Fotografování přes zrcadla

O digitální fotografii se zajímá téměř každý alespoň částečně technicky, fotograficky, nejlépe oběma směry or...


O digitální fotografii se zajímá téměř každý alespoň částečně technicky,
fotograficky, nejlépe oběma směry orientovaný jedinec. Nových modelů, kombinací
funkcí a úžasných parametrů na trhu neustále přibývá, stejně tak i míst a
způsobů využití e-snímků. Máte už ve firmě v jednací místnosti digitální
obrazy, kde se cyklicky mění záběry ilustrující dovednosti, úspěchy a
představitele vaší společnosti?
Na druhou stranu, čisté nadšení z novosti digitální fotografie již začíná
pomalu opadávat a stále větší význam nabývá skutečná užitná hodnota přístrojů,
to jest jakou kvalitu, schopnosti, spolehlivost, variabilitu a flexibilitu za
své peníze skutečně dostáváme. Proto bude tento článek zaměřený na střední a
vyšší třídu digitálních fotoaparátů zajímavý především pro všechny náročnější
fotografy z řad domácích a podnikových uživatelů, pro všechny, kdo již nějaké
lepší klasické vybavení mají nebo uvažují v této oblasti o investici více či
méně přesahující 30 tisíc korun.

Digitální zrcadlovky
Když potkáme na ulici, na pláži či v horách fotografa, již podle přístroje
můžeme do určité míry odhadnout, jak vážně se fotografií zabývá. Samozřejmě, že
vždy hraje velkou úlohu rodinný nebo firemní rozpočet, ale v oblasti klasické
fotografie můžeme předpokládat, že každý, kdo více fotografuje nebo má vyšší
nároky, se dříve či později, k novější nebo starší zrcadlovce dostane. Časem
pak zpravidla nevydrží s jediným objektivem a zabudovaným bleskem, a na cestách
ho tudíž potkáváme s příslušně rozměrnou fotografickou brašnou.
Profesionální fotografové již pravděpodobně kvalitní digitální zrcadlovku mají,
ale pro výše nastíněné uživatele to byl až do loňského podzimu víceméně
nedostupný přepych. Vše se ale změnilo a dnes již máme na trhu plnokrevné
digitální zrcadlovky v cenách od 35 tisíc. Pro úplnost dodejme, že zrcadlovkou
(označovanou též SLR) se rozumí fotoaparát, u něhož oko k hledáčku přiložené
hledí prostřednictvím zrcadla a hranolu skrz objektiv, který pak bývá zpravidla
odnímatelný, a tudíž výměnný.
Kromě celkově profesionálnější konstrukce a výbavy, větší flexibility a
přesnosti je zásadní výhodou digitálních zrcadlovek množství připojitelného
příslušenství, v řadě případů pak dokonce úplná kompatibilita s klasickými
zrcadlovkami kinofilmovými. Vzhledem k menším rozměrům CCD snímače (délka okolo
20 mm oproti klasickému 35 mm okénku) je sice ohnisková vzdálenost objektivů
jiná (cca 1,5x větší), některé se kvůli zkreslení nedají použít vůbec, nicméně
řada z nich pracuje i na digitálních modelech bez jakýchkoli problémů. Navíc
přibývá množství objektivů vyrobených speciálně pro digitální zrcadlovky, u
nichž se pak zvláště projeví výhoda menších rozměrů a hmotnosti (při
ekvivalentní ohniskové vzdálenosti neboli úhlu záběru). Kdo má klasickou
zrcadlovku Canon, Nikon či Pentax, může v současné době přejít na digitální
fotografii snáze a levněji, než tomu bylo kdy dříve.

Jedno tělo pro náročné
Pro náročnější fotografy, kteří po úplné špičce netouží, výměnné objektivy
nosit nechtějí, ale spolehlivý přístroj produkující velmi kvalitní snímky by
rádi, pro ty jsou zde přístroje "střední vyšší" třídy. Do našeho přehledu jsme
zařadili tři zástupce firem Panasonic, Minolta a Fujifilm a stručně řečeno,
mají co nabídnout.
Tyto fotoaparáty se vyznačují pevným, neodnímatelným, ale velmi kvalitním
objektivem s rozumnou světelností, rozsáhlým zoomem a u Panasonicu dokonce
optickým stabilizátorem. Určité variability dosáhneme pomocí makro a tele
předsádek a připojit lze samozřejmě i výkonný externí blesk. Co se funkční
výbavy týká, najdeme zde všechny běžné automatické i manuální režimy, všechny
tři testované modely rovněž natáčejí video i se zvukem, na těle fotoaparátů je
řada tlačítek, ovládačů a rychlých nastavení z hlediska čistého výčtu funkcí a
parametrů jsou na tom stejně, možná i lépe než starší sestřičky zrcadlovky
(natáčejí například videoklipy).
Jak jistě správně tušíte, bude zde nějaké "ale". Tím je především rychlost a
přesnost práce. Přístroje s výsuvnými objektivy s nepříliš rychlým motorickým
pohonem, delším zoomem a aktivním zaostřováním pomocí měření kontrastu nemohou
lépe vybaveným zrcadlovkám svou rychlostí ani výsledky konkurovat. Rozdíl ještě
narůstá při slabším osvětlení nebo jednolitých kompozicích, kdy mají obecně
digitální fotoaparáty určité problémy zaostření někdy trvá i sekundy a v řadě
případů k němu ani nedojde (zvláště při větším přiblížení scény). Druhá slabina
se objeví při jinak užitečném manuálním ostření. Elektronický hledáček má u
některých modelů nízké rozlišení, na displej svítí sluníčko, zvětšený detail z
digitálního snímače je patřičně zrnitý a něco jako hloubku ostrosti samozřejmě
zjistit nelze. A konečně, ačkoliv je možné ohniskovou vzdálenost ještě dále
upravovat předsádkami, přesností kresby a světelností se samostatným
profesionálním objektivům úplně nevyrovnají.

Přístroje v testu
Do našeho testu se nám sešlo 7 přístrojů střední a vyšší třídy, přičemž žádný z
nich nedělá výkonem, spolehlivostí a kvalitou snímků své kategorii ostudu.
Cenový rozptyl je poměrně značný a po pravdě řečeno, někdy ne zcela přesně
odráží nárůst možností či schopností. Je však nutné podotknout, že některé
modely jsou již trochu starší a že oblast digitálních zrcadlovek prochází
dynamickým vývojem. Právě v této době jsou na trh uváděny další modely (viz
vložený článek), které poměrem sil pěkně zahýbají. Nicméně pro získání přehledu
o současné nabídce a možnostech digitálních fotoaparátů vyšší třídy je tento
přehled velice ilustrativní.
Pusťme se tedy do hodnocení testovaných fotoaparátů. Nejprve projdeme jejich
společné rysy, poté se zaměříme na jednotlivé modely.
Jak již bylo řečeno, všechny přístroje obsahují pokročilou automatiku i plně
manuální režim (také poloautomatické s preferencí clony nebo času), což platí
bez výjimky i o ostření. Při určitém zjednodušení lze říci, že rychlost a
spolehlivost automatiky se snižuje s klesající cenou (zvláště patrné to je v
náročnějších podmínkách), ale po zaměření (namáčknutí spouště) je prodleva od
stisku k vyfotografování u všech přístrojů téměř neměřitelná. Digitální
zrcadlovky, kde nelze z principu použít ke kompozici záběru LCD displej, jsou
vybaveny samostatným stavovým displejem a kromě toho promítají informace o
aktuálním nastavení expozičních hodnot (případně bodech ostření či nastavené
korekci automatiky) do optického hledáčku. Všechny testované přístroje mají
optický, respektive digitální hledáček s korekcí oční vady. Vzhledem k zatím
nedostižené kapacitě a ceně za 1 MB CompactFlash MicroDrive disků obsahují
všechny vyšší přístroje (vyjma Panasonicu) CF slot pro kartu či disk (Fujifilm
má navíc xD). Pro úplnost ještě dodejme, že všechny přístroje jsou standardně
vybaveny krytkou objektivu, popruhem, USB kabelem, CD s ovladači, případně
jednoduchým softwarem a nabíječkou speciálních akumulátorů.
Následující popis jednotlivých modelů je řazen podle ceny, od nejdražších k
levnějším.

Olympus E-1
Nejdražším přístrojem v našem testu je shodou okolností nejvyšší digitální
zrcadlovka Olympusu, která je také (jako první) zcela od základů vytvořenou
digitální zrcadlovkou tělo, formát i připojení objektivu nevychází přímo z
žádného kinofilmového modelu. Možná si vzpomínáte, jak byl před cca dvěma lety
několika velkými výrobci slavnostně představen nový standard objektivů pro
digitální zrcadlovky systém 4/3 nicméně z různých, převážně obchodních důvodů
jej zatím v praxi používá pouze Olympus (ostatní se drží svých klasických
bajonetů).
Olympus E-1 má kovové tělo standardních tvarů, obvyklé je rovněž rozložení
ovládacích prvků. Parametry i možnosti ovládání na těle jsou uvedeny v
tabulkách, vyzdvihnout můžeme snad citlivost až 3 200 ISO, a ačkoliv přístroj
upozorňuje, že se v takovém případě pohybujeme za doporučenou hranicí 800 ISO,
výsledný šum ve snímku je velmi přijatelný. Šikovná je rovněž funkce souběžného
ukládání RAW i JPEG formátu, snímek lze pak okamžitě prohlížet kdekoliv, ještě
před konverzí surových dat aplikací Olympusu. Rovněž kombinace jednorázového
automatického zaostření a ručního doostření ušetří v kritických okamžicích
drahocenné sekundy. Ještě ve fotoaparátu lze nastavit korekci sytosti, jasu a
kontrastu barev (v 5, resp. 7 stupních). Ve srovnání s ostatními přístroji této
třídy zde trochu chybí integrovaný blesk (profesionálům nicméně scházet asi
nebude, externí blesky lze připojovat přes sáňky i konektor), mohlo by zde být
také zobrazení ostřicích bodů v hledáčku a scénické režimy nebo uživatelská
nastavení. Celkově je Olympus E-1 příjemný, svižný přístroj s
pětimegapixelovými snímky naprosto špičkové kvality.

Nikon D100
Přede dvěma lety spadal tento nejstarší přístroj v našem testu do kategorie
profesionálních fotoaparátů a až dodnes nasazuje okolostojícím vysokou laťku,
zvláště pak vzhledem k aktuální ceně, která se pohybuje lehce nad 60 tisíci
korunami včetně DPH. Nikon D100 vychází z klasických profesionálních zrcadlovek
Nikon, sdílí s nimi i veškeré dostupné příslušenství a zachycuje až
6,1megapixelové snímky. Střízlivé, klasické, spíše oblé, kovové tělo skrývá
výkonný blesk a poměrně netradičně dva kruhové ovladače, jeden vpředu, druhý
vzadu například při plně manuálním režimu ovládá jeden čas a druhý clonu. Ze
zajímavých funkcí můžeme jmenovat ještě bracketing (sérii snímků s různým
nastavení), který kromě obvyklých expozičních hodnot nabízí i různé varianty
vyvážení bílé, dále pětistupňovou kompenzaci expozice i síly blesku, řadu
uživatelských nastavení a textové poznámky ke snímkům. V tabulce můžete vidět,
že z pokročilých funkcí a nastavení mu nic neschází, snad jen různé režimy
automatiky, nicméně tu profesionálové stejně využívají jen omezeně a většinou
pracují v poloautomatických režimech.
Nastavení citlivosti končí dvěma nekomentovanými variantami "zvýšení 1 a 2",
podle některých údajů se jedná o citlivost až 6 400 ISO. Nicméně snímky s hezky
kulatými rozměry 3 008 x 2 000 bodů nejsou ani s takto zvýšenou citlivostí
nějak výrazně zašuměné. Nikon D100 byl z testovaných přístrojů jednoznačně
nejrychlejší po zapnutí fotografuje téměř okamžitě, i v náročnějších situacích
bryskně zaostří a rovněž zobrazení a zvětšení, v drtivé většině případů
brilantních snímků, mu trvá nejméně času.

Pentax ist D
Tato nejlehčí a přesto kovová zrcadlovka v sobě svérázným způsobem spojuje svět
profesionálních a amatérských přístrojů. Snímač má stejné rozlišení jako u výše
jmenovaného Nikonu, podobnosti najdeme i v použití a rozmístění ovládacích
prvků. Pentax ist D je kompatibilní se standardním příslušenstvím této značky,
u objektivů platí určitá omezení, nicméně firma nabízí i objektivy navržené
speciálně pro tuto digitální zrcadlovku.
Velmi praktický je u Pentaxu ist D poloautomatický provoz na tzv.
Hyper-program. Tento program pracuje jako automatický, až do chvíle, kdy
otočíme jedním z voličů pokud je to přední, přepne se na režim priority času,
pokud začneme točit zadním, nastavíme preferovanou clonu. Další užitečnou
funkcí je měření expozice podle ručně či automaticky zvoleného bodu ostření a
zobrazení tohoto bodu či bodů přímo v optickém hledáčku. Vypínač/přepínač
režimů kolem spouště slouží zároveň k zatažení clony a ke kontrole hloubky
ostrosti záběru na vlastní oči. Další zajímavou funkcí je fotografování snímků
"přes sebe" trikové snímky tak můžeme sestavit ve fotoaparátu a nemusíme s nimi
čekat až do počítače. Tři uživatelská nastavení umožňují rychlou změnu
kompletního nastavení přístroje při změně režimu práce nebo výměně fotografů.
Vedle řady profesionálních parametrů a schopností se však Pentax ist D chová i
trochu amatérsky dlouhou dobu startuje a ostří (zvláště z menších vzdáleností v
šeru, bez použítí příblesku) ke všemu ještě při maximální citlivosti v nočních
snímcích výrazně vystupuje šum. Nicméně s nižšími hodnotami citlivosti a ve
většině normálních situací zajišťuje Pentax ist D výborné obrázky. Vzhledem k
uvedenému bychom čekali snad o trochu nižší cenu.

Canon EOS 10D
Obecně se dá říci, že Canon 10D je tvarově i výkonově podobný Nikonu D100, nemá
uživatelské režimy, ale na druhou stranu umožňuje plynulé nastavení teploty
světla (2 800-10 000 stupňů Kelvina, po krocích 100 K) a dosahuje lepších, v
našem testu nejlepších, výsledků sekvenčního fotografování během tří sekund
zaznamená 9 obrázků v nejvyšším rozlišení. Obě zrcadlovky Canonu jsou také
vybaveny standardními scénickými režimy (noční portrét, sport, detail, krajina,
portrét) a snímačem polohy fotoaparátu, který kromě ovlivnění automatiky snímek
náležitě překlopí, a my si prohlížíme postavy s hlavou nahoře. Dalším
sympatickým parametrem Canonu 10D je maximální citlivost ISO 3 200, při které,
podobně jako u Nikonu a Olympusu, nedochází k příliš výraznému nárůstu šumu.
Ovládání nabídky a některých funkcí probíhá nezvykle pomocí velkého otočného
kola na zadní stěně a není to nepohodlné při prohlížení poslouží mimo jiné ke
zvětšení snímku (to může být mimochodem až desetinásobné, takže lze prozkoumat
detaily obrázku). Kromě samotné expozice ovlivňuje podobu snímku nastavení
doostření, kontrastu, barevného nasycení a odstínu. Další, nicméně spíše
sporadicky využívanou možností je přímý tisk na vybraných tiskárnách Canon.
Velmi sympatické je doplnění softwarové výbavy o editor Adobe Elements (o
některé funkce odlehčený Photoshop).
Jak již bylo naznačeno, Canon 10D se rychlostí práce, spolehlivostí automatiky
a kvalitou snímků vyrovná Nikonu D100, některými funkcemi a parametry jej i
předčí vzhledem k tomu a také s ohledem na velmi zajímavou cenu si vysloužil
naše ocenění. Jeho jedinou nevýhodou by snad mohla být jeho poměrně vysoká
(mezi testovanými nejvyšší) hmotnost, je ale pravdou, že na rozdíl od D100 není
jeho tělo plastové, ale magnéziové.

Canon EOS 300D
Tento šampion předvánočního trhu, kde se objevil jako první digitální
zrcadlovka s cenou kolem 40 000 Kč, vychází právě z výše popisovaného
profesionálního přístroje. Podívejme se tedy hlavně na jejich odlišnosti. Canon
300D již svým plastový tělem symbolizuje zařazení do nižší kategorie, nicméně
podle vyjádření výrobce je 6,3megapixelový snímač téměř identický se snímačem
použitým u modelu EOS 10D. Maximální citlivost je však omezena na 1 600 ISO, je
snížen výkon sekvenčního fotografování, není zde manuální nastavení barevné
teploty, kompenzace blesku a schází druhý kruhový ovladač a uživatelské
tlačítko. Rovněž sedm bodů autofokusu v hledáčku je drobnějších, a jsou proto
za jasného světla méně čitelné. Na druhou stranu je možné Canon 300D dovybavit
infračerveným dálkovým ovládáním.
K oběma fotoaparátům Canon lze připojit objektivy řady EF, což představuje
zhruba 60 modelů (jen ohniskovou vzdálenost je potřeba vynásobit 1,6), v
současnosti existují 3 modely přímo pro digitální přístroje. Příjemnou
drobností je možnost pohybu mezi snímky i při jejich zvětšení zatímco u většiny
ostatních přístrojů musíme při porovnání dvou snímků první zvětšit,
prohlédnout, zmenšit, přeskočit na druhý, zvětšit a prohlédnout zde stačí
stisknout tlačítko Jump, tlačítko pro směr pohybu, a vidíme stejně zvětšený
detail druhého snímku.
Sečteno a podtrženo, Canon 300D je funkčně lehce omezen, hmotnostně odlehčen a
v těchto mezích pořizuje skvělé šestimegapixelové snímky. Jeho orientace na
náročnější fotografy z řad běžných spotřebitelů se odráží i v automatice a
zpracování obrazu, kde má sklon k někdy až příliš projasněným a líbivým
odstínům. Při nižší citlivosti dosahuje úrovně šumu odpovídající vyšší
citlivosti u Canonu 10D.

Závěr
Doufáme, že jste na základě popisu a tabulek získali poměrně ucelený přehled o
plusech a mínusech té které kategorie dražších digitálních fotoaparátů a že
tušíte, který přístroj bude pro vaši firmu či rodinku vhodnější. Pokud vám v
hodnocení zrcadlovek scházel podrobnější rozbor kvality obrazu, tak vězte, že
všechny přístroje produkují při správném zaměření scény skutečně výborné
snímky. V našem případě ještě hodnocení komplikoval fakt, že nám místní
zastoupení nebyla schopna poskytnout přístroje v dohodnutém termínu a nebylo
možné pořídit testovací snímky za stejných podmínek a také to, že jsme k
zrcadlovkám dostali velmi různorodé objektivy. U zrcadlovky určuje kvalitu
obrazu nejméně z poloviny právě objektiv a srovnávat přibalený základní
objektiv za cca 1 500 Kč s modelem za 70 tisíc u jiného přístroje, to je jaksi
nefér. V těchto případech jsme tedy zůstali u hodnocení práce automatiky,
kresby a šumu při vyšších hodnotách citlivosti a v náročnějších podmínkách, což
jsou jednoznačně vlastnosti snímače a elektronické výbavy toho kterého modelu.
Ačkoliv můžeme obecně označit pořízené snímky za skvělé, nečekejte na druhou
stranu dokonalost i ten nejlepší či nejdražší přístroj není v některých
situacích schopen správně zaostřit, změřit správnou expozici nebo najít
optimální bílou ačkoliv zpravidla stačí pootočit přístroj o pár stupňů, a vše
je pak v pořádku. Rovněž obecná nižší pružnost CCD snímače se musí nějak obejít
záleží samozřejmě na nastaveném režimu měření expozice a případné korekci, ale
většina přístrojů řeší přítomnost větších světlých ploch silnou redukcí
expozice výsledkem je sice zachování kresby ve světlých partiích, ale také
celkové potemnění snímku (to bylo u skutečných zrcadlovek výrazně menší).
Nehodnotili jsme příliš ani uživatelský komfort ovládání, protože při větším
množství ovládacích prvků uživatel prostě musí počítat s chvilkou zaučování
jakmile si zvykneme na logiku a postupy toho kterého výrobce, dá se pracovat se
všemi přístroji velmi svižně (viz tabulka přímo ovládaných parametrů).
Tak vám přejeme šťastnou ruku při výběru a pokud stále váháte, podívejte se do
příštích čísel Computerworldu, kde najdete recenze dalších, nově uváděných
modelů.

Digitální zrcadlovka
Canon EOS 10D
Ze všech prověřovaných digitálních zrcadlovek si nejvíce našich sympatií získal
produkt Canon 10D. A to zejména rychlostí práce, spolehlivostí automatiky a
kvalitou snímků. Stejnými kvalitami se blýskl také Nikon D100, ale vzhledem k
velmi zajímavé ceně, jsme se nakonec přiklonili k výrobku Canon.

Jaký je rozdíl mezi sRGB a Adobe RGB?
Mezi důležitými parametry fotoaparátů figuruje položka "barevný prostor Adobe
RGB" jaký má však praktický význam? Jak jistě z mnoha článků na toto téma víte,
elektronika fotoaparátu musí data získaná z CCD snímače notně upravovat (výkon
a schopnosti této automatiky do velké míry určují celkové schopnosti přístroje
a kvalitu výsledných snímků). Protože tedy dochází k přepočítávání získaných
obrazových informací, může se realizovat s cílem najít hodnoty odpovídající
standardnímu vnímání lidského oka barev na počítačovém monitoru (to je barevný
prostor sRGB). Určitě jste si však všimli, že některé, zvláště ty jasné, zářivé
nebo naopak téměř černé odstíny není možné normálními prostředky na papír
vytisknout. A zde se právě uplatní barevný prostor Adobe RGB, který tyto
netisknutelné odstíny potlačuje a dává větší prostor těm reálně použitelným
pokud je tedy fotografie určena cílově k tisku, povede její přepočítání a
uložení v AdobeRGB ke zvýšení kvality výsledné reprodukce. Na druhou stranu pro
použití na internetu se hodí více barevný prostor sRGB.

Polokrevnou či plnokrevnou zrcadlovku?
Zrcadlovkou, ať již digitální či klasickou kinofilmovou, se rozumí fotoaparát
se sklopným zrcadlem, které umožňuje sledovat scénu hledáčkem skrze objektiv,
tedy přesně to, co bude zachyceno. V okamžiku stisknutí spouště se zrcadlo
sklopí, hledáček potemní a záběr se exponuje. Díky tomuto systému je možné
objektivy měnit a uživatel i automatika vidí a vyhodnocují vždy reálnou
kompozici.
Někteří výrobci však digitálními zrcadlovkami nazývají i běžné, jen trochu lépe
vybavené digitální fotoaparáty. Nicméně objektiv u nich vyměnit nelze, hledáček
je elektronický a žádné zrcadlo po jejich rozlomení nenajdete. To však v žádném
případě neznamená, že by nedokázaly pořídit velmi kvalitní snímky jsou to často
skutečně přístroje "vyšší střední" třídy.

Fujifilm FinePix S7000
Další variace na téma spojení spotřebitelského a pokročilejšího fotoaparátu z
dílny Fujifilmu je založena na 6Mp variantě Super CCD HR čipu. Celkově je
přístroj velmi obstojně vybaven, najdeme zde scénické režimy, makro od 1 cm,
velmi rychlé sekvenční fotografování, ukládání do bezeztrátového formátu a
podporu dvou formátů paměťových karet (xD a CF). Ovládání je trochu
komplikovanější (zvláště při použití přeřazovače Shift), ale po zaučení se
člověk dostane k drtivé většině funkcí velmi rychle. K poměrně svižné práci
Fujifilmu S7000 přispívá doplnění klasického TTL ostření, které je přece jen
rychlejší než prosté vyhodnocování kontrastu obrazu. Dále fotoaparát nabízí
převzorkování do 12Mp rozlišení, ale jedná se v zásadě jen o velmi kvalitní
interpolaci. Na druhou stranu, při použití vyšší citlivosti a sekvenčním
snímání je rozlišení omezeno na 3 Mp.
Fujifilm S7000 má rovněž velmi jemný elektronický hledáček, což se hodí zvláště
při manuálním ostření. Ve srovnání s ostatními testovanými fotoaparáty je
trochu nepříjemný fakt, že prohlížení snímků probíhá pouze ve speciálním
režimu, který se přepíná kruhovým ovladačem pro návrat k fotografování tak
nestačí jako u ostatních pouhé namáčknutí spouště, ale je potřeba přepínač
otočit (a přitom přístroj nevypnout což je hned další poloha). V porovnání s
ostatními má S7000 nejrychlejší posun zoomu a na jedno nabití baterií vydrží v
"akci" nejkratší čas.

Minolta Dimage A1
Mezi reprezentanty digitálních fotoaparátů střední třídy (někdy nepřesně
označovanými jako digitální zrcadlovky) je nejdražší a nejlépe vybavená Minolta
Dimage A1. Dvě desítky ovládacích prvků, výklopný hledáček, výklopný displej, 5
uživatelských režimů, stabilizátor obrazu a sedminásobný zoom to jsou jen
některé z řady zajímavých parametrů tohoto produktu. Kromě velkého množství
přímo ovládaných funkcí kopíruje Minolta A1 vyspělé zrcadlovky rovněž
přítomností samostatného stavového displeje. Zmíněná pohyblivost elektronického
hledáčku a LCD displeje slouží především k zaměřování kompozice shora. V režimu
automatického přepínání se zobrazení po přiložení oka (nebo čehokoliv jiného)
automaticky přepne z displeje na EVF hledáček a poté zpět. Možnosti
automatického a manuálního provozu jsou velmi bohaté, najdeme zde například
časosběrné fotografování s intervaly 30 sekund až 1 hodina, intuitivní
sledování kontrastního objektu ve středu snímku (s ostřením a měřením expozice
podle něj) nebo manuální zaostřování kroužkem na objektivu.
Zabudovaný objektiv zahrnuje příjemně širokoúhlou polohu (ekvivalent 28 mm),
kterou oceníme zvláště při fotografování v interiéru. Ačkoliv je obrazová
kvalita Minolty A1 výborná, při srovnání s dříve popisovanými zrcadlovkami lze
podél okrajů snímku pozorovat jemný úbytek jasu a ostrosti. Rovněž při slabém
osvětlení se projevuje absence podpůrného systému (např. světla) a automatika
je zde o trochu váhavější. Jakmile je však všechno zaostřeno a změřeno, máme
vyhráno, neboť fotoaparát uživatele "podrží" a díky optickému stabilizátoru
dovolí pořídit z ruky ostré snímky i při delších časech.

Panasonic Lumix FZ10EG
Společnost Panasonic si drží v oblasti digitálních fotoaparátů svůj styl a
nepřehlédnutelný je i Lumix FZ10EG. Tento "ultra-zoom" má velmi střízlivé,
elegantní tvary a neskutečně masivní, opticky kvalitní objektiv (přesto je
fotoaparát kupodivu v testu nejlehčí). S rozsahem 34-420 mm patří na trhu v
tomto ohledu mezi nejlépe vybavené, a když k tomu přidáme optický stabilizátor
a plně manuální režim, máme další přístroj, který můžeme zařadit do střední
třídy. Kromě statických snímků pořizuje Panasonic FZ10EG i video ve QVGA
rozlišení. Ačkoliv zde již není tolik variant nastavení a ovládacích prvků,
nejčastěji používané funkce jsou obslouženy dostatečně. Když se zrovna
nepohybujeme v nabídce nebo vyfotografovaných záběrech, slouží obvyklý křížový
přepínač k nastavení funkcí, jako je korekce automatiky, bracketing či
samospoušť. Šikovný je přepínač mezi automatickým a ručním ostřením v dolní
poloze je režim manuálního ostření, a když jej domáčneme ještě níže, fotoaparát
jednorázově automaticky zaostří, a my už jen kroužkem na objektivu doostříme.
Jak je "dlouhý" objektiv Panasonicu FZ10 při běžném fotografování jednoznačně
nenahraditelnou výhodou, v testech rychlosti práce fotoaparátu se nepříznivě
projevuje jeho relativně pomalý pojezd. V běžné praxi se s tím však dá naučit
žít a možnosti, které teleobjektiv s optickým stabilizátorem a pětimegovým
rozlišením přináší, vše bohatě vynahradí.
Digitální fotoaparát

Panasonic Lumix FZ10EG
Vzhledem k výbornému objektivu (kombinaci rozsahu, optického stabilizátoru,
světelnosti a kresby) a celkově vyvážené výbavě za přiměřenou cenu (23 000 Kč
včetně DPH) jsme ve třídě "nezrcadlovek" přístroji Panasonic Lumix FZ10EG
udělili ocenění Computerworld Excellent.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.