GPS razantně vstupuje do každodenního života

Poměrně velká část počítačové (a nejen této) veřejnosti považuje GPS za jeden z posledních technologických hitů...


Poměrně velká část počítačové (a nejen této) veřejnosti považuje GPS za jeden z
posledních technologických hitů, digitální hračku, kosmickou technologii apod.
Přitom se v tomto případě nejedná o nic nového, syrového, plného chyb, ale
naopak o zaběhnutý, mnoha léty a událostmi prověřený družicový navigační systém.
Družicová navigace se zrodila nedlouho po vypuštění první umělé družice Země, a
to už je pěkná řádka let. Za tuto dobu byla vyvinuta celá škála navigačních
systémů, byla vystavěna řada koncových aplikací a samozřejmě vyrostla široká
uživatelská obec zahrnující spektrum nadšenců zabývajících se různými druhy
sportů až po piloty dopravních letadel. Základní povědomí o této špičkové
technologii tedy mezi lidmi nechybí, spíše schází širší záběr v orientaci
dostupných technologií a možností, znalosti současných možností a budoucích
trendů. Proto je těžištěm tohoto článku komplexnější informace o tom, co GPS
segment pro nás běžné uživatele dnes přináší, a co můžeme očekávat.
Jemný úvod do problematiky
Globální polohový systém GPS se skládá ze 3 složek. Kosmickou složku dnes
představuje 27 satelitů (z toho 3 záložní), rovnoměrně rozmístěných na 6
drahách vzájemně stočených o 60 stupňů ve výšce okolo 20 000 km. Družice
vysílají signál na dvou kmitočtech (L1 a L2), který se skládá z několika složek
dvou pseudonáhodných kódů a navigační zprávy, která nese důležité informace o
poloze družice, jejím stavu, apod.
Frekvence signálu přesahující 1,2 a 1,5 GHz jsou odolné vůči počasí, naopak
neprostoupí masou hmoty, jako je např. skála či beton. Řídicí složka pak
zabezpečuje bezproblémový provoz celého systému jeho sledování, předávání
povelů, aktuálních informací o chodu hodin a efemeridách družic. Poslední
složkou je uživatelský segment, který představují přijímače GPS a odborně
zainteresované organizace.
Princip činnosti
Ještě pro úplnost uveďme princip určení polohy: je důležité poznamenat, že GPS
je pasivním dálkoměrným systémem, tedy samotný GPS přístroj je pouze
přijímačem, nic nevysílá. Přístroj přijímá signál z jednotlivých družic, které
vidí na obloze spolu s navigační zprávou. Pro výpočet polohy stačí příjem
signálu minimálně ze 3 družic. Chceme--li znát i výšku, je třeba přijímat
signál ze 4 družic.
Velmi jednoduše si lze celou situaci představit prostorovým promítáním.
Přesnost systému zaručuje provozovatel; obecně se udává, že pro civilní
uživatele by 95 % měření nemělo překročit odchylku 100 metrů v horizontální a
156 metrů ve výškové složce. To jsou krajní hodnoty, běžně lze s ručním
přístrojem dosahovat okamžité přesnosti měření okolo 30-40 metrů.
Počátky systému vojenské použití
GPS je původně vojenským systémem, vyvíjeným a budovaným od 70. let. Měl
reflektovat požadavky na vytvoření konceptu plně digitálního vojáka, zahrnující
technologie od satelitní komunikace, navigace, přístrojů pro noční vidění, až
po laserové zaměřovače. Provozovatelem systému je Ministerstvo obrany USA.
Systém byl budován postupně (vynášením jednotlivých generací satelitů) a v plné
konstelaci běží od poloviny 90. let. Dnes je masivně používán armádami USA a
členských zemí NATO. Standardně je osazován do vojenských letadel, lodí,
vozidel, raket s dlouhým doletem a v současné době je už dostatečný počet
vojenských GPS přijímačů i pro pozemní vojsko.
GPS byl ověřen konfliktem v Perském zálivu v roce 1992. Jeho účinná pomoc a
výkonnost překvapila i samotné tvůrce a provozovatele systému. Proto bylo
rozhodnuto Kongresem USA, že systém může být, s určitými omezeními, bezplatně
používán i pro civilní účely. Hlavním omezením je zavedení tzv. selektivní
dostupnosti (SA) záměrné zhoršení přesnosti signálu. Sama armáda má k dispozici
přesný kód (odchylky měření jsou v řádu jednotek metrů), který je šifrován a
pro jeho použití je třeba autorizace. Důvodem pro tento krok byly obavy ze
zneužití systému, např. pro teroristické účely.
Nástup civilního sektoru a aplikací
Bezplatné uvolnění systému nastartovalo vývoj nových technologií, metod měření
a aplikací v civilním sektoru po celém světě. Lze říci, že vzniklo nové
průmyslové odvětví. Významným faktorem pro tak rychlé osvojení a rozšíření
technologie je rovněž skutečnost, že garantem celého systému je armáda. Systém
je vybudován globálně, je neustále zdokonalován, pracuje v nepřetržitém provozu
a je robustní. Mnoho jiných navigačních systémů, často provozovaných soukromými
subjekty, buď již zaniklo, nebo oslovuje pouze úzký okruh uživatelů, neboť
zdaleka neposkytují tolik možností jako GPS a navíc jsou financovány z poplatků
svých uživatelů.
Zapojení civilního sektoru se ukázalo jako velmi chytrý krok, neboť dnes ve
světě existuje široká odborná komunita (vysoké školy, vědecké ústavy,
technologická centra) a řada soukromých firem, které se stávají motorem dalšího
růstu a vývoje systému. Některé nově vyvinuté technologie a metody jsou dokonce
zpětně implementovány armádou, rovněž celosvětová odborná diskuse o směřování
dalšího vývoje systému je pozitivním přínosem.
Budoucnost systému GPS
Důležitým mezníkem pro GPS bude rok 2006, kdy by mělo dojít k výrazným změnám
ve vztahu k civilním uživatelům. Jedná se především o zrušení Selektivní
dostupnosti (SA), začlenění nových frekvencí a rozšíření konstelace družicového
systému. Uživatelé z řad civilního sektoru však už dnes silně tlačí na
provozovatele a další přidružené státní instituce s požadavky na vyrovnání
podmínek pro obě komunity a na rychlejší změny. Především u SA se již delší
dobu diskutuje, že již pozbyla účinku a zbytečně zhoršuje přesnost měření.
Přitom dnes jsou již běžně na trhu technologie umožňující GPS měření na
omezeném území s okamžitou přesností v řádu jednotek centimetrů. Tyto
technologie jsou však dosti drahé a zatím územně omezené, SA dnes zbytečně
prodražuje aplikace, kde je vyšší přesnost vyžadována (např. v geodézii a
mapování).
Zavedení dalších frekvencí pro obě komunity by znamenalo zvýšení přesnosti
měření, při nižších nákladech (další eliminace vlivu atmosféry na průchod
signálu). Na druhou stranu pro provozovatele by nastal problém ve zvýšení
provozních nákladů. Proto se v jednom z návrhů počítá s placeným přístupem na
další frekvenci.
Družicová složka GPS je podle předem daného časového plánu modernizována
(životnost družic je několik let), k jejímu rozšíření však vzhledem k finanční
náročnosti nedochází. Pro zajištění 100% integrity (letecké aplikace) a slušné
přesnosti i v územích se zhoršeným výhledem na oblohu (úzký kaňon, hustý les,
centrum měst) je nutno konfiguraci satelitů rozšířit.
Vzhledem k rychlému vývoji v civilním sektoru a rostoucí konkurenci v podobě
jiných systémů (viz další kapitola) se ukazuje jako schůdné řešení spolupráce a
spolufinancování s vybranými komerčními subjekty. Jako příklad lze uvést trio
průmyslových gigantů firem Boeing, Lockheed-Martin a Hughes. Tyto společnosti
jsou již dlouhá léta začleněny do výrobního programu GPS dodávkou různých
technologií, takže jejich zkušenosti a know-how v této oblasti jsou velmi
cenné. Protože jsou ve všech firmách divize leteckého průmyslu, rozhodli se
jejich představitelé zhodnotit zkušenosti výstavbou vlastních kombinovaných
družicových a pozemních navigačních systémů.
V letecké dopravě je velmi důležitá 100% integrita systému a dostatečná
přesnost navigace, zvláště při procesu navádění na přistání. Protože je GPS již
dnes v letecké dopravě uznán jako hlavní navigační prostředek, firmy si moc
dobře spočítaly, že se jim to i přes vysoké pořizovací náklady vyplatí. Když
ještě navíc připočteme, že se jedná o stejnou filozofii jako u GPS a systémy
budou plně kompatibilní, lze očekávat snahy o využívání těchto nových družic i
ostatními uživateli a možná i vlastním provozovatelem systému.
Celý proces dalšího vývoje systému se točí okolo ohromné sumy peněz, a to nejen
v podobě pořizovacích a provozních nákladů, ale rovněž i okolo budoucích
profitů. Vždyť již dnes GPS představuje globální průmyslové odvětví s obratem
mnoha miliard amerických dolarů ročně, které končí, protože jde o americký
systém, převážně v kapsách Američanů. Na druhé straně jsou tady vojenské zájmy
armády, často lze v této souvislosti slýchávat názory typu "Jde o udržování
národní bezpečnosti", apod.
Konkurence: GLONASS, GNSS A Galileo
Některé konkurenční globální systémy, ať již existující či budované, jsou dnes
hlavním činitelem zrychlení změn a vývoje vlastního systému GPS, což si konečně
začínají uvědomovat provozovatel i vláda USA.
Dnes nejznámějším jiným systémem je ruský GLONASS, budovaný v letech 1982-1995.
Filozofií i konfigurací je velmi podobný americkému, má však několik
specifických rysů. Nejdůležitějším z nich je skutečnost, že byl v roce 1988
tehdejším Sovětským svazem přihlášen jako civilní navigační systém. Ačkoliv je
provozován armádou, může být bez jakýchkoliv omezení použit i civilními
uživateli. Proto je jeho okamžitá přesnost téměř o jeden řád vyšší. Tento důvod
předznamenal i vývoj kombinovaných přijímačů GPS + GLONASS, které se používají
především v leteckých a geodetických aplikacích.
Většímu rozšíření kombinovaných přijímačů brání jejich vysoká cena, politická
nestabilita v Rusku a také četné technické problémy s družicovou složkou
družice jsou značně nespolehlivé, stavba a vypouštění nových stojí mnoho peněz,
které Rusové nemají. Navíc po určitou dobu převládal názor, že by měl vzniknout
zcela nový systém, s komfortnějšími službami než GPS, ale s placeným přístupem.
Nositelem tohoto názoru byly především státy v západní Evropě. Ty se značnou
měrou podílely na zformulování myšlenky vytvoření jakéhosi navigačního
"nadsystému" GNSS (Global Navigation Satellite System). Mezitím se však situace
podstatně změnila realizuje se proces sjednocení Evropy, vyostřuje se
hospodářský boj mezi Evropou a USA atd. Proto se v posledních letech objevují
koncepty GNSS-I, GNSS-II a Galileo. Dnes již zastaralý koncept GNSS-I rozvíjí
původní myšlenku spojení GPS a GLONASS v jeden systém s jistými technickými
úpravami. Dalším krokem měl být GNSS-II doplněný o další družicové i pozemní
navigační zdroje. Vše zmíněné bylo a je ve stadiu úvah a prvotních studií.
Především rivalita mezi Evropou a USA odstartovala projekt Galileo, jehož
garantem se stala ESA Evropská kosmická agentura. Projekt Galileo tak bude
představovat vlastní Evropský systém. Ústřední myšlenkou je názor, že nebude
provozován jen jedním státem a vojenskými složkami. Časový harmonogram je
následující: únor 1999 provedeno schválení Evropských standardů pro navigaci,
2001 započetí financování výroby, 2005-8 budování systému, od roku 2008
spuštění systému.
Návrh konfigurace systému existuje zatím ve 2 variantách, počítá se buď s 21 či
36 satelity, uživatel bude mít k dispozici 3 úrovně služeb navigace. Služba
první úrovně bude velmi podobná GPS s vypnutým SA a bude zdarma. Zbylé úrovně
budou placené, ale zato ještě s vyšší přesností a integritou. Ve fázi úvah je
rovněž partnerství s ruským GLONASSem, kromě satelitů by Evropané chtěli využít
frekvencí a zkušeností ruského provozovatele.
Konkurenční boj s vidinou získání značné ekonomické a politické síly se
přiostřuje. Zatím posledním střípkem do mozaiky nových trendů a vývoje je
prohlášení americké strany o kompatibilitě a otevřenosti systému Galileo, s
nabídkou detailní technické specifikace GPS, tak aby i jiné státy mohly své
družice integrovat v jeden mezinárodní celek.
Aplikace GPS v civilním sektoru
Jak již bylo řečeno, civilní sektor je v současné době motorem růstu a vývoje
celého systému GPS. První GPS přijímače se objevily v letecké a námořní
dopravě, dnes jsou povinným standardem. Velmi úzká, ale co se týče nároků na
GPS specifická, je skupina uživatelů v geodézii, mapování a GIS
(geoinformačních systémech). V těchto aplikacích většinou nejsou důležité
okamžité souřadnice, ale výsledná přesnost měření. Běžně používané metody
statického fázového diferenčního měření dvojfrekvečními aparaturami a následným
postprocessingem měření dovolují dosahovat subcentimetrových přesností.
Protože je GPS dálkoměrným systémem, pracuje s velmi přesnými časovými
informacemi (všechny družice GPS jsou vybaveny vysoce přesnými atomovými
hodinami). Zajímavé jsou v poslední době aplikace, kde GPS vystupuje právě jako
zdroj přesného času např. pro časovou synchronizaci průmyslových procesů, dále
pak u distribučních rozvodných společností a komunikačních firem.
Nelze také opomenout uživatele GPS z řad turistů, sportovců, sportovních letců
či motoristů. Těch se bude týkat další oddíl.
Ruční přijímač GPS běžná spotřební elektronika
Velmi různorodou skupinu uživatelů představují vlastníci malých ručních
přijímačů GPS. Dnes lze říci, že ruční přijímače GPS představují běžnou
spotřební elektroniku, jakou je televize nebo radiomagnetofon. Ceny
nejlevnějších přístrojů směřují k hranici 5 000 Kč, čímž se dostupnost širokému
okruhu uživatelů dále zvyšuje.
Popisem přijímače a jeho možnostmi nechci čtenáře příliš unavovat, neboť by
jejich podrobný výčet vystačil na samostatný článek. Takže jen ve stručnosti
vzhledově i velikostí je ruční GPS přijímač velmi podobný mobilnímu telefonu.
Jen má rozměrnější displej, naopak kláves je méně. Uvnitř přístroje je pak
ukryta spousta elektroniky a baterie.
A co GPS přijímač umí? Jakmile vypočte aktuální polohu v terénu (proces výpočtu
trvá několik desítek vteřin po zapnutí přístroje), je schopen poskytovat celou
řadu navigačních ukazatelů jmenujme alespoň polohu, výšku, směr a rychlost
pohybu. Pokud má přístroj k dispozici alespoň minimální počet potřebných družic
pro výpočet polohy, pak automaticky provádí aktualizaci všech navigačních údajů
v intervalu jedné až několika vteřin.
GPS je moderní navigační pomůckou a od toho se odvíjejí i funkce, které nabízí
uložení aktuální pozice do paměti přístroje, navigace k vybranému bodu, trasová
navigace (sekvence bodů) a záznam prošlé trasy, z kterého lze pak spustit
zpětnou navigaci do výchozího bodu. Při aktivaci některé z výše uvedených
navigačních úloh GPS podává informace o zbývající vzdálenosti do cílového bodu,
času, který při dané rychlosti budeme k dosažení cíle potřebovat, apod.
Někteří výrobci do přístrojů integrují funkce známé cyklistům z jejich
cyklocomputerů průměrná a maximální rychlost, počítadlo kilometrů, automatické
stopky, apod. Oblíbenou funkcí je zjišťování ortodromické vzdálenosti a azimutu
mezi dvěma zadanými body, cestovatelé využívají funkce zjišťování času východu
a západu Slunce nad zadaným bodem.
Na trhu jsou k dispozici mnohá technická řešení, která ač vypadají nenápadně či
nezajímavě, mají smysl a prosazují se. Uveďme výstražný zvukový signál pokud se
příliš vychýlíte z přímého kursu k cílovému bodu, přístroj zapípá. V tomto
případě není nezbytné tak často sledovat obrazovku přístroje a lze jej mít
schovaný v kapse. Přístroje bez zvukového výstupu vás častým sledováním
displeje obtěžují, což kupříkladu při řízení automobilu není moc vítané.
Jinou zajímavostí je funkce překlopného displeje, která umožňuje zobrazení
všech údajů otočit o 90 stupňů. Tím se velmi zvýší užitkovost přístroje v
horizontální poloze je ideální pro umístění na přístrojovou desku, naopak ve
vertikální poloze na držení a zároveň ovládání jednou rukou v terénu.
Navigace v automobilu, digitální mapy
Zřejmě velmi příznivou budoucnost může GPS očekávat v automobilovém průmyslu.
Již několik let se v nejdražších modelech renomovaných automobilek objevují
inteligentní navigační systémy, kde lze kromě GPS najít zabudovaný displej s CD
mechanikou na zobrazování aktuální pozice vozidla v podrobné digitální mapě,
která se do systému nahrává z CD-ROMů. Kvalitní autorádio s reproduktorovou
soustavou pak zabezpečuje zvukový výstup.
Pomoci síťové analýzy nad digitální mapou systém vyhledá optimální trasu k
cílovému bodu, a jak graficky na monitoru, tak i hlasem z reproduktorů vás
provází. Některé systémy disponují funkcí příjmu speciálního signálu s
informacemi o uzavírkách komunikací (dostupné zatím jen v některých
západoevropských zemích), takže optimální trasa může zahrnovat i případné
objížďky. Na adresu tak dokonalé technologie s oblibou prohlašuji, že pak už
snad bude v autě chybět jen ten topinkovač.
Masovému rozšíření těchto zařízení brání jejich vysoká cena, u nás přesahující
často 100 000 Kč, a problém s digitálními mapami. U dovážených systémů končí na
východě mapy hranicí Německa s naším státem a nic víc. Mapy jsou v uzavřeném
datovém formátu od výrobce a jen pro pár zemí. Chcete-li cestovat jinam než do
západní Evropy, máte smůlu.
Naštěstí se začínají objevovat stále kvalitnější a podrobnější mapy přímo v GPS
přístrojích. Měl jsem možnost pracovat s ručním GPS přijímačem, který obsahoval
přehlednou mapu celého světa, přičemž v evropské verzi, kterou jsem měl k
dispozici, byla Evropa dosti podrobná. Kromě zákresu dálnic a silnic několika
řádů, řek apod., mě uchvátila hustota zákresu sídel. I v České republice byla
na mapě všechna sídla s počtem obyvatel vyšším než 1 000, často jsem nalezl i
malé vísky. Šokoval mě zákres vesnice, kde máme chalupu, o které spolehlivě
vím, že má okolo 400 obyvatel. Oblast automobilového průmyslu jako hlavní
spotřebitel, propojení GPS s digitálními mapami a integrace s dalšími systémy
jsou podle mého názoru nejsilnějšími trendy, které nás čekají.
Špičkové aplikace GPS
Kromě navigace v automobilech lze vysledovat mnoho dalších špičkových aplikací,
které ještě před pár lety byly uváděny pouze ve sci-fi románech. Už zmíněná
letecká navigace bude v brzké budoucnosti úplně o něčem jiném. S použitím GPS a
rozšířením o další zdroje pozemní a družicové navigace jsou dnes testovány
automatické systémy na navádění a přistávání dopravních letadel. Vše probíhá se
100% integritou, v reálném čase a se subcentimetrovou přesností.
Jinou, nyní velmi vyhledávanou technologií založenou na GPS systému je
monitorování pohybu vozidel. Aktivní monitorování v reálném čase je využíváno
především v kritických aplikacích, jako jsou integrované záchranné systémy,
převoz peněz či hlídání automobilů. V každém vozidle je kromě GPS přijímače
schováno přenosové zařízení (nejčastěji GSM telefon či digitální radiomodem),
které data posílá do centrály. V té je kromě jmenovaných věcí umístěn počítač
či centrální pult s geoinformačním systémem, kde jsou data o pozici, rychlosti,
směru pohybu, apod. jednotlivých vozidel zobrazována nad digitálními mapami.
V pasivní formě jsou data z GPS přístroje průběžně zaznamenávána na průmyslový
počítač, ze kterého je pak lze dodatečně vybrat a zpracovat. Systém je ve
vozidle nejčastěji někde ukrytý, po otočení klíčku v zapalování se spustí a v
nastaveném časovém intervalu zaznamenává všechny navigační údaje. Tento systém
je často označován jako "bič na zaměstnance", neboť např. u služebních aut či
řidičů spedičních firem umožňuje zaznamenávat jakýkoliv pohyb s autem, přičemž
nelze bez rizika záměrného poškození systému něco ovlivnit ve svůj prospěch.
Zaměstnavatel pak může vyndat průmyslové počítače, nahrát data do softwaru na
svém počítači, zanalyzovat a získat potřebné informace.
Program obsahuje funkci knihy jízd, je možno v kterémkoliv místě projeté trasy
zjistit přesný čas projetí vozidla, rychlost apod. Kniha jízd je generována
automaticky bez zásahu řidiče tak, jak ji uznává finanční úřad. Z vlastní
zkušenosti znám několik případů, kdy několik dní po instalaci systému ředitel
firmy zjistil, že mu část zaměstnanců v pracovní době jezdí se služebními
vozidly načerno. Za několik měsíců se mu celá investice zaplatila.
Nové technologie a trendy
Je poměrně složité napsat podrobné a přesné informace o nových trendech v
uživatelské oblasti GPS. Konkurence mezi výrobci je dnes veliká a všichni se
snaží do poslední chvíle utajit novinky před jejich slavnostním uvedením. Proto
lze spíše vycházet z úvah a spekulací, které kolují u odborné veřejnosti.
Jistým trendem, který platí i v jiných odvětvích, je fúzování firem, případně
uzavírání partnerských smluv. Důsledkem těchto procesů je další velmi rychlé
zdokonalování technologie výroby přístrojů, miniaturizace a pokles cen výrobků.
Miniaturizace se projevuje již dnes takovými výstřelky, jako jsou digitální
hodinky s jednoduchým GPS přijímačem. Limitem je výdrž baterií a malý
jednoduchý displej, kde lze vidět pouze pár hranatých číslic, reprezentujících
aktuální souřadnice uživatele, ale i tak je to úžasný pokrok a první krůček k
budoucnosti. Jiným příkladem je inteligentní autonavigační systém, celý
integrovaný do autorádia, navíc je jen GPS anténa. Oba příklady jsou o to více
překvapivé, když si uvědomíme, že uvnitř GPS přístroje více jak 2/3 prostoru
zabírá místo na baterie (nejčastěji 4 tužkové), o zbytek místa se dělí několik
paměťových čipů, slušně rychlý procesor, záložní baterie, kvalitní displej,
klávesnice a hromada přijímací a anténní elektroniky.
Stejně jako v jiných moderních "digitálních" oborech, dochází ke zmenšování
rozměrů přístrojů při zachování či dokonce zlepšení parametrů a výkonu
přístroje. Přední výrobci ručních GPS přístrojů, jakou jsou např. Garmin,
Magellan či Eagle, přicházejí s novými ručními modely, které jsou zase o něco
menší, ale s lepším displejem, přehlednými digitálními mapami celého světa a
díky snížené spotřebě jim stačí pouze 2 tužkové baterie.
Integrace GPS přijímače s jinými digitálními technologiemi je dalším silným
trendem. Již dnes lze vidět na trhu "mutanty" v podobě kombinace GPS a sonarů,
GPS a vysílačky či GPS s telefonem (k dostání pouze v USA). Na loňském Invexu
byla k vidění další lahůdka digitální fotoaparát KODAK s připojeným GPS
přijímačem Garmin GPS III+. Při pořízení obrázku se tak kromě data a času
pořízení na snímek zapíšou i souřadnice místa pořízení snímku. Když k tomu
připočteme slušně provedenou přehlednou mapu světa, integrovanou přímo v GPS
přijímači, je už cestování s takovým "nádobíčkem" jedna radost.
Lze očekávat sloučení GPS přijímače s komunikačními přístroji, otázkou zůstává,
zda to bude pouze GSM technologie či satelitní telefonie, která zatím proti
očekáváním dosti skomírá a dělá vrásky na čele zainteresovaným firmám. Obě
technologie budou zřejmě integrovány do podoby handheld počítače, jak je známe
dnes s barevným displejem a standardizovaným operačním systémem.
Zajímavou funkcí u kombinace GPS vysílačka je automatické přeladění na
frekvenci řídicí věže podle polohy uživatele nebo v námořních a leteckých
aplikacích automatické přeladění na frekvenci první pomoci. Přístup na Internet
či jinou, v budoucnosti výkonnější síť, a podrobné digitální mapy by měly být v
dohledné době samozřejmostí.
Zmíněné digitální mapy čeká rovněž bouřlivý vývoj. Již dnes vojenské složky ve
Spojených státech začínají pracovat s tzv. virtuálním GISem (geoinformačním
systémem), což je přesný, kartograficky zpracovaný třírozměrný digitální model
území s připojenými databázovými informacemi o jednotlivých objektech modelu.
Uživatel se pak po mapě podle libosti "prochází" a zobrazuje si potřebné
informace.
Zdrojem obrazových dat jsou především vojenské družicové mapovací systémy,
které dnes pracují s prostorovým rozlišením (pixelem) okolo 10-20 centimetrů!
Sám jsem měl možnost vidět družicový snímek pořízený z výšky 300 kilometrů, na
kterém byl zachycen sportovní areál s tenisovými kurty s rozlišitelnými
prověšenými sítěmi, či startovací bloky pro běh na dráze stadionu. Pokud
takovéto technologie časem prosáknou do civilního sektoru (ten nyní pracuje s
prostorovou rozlišovací schopností okolo 1-5 metrů) a přimyslíme k tomu GPS a
další technologie, tak mě osobně jímá tak trochu hrůza a děs. Snad se z toho
všeho uskuteční jenom zlomek, i tak už je toho v dnešní civilizaci na "řadového
občana" přespříliš.
Závěr
Chtěl bych vyjádřit přesvědčení, že jako koncoví civilní uživatelé máme nyní
dost reálnou šanci doufat ve světlou budoucnost navigačních systémů a
zlepšující se služby a technologie s nimi spjaté. Konkurence se přiostřuje a
technický pokrok jde rychle a směle vpřed. Podobné články, případně recenze na
nové počiny v oblasti GPS, tak zřejmě budou stále častěji zaujímat místo i v
odborných počítačových časopisech, jakým je právě Computerworld.
co znamená zkratka gps
GPS (Globální polohový systém) je družicový navigační systém pro určení
okamžité polohy a času. Vyznačuje se vysokou přesností, možností pracovat
kdekoliv na Zemi a nezávislostí na počasí, denní či noční době. Významným rysem
systému je rovněž podpora práce ve společném systému souřadnic pro celou Zemi.
šťastný konec jedné operace
Uveďme si zde jeden příklad skloubení vojenských a civilních technologií a
účinnosti systému GPS. Při konfliktu na území bývalé Jugoslávie došlo vloni k
sestřelení amerického stíhacího letounu a to hluboko na nepřátelském území.
Pilot letadla se katapultoval a zachránil. Poté, co se ukryl, vytáhl satelitní
telefon systému IRIDIUM a sdělil svoji aktuální polohu ze svého ručního
přijímače GPS. Tuto polohu zadali vojáci speciálního komanda do svých GPS
přijímačů a nechali se navigovat v nepřátelském a pro ně neznámém terénu.
Při pohybu v terénu dostávali vojáci neustále čerstvé informace z amerických
špionážních družic o pohybu nepřátelského vojska. Po několika hodinách byl
pilot zpět na své základně, unikl zajetí a dalšímu ohrožení života.
0 0286 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.