Fotografické zážitky s dlouhým sklem

Na trhu kompaktních fotoaparátů s dlouhým zoomem se nedávno objevily tři velmi zajímavé modely. Mají mnoho společné...


Na trhu kompaktních fotoaparátů s dlouhým zoomem se nedávno objevily tři velmi
zajímavé modely. Mají mnoho společného například rozlišení 5 megapixelů,
kompletní nabídku expozičních režimů (automatiku, prioritu clony a času i plně
manuální nastavení), objektiv s velkým rozsahem ohniskové vzdálenosti i celkem
slušnou řádku vyspělých fotografických funkcí.

Všechny tři konkrétně jde o modely Kodak Z740, Konica Minolta Z5 a Panasonic
FZ5 vám v následujícím textu podrobně představíme.

Kodak Z740
Na ultrazoom je nejnovější model značky Kodak opravdu hodně kompaktní, což na
jednu stranu potěší, neboť jej lze nosit bez problémů v jakékoli kapse, na
druhou stranu ovšem malé rozměry poněkud zhoršují ergonomii přístroje. Ta je u
ultrazoomu mimořádně důležitá tím spíše, že jako jediný fotoaparát v našem
testu není Z740 vybaven stabilizátorem obrazu. Při fotografování s dlouhou
ohniskovou vzdáleností proto doporučujeme o něco se opřít, aby snímky nebyly
rozostřené.
Náběh fotoaparátu trvá okolo dvou sekund, a to je na ultrazoom velmi slušná
hodnota. Při zapnutí se automaticky vyklopí blesk, což není zrovna příjemné a
bohužel se tomu ani v nastavení přístroje nedá nijak zabránit. Docela rychlý je
ale pohyb zoomu, jen bychom ocenili jemnější krokování zejména v dlouhých
ohniskových vzdálenostech, kdy zoomování není úplně plynulé.
Elektronický hledáček i displej nabízejí relativně slušné rozlišení a dobrý
obraz v šeru i na přímém slunci. Na těle najdete poměrně hodně ovládacích
prvků, což potěší zejména zkušenější uživatele samostatná tlačítka jsou
vyhrazena například sekvenčnímu snímání, samospoušti, makru či režimům blesku.
K velmi dobrému pocitu z ovládání ale přispívá hlavně volič režimů s joystickem
uprostřed. Díky němu má fotograf přímý přístup například ke korekci expozice či
citlivosti ISO, velmi dobře se v poloautomatických či manuálních režimech
ovládají i hodnoty času a clony. Jen je škoda, že samotné režimy priority clony
a času a manuální režim nemají na voliči samostatné polohy a je mezi nimi nutno
přepínat joystickem.
Méně příjemné je ovšem jisté omezení funkční výbavy. Kromě absence
stabilizátoru může někomu citelně chybět manuální ostření, histogram či režim
pomalé synchronizace blesku, ještě větším nedostatkem jsou podle nás pouhé
čtyři varianty vyvážení bílé bez možnosti ruční korekce.
V dobrém světle ostří fotoaparát spolehlivě, v šeru už je to horší zde chybí
asistenční přisvícení. Co se kvality fotografií týče, patří Kodak spíše do
oblasti slušného průměru ostrost na ultrazoom docela ujde, potěší živé barvy a
solidní kresba detailů, do úrovně ISO 200 je na fotografiích překvapivě málo
šumu. Snímky ale bohužel trpí všudypřítomnou chromatickou aberací neboli
fialovými konturami na přechodech jasů a stínů, které jsou velmi nápadné i při
průměrně kontrastních scénách.

Konica Minolta Z5
Minolty řady Z patří již nějakou dobu ke stálicím trhu, tradičně se jedná o
ultrazoomy se stabilizací, několika zajímavými funkcemi a mírně řečeno
extravagantním designem. Oproti předchozímu modelu Z3 nabízí Z5 jedno
nenápadné, ale velmi podstatné vylepšení úchop pro pravou ruku je zdrsnělý a
částečně pogumovaný, a fotoaparát se proto mnohem lépe drží. Také tlačítka už
nepůsobí dojmem, že po týdenním používání odpadnou, i když do bytelnosti
některých konkurenčních modelů mají pořád daleko. Přístroj se podobně jako
ostatní fotoaparáty řady Z zapíná tlačítkem umístěným netypicky pod displejem a
start mu chvíli trvá celé tři vteřiny. Potěšující je ale na druhou stranu
rychlost ostření (hlavně ve zhoršených podmínkách) a také plynulý a svižný
pohyb zoomu. Při ostření se fotoaparát chová trochu nezvykle z objektivu se
neozývá obvyklá práce servomotorků, ostření je absolutně tiché.
Na ovládací prvky je Minolta tradičně skoupá, jediná dvě funkční samostatná
tlačítka slouží k přepínání makrorežimů a režimů blesku, směrovými šipkami
nastavíte korekci expozice. Kvůli dalším parametrům ale musíte vstoupit do
menu, což je třeba u citlivosti, sekvenčního snímání nebo vyvážení bílé opravdu
nepříjemné. Výhodou oproti konkurenci jsou naopak sáňky pro externí blesk, věc
v této cenové třídě téměř nevídaná (je ale otázka, zda to typičtí uživatelé Z5
vůbec využijí).
Displej je příjemně velký a jasný, horší je to s elektronickým hledáčkem obraz
v něm trpí značnou zrnitostí a slouží opravdu jen k základní orientaci. Funkční
výbava fotoaparátu potěší i náročné uživatele, za zmínku stojí třeba
kontinuální ostření na objekt v pohybu, pomalá synchronizace blesku a jako u
předchůdců i sekvenční snímání. V menším rozlišení umí Z5 pořídit až 10 snímků
za vteřinu, což je u kompaktů opravdový unikát. Také makrorežim je velmi
slušný, přičemž přístroj celkem spolehlivě ostří už od jediného centimetru.
Co se kvality snímků týče, potěší především živé barvy, na druhou stranu by
fotografie mohly být ostřejší. Úroveň šumu je snesitelná i při maximálním ISO
320, na monitoru nebo při tisku do fotografií do rozměru 13 x 18 cm skoro nic
nepoznáte. Chromatická aberace se vyskytuje spíše na delší hranici ohniskové
vzdálenosti, je jí ale určitě méně než
u Kodaku.

Panasonic FZ5
Fotoaparát Panasonic FZ5 je k dispozici ve stříbrném i černém provedení,
přičemž černá varianta působí o něco seriózněji. Velkou výhodou oproti
konkurenčním modelům je jeho základní výbava v té totiž kromě nezbytného
softwaru či dokumentace najdete redukční tubus na objektiv, a dokonce i
sluneční clonu, což je v této třídě výjimečné. S nasazeným tubusem je
fotoaparát větší a o něco málo těžší, na druhou stranu se ale mnohem lépe drží
a působí spíše jako malá zrcadlovka, což zkušenějším fotografům jistě přijde
vhod. Navíc se na tubus dají šroubovat filtry a také nasadit krytka objektivu,
což u vysunutého objektivu bez tubusu nelze. Dá se tedy předpokládat, že
náročnější uživatelé nasadí na objektiv tuto redukci natrvalo. Kromě designu
zaslouží pochvalu i rozložení ovládacích prvků. Kruhový volič expozičních
režimů nabízí samostatné polohy pro automatiku, prioritu času a clony i manuál,
naopak "začátečnické" motivové programy jsou sdruženy pod jednou polohou a
požadovanou variantu musíte volit v menu to je další znak orientace spíše na
zkušené uživatele. Tomu odpovídá i spousta samostatných tlačítek ovládajících
jednotlivé funkce, např. stabilizátor, sekvenční snímání, korekci expozice,
bracketing či režimy blesku. Škoda že tlačítky nelze ovládat i citlivost a
vyvážení bílé, takhle musíte do menu přece jen častěji, než by bylo příjemné.
To je ale problém většiny kompaktních přístrojů. Jako mnoho ultrazoomů si i FZ5
dává načas s náběhem, který trvá asi 3 vteřiny. Ostření je naopak velmi rychlé
a v šeru navíc spolehlivější než u zbylých dvou fotoaparátů v testu, zásluhu na
tom má především oranžové asistenční světlo. Optika značky Leica potěší zejména
milovníky teleobjektivů, maximální ohnisková vzdálenost odpovídá 432 mm, k jeho
přednostem patří i velmi dobrá světelnost f2,8-3,3. Náročnějším fotografům
nabízí FZ5 několik pokročilých funkcí, například ruční doladění barevné teploty
nebo kontinuální ostření, kterého využijete při fotografování objektů v pohybu.
Naopak zamrzí absence manuálního ostření. Elektronický hledáček (EVF) i displej
nabízejí vcelku kvalitní obraz, při fotografování ve tmě ale na rozdíl od
jiných přístrojů s EVF hledáček zůstane tmavý, i když aktivujete blesk. To může
v mnoha situacích vadit. Fotografie z tohoto přístroje jsou ostré, objektiv
Leica odvádí výbornou práci na silnější chromatickou aberaci narazíte jen
výjimečně a ostrost neubývá ani v rozích obrazu. Při ISO 80 nebo 100 nalezne na
snímku šum jen opravdový rýpal, na monitoru nebo při tisku do velikosti 13 x 18
cm ale šum nijak výrazně nevadí ani při ISO 400.

Srovnání
Co se ovládání týče, je na tom z testovaných fotoaparátů asi nejhůře Konica
Minolta, zejména zkušenější fotografové budou pravděpodobně žehrat na nutnost
častých vstupů do menu i kvůli běžným funkcím. Mnohé patrně odradí i
extravagantní design. Na ovládací joystick Kodaku si člověk musí chvíli zvykat,
po jistém cviku se s ním ale pracuje výborně a spousta nastavení je tak snáze
přístupná než u konkurenčních modelů. Panasonic FZ5 nabízí tradiční způsob
ovládání s několika šikovnými tlačítky, jeho velkou výhodou je zlepšená
ergonomie díky redukčnímu tubusu na objektiv v základní výbavě.
Co se fotografických funkcí a parametrů týče, dopadl nejhůře Kodak. Nabízí
"jen" desetinásobný zoom oproti dvanáctinásobným konkurenčním typům, nemá ruční
ani kontinuální ostření ani ruční vyvážení bílé a hlavně mu chybí stabilizátor,
což je u ultrazoomu velká nevýhoda. Na druhou stranu méně zkušení fotografové
jistě ocení celých 17 motivových programů Kodaku, zvláště když zbylé dva
přístroje nenabízejí ani polovinu. Mezi výhody Panasonicu patří dobrý
elektronický hledáček, nejdelší zoom a možnost manuálního doladění barevné
teploty, asi nejvíc ale v téhle oblasti nabízí Konica Minolta ruční ostření,
vynikající makrorežim a fantastické sekvenční snímání při sníženém rozlišení
snímků jinde nenajdete. Výhodou Minolty je i velký LCD displej a kvalitnější
videozáznam. Největšími prohřešky proti kvalitě snímků trpí opět Kodak,
chromatická aberace objektivu jeho fotografiím poměrně výrazně škodí. Konica
Minolta nabízí asi nejlepší barevné podání a objektivně nejméně šumu i při
vyšší citlivosti, šum se však projevuje poměrně výraznými barevnými skvrnami, a
na pohled tak vadí více než jemnozrnný šum Panasoniku. Ten boduje zejména díky
výbornému objektivu, jeho fotografie jsou v porovnání s ostatními nejostřejší a
nejméně je ruší chromatická aberace. Pokud bychom měli vyhlásit vítěze testu,
stal by se jím Panasonic FZ5.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.