Filtrační síta propustí jen žádoucí informace

Neustálé rozšiřování Internetu má mnoho předností. Sdílení tolika informací, obsahujících nejrůznější témat...


Neustálé rozšiřování Internetu má mnoho předností. Sdílení tolika informací,
obsahujících nejrůznější témata a kategorie, je jistě užitečné pro velký počet
nejrůznějších uživatelů na druhou stranu může ale také přinést značné problémy
firmám, institucím či rodinám, které potřebují Internet využít jen k některým
účelům nebo k získávání pouze určitého typu informací. Ne vše chcete sdílet.
Dostáváme se tedy k pojmu "filtrování" Internetu. Téma je to poměrně citlivé,
protože do jisté míry připomíná velmi nepopulární cenzuru. Filtrování Internetu
se tedy samozřejmě nesetkává s nějakým jednoznačným souhlasem, pravdou však je,
že v nemalém množství případů je žádoucí až nutné (přinejmenším z něčího
hlediska) omezit přístup k Internetu jen na nějaké oblasti nebo na určité typy
informací, či naopak některé typy informací zakázat.
Příkladů můžeme uvést hned několik:
Firma chce připojit své pracovníky na Internet, aby mohli vyhledávat nové
informace týkající se jejich práce, komunikovat se vzdálenými kolegy apod., ale
nechce již, aby si pracovníci v pracovní době prohlíželi např. oblíbené stránky
s novinami či sportovními statistikami a aby tak klesala produktivita práce.
Knihovna by ráda na svých veřejných počítačích poskytla přístup ke své
internetové prezentaci nebo k informacím z dalších knihoven, nechce však, aby
si návštěvníci mohli prohlížet jakékoliv další stránky.
Rodina by ráda připojila na Internet svůj domácí počítač, nechce ale, aby si
děti mohly v nestřežené chvíli prohlížet pornografické stránky nebo návody na
výrobu atomové bomby.
První pokus: klient
Jak je z výše uvedených příkladů vidět, samotné rozšiřování Internetu s sebou
přineslo nutnost jeho obsah (resp. informace viditelné uživatelem) filtrovat.
Jedno z prvních řešení bylo následující: na každém počítači, na kterém bylo
nutné obsah filtrovat, byl nainstalovaný program, který zakazoval prohlížet
stránky obsažené v nějakém dlouhém seznamu.
Toto řešení je však nepraktické hned z několika důvodů. Když pomineme to, že
zkušený uživatel takový program mohl lehce ukončit, tak je zřejmé, že aplikace
tohoto typu musí být nainstalována na každém počítači, což je na velkých sítích
velice náročné. Navíc samotný statický seznam zakázaných stránek nestačí,
protože denně mohou vznikat nové servery s dalším "nežádoucím" obsahem.
Druhý pokus: server
Jiné řešení internetového filtrování je mnohem elegantnější a také podstatně
praktičtější. Jedná se o program, který je nainstalován na internetovém
serve-ru, resp. na serveru, který Internet zprostředkovává cílovým uživatelům a
který spolupracuje s proxy serverem. To znamená, že všechny internetové
stránky, které by si uživatel chtěl prohlédnout, musí nejdříve projít proxy
serverem, tzn. i tímto "filtračním" programem. Ten stránky analyzuje a buď
jejich zobrazení povolí, nebo se k uživateli vůbec nedostanou. Pro samotné
filtrování se ve většině takových programů používají čtyři hlavní filtrační
metody, a to:
Seznam zakázaných URL: Prostý výpis všech internetových adres nebo jen serverů,
na které uživatel nemá přístup (např. www.cnn.com, www.nasili.cz/uplne/
nejhorisi).
Seznam povolených URL: Jedná se naopak o seznam adres, na které uživatel
přístup má. Tato funkce se například používá pro udělení výjimek nebo pro
ujištění, že pokud je daná adresa jakýmkoliv pravidlem zakázána (např. omylem),
uživatel k ní bude stejně mít přístup.
Systém hodnocení PICS: Tento systém pracuje tak, že administrátor internetového
serveru může zařadit obsah svého serveru do určitých dohodnutých kategorií.
Filtrovací program si při přístupu na server zkontroluje, jestli je takové
hodnocení k dispozici, a pokud ano, porovná ho se svým nastavením a opět buď
povolí, nebo odepře přístup. Podobné "ohodnocování" obsahu serverů je jistě
velice užitečné, ale ne vždy je k dispozici (administrátor serveru tohle
nenastavil, vystavovatel obsahu nemá k takovémuto konfigurování přístup apod.).
I přes velice dobře stanovené kategorie administrátor také nemusí správně určit
obsah všech stránek obsažených na serveru (toho hodnocení je skutečně plně v
jeho moci, takže jsou samozřejmě možné i záměrné podvody administrátor
pochopitelně může kategorie nastavit také úmyslně nepravdivě).
Seznam slov: Pokud daná stránka není na seznamu zakázaných URL a projde i
hodnocením PICS, přichází na řadu ještě kontrola slov. Filtrační program má k
dispozici seznam slov, které v dokumentu vyhledává (např. warez, xxx apod.).
Pokud se v dokumentu jakékoliv z těchto slov vyskytne, program stránku
zablokuje. Toto je jistě jedna z nejefektivnějších metod, může ale zklamat
třeba tam, kde jsou informace na stránkách spíše obsažené v grafické podobě.
Příklady programů
Jedním z filtračních programů, který jsme vyzkoušeli v praxi, je aplikace Cyber
Patrol (http://www.cyberpatrol.com) od firmy Microsystems software.
Cyber Patrol (dále jen CP) je určen pro práci pod Windows NT a spolupracuje
právě s proxy serverem (Microsoft nebo Netscape). Svým charakterem (a také
nápisem na krabici) se řadí spíše pro použití v domácnostech a ve školách.
CP poskytuje kromě standardního filtrování ještě některé další možnosti. Jedna
z velice šikovných drobností je časové omezení, kdy se k Internetu vůbec dá
připojit nastavení může být přitom individuální pro každý den v týdnu a je
rozděleno do půlhodin.
Další, také velice příjemnou funkcí, která je pravděpodobně nejvíce ocenitelná
spíše doma, je omezení celkového času, který lze na Internetu strávit (opět
rozdělení podle jednotlivých dní v týdnu, ale také pro celý týden). Zmíněné dvě
funkce jdou samozřejmě také kombinovat, takže nakonec vše může fungovat tak, že
období, ve kterém bude Internet přístupný, je třeba pětihodinové, ale po dvou
hodinách se limit vyčerpá a přístup se zakáže.
WWW a FTP nejsou jediné protokoly, které umí CP filtrovat. Program zvládne také
IRC chat (lze definovat seznam slov, které se nesmí/mohou vyskytovat v názvech
a popisech jednotlivých chatovacích místností) a NEWS (opět seznam povolených a
zakázaných názvů usenetových skupin).
Funkcí, které omezují přísun určitých informací, je však v CP ještě více. Lze
například zakázat přístup do celé domény (edu, com, cz...) nebo dokonce zakázat
spouštění dalších aplikací.
Tato funkce je velice užitečná, pokud ono filtrování probíhá rovnou na
počítači, který se připojuje k Internetu modemem nebo který je na něj přímo
připojen. CP se totiž nainstaluje do systému tak, že veškerý přístup k
Internetu musí jít přes něj, tzn. musí být spuštěn a pokud není (proces se
samozřejmě dá také velice lehce ukončit), přístup k Internetu se zablokuje
úplně. I pokud je navázáno modemové spojení, webový prohlížeč se chová úplně
stejně, jako kdyby počítač na Internetu nebyl. To znamená, že CP musí být
spuštěn vždy, když je potřeba se na Internetu připojit. Z tohoto důvodu může
také neustále kontrolovat aplikace, které jsou spuštěné souběžně s ním (a které
by mohly přístup k Internetu vyžadovat), a pokud je některá na seznamu
"zakázaných", tak ji po několika vteřinách ukončí.
Věc, která je také velice ocenitelná na domácím počítači, je možnost definovat
až 9 různých uživatelů/profilů s příslušnými hesly. Jednotlivým uživatelům lze
nastavovat různá omezení jiný přístup k webovým stránkám může mít např.
pětiletý syn, nebo manželka.
Z uživatelského hlediska je Cyber Patrol velice šikovný program (jehož
předností je také snadná instalace a konfigurace), pomocí kterého je skutečně
možné dát limitovaný přístup k Internetu a snížit obavy z toho, že dotyčný
člověk ho bude využívat nějakým "nechtěným" způsobem.
Další programy
Cyber Patrol není samotřejmě jediným filtračním programem. Existuje ještě celá
řada obdobných aplikací. Podívejme se krátce na dvě z nich.
Surf Watch je na rozdíl program určený spíše pro využití v komerčních
společnostech. Pro tento účel je vybaven řadou funkcí, těmi hlavními je možnost
instalace na různých operačních systémech a proxy serverech, dále podstatně
větší možnost vytváření uživatelů a skupin uživatelů pro různý přístup k
Internetu a také vytváření grafických reportů o využívání přístupu k Internetu.
WebSENSE je také spíše určen do firemního prostředí. Jeho hlavními rysy jsou
možnost spouštění na různých operačních systémech a velice přehledné grafické
zpracování statistik o využívání přístupu.
Pro další informace o jednotlivých programech zmíněných v tomto článku můžete
navštívit např. následující webové stránky: http://www.cyberpatrol.com (Cyber
Patrol), http://www.spyglass.com/ products/surfwatch (Surf Watch)
a http://produkty.infima.cz/websense (WebSENSE).
9 2098 / pahn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.