Fúze a firemní spojenectví

V procesu fúzí a vytváření spojeneckých vazeb mezi firmami se vždy vynořuje otázka, kdo touto změnou získává a kd...


V procesu fúzí a vytváření spojeneckých vazeb mezi firmami se vždy vynořuje
otázka, kdo touto změnou získává a kdo ztrácí? Lze lapidárně odvětit, že při
prodeji jeden vyhrává a druhý prohrává, zatímco u fúzí prý jsou všichni vítězi.
Je tomu opravdu tak? Proč vůbec majitel svoji firmu prodává? Nebo proč chce s
někým vytvořit alianci?
"Někdy se stává, že majitel nabízí prodej svého podniku jen proto, aby si
otestoval trh," říká Susan Pravdová, specialistka na akvizice a fúze u
bostonské advokátní firmy Varet Marcus & Fink, a dodává: "Lépe se mu pak spí,
když se například dozví, že jeho podnik má hodnotu půl milionu dolarů. Také se
stává, že ho proti jeho vůli k takovému pokusnému kroku nutí okolí, partneři
nebo i rodina, a když obchod nelze prodat za nabízenou cenu, majitel je opět na
koni a může svým nejbližším odpovědět, vidíte, pokoušel jsem se o to, ale na
trhu není zájem." Nejde o žert, protože se skutečně v praxi stává, že lidé
takto postupující nakonec zjistí, že budou mít zaručené větší zisky, když si
podnik ponechají a nepropadnou se do nejistoty jeho prodejem. Jestliže má
taková firma hodnotu řekněme 650 000 dolarů a přináší roční výnos 200 000
dolarů, pak by musel mít její vlastník jen opravdu mimořádně zvláštní důvod ji
prodat. Dvojnásobně to platí o případech, kdy kupci obvykle chtějí platit
hotově jen část ceny a zbytek uhradit v odložených splátkách.

Tvrdý boj v aliancích
Realita aktuálních fúzí a vytváření aliancí je však taková, že pod maskou
spokojených úsměvů velkých šéfů bezprostředně po podpisu smlouvy o vytvoření
aliance jejich firem, jak je přinášejí snímky z exkluzivních reportáží
magazínů, se přece jen může skrývat něco odlišného. Vezměme si například
nedávné spojení kanadské společnosti Seagram z Montrealu v čele s Edgarem
Bronfmanem a pařížské společnosti Vivendi, kterou vede Jean--Marie Messier.
Nejdříve se hovořilo o rovnocenné fúzi, až nakonec sám Bronfman zcela upřímně
prohlásil v médiích: "Máme na mysli sice rovné partnerství, ale hlavním
představitelem bude Messier." Na druhé straně je třeba se ptát, zda to snad pro
montrealskou společnost neznamená nějakou újmu. Odpověď zní nikoliv, protože
Vivendi po převzetí akcií Canal+, jež patřily Seagramu, bude nyní představovat
globálního mediálního a telekomunikačního giganta s tržní hodnotou 55 miliard
dolarů. I když se nová společnost bude jmenovat Vivendi Universal a jejím
sídlem je Paříž, může i montrealská odnož řečeno v duchu shora zmíněného
přirovnání klidněji spát, protože v nových podmínkách nesmírně tvrdé konkurence
ve světě elektroniky lépe obstojí v alianci než jako sólista.
Ztráta vlivu Jiným případem je fúze dvou obřích automobilek. Na jedné straně
americký Chrysler a na straně druhé německý Daimler. Navzdory mediální kampani
o naprosté rovnosti obou těchto aliančních partnerů, což mělo vyjadřovat i
vytvoření funkcí spolupředsedů (Robert Eaton za americkou část a Jürgen
Schrempp za německou), je dnes situace taková, že se z Chryslera stala fakticky
dceřiná společnost stuttgartské holdingové společnosti s tím, že Eaton na
funkci spolupředsedy rezignoval. Obdobné platí i o dalších nedávných fúzích.
Když se spojila newyorská Citigroup a Travelers Group, tak i zde vytvořili
funkci spolupředsedů, ale už za dva roky se John Reed (předseda Citigroup) této
funkce rovněž vzdal. Za fúzi rovnocenných partnerů bylo mediálně prohlašované
také spojení mezi Monsanto a Pharmacia & Upjohn s tím, že i oba generální
ředitelé se stali spolupředsedy, přičemž to vydrželo jen půldruhého roku, neboť
Robert Shapiro (šéf Monsanto, tedy slabšího z obou partnerů) podal demisi a již
žádnou výkonnou funkci v této alianci neobdržel.

Moc a kompromisy
Zkušenosti z těchto a celé řady dalších firemních spojenectví ukazují, že je
třeba se před jejich uzavřením držet některých zásad, jejichž zobecnění může
mít několik podob. Nejvyšší představitelé firem vstupujících do fúze by měli
například dodržovat přinejmenším tyto tři zásady:
Od samého začátku je třeba mít jasno, jak budou v alianci rozděleny pravomoce a
odpovědnosti. Jinak řečeno, jeden z obou generálních ředitelů by měl být
například srozuměn s tím, že odejde brzy poté, kdy nastane plná integrace.
Úspěšná kombinace talentů na vrcholku managementu spojené organizace je přece
mnohem snazší a produktivnější, když se předem provede jasné vymezení "kdo je
kdo" a jaký bude systém jejich vzájemné komunikace. To také zaručí, že bude
více klidu a lidé se vyhnou nepříjemným šokům z neočekávaných "zádrhelů", které
pak vyúsťují v předčasné odchody špičkových manažerů.
Spolupředsedové anebo ti, kteří odpovídají za fúzi a vedou spojené podniky, se
vlastně musejí učit umění udělat kompromis ovšem nikoliv stále, nýbrž jen ve
správném okamžiku. Někdy je takový kompromis navýsost žádoucí. Když se však
jedná o rozhodnutí týkající se integrace, bude třeba méně kompromisů a více
kategoričnosti. A nutno rovněž v aliancích počítat s tím, že některá z
obchodních aktivit bude převládat, zatímco jiná, například činnost spojená s
informačními systémy (nezahrnutými do integrace), může aliance zadávat externím
firmám. Každý střízlivě uvažující špičkový manažer, jenž vstupuje se svým
podnikem do fúze z pozice slabšího, by si měl být vědom toho, že i kdyby jeho
nový partner (silnější) byl v podstatě největším džentlmenem pod sluncem s
nejvyšším smyslem pro fair play, tak obchod má své objektivní a nepominutelné
zákonitosti. A jedna z nich praví, že snaha být v případě fúze za každou cenu
rovný s nerovným může novou alianci brzy přeměnit do podoby velblouda se čtyřmi
hrby a jednou nohou tedy v nehybný hybrid.
Jestliže se v alianci rozhoduje o společném vedení, tedy o funkci
spolupředsedů, pak by mělo být dosaženo shody i o tom, co takové postavení bude
v nové společnosti přesně znamenat. Jinými slovy, zda to bude vyjadřovat
skutečný podíl na rozhodování, anebo půjde pouze o kosmetické úpravy k záchraně
tváře slabšího z obou partnerů. Novým jevem ve vytváření aliancí je skutečnost,
že mnohé z nich v takovém spojení spatřují možnost mimořádně zajímavého kroku,
kterému se ve vojenské terminologii říká "předstihový úder". Má se tím na mysli
fúze dvou firem, které si samy o sobě sice vedou dobře, ale chtějí tímto svým
spojením zabránit třetímu, který představuje silného konkurenta, aby se stal
partnerem jedné z nich. V současné e-ekonomice se právě tyto typy aliancí,
nazývané doslova "předstihové", stávají významným nástrojem, který umožňuje
iniciátorovi získat rychlostí a rozhodností značnou strategickou výhodu.
Struktura takových "předstihových" aliancí může mít řadu forem od klasického
spojení cestou fúze přes licenční vazbu, společný podnik až po vzájemně
koordinované distribuční aktivity.

Rychlost především
rychlou tvorbou "předstihových" aliancí se může pochlubit například společnost
Cisco Systems. V roce 1999 se spojila s firmou Monterey Networks z texaského
Richardsonu takovou rychlostí, že byl celý světový trh sítí s optickými vlákny
odsouzen jen do role překvapeného pasivního diváka. Firma Cisco už předtím
prokázala mimořádně velkou zdatnost v těchto procedurách, zejména spojením s
firmou Kalpana z kalifornského Sunnyvale, která vyvinula mimo jiné jednu z
nových technologií pro rychlé sítě (Ethernet). A jelikož se Kalpana stala
terčem zájmu i obří společnosti IBM, Cisco si pospíšilo a takřka přes víkend
sjednalo s Kalpanou alianci, zatímco experti z IBM testovali, zda spodní vody
pod ředitelskou budovou Kalpany odpovídají předpisům. V těchto aktivitách
zvlášť vyniká finská společnost Nokia. Rychlostí, kvalitou, vynalézavostí a
odvahou riskovat předstihla takové tvrdé soupeře, jakými jsou Siemens, Ericsson
Telephone nebo Motorola. Zřejmě se stane vedoucím trhu i pokud jde o třetí
generaci bezdrátové technologie, která kombinuje mobilní telefony, Internet a
osobní komunikaci. O její dynamice nejlépe svědčí fakt, že má 52 vývojových
center ve 14 zemích, která zaměstnávají přes 17 tisíc kvalifikovaných
odborníků, což činí jednu třetinu celkového počtu zaměstnanců.
1 0054 / kap









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.