IP telefonie lze v podstatě objevit dva základní komunikační
protokoly, jež se v současnosti využívají. Prvním, starším (1996) a náročnějším
je soubor protokolů H.323 (Packet based multimedia communications systems),
jenž představuje signalizaci známou z telefonní sítě a svou podporu nalézá
především u telekomunikačních operátorů. Využívá binárního kódování, pracuje na
modelu peer-to-peer, umožňuje multimediální přenosy a mimo jiné nepodporuje
sítě 3G ani služby instant messagingu.
Druhým, novějším (1999) a masivně se prosazujícím protokolem je SIP (Session
Initiation Protocol). Ten umožňuje zprostředkování nejen hlasové komunikace,
ale i videokonferencí, chatů, on-line a multiplayerových her nebo sdílení
aplikací. Svou koncepcí není nepodobný provozu e-mailu, takže i zde dochází k
výměnám textových zpráv (kódování), jež ovšem popisují hlas. Protokoly SIP a
H.323 nejsou vzájemně slučitelné.

Problém QoS
Často diskutovanou specifickou oblastí služby VoIP je její kvalita. QoS
(Quality of Service) v podstatě znamená průchodnost hlasových přenosů síťovou
infrastrukturou, kde se musí vypořádat s přítomností datových toků mnoha
dalších služeb. Většina síťových administrátorů dosud nemá větší motivaci
upřednostňovat VoIP na úkor dalších datových přenosů. Z mnoha dohledatelných
subjektivních hodnocení uživatelů služeb internetové telefonie vyplývá, že s
jejich kvalitou nejsou v praxi větší problémy.

Kompresní kodeky
Zařízení pracující s VoIP využívají pro odesílání hlasu kompresních kodeků (viz
tabulka Kodeky komprese VoIP). Ty rozdělují hlas do malých souborů, jež se
vysílají přes internet. Stejně tak kodeky spojují příchozí datové toky (pakety)
a transformují je do zvukového výstupu.

Potřebný hardware
Zařízení potřebná pro zprovoznění VoIP do značné míry souvisejí s typem
internetového připojení (nebo pouze síťového), kterým uživatel disponuje.
Širokopásmové modemy by měly disponovat funkcí NAT (Network Address
Translation), jež v reálném čase propojuje vnitřní IP adresy a veřejné IP
adresy a mohou být doplněny o DHCP server (Dynamic Host Configuration
Protocol). Softwarové přepínače poskytovatelů služeb VoIP směřují telefonní
hovory cestami, jež standardně očekávají. Proto u řady starších zařízení
zprostředkovávajících připojení k internetu nemusí být možné provozovat
internetovou telefonii.
U koncových zařízení VoIP jde především o analogové telefonní adaptéry (ATA),
IP telefony a o počítače vybavené softwarovými telefony. Zařízení ATA jsou
principiálně příbuzná klasickým modemům, ale funkčně představují konvertory
lidského hlasu a paketového provozu sítě s protokolem IP. Jejich zprovoznění
předpokládá přítomnost funkční ethernetové přípojky a klasického telefonního
aparátu, jenž bude sloužit svému původnímu účelu.
IP telefony v sobě kombinují klasický telefon (třebaže digitální) a konvertor
ATA. Místo telefonní přípojky typu RJ-11 disponují síťovým portem RJ-45. Jejich
použití je vhodné zejména ve firemním prostředí s nekomplikovanou distribucí
ethernetových přípojek.
Softwarové telefony, poslední ze jmenovaných koncových zařízení, pro svůj chod
vyžadují zapnutý a k síti připojený počítač. Hovory se uskutečňují přes
softwarovou aplikaci (například Skype nebo FreshTel) a hardwarové prvky v
podobě mikrofonu počítače, zvukové karty nebo USB handsetu. O své místo na
slunci začínají bojovat i mobilní telefony využívající VoIP. Ty dokáží zachytit
všechny dostupné signály (GSM, Wi-Fi nebo WiMax) a připojit se s pomocí cenově
nejvýhodnějšího.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.